Svět mysli - Sebedotazování

Obsah

Kniha Svět mysli
Věnování
Úvod
Základní omyly vnímání světa
Druhy lidí podle stavu mysli
Ego - vykonstruovaná představa mysli "Já jsem tělo"
Hlavní zdroje ega
Existuje Bůh v tomto pohledu na svět?
Sny
Zázraky
Štěstí
Láska
Řídí život osud nebo vlastní vůle?
Pochybnosti
Cesta ke svobodě
Jóga
Dhjánajóga - cesta meditace
Džňánajóga - cesta poznání
Karmajóga - cesta odevzdání plodů činů
Bhaktijóga -cesta oddanosti
Boží milost - prožitek pravého Já
Duchovní učitel
Vlastnosti hledajícího
Shrnutí
Doporučené metody a literatura
Dotazovací metoda
Věk démona Kaliho
Závěrem
Použitá literatura
Kniha Šiva a Párvatí
Kniha Podivný sen
Kniha Cestou necestou
CD Indie - země živých bohů


Odkazy
Sri Ramana Asramam
Sri Brahmam
Athithi Ašrám
Gurudží Odžasví Šarma
Sri Nanna Garu
Amma
Mahátma Gándhí
Yogi Ram Surat Kumar
Poslech Véd - doporučuji
Jóga v denním životě
AHAM
ISKCON - Hare Krišna
Jathartha Gíta
Bhagavad Gita
Vydavatelé
Volvox Globator
Sri Ramana Asramam
Webhosting
TANGER computersystems



 


           Sebedotazování           

Zde se Vám dostává překlad třetí knihy otázek a odpovědí Šrí Ramany Maharšiho. Zde se Mistr pokouší osvětlit zákonitosti lidské mysli a nejmocnějšího nástroje pro její očistu - Dotazovací metodu. Pokusil jsem se o co nejsrozumitelnější překlad z anglického originálu vydaného Šrí Ramana Ašrámem. Odkaz na anglickou verzi naleznente na konci překladu. Doufám, že se Vám podaří alespoň poodhalit ukryté poklady indické moudrosti a také věčné světlo vaší vlastní mysli a všeho života vůbec.

Sebedotazování

(Self-Enquiry, Vichara Sangraham)

Od

Bahgavána Šrí Ramany Maharšiho

 

Přeloženo z anglického překladu tamilského originálu Dr. T.M.P. Mahadevana

 

Úvod

Toto prosaické dílo obsahuje čtyřicet otázek a odpovědí, které pokrývají celou oblast duchovních oborů potřebných pro dosažení osvobození (mokši). Tazatelem byl Gambhiram Sešajja, jenž byl jedním z prvních oddaných Bhagavána Šrí Ramany Maharšiho. Okolo roku 1900 byl obecním inspektorem v Tiruvannamalai. Kromě své horlivé oddanosti Šrí Rámovi, zajímal se také o studium a cvičení jógy. Četl přednášky Svámího Vivekanady o různých druzích jógy a také anglický překlad Ráma Gíty. Čas od času navštěvoval Bhagavána, aby vyřešil obtíže přicházející se studiem těchto knih a vlastní duchovní praxí. Bhagavánovi bylo tehdy pouze dvacet jedna let a žil v jeskyni Virupakše na hoře Arunáčale. Protože Bhagaván byl v tomto čase tichý, nikoli pro nějaký slib, ale protože prostě neměl potřebu mluvit – zapisoval odpovědi na Sešajjovy otázky na kousky papírků. Tyto zápisky pan Sešajja zapsal později do sešitu. Takto získaný materiál byl zveřejněn Šrí Ramana Ašrámem pod názvem Vichara Sangraham, což doslova znamená Příručka Sebedotazování. Výtah učení z tohoto materiálu je později publikován v angličtině pod názvem Self-Enquiry. V této anglické verzi byly vynechány otázky a podstata Bhagavánova učení byla podána ve dvaceti krátkých kapitolkách s vhodnými nadpisy. Tento anglický překlad obsahuje celý originální text, tak jak je zapsán v tamilštině. Vichara Sangraham má jedinečnou cenu, protože obsahuje první sadu pokynů předaných Bhagavánem jeho vlastním písmem.

Pečlivé studium Bhagavánových pokynů ukáže, že jsou založeny na jeho komplexní zkušenosti, potvrzené posvátnými knihami přinesenými jeho rannými oddanými, které přečetl, aby mohl odstranit pochybnosti vznikající v myslích jeho oddaných. V textu Bhagaván používá výrazy jako písma praví, mudrci říkají apod. Také cituje pasáže z Bhagavadgíty a Viveka Čudamani a jednou zmiňuje jméno Ribhu Gíta. Ovšem je zcela jasné, že tyto citace jsou nabídnuty pouze jako potvrzení pravdy, kterou Bhagaván objevil sám ve své vlastní zkušenosti.

Základem učení je Advaita Védanta. Úplná zkušenost nedvojného Já je zde cílem a dotazování se na podstatu Já je prostředkem. Pokud mysl nerozlišuje Já a ne-já (tělo atd.), pak existuje pouto, pokud je toto chybné rozpoznání odstraněno pomocí dotazování Kdo jsem Já?, potom nastává osvobození. Proto je toto Sebedotazování přímou cestou vyučovanou Bhagavánem Ramanou. Prožitek Já je znám každému. Myšlenka Já je první ze všech vznikajících myšlenek. Co by každý měl dělat je tedy dotazovat se na zdroj své myšlenky Já. To je opačný proces, než ty, které běžně vznikají v životě mysli. Mysl se dotazuje na složení a zdroj všeho ostatního, které po průzkumu bude objeveno jako její vlastní zobrazování. Mysl tak už neuvažuje o sobě a zaměřuje se na svůj zdroj. Sebedotazování je dosaženo soustředěním mysli dovnitř. To by však nemělo být zaměňováno s introspekcí uváděnou v psychologii. Sebedotazování není zkoumaním mysli svého obsahu, ale hledá k prvotnímu stavu mysli, myšlenku Já, a jejímu zdroji, kterým je Já. Pokud je dotazování správné a trvalé, myšlenka Já také zaniká a zůstává tiché osvícení ve formě Já-Já, které je čistým vědomím. To je osvobození, zničení pout. Metoda, kterou je tento stav dosažen, tak jak bylo ukázáno, je dotazování, která se ve Védantě nazývá gňána  - poznání. Skutečná oddanost (bhakti), meditace (dhjána) a koncentrace (jóga) jsou s ní identické. Jak Bhagaván nádherně objasňuje, nezapomeňte, že úplná zkušenost Já je skutečná oddanost, ovládnutí mysli, poznání a všechno ostatní odříkání. V jazyce oddanosti může být nejvyšší cíl popsán jako rozložení mysli v jeho zdroji, kterým je Bůh, Já; v technice jógy může být popsáno jako rozpuštění mysli v Srdečním lotosu. To jsou pouze různé způsoby vyjádření stejné pravdy.

Cesta Sebedotazování bývá obtížná pro ty, kdo pro ni nezískali potřebné schopnosti. Mysl by měla být očištěna a soustředěna do jednoho bodu. Toho se dosáhne meditací apod. Tak různé cesty v druhotném smyslu, jsou pomůcky k přímé cestě, kterou je Sebedotazování. V této souvislosti mluví Bhagaván o třech stupních uchazečů : nejvyšší, střední a nízký. Pro nejvyšší typ uchazečů je předepsanou cestou dotazování z Védanty a pomocí této cesty dojde k utišení mysli v Já, nakonec skončí existence mysli a zůstane neposkvrněná a zářivá zkušenost čistého Já. Cesta pro střední typ je cestou meditace na Já. Meditace spočívá v směřování nepřetržitého toku mysli k jednomu předmětu. Existuje několik druhů meditace. Nejlepší druh má podobu Jsem Já. Tento způsob může vyvrcholit uvědoměním Já. Pro nejnižší typ uchazečů je užitečná cesta ovládání dechu která vede ke kontrole mysli.

Bhagavan vysvětluje rozdíl mezi Gňána jógou (cestou poznání) a Dhjána jógou (cestou meditace) takto : gňána  je podrobení svéhlavého býka vedením pomocí hrsti zelené trávy, zatímco dhjána je ovládnutí silou. V dhjáňa józe je osm větví stejně jako v gňána józe. Větve druhé zmíněné jsou blíže konečnému stadiu než větve té první. Na příklad pranajáma v technice jógy spočívá v kontrole a zadržování dechu, zatímco pranajáma, která je větví gňány souvisí se zavržením světa jmen a tvarů, který je neskutečný, a uvědoměním Skutečnosti, která je Bytí-Vědomí-Blaženost (sat-čit-ánanda).

Uvědomění Já může být dosaženo právě v tomto životě. Ve skutečnosti není Sebeuvědomění něco, co by mělo být znovu získáno. My již jsme Já, pouze toto Já samo existuje. Je to nevědomost, která způsobuje to, že si představujeme, že si neuvědomujeme Já. Když je tato nevědomost odstraněna pomocí Sebepoznání, pak si uvědomíme naši věčnou povahu Já. Ten, kdo dosáhl tohoto uvědomění se nazývá dživamukta (osvobozený během života). Ostatním se může zdát, že pokračuje v pronájmu těla. Pro dobro těchto ostatních se uvádí, že tělo zůstává tak dlouho, dokud trvají zbytky prarabdha karmy (minulé karmy, jež přinesla plody v tomto těle). Po dokončení tohoto procesu tělo zahyne a džvamukta se stane videhamuktou. Ale je nutno pochopit, že z hlediska Absolutní pravdy není rozdíl v mukti. Co je třeba pochopit je, že toto mukti nebo osvobození je nezcizitelná povaha Já.

Toto je, v kostce, učení Bhagavána Šrí Ramany ve Vichara Sangraham.

Madráská univerzita

15. listopadu 1965

T.M.P. Mahadevan

 

Poznámka k osmému vydání

Narazil jsem na dřívější vydání tohoto díla ve formě otázek a odpovědí. Je datováno 1930, vydáno A. Šivalinamem Mudaliarem a V. Subrahmanjou Ačárjem a vytištěno firmou Šravana Bava Press v Madrásu. V něm je předmluva od Muruganara datovaná 16. června 1930. Zde je zmíněno, že úpravu do formy otázek a odpovědí provedl Natananada. Ve své předmluvě Natanananda podotýká, že práce obsahuje učení předané zápisky Bhagavánem Ramanou Sešajjovi v letech 1901 a 1902. V této formě otázek a odpovědí je dílo zahrnuto v Collected Works  v Tamilštině, v nejstarších vydáních publikovaných Ašrámem. V třetím vydání z roku 1940 a také dalších vydáních se Self-Enquiry objevuje jako zhuštěný výtah. V dodatku na konci vydavatelovy poznámky je uvedeno, že rukopisná kopie získaná od bratra Gambhirama Sešajji byla upravena Šivaprakášem Pillaiem a převedena do formy otázek a odpovědí Natananandou.

 

Madrás

18. ledna 1971

T.M.P. Mahadevan

 

Sebedotazování

(Self-Enquiry, Vichara Sangraham)

Od

Bhagavána Šrí Ramany Maharšiho

 

Motto :

Existuje jiný způsob uctívání Nejvyššího, který je vším, než pevně v něm setrvávat ?

 

1

 

Žák : Mistře, jakým způsobem lze dosáhnout věčné blaženosti a být navždy zbaven utrpení ?

 

Mistr : Nehledě na to, že ve Védách je stanoveno, že kde je tělo tam je i utrpení, je to také přímá zkušenost všech lidí. Proto každý by se měl dotazovat na svou pravou přirozenost, která je vždy bez těla, a stát se tím. To je způsob získání tohoto stavu.

 

2

 

Žák : Co se myslí tím, když se říká, že by každý se měl dotazovat na svou pravou přirozenost a porozumět jí ?

 

Mistr : Zkušenosti jako „Já jsem šel“, „Já jsem přišel“, „Já jsem byl“, „Já jsem udělal“ jsou zcela přirozené pro každého. Není snad znát z těchto zkušeností, že vědomí já je základem těchto rozličných úkonů ?

Dotazování na pravou přirozenost tohoto vědomí a spočívání jako pravé Já je cesta porozumění pravé přirozenosti pomocí dotazování.

 

3

 

Žák : Jak se provádí dotazování „Kdo je já“ ?

 

Mistr : Činnosti jako jdu a přicházím jsou spojené pouze s tělem. Proto, když někdo řekne Přišel jsem, Šel jsem, znamená to, že tělo je já. Lze však tělo označit jako vědomé já, když toto tělo neexistovalo před zrozením, je stvořeno z pěti prvků, neexistuje ve chvíli hlubokého spánku a po smrti se stane mrtvolou. Můžeme o tomto tělu, které je netečné jako kus dřeva, říct, že září jako ? Proto je toto vědomí já, které povstává dříve, než se objeví pocit těla, označováno jako ješitnost (tarbodham), sobectví (ahankara), nevědomost (avidja), iluze (májá), nečistota (mala) a duše jedince (dživa). Můžeme být bez dotazování na podstatu vědomí já ? Nehlásají všechna písma pro naši spásu, že zničení ješitnosti je osvobození (mukti) ? Proto, aby se toto mrtvolné tělo opravdu stalo mrtvolou a ani nezašeptalo slovo já, se musí každý nadšeně dotazovat : „A co je to To, které povstává jako já ?“ A potom se v srdci rozzáří druh nepopsatelného záření má tvar Já. Tak je to, bude zářit čisté vědomí, samostatné, jediné a neomezené. To omezené a spousty myšlenek zmizí. Pokud zůstanete klidní, bez přerušení tohoto prožitku, pak sobectví, pocit jedinečnosti ve formě těla, bude zcela zničeno, a nakonec poslední myšlenka, a to pocit Já, také zhasne jako oheň, který spálil všechen kafr (tj. nezanechal žádný popel). Velcí mudrci praví, že toto samo je osvobození.

 

4

 

Žák : Pokud se někdo dotazuje na kořen „sebevědomí“, které je druhem já, zdá se, že vznikají různé druhy rozličných nespočetných myšlenek a nikoli jedna oddělená myšlenka Já.

 

Mistr : Pokud se objeví podmět, který je prvním pádem, pak ostatní věty obsahující další pády jsou vždy založeny na prvním pádu. Stejně tak všechny myšlenky, které se objeví v srdci, mají svůj základ v sobectví. Toto sobectví je první duševní vyjádření pocitu já. Je to poznání já jsem tělo. Toto je vznik sobectví, Ega, které je důvodem a zdrojem vzniku všech ostatních myšlenek. Proto všechny ostatní myšlenky zaniknou jako padlý strom, pokud je zničeno sebevědomí ve formě sobectví. Toto sobectví je kořenem zdánlivého stromu samsáry, pouta spočívajícího v převtělování. Pokud se objeví myšlenky a brání tak duchovním cvičení (sádhaně), pak nesmí být mysli dovoleno následovat tyto myšlenky. Naopak mysl musí být donucena spočinout v pravém Já, které je Átmanem. To znamená, že se stanete pouze svědkem čehokoli, co se děje. Získáte tak postoj : „Pokud se dějí zvláštní věci, ať se dějí, uvidíme.“ Toto by mělo být vaše cvičení. Jinými slovy řečeno, nesmíte se ztotožňovat s ději, které se dějí a opustit své pravé Já.

Toto je ten správný nástroj ke zničení mysli (manonasa), jejíž přirozeností je vidět sebe jako tělo. Ta je důvodem vzniku uvedených překážek. Tato metoda, která snadno ničí sobectví, si vskutku zaslouží být nazývána oddanost (bhakti), meditace (dhjána), soustředění ( jóga) a poznání (gňána). Jelikož Bůh setrvává přirozeně jako pravé Já, jako zářící Já v srdci a jelikož písma stanoví samotné myšlenky jako pouto, nejlepší cvičení je zůstat tichý a nezapomínat na Něj (Boha, pravé Já). Nezáleží na tom, jakou metodou dojde k rozpuštění v Něm, ale mysl, která vychází z Já musí zmizet. To je nezvratné učení písem.

 

5

 

Žák : Je dotazování pouze metodou na odstranění chybné víry v pocit sebe v hrubém těle, nebo také odstraňuje tento chybný pocit v jemném a příčinném těle ?

 

Mistr : Ostatní těla vycházejí z těla hrubého. V chybné víře, která má tvar Já jsem tělo jsou zahrnuta všechna tři těla, která se skládají z pěti obalů. Zničení této chybné víry sobectví v hrubém těle je zároveň zničením chybné víry sobectví v ostatních tělech. Takže dotazování je nástrojem ke zničení chybné víry sobectví ve všech tělech.

 

6

 

Žák : Jelikož jsou různé stavy vnitřních orgánů, jako manas (odraz), buddhi (intelekt), čitta (paměť) a ahamkara (sobectví), jak je možné, že zničení mysli je samo o sobě osvobození ?

 

Mistr : V knihách popisující stavy mysli je uvedeno toto : „Mysl je tvořena zhmotněním jemné porce jídla, které jíme. Narůstá díky žádostem jako jsou připoutanost a odpor, touha a hněv. Mysl je souhrnem pro mysl, intelekt, paměť i sobectví. Jedinečný název mysl je používán pro všechny tyto části a jejími vlastnostmi jsou myšlení, rozlišování a podobně. Jelikož je předmětem vědomí (pravého Já), je tím, co je viděno. Ale je netečná. Ačkoli je netečná, vypadá jako vědomá, protože je spojená s vědomím (jak do ruda zbarvená rozžhavená železná koule). Mysl je omezená a rozdělená, není věčná a je proměnná jako vosk, zlato nebo svíčka a podobně. Mysl má přirozenost všech prvků jevového jsoucna. Její sídlo je srdeční lotus stejně jako sídlem zraku jsou oči. Mysl je doplněk duše jedince, který přemýšlí o předmětech. Sama se proměňuje a spolu se znalostmi, které sídlí v mozku, prochází pěti smyslovými kanály. Pomocí znalostí z mozku se spojuje s předměty a tímto způsobem předměty zná, prožívá a získává uspokojení. Toto je podstata mysli.“ I jeden člověk je nazýván různými jmény podle funkcí, které vykonává. Stejně tak mysl má několik názvů jako mysl, intelekt, paměť a sobectví. To je způsobeno rozdílnými funkcemi ale neexistuje žádný skutečný rozdíl. Mysl sama může mít jakoukoli podobu, například duše, Boha nebo světa. Když pomocí poznání získá podobu pravého Já, pak dochází osvobození, které má základ v Brahmanu. Toto je podstata učení.

 

7

 

Žák : Pokud tyto čtyři stavy - mysl, intelekt, paměť a sobectví – jsou jedno a to samé, proč se pro ně udávají rozdílná umístění ?

 

Mistr : Je pravda, že když se o nich mluví jednotlivě, pro mysl se udává umístění v hrdle, intelekt se umísťuje do srdce nebo tváře, pupek je místo pro paměť a srdce nebo sarvanga je umístěním sobectví. Pokud jde o mysl nebo vnitřní orgán jako souhrn všeho, pak je jeho sídlem pouze srdce. To je nezvratné učení písem.

 

8

 

Žák : Proč se říká, že mysl, která je vnitřním orgánem, září jako jakákoli podoba, třeba duše, Bůh nebo svět ?

 

Mistr : Smyslové orgány se používají jako nástroje pro poznávání vnějších předmětů, proto se nazývají vnější smysly. Mysl se nazývá vnitřním orgánem, protože je uvnitř. Rozlišování na vnější a vnitřní je zde pouze ve vztahu k tělu, ve skutečnosti není nic jako vnější nebo vnitřní. Mysl přirozeně zůstává čistá jako éter. To, co se nazývá jako srdce nebo mysl, vzniká spojením prvků jevového jsoucna a vypadá to jako vnitřní nebo vnější. Proto není žádných pochyb o tom, že všechny jevy, které mají jména a tvary, vychází z podstaty samotné mysli. Vše, co se venku odehraje, ve skutečnosti je pouze uvnitř a ne venku. Tento způsob výuky je zcela v pořádku, neboť i ve Védách se vše popisuje tak, že vychází pouze ze srdce. To, čemu říkáme srdce není nic jiného než Brahman.

 

9

 

Žák : Proč můžeme říct, že srdce není nic jiného než Brahman ?

 

Mistr : I když pravé Já prožívá své zkušenosti ve stavech bdění, spánku a hlubokém spánku, sídlíce v očích, hrdle a srdci, ve skutečnosti nikdy neopouští své hlavní sídlo, srdce. Světlo pravého Já v podobě já září v srdečním lotosu, jehož podstata vychází ze všeho, jinými slovy v éteru mysli. Jak si tak v každém září, tak se tomuto Já říká svědek (sakši) a přesahující (transcendental, turija neboli čtvrtý). Nejvyšší Brahman, který je bez pocitu já, září ve všech tělech uvnitř světla v podobě Já. Toto je éter pravého Já, nebo také éter poznání. Toto je samotná absolutní Skutečnost. Toto je všepřesahující (super-transcendent, turijatita). Proto se říká, že to co je zváno srdce není nic jiného než Brahman. Navíc, protože Brahman září v srdci všech duší jako pravé Já, bylo Brahmanu dáno jméno srdce (To, co září v srdcích všech jedinců je Brahman a proto je zván Srdce – Brahma Gíta). Význam slova hrdajam, které se dá rozdělit na hrt-ajam je ve skutečnosti Brahman. Dostačující důkaz tvrzení, že Brahman, který září jako pravé Já, sídlí ve všech srdcích, je to, že když lidé mluví o sobě a říkají já, ukazují na svoji hruď.

 

10

 

Žák : Pokud celý vesmír vychází z podstaty mysli, neznamená to, že vesmír je pouhá iluze ? V tom případě proč Védy zmiňují stvoření vesmíru ?

 

Mistr : Není vůbec žádných pochyb o tom, že celý vesmír je pouhá iluze. Hlavní účel Véd je poznání pravého Brahmanu, po tom, co ukáží, že zjevný vesmír je klam. Právě z tohoto důvodu Védy připouští vznik vesmíru. Není pro to žádný jiný důvod.

Navíc je stvoření vyučováno méně pokročilým lidem jako postupná evoluce přírody (prakrti), velkého intelektu (mahat-tatva), jemných esencí (tanmater), hrubých prvků (bhut), světa, těla atd. z Brahmanu. Více pokročilí lidé se učí o náhlém stvoření, kdy tento svět povstal jako sen, díky myšlenkám vyvolaným chybou, neznalostí sebe sama jako pravého Já. Už jen z toho, že stvoření světa bylo popsáno mnoha způsoby, je jasné, že účel Véd spočívá ve výuce pravé přirozenosti Brahmanu po tom, co tak či jinak ukáže na iluzorní povahu vesmíru. To, že svět je pouhá iluze, může každý přímo poznat ve stavu uvědomění (realization), což je forma zkušenosti vlastní blažené přirozenosti.

 

11

 

Žák : Je prožitek pravého Já možný pro mysl, jejíž přirozeností je neustálá změna ?

 

Mistr : Jelikož kvalita čistoty (sattva guna, součást prakrtti – přírody, která vytváří čistotu, inteligenci apod.) je přirozenost mysli a mysl je čistá a neznečištěná jako éter, tak to, co nazýváme myslí, je ve skutečnosti podstata poznání. Když setrvává ve svém původním, neboli čistém, stavu, nemá dokonce ani jméno mysl. Je to jen nesprávné poznání, které zamění původní stav za jiný, nazývaný mysl. To, co byla původně čistá sattvická mysl, založená na čistém poznání, zapomene svůj původní stav kvůli neznalosti a přemění se na svět pod vlivem temnoty (tamo guna, součást prakrtti – přírody, která vytváří tupost, netečnost apod.) a díky vlivu aktivity (radžo guny, součást prakrtti – přírody, která vytváří touhy, činnosti apod.) si představuje „Já jsem tělo atd. a svět je skutečný“. Dále získává následné zásluhy nebo provinění díky připoutanostem, odporu, atd. a díky zbytkovým otiskům (vasánám) tak získává zrození a smrt.

Naproti tomu mysl, která se zbavuje svého znečištění pomocí činností bez závislostí vykonávaných v mnoha minulých zrodech, naslouchá učení písem a učitelů, přemýšlí o jejich významu a medituje, aby získala přirozený duševní stav, který má podobu pravého Já, např. „Jsem Brahman“, což je výsledkem dlouhodobé koncentrace na Brahman. Takto se dá odstranit transformace mysli do tvaru světa, který je výrazem tamo guny a jejího toulání, které je výrazem radžo guny. Když se je podaří odstranit, potom se mysl stane jemnou a nepohyblivou.       Pravé Já nemůžeme prožívat jen proto, že mysl je nečistá a pod vlivem tamo a radžo guny. Stejně tak nelze sešít jemné hedvábí tlustým páčidlem, nebo rozlišovat jemné detaily lampou blikající ve větru. Ovšem v čisté mysli, která je zjemněná a nehybná díky výše popsané meditaci, se projeví blaho pravého Já (tj. Brahmanu). Bez mysli nemůžeme nic prožít. Pro vyčištěnou mysl obdařenou velmi jemnými způsoby myšlení (vrtti) je možné prožít blaho pravého Já, tím že zůstává v této formě (tj. ve formě Brahmanu). Potom tedy já jedince získá přirozenost Brahmanu a bude zřetelně prožíváno.

 

12

 

Žák : Je možný uvedený prožitek pravého Já i ve stavu existence založené na prožitcích ? Týká se to mysli, která musí konat činy podle jeho parabhdy (minulé činy (karma), která začíná přinášet plody) ?

 

Mistr : Brahmínský herec může hrát ve hře různé role, ale vědomí, že je stále Brahmínem neopouští jeho mysl. Stejně tak každý, kdo je zaměstnán různými činy pro získání zkušeností, může stále setrvávat v pevném přesvědčení „Jsem pravé Já“, aniž by se objevil klamný názor „Jsem tělo a podobně“. Když mysl zabloudí pryč z její přirozeného stavu, měla by být okamžitě použita metoda sebedotazování. „Ach! Ach! My nejsme těla apod.! Kdo teda jsme?“ a tak znovu navrátit mysl do jejího (čistého) stavu. Dotazování „Kdo jsem ?“ je základním nástrojem k odstranění všech obtíží a dosažení nejvyšší blaženosti. Když se takto mysl zklidní ve svém přirozeném stavu, prožitek pravého Já sám od sebe povstává, bez jakýchkoli zábran či obtíží. Potom smyslové slasti a bolesti stav mysli neovlivní. Všechny jevy se potom objevují jako sen, a nevzniká k nim připoutanost. Pravá oddanost (bhakti), ovládání mysli (jóga) a poznání (gňána) a ostatní odříkání znamená nikdy nezapomenout na dokonalý prožitek pravého Já. To říkají mudrci.

 

13

 

Žák : Když pracujeme, vzniká aktivita. My však nejsme ani činiteli této práce, ani těmi, kdo si užijeme plody. Aktivita patří třem nástrojům (tj. mysli, řeči a těla). Můžeme však zůstat nedotčeni, pokud takto přemýšlíme ? 

 

Mistr : Pokud je mysl držena zůstat v pravém Já, které je jejím Božstvím a zůstává netečná k různým zážitkům, protože nezabloudí pryč z pravého Já, tak jak může taková mysl přemýšlet uvedeným způsobem? Nevytváří takové myšlenky opět pouta? Když takové myšlenky povstanou díky zbytkovým otiskům (vasánám), měli bychom mysli zabránit, aby se vydávala tímto směrem a snažit se udržet ji ve stavu pravého Já a donutit ji být nedotčenou k různým zážitkům. Neměli bychom nechávat v mysli prostor pro takové myšlenky jako „Je to dobré ?“, „Nebo je dobré tamto ?“, „Může být uděláno toto ?“, „Nebo může být uděláno tamto ?“ Musíme být ostražití dříve než takové myšlenky povstanou a držet mysl v jejím přirozeném stavu. Když ponecháme byť jen malý prostor, taková vyrušená mysl nás zraňuje, i když vystupuje jako náš přítel. Jako nepřítel, tvářící se jako přítel nás bude srážet k zemi. Nevznikají takové myšlenky a nezpůsobují více a více zla jen proto, že jsme zapomněli na své pravé Já? Je pravda, že přemýšlení pomocí rozlišování „Nic nedělám, vše je činěno pouze nástroji“ je pomůckou ochránit mysl následovat vasány. Ovšem to znamená, že jen když mysl následuje vasány, potom musí být krocena výše uvedeným rozlišováním. Může mysl, který zůstává ve stavu pravého Já, myslet jako „Já“ a jako „Já jednám podle zkušeností tak nebo tak“? Všemi možnými způsoby musíme snahou postupně nezapomínat své pravé Já, které je božské. Pokud toto dokončíme, potom bude hotovo vše. Mysl by neměla být směřována žádným jiným směrem. I když konáme, jako blázni, činy, které jsou výsledkem parabdha karmy, přesto bychom měli setrvávat ve stavu pravého Já a nedovolit vznik myšlenky „Já“, čili Ega. Nevykonávali nespočetní oddaní (bhaktové) své mnohé činy dle svých zkušeností a přesto zůstávali nedotčení ?

 

14

 

Žák : Jaký je skutečný účel vzdání se (sanjásy) ?

 

Mistr : Sanjása je pouze vzdání se myšlenky „Já“ – Ega. Není to odmítání vnějších předmětů. Kdo se takto vzdal (myšlenky „Já“), ten setrvává stejný o samotě i uprostřed samsáry (světa na základě zkušeností). Stejně jako se mysl umí soustředit na nějaký předmět a nevidí ostatní bližší a důležitější věci. Také mudrc, který zdánlivě vykonává mnohé činy ve světě, ve skutečnosti nečiní nic. Je to proto, že stále udržuje svou mysl ve stavu pravého Já, a nedovolí vznik myšlenky „Já“. Také ve snu můžeme padat hlavou napřed, a přesto se v posteli ani nehneme. Stejně tak nevědomá osoba, ten jehož myšlenka „Já“ nezanikla, i když setrvává v neustálé meditaci, přesto je to on, kdo vykonává všechny možné činy (ta mysl, jejíž zbytkové otisky – vasány se vyčerpaly, ve skutečnosti moc nefunguje, i když se to tak zdá, stejně jako posluchači neslyší příběh, když se jejich pozornost toulá. Mysl, která není osvobozená od zbytkových otisků opravdu funguje, i když to tak nevypadá. Je to jako když jsme v klidu, přesto ve svých snech stoupáme na kopec a nakonec z něj spadneme.). Toto moudří pronesli už v dávných dobách.

 

15

 

Žák : Mysl, smyslové orgány a podobně, mají schopnost vnímat.  Proč jsou přesto označovány jako vnímající orgány ?

 

Mistr :

                                   Drg                                                                Dršja

                               (Znalec)                                                  (Poznávaný objekt)

                        1)   Pozorovatel                                              Šálek (neboli zřený objekt)

                                                           a dále pokračujeme

                        2)   Oční orgán                                    Šálek, tělo atd.

                        3)   Zrak                                                Oční orgán

                        4)   Mysl                                                  Zrak

                        5)   Duše jedince                           Mysl

                        6)   Vědomí (pravé Já)                        Duše jedince

 

Jak ukazuje výše uvedený systém, my neboli Vědomí, známe všechny předměty a tak nám říkají Znalec (Drg). Skupina, která končí šálkem, jsou viděné předměty, protože jsou ty, které jsou poznávány. V tabulce znalost/nevědomost (čili znalec-poznávané), která je uvedena výše, vidíme, že mezi znalci a poznávanými objekty jsou „znalci“ pro jiné poznávaným objekty podle vzájemného vztahu. Žádná z těchto skupin však není skutečným znalcem. Když říkáme o sobě, že jsme znalec, je to proto, že známe vše. Zároveň nejsme poznávané, protože nic jiného nás nezná. Ovšem být znalcem znamená být ve vztahu s poznávaným objektem. Avšak ve skutečnosti, to co zveme poznávaným není mimo nás. Proto jsme Skutečnost, která překonává oboje (znalce i poznávané). Vše ostatní spadá do skupin znalec-poznávané.

 

16

 

Žák : Jak se rozliší sobectví (ahamkara - egoism), duše (dživa - soul), pravé Já (Átma - Self) a Brahman ?

 

Mistr :

 

Příklad :                                                                    Znázornění :

1) Železná koule                                                         Sobectví

2) Rozžhavená železná koule                                       Duše se jeví jako překrytí pravého Já

3) Oheň, jež je uvnitř žhavé koule                                Světlo vědomí, tj. neměnný Brahman,

                                                                                  který září v duši každého jedince

4) Plameny ohně, které zůstávají jako celek                             Všeprostupující Brahman, který zůstává jako celek

 

Z výše uvedeného příkladu bude jasné, jak se dá rozlišit sobectví, duše, svědek a svědek všeho (Brahman).

Tak jako koule vosku u zlatníka ukrývá různé kousky kovů a vosku, přesto na první pohled vypadá jako jeden kus hmoty, stejně i v hlubokém spánku jsou hrubá a jemná těla všech duší jedinců obsažena v kosmické iluzi – Máje. Tato Mája je nepoznání, je založena na čiré temnotě a i když jsou duše odhodlány v spočinout v jednotě v pravém Já, přesto vidí okolo sebe pouze temnotu. Z temnoty spánku povstane jemné tělo – sobectví a z tohoto sobectví zase povstane hrubé tělo. Jak sobectví povstane, hned se jeví jakoby překrývající přirozenost pravého Já, zrovna jako rozžhavená koule železa. Tak, bez duše (dživa), která je myslí nebo sobectvím a která je spojena se světlem vědomí, pak není svědek duše neboli pravé Já. A bez pravého Já není Brahman, neboli svědek všeho. I když kovář kuje z koule různé tvary, toto tvarování nemá žádný vliv na oheň, který je uvnitř železa. Stejně tak duše, i když je zapletena do mnohých zkušeností a podstupuje slasti a bolesti, přesto se tím světlo pravého Já uvnitř vůbec nemění. Toto světlo je jako éter vše prostupujícím čistým poznáním toho, že je jedno jediné a září v srdci jako Brahman.

 

17

 

Žák : Jak se dá poznat, že v srdci září pravé Já jako Brahman ?

 

Mistr : Je známo, že éter, jeden ze živlů, který je v plamenu lampy, vyplňuje bez omezení a bez rozdílu prostor uvnitř i vně plamene. Stejně tak éter poznání, který je ve světle pravého Já, vyplňuje bez omezení a bez rozdílu obě části, jak uvnitř tak vně světla pravého Já. Toto se označuje jako Brahman.

 

18

 

Žák : Jak se tři stavy zkušeností, tj. tři těla a podobně, objevují ve světle pravého Já, které je jedno, nedělitelné a samozářící ? A i když by se mohly objevit, jak poznáme, že pravé Já samo zůstává vždy nepohnuté ?

 

Mistr :

Příklad :                                                        Znázornění :

 

1) Lampa                                                        Pravé Já (Self - átma)

2) Dveře                                                         Spánek

3) Práh dveří                                                   Mahat-tattva (úplná materiální energie)

4) Vnitřní stěna                                    Nevědomost neboli příčinné tělo

5) Zrcadlo                                                       Sobectví (egoity - ahamkara)

6) Okna                                                          Pět poznávacích smyslových orgánů

7) Vnitřní místnost                                           Hluboký spánek, kdy se projeví příčinné tělo

8) Prostřední místnost                                      Snění, kdy se projeví jemné tělo

9) Vnější dvůr                                                 Bdělý stav, kdy se projeví hrubé tělo

 

Pravé Já, které je lampou, je samozářící ve vnitřní místnosti. Tato místnost je příčinné tělo, které je vybaveno zdí nevědomostí (4) a dveřmi (2) spánku. Když má pomocí základních životních sil jako čas, karma apod. dveře spánku otevřené, pak nastane odraz pravého Já v zrcadle sobectví (5), které je hned vedle prahu – Mahat-tatvy. Toto zrcadlo sobectví potom odráží prostřední místnost tj. snění (8) a skrze okna, což jsou smyslové orgány (6) také vnější dvůr, což je bdělý stav. Když se pomocí základních životních sil dveře spánku zavřou, potom sobectví spolu se sněním a bděním zmizí a pravé Já vždy samo září. Tento podaný příklad vysvětluje jak to, že je pravé Já nepohnuté, kde je rozdíl mezi pravým Já a sobectvím a jak se tři stavy zkušeností, tři těla apod. objevují.

 

19

 

Žák : I když jsem naslouchal vysvětlení znaků dotazování v takových detailech, přesto má mysl nezískala ani trochu klidu. Co je toho příčinou ?

 

Mistr : Důvodem je nepřítomnost síly nebo jednobodovosti mysli.

 

20

 

Žák : Co je důvodem nepřítomnosti duševní síly ?

 

Mistr : Nástroje, které připravují zralost mysli k dotazování, jsou meditace, jóga apod. Musíte získat dovednosti postupným cvičením a tak zajistit proud duševních stavů, které jsou přirozené a pomáhají. Když mysl tímto způsobem dozraje a naslouchá tomuto dotazování (enquiry), brzy si jistě uvědomí svou pravou podstatu a setrvá v tomto skvělém stavu, aniž by ho více opustila. Pro mysl, která nedozrála, je bezprostřední uvědomění (realization) a klid obtížně získatelný pomocí naslouchání dotazování. Pokud však někdo používá nástroje pro ovládnutí mysli, tak nakonec mír v mysli získá.

 

21

 

Žák : Který nástroj pro ovládnutí mysli je nejdůležitější ?

 

Mistr : Ovládání dechu je nástrojem pro ovládnutí mysli.

 

22

 

Žák : Jak se dech správně ovládá ?

 

Mistr : Dech může být ovládnut buď úplným zadržením dechu (kevala kumbhaka) nebo regulací dechu (pranayama).

 

23

 

Žák : Jaké je úplné zadržení dechu ?

 

Mistr : Je to způsob jak pevně zadržet životní síly v srdci bez vydechování a nadechování. Toto lze ovládnout pomocí meditace nad základními životními silami apod.

 

24

 

Žák : Co je regulace dechu ?

 

Mistr : Je to způsob jak pevně zadržet životní síly v srdci pomocí výdechů, nádechů a zádrží dechu, podle instrukcí daných v jógových textech.

 

25

 

Žák : Proč je ovládání dechu nástrojem k ovládnutí mysli ?

 

Mistr : Ovládnutí dechu je bezpochyby nástrojem k ovládnutí mysli. Je to proto, že podstata dechu i mysli je vzduch, jejich společná přirozenost je proměnlivost. Proto i místo jejich původu je společné. Pokud ovládneme jeden z nich, i druhý se dostane pod kontrolu.

 

26

 

Žák : Pokud ovládnutí dechu vede pouze k zklidnění mysli (manolaja) a ne k jejímu zničení (manonasa), jak potom můžeme říci, že ovládání dechu je nástrojem pro dotazování (átmavičáru), které vede ke zničení mysli ?

 

Mistr : Knihy uvádějí dva způsoby pro dosažení seberealizace. Je to jednak jóga s osmi větvemi (aštanga jóga) a druhak poznání s jeho osmi větvemi (aštanga gňána). Mysl se dostane pod kontrolu buď ovládáním dechu (pranajama) nebo jeho zastavením (kevala kumbhaka), což je jedna z větví jógy. Mysl nenecháme v tomto stavu, ale pokračujeme dalšími metodami. Jednou z nich odtažení pozornosti od vnějších předmětů (pratjahara). A potom, na konec bude jistě dosaženo sebepoznání, které je plodem dotazování (átmavičáry).

 

27

 

Žák : Jaké jsou větve jógy ?

 

Mistr : Jama, nijama, asána, pranajama, pratyahara, dhárana, dhyana a samadhi. Tyto jsou :

 

1)      Jama : je rozvíjení takových ctností jako dobré vedení, nenásilí (ahimsá), pravda (satja), odmítnutí krádeží (asteja), celibát (brahmačárja) a potlačování majetnictví (aparigraha).

2)      Nijama : je zachovávání takových pravidel dobrého vedení jako čistota (sauča), spokojenost (santoša), odříkání (tapas), studium posvátných knih (svadhjaja) a oddanost k Bohu (Išvara pranidhana) (Jama a  Nijama se zaměřují na dosažení všech dobrých cest otevřených těm, kdo jsou hodni pro osvobození – mokšu. Více detailů najdete v knihách Jógasútra a Hathajóga dípika).

3)      Asána : vybírá z mnohých pozic 48 hlavních a z těchto jsou dále čtyři označeny za skvělé. Jsou to simha, padma, bhadra a siddha. A z těchto čtyř je nejlepší siddha. To uvádějí jógové knihy. (siddhásana – levá pata se umístí před genitálie a nad ní se dá pravá pata, pohled se upne mezi obočí, tělo je nehybné a vzpřímené jako proutek)

4)      Pranajama : podle posvátných textů jsou uváděny výdech jako rečaka, nádech je puraka a zádrž dechu je  kumbhaka. Co se týká délky doby jednotlivých částí dechu, potom délky nádechu a výdechu mají být stejné a zádrž dechu dvojnásobná. Jiné texty uvádějí, že rečaka  má svoji délku, puraka je dvakrát dlouhá, a kumbhaka čtyřikrát dlouhá. Za míru se bere tak dlouhý čas, jaká zabere jedna recitace gajátrí mantry. Taková pranajama, která se skládá z rečaky, puraky a kumbhaky, má být cvičena denně podle možnosti pomalu a postupně. Nakonec v mysli vznikne touha setrvávat ve štěstí a bez pohybu. Potom by mělo následovat cvičení pratjahary.

5)      Pratjahara : je to ovládání mysli a bránění mysli utíkat za vnějšími jmény a tvary. Mysl, která dosud bývala roztržitá, se nyní začíná kontrolovat. K tomu pomáhají a) meditace na pránavu – Óm, b) upnutí pozornosti mezi obočí, c) sledování špičky nosu, d) přemítání o nada (nauka o zvuku). Mysl se tak zaměří na jeden bod a tak bude schopná zůstávat na jednom místě. Jako další má být cvičena dharana.

6)      Dharana : ustálení mysli v místě, které je vhodné k meditaci. Tato místa jsou srdce a Brahma randhra (v temenu hlavy). Je možno si představovat, že ve středu lotosu s osmi okvětními lístky, který je v místě meditace, září Božstvo jako plamen. To je pravé Já neboli Brahman a do tohoto místa se soustředí pozornost mysli. Po tom je možno meditovat. (je pravda, že na temeni hlavy je lotus s tisíci okvětními plátky, ale lze říci, že jich je jen osm, každý složený ze 125 menších plátků)

7)      Dhjána : je to meditace pomocí myšlenky  „Já jsem On“ která není rozdílná od dříve uvedeného plamene. Jak písma uvádějí, když se takto dotazujete „Kdo jsem?“, potom Všudepřítomný Brahman září v srdci jako pravé Já, které je svědkem rozumu. Tehdy je možno si uvědomit, že je to Božské pravé Já, které září v srdci jako Já-Já. Tento způsob přemítání je nejlepší meditací.

8)      Sámadhi : jako výsledek plodů předchozích meditací, mysl se rozplyne v předmětu meditace bez skrytých pocitů „jsem takový nebo onaký“ a „dělám toto či ono“. Je to velice jemný stav, kdy i myšlenka Já-Já zmizí, a to je sámadhi. Pokud je to cvičeno denně, vidíce v tomto stavu, že nepřichází spánek, Bůh jistě brzy propůjčí nejvyšší stav klidu mysli.

 

 

28

 

Žák : Jaký je účel učení, že v pratjahaře by se mělo meditovat o pránavě ?

 

Mistr : Účel předepsané meditace na pránavu je tento. Pránava je Ómkara složená ze tří a půl mater tj. a, u, m a ardha matra (ardha znamená poloviční). A zde znamená bdělý stav Višva dživa a hrubé tělo. U znamená stav snění Taidžas dživa a jemné tělo. M je stav spánku bez snů Pragňadživa a příčinné tělo. Ardha matra představuje čtvrtý stav Turija, což je pravé Já  nebo stav v přirozenosti Já. To, co je za těmito čtyřmi stavy, je Turijatíta, nebo-li čistá Blaženost. Čtvrtý stav, stav v přirozenosti Já, byl popsán v kapitole o meditaci (dhjána). Je popisován různě, jako přirozená amatra, které zahrnuje všechny tři  matry A, U, M, ale jako  maunakšara tedy tichá slabika. Dále se popisuje jako adžapa, tedy opakování manter bez zvuku a jako Advaita mantra (nedvojná mantra), která je základem všech manter, například pančakšara. K poznání pravého významu je potřeba meditovat na pránavu. Tato meditace vychází z oddanosti a složené z přemítání o pravdě pravého Já. Výsledný plod tohoto procesu je sámadhi, to urodí uvolnění, stav nepřekonatelné blaženosti. Ctění mistři také uvádějí, že toto uvolnění může být získáno pouze oddaností, která vzniká z přemítání o pravdě pravého Já.

 

29

 

Žák : Jaký je účel učení, že je třeba meditovat pomocí myšlenky „Já jsem On“ o pravdě, že nejsme odlišní od samozářící Skutečnosti, která září jako plamen ?

 

Mistr : (A) Účel učení, kdy člověk rozvíjí myšlenku, že není odlišný od samozářící Skutečnosti je tato : Písma popisují meditaci těmito slovy : „Skutečnost  se nachází ve středu srdečního lotosu s osmi okvětními lístky, který je podstatou všeho a který je označován jako Kailás, Vaikundha a Parama Pada. Tato Skutečnost má velikost palce, je oslnivá jako blesk a září jako plameny. Pokud o ní bytost medituje, potom získá nesmrtelnost.“ Při této meditaci musíme vědět, že je nutno se vyhnout těmto chybám : (1) myšlenka rozdílnosti tj. ‚Já jsem jiný a toto je také jiné‘, (2) meditace o tom, co je konečné, (3) názor, že skutečné může být konečné a (4) je to omezeno na určitý prostor.

 

(B) Účel učení, kdy člověk medituje pomocí myšlenky ‚Já jsem On‘, je tento : sahaham, soham, sah je nejvyšší pravé Já, aham je pravé Já, které se projevuje pocitem Já. Dživa (duše) je Šiva lingam umístěný v srdečním lotosu. Srdeční lotos je jeho místo v těle a tělo je městem Brahmanu. Mysl, která je založena na sobectví, tak vychází ven do představ a ztotožňuje se s tělem a jinými předměty. Při meditaci by měla být mysl rozpuštěna v srdci, tj. pocit Já sídlící v těle a jiných předmětech by měl být odstraněn. Dosahuje se toho dotazováním ‚Kdo jsem Já?‘ a nerušeným setrváváním ve stavu přirozenosti pravého Já se jeho bytí stává velice jemným jako Já-Já. Tato přirozenost sebe sama je vším a zároveň ničím. Je projeveno jako nejvyšší pravé Já všude, bez rozlišovaní vně a uvnitř. Tato přirozenost pak září jako plamen, který jsme zmínili výše, a vyjadřuje pravdu ‚Já jsem Brahman‘. Pokud však nemeditujeme o Tom jako totožném se sebou, ale máme představu odlišnosti, potom nevědomost nezmizí. To je důvod, proč je předepsána meditace ztotožnění.

 

Úplná moudrost bude získána tehdy, když člověk bez vyrušení dlouhý čas medituje o pravém Já. Je-li neustále používána myšlenka ‚Já jsem On‘, což je metoda přemítání o pravém Já. Tehdy bude odstraněna temnota nevědomosti v srdci a všechny další překážky, které jsou pouze vedlejšími projevy nevědomosti. (Sámadhi se dostaví, pokud nepřetržitě cvičíme meditaci způsobem ‚Já jsem Šiva‘ (Šivoham bhavana). Tato meditace brání myšlenkám vycházet ven. - Vallalar)

 

Uvědomění Skutečnosti v jeskyni srdce, jež sídlí v těle (městě Brahmanu), je stejné jako uvědomění si nejdokonalejšího Boha.

 

Ve městě s devíti branami, což je tělo, mudrc setrvává s lehkostí.  (Ve městě, které má devět falešných bran, On setrvává ve formě blaženosti. – Bhagavadgíta)

 

Tělo je chrám, duše je Bůh (Šiva). Pokud jej člověk uctívá myšlenkou ‚Já jsem On‘, jistě dosáhne osvobození.

 

Tělo složené z pěti obalů je jeskyní. Nejvyšší, který tam setrvává, je pánem jeskyně. To stanovila písma.

 

Meditace o pravém Já, které je samo sebou, je nejlepší ze všech meditací, protože pravé Já je skutečnost všech Bohů. Všechny ostatní meditace jsou pouze jeho částí. Ostatní metody jsou předepsány proto, abychom toto poznali. Takže pokud toto získáno, ostatní již nejsou potřeba. Poznání svého pravého Já je poznání Boha. Když neznáme pravé Já toho, kdo medituje a představujeme si, že existují různí bohové, a na ty soustřeďujeme svou meditaci, pak o tom učenci praví, že je to jako měření délky stínu podle délky vlastního chodidla a nebo hledání bezcenné lastury, po tom co jsme odhodili drahocennou perlu, kterou přesto neustále vlastníme. (Měli bychom meditovat o tom, co existuje ve formě pravého Já, je to  átma tattva a je zářící. Sídlí ve všech živých bytostech a neustále říká „Já“, „Já“. Hledat Boha venku a opustit Boha sídlícího v jeskyni srdce je jako odhodit drahocennou perlu a hledat bezcennou lasturu.)

 

30

 

Žák : I když jsou srdce a Brahma randha (temeno hlavy) správná místa pro směřování meditace, je možno meditovat, pokud je to nezbytné, na šest mystických center (ádhár)

 

Mistr : Těchto šest mystických center, jež jsou označena za místa pro soustředění meditace, jsou pouze výtvory představivosti. Ty všechny jsou pouze pomůckou pro začátečníky v józe. Šiva jógíni odkazem na meditaci na šest center říká : „Bůh, jehož podstata je nedvojnost, úplnost a vědomí pravého Já, nás všechny udržuje a vede. Je opravdu veliký hřích znečistit tuto Skutečnost zakrytím různými tvary a jmény jako Ganapati, Brahma, Višnu, Rudra, Mahéšvara a Sadašiva.“  Védantisté říkají : „Vše toto je pouze představa vytvořená myslí“. Proto když člověk zná své pravé Já, jehož základem je vědomí, které zná vše, potom i člověk zná vše. Učenci také pravili : „Když On je poznán takový jaký skutečně je, potom i to, co nebylo známo je také poznáno.“ Pokud člověk, který je sužován mnohými myšlenkami, medituje na Boha, který je pravým Já, může se tak zbavit mnohosti myšlenek touto jedinou myšlenkou. I tato myšlenka nakonec může zmizet. To je přesně to, co je míněno tím, když řekneme, že znalost svého pravého Já je znalost Boha. Toto poznání je osvobození.

 

31

 

Žák : Jak má člověk myslet na své pravé Já ?

 

Mistr : Pravé Já je samozářící, bez světla a temnoty a je to skutečnost, které se sama projevila. Proto by člověk neměl o ní přemýšlet jako o takové nebo jinaké. Pouhá myšlenka o přemýšlení skončí otroctvím. Smyslem meditace o pravém Já je změnit mysl tak, aby spočinula v pravém Já. Ve středu jeskyně srdce se čistý Brahman projeví jako pravé Já ve formě Já-Já. Může být větší neznalost než přemýšlet o něm mnohými způsoby, aniž by byl poznán tak, jak bylo výše uvedeno.

 

32

 

Žák : Bylo řečeno, že Brahman se projevuje jako pravé Já ve formě Já-Já a sídlí v srdci. Aby bylo podpořeno porozumění tohoto tvrzení, je možno ho dále vysvětlit ?

 

Mistr : Každý má jistě tu zkušenost, že v době hlubokého spánku nebo bezvědomí, není vůbec žádné poznání, to znamená ani poznání pravé Já, ani jiná poznání. Později, když se objeví zkušenost „Probudil jsem se ze spánku“ nebo „Probral jsem se z bezvědomí“, není to způsob zvláštního poznání, které vzniká z výše uvedeného stavu bez rozlišování ? Toto zvláštní poznání se nazývá vigňána. Tato vigňána vzniká pouze ve vztahu k pravému Já nebo k ne-já, ale nikdy sama o sobě. Když náleží k pravému Já, pak se nazývá pravé poznání. Toto poznání je založeno v takovém duševním módu na podmětu pravého Já, nebo když je obsah poznání zcela nedělitelný. Pokud se poznání vztahuje k ne-já, potom se nazývá nevědomost. Stav této vigňány, která se vztahuje k pravému Já a je projevem formy pravého Já, je také projevem Já. Tento projev nemůže nastat bez vztahu k něčemu skutečnému (např. pravému Já). Je to tento projev, který slouží jako značka pro přímý prožitek Skutečnosti. Avšak samo o sobě nemůže nastolit stav bytí ve Skutečnosti. Tak základní skutečnost zvaná pragňána, závisí na jakém projevu se odehraje. Védský text pragňánma brahma učí tu samou pravdu.

 

Vězte, že toto je také účel písem. Pravé Já, které je samozářící a svědkem všeho, se také projevuje jako dlící v vigňánakosa (obal intelektu – jeden z pěti obalů). Uchop toto pravé Já pomocí duševního módu, který je nedělitelný (impartite), a vychutnej jej jako pravé Já.

 

33

 

Žák : Co je to, co se nazývá vnitřní uctívání, nebo uctívání principu bez vlastností ?

 

Mistr : V textech, jako například Ribhu Gita, bylo uctívání principu bez vlastností rozsáhle vysvětleno (jako zvláštní druh cvičení). Avšak všechna tato cvičení jako oběť, dobročinnost, odříkání, dodržování slibů, džapa, jóga a půdža jsou ve svém působení různé druhy meditace ve tvaru ‚Já jsem Brahman‘. Tak ve všech způsobech cvičení by hledající měl mít na zřeteli, že nemá nechat bloudit mysl mimo myšlenku ‚ Já jsem Brahman‘. Toto je účel uctívání principu bez vlastností.

 

34

 

Žák : Jaké jsou osm větví poznání (gňána aštanga) ?

 

Mistr : Těchto osm větví jsou ty, které byly již dříve zmíněny, viz jama, nijama atd. Jen jsou odlišně definovány :

 

  1. Jama – ovládání všech smyslových orgánů, uvědomování si nedostatků, které jsou obsaženy ve světě skládajícím se z těla apod.
  2. Nijama – udržování takových duševních způsobů, které jsou vztažené k pravému Já a odmítání způsobů opačných. Jinými slovy to znamená nepřetržitou lásku, která narůstá k pravému Já.
  3. Asána – postoj, s jehož pomocí je možno snadněji nepřetržitě meditovat o Brahmanu
  4. Pranajama – Rečaka (výdech) slouží k odstranění dvou neskutečných stránek (jmen a tvarů) z předmětů tvořících svět, tělo apod. Puraka (nádech) je uchopení tří skutečných stránek Sat-čit-ánanda (bytí, vědomí a blaženost), které jsou neustále ve všech těch předmětech. Kumbhaka (zádrž dechu) slouží k udržení těchto uchopených stránek.
  5. Pratjahara – toto je zamezení návratu jménům a tvarům, které již byly z mysli odstraněny
  6. Dharana – zde necháváme mysl spočívat v srdci, aniž by bloudila pryč. Tím si uvědomujeme že každý je sám pravým Já, které je Sat-čit-ánanda (bytí, vědomí a blaženost)
  7. Dhjána – toto je meditace ve tvaru ‚Jsem čisté vědomí‘. To je tak, že se dotazujeme ‚Kdo jsem Já ?‘ a opouštíme tělo skládající se z pěti obalů. Výsledkem je, že zůstáváme jako pocit ‚Já‘, které září jako pravé Já.
  8. Sámadhi – Když projev já také zmizí, pak nastane velmi jemná přímá zkušenost. To je sámadhi.

 

Pro pranajámu apod. popsaných zde, cvičení jako asána, zmíněné ve spojení s jógou, nejsou nutné. Větve poznání mohou být cvičeny na jakémkoli místě v jakýkoli čas. Každý si může zvolit, zda bude následovat jen jógu nebo gňánu, nebo obě, to záleží na okolnostech a založení člověka. Největší mistři říkají, že kořen všeho zla spočívá v zapomnětlivosti, což je smrt pro ty, kdo hledají osvobození (Smrt neboli  Kala, je vzdání se na této zemi meditace nad pravé Já. To by nemělo být nikdy vzdáno ani trošku). Proto každý má neustále držet svou mysl v pravém Já a nikdy na své pravé Já nezapomínat. To je záměr této metody. Pokud je mysl pod kontrolou, vše ostatní může být také pod kontrolou. Rozdíl mezi osmi větvemi jógy a osmi větvemi poznání (gňány) byl dopodrobna popsán v posvátných knihách. Proto je zde uvedena pouze hlavní myšlenka tohoto učení.

 

 

35

 

Žák : Je možno cvičit najednou pranajámu, která patří k józe a pranajámu, která náleží k poznání (gňána) ?

 

Mistr : Dokud mysl nespočine v klidu v srdci je potřeba ji uklidňovat. Může se použít absolutní zádrž (kevala kumbhaka), dotazování, puraka a rečaka apod. Proto je možno ve chvílích cvičení použít pranajámu z  jógy, pranajáma z poznání se může používat kdykoli. Obě tedy mohou být používány. Nicméně stačí cvičit jógovou pranajámu dokud se nevytvoří schopnost úplné zádrže.

 

36

 

Žák : Proč je cesta ke svobodě vyučována tak různorodě ? Nevytváří to zmatek v myslích hledajících ?

 

Mistr : Různé cesty jsou ve Védách popisovány proto, že každá cesta je vhodná pro hledajícího na určité úrovni. Protože osvobození není nic jiného než zničení mysli, tak všechny druhy snahy mají pro svůj cíl kontrolu mysli. I když se zpočátku zdá, že meditace má různé druhy, nakonec se ukáže, že je to jen jediná metoda. O tom není pochyb. Každý by si měl nalézt metodu, která vyhovuje nejlépe zralosti jeho mysli.

Ovládání prány (dechu), což je jóga a ovládání mysli, což je gňána (Vidět vše jako Skutečnost podle písem : Já jsem Brahman, pouze jeden jediný, bez druhého), jsou dva hlavní nástroje pro zničení mysli. Pro některé je snadné dělat to první, pro jiné je zase snazší dělat to druhé. Ano, gňána je jako podmaňování si divokého býka lákáním na zelenou travičku, zato jóga je ovládnutí pomocí veliké síly. Toto říkají mudrci : Existují tři druhy schopných hledajících. Ti nejvyšší dosahují cíle tím, že mysl pevně zakotví v pravém Já. K tomu použijí porozumění skutečnosti pomocí Védského dotazování a pohlížejí na sebe a všechny věci z pozice skutečnosti. Prostřední dosáhnou cíle tím, že udrží mysl ve svém srdci pomocí kevala kumbhaka a nebo meditace nad skutečností po dlouhou dobu. Nejnižší jdou k cíli postupným způsobem pomocí ovládání dechu a podobných metod.

Mysl by měla být donucena setrvávat v srdci tak dlouho, dokud nedojde ke zničení já-myšlenky. Tato já-myšlenka je druh nevědomosti, která v srdci sídlí. To samo je gňána (poznání), a také je to dhjána (meditace). Vše ostatní jsou pouze odbočky ze slov a textů. To prohlašují písma. Proto když získáte schopnost držet mysl ve svém pravém Já pomocí nějakého nástroje, nemusíte se nijak obávat neznalosti jiných cest.

Velcí mistři také učí, že oddaný je více než jogín (Ze všech jogínů, ten který neúnavně spočívá svou myslí a láskou ve mně, ten je mi nejdražší - Bhagavadgíta) a že nástrojem k osvobození je oddanost, která je v podstatě přemítáním o vlastním pravém Já (ze všech nástrojů k osvobození jen bhakti (oddanost) může být označena za nejvyšší. Bhakti je totiž neustálé přemítání o vlastním pravém Já - Vivekačudamani).

Takže je cesta k uvědomění Brahmanu která je nazývána různými jmény jako Dahara vidja, Brahma vidja, Átma vidja apod. Co můžeme více říci ? Měli bychom porozumět zbytku bez dělání rychlých závěrů. Písma vyučují různé způsoby. Mudrci všechny tyto způsoby analyzovaly a prohlásili, že toto je nejkratší a nejlepší způsob.

 

37

 

Žák : Cvičením výše uvedených metod můžeme z mysli odstranit různé překážky, tj. nevědomost, pochybnosti, omyly atd. a tak získat klid v mysli. Mám poslední pochybnost. Pokud bude mysl rozpuštěna v srdci, zůstane pouze vědomí zářící jako úplná skutečnost. Když taková mysl získá podobu pravého Já, kdo zbude aby se dotazoval ? Takové dotazování musí skončit sebe-uctíváním. To bude jako příběh o Ovčákovi, který hledá svou ovečku, kterou celou dobu nese na svých ramenou.

 

Mistr : Dživa (duše) sama je Šiva. Šiva sám je dživa. Je pravdou, že dživa není nic jiného než Šiva. Pokud je zrno zabaleno v plevách, potom je to obalené zrno. Když je plev zbavíme, potom je to rýže. Stejně tak dokud jsme ovlivněni karmou, tak jsme dživa. Když pouto nevědomosti praskne, potom se rozzáříme jako Šiva, samo Božství. To stanovily posvátné texty. Stejně tak dživa, která je myslí je ve skutečnosti čisté pravé Já. Jenže dživa zapomněla tuto pravdu a představuje si, že je duší jedince a získává pouta ve formě mysli. Tak je vždy hledání pravého Já, které je vždy samo sebou, stejné, jako hledání ovce ovčákem. Ale pozor, dživa, která zapomněla na svoji podobu se nestane pravým Já pouhým zprostředkovaným poznáním. Díky překážkám způsobenými zbytkovými otisky získaných v předchozích životech (vasány), dživa zapomíná znovu a znovu svoji totožnost s pravým Já a stává se oklamaným a ztotožňuje se s tělem apod. Může se člověk stát vysoce postaveným úředníkem jen tak, že se na něj podívá ? Není náhodou zapotřebí obrovské úsilí vydané k tomu, aby takového postu bylo dosaženo ? Stejně tak dživa, která je v otroctví díky duševnímu ztotožněním s tělem, musí vydat úsilí ve formě přemítání o pravého Já trvalým a narůstajícím způsobem. Když se takto mysl podaří odstranit, potom se dživa stane pravým Já (i když se překážky způsobující otroctví a zrody zdají mnohé, hlavní příčinou je ahankara – Ego. Tato hlavní příčina musí být zničena jednou pro vždy - Vivekačudamani).

Takové přemítání o vlastním pravém Já, pokud je prováděno neustále, nakonec zničí mysl. Potom zničí i sebe stejně jako nakonec shoří i klacek, kterým je udržován pohřební oheň. V tomto stavu to nazýváme osvobozením.

 

38

 

Žák : Pokud je postata dživy totožná s pravým Já, co brání dživě uvědomit si svou pravou podstatu ?

 

Mistr : Je to zapomnětlivost, dživa zapomíná na svou pravou podstatu, to je známo jako síla zahalení.

 

39

 

Žák : Pokud dživa zapomněla na svoji podobu, jak se nakonec může Já-zkušenost objevit ?

 

Mistr : Závoj nevědomosti nezakrývá dživu zcela (nevědomost nemůže zakrýt základní pocit Já, ale skrývá tu zvláštní pravdu, že dživa je Nejvyšší - pravé Já). Tento závoj pouze zakrývá podstatu pravého Já a vnímané já dále ukazuje jako představu ‚Já jsem tělo‘. Závoj však neumí zakrýt existenci pravého Já, což je věčný a skutečný pocit Já.

 

40

 

Žák : Jaké jsou znaky dživan mukty (osvobozeného za života) a videha mukty (osvobozeného v okamžiku smrti) ?

 

Mistr : Já nejsem tělo. Já jsem  Brahman, který se projevuje jako pravé Já. Ve mně, který jsem dokonalou skutečností (když existuje dlouhodobá meditace, učící, že světy jsou pouhá zdání na mně, který jsem dokonalou Skutečností, kam se může potom nevědomost schovat ?), je svět složený z těl a věcí pouhým zdáním, stejně jako modř nebe. Ten, kdo si uvědomil tuto pravdu je dživan mukta. Dokud jeho mysl není zcela rozpuštěna, stále může vzniknout nějaké utrpení. To je dáno jeho vztahy k předmětům díky prarabdha (karma, která začal přinášet plody a jejíž výsledky zažívá toto tělo). Jelikož pohyb v mysli neustal, tak také nemůže nastat prožitek blaženosti. Prožitek pravého Já je možný jen pro mysl, která je jemná a nepohyblivá. Toho se dosahuje dlouhodobou meditací. Kdo je obdařen jemnou myslí a kdo prožívá své pravé Já, ten se označuje za dživan muktu. Tento stav dživan mukty je nazýván jako Brahman, který nemá žádné vlastnosti nebo jako Turija. Když se i tato jemná mysl rozpustí, a prožitek sebe sama zmizí, když je hledající ponořen do oceánu blaženosti a hledající se sjednotil s touto blažeností bez jediného pocitu odlišné existence, pak se tento hledající nazývá videha mukta. Tento stav videha mukti se označuje jako překonávající Brahman bez vlastností a také překonává stav Turija. Toto je konečný cíl. Podle různých druhů utrpení a štěstí jsou osvobozené bytosti dživan muktové a videha muktové dělení do čtyřech kategorií a to : Brahmavid, Brahmavidvara, Brahmavidvarija a Brahmavid varištha. Toto rozlišení je zdánlivé pouze pro ty, kdo na ně hledí z vnějšku. Ve skutečnosti nejsou v osvobození pomocí gňány žádné rozdíly.

 

Požehnání

Ať nohy Šrí Ramany, Mistra, který je sám bůh Šiva a je také v lidské podobě, kvetou navždy !

Zde je ke stažení původní knížečka v angličtině ze Šrí Ramana Ašrámu Self Enquiry

 

 

 


Zařazeno dne : 28.2.2015, zobrazeno : 3181

Seznamte se




Šrí Ramana Maharši

O Šrí Ramanovi
Sri Ramana Asramam

!!! Novinky !!!

Šrí Brahmam v Praze! Návštěva v České a Slovenské Republice v červenci 2017.

PF 2017 ! Přání všeho nejlepšího do roku 2017

Přidáno vyhledávání textu na stránkách webu - naleznete jej v levém panelu téměř dole

Indie 2016 ! Obrázky a povídání z cesty do Indie

PF 2016 ! Přání všeho nejlepšího do roku 2016

Nová kniha Cestou necestou ! Po mnoha letech vychází má nová maličká kniha.

Indie 2015 ! Obrázky a povídání z cesty do Indie

Překlad knihy Sebedotazování ! Zde najdete překlad třetí knihy odpovědí Šrí Ramany

PF 2015 ! Přání všeho nejlepšího do roku 2015

Sávitrí Příběh ctnostné ženy z Mahabháraty

Karna Příběh ctnostného bojovníka z Mahabháraty

Indie 2014 ! Obrázky a povídání z cesty pod posvátnou horu

Překlad knihy Duchovní pokyny ! Zde najdete překlad druhé knihy odpovědí Šrí Ramany

PF 2014 ! Přání všeho nejlepšího opět z Indie

Indie 2013 ! Cesta pod posvátnou horu 2013

PF 2013 ! Přání všeho nejlepšího opět z Indie

Nesmírné ticho ! Popis příchodu Šrí Ramany pod Arunáčalu

Indie 2012 ! Cesta pod posvátnou horu 2012

PF 2012 ! Vše nejlepší do nového roku 2012

Korespondenční kurz Bhagavadgíty ! Úžasná kniha krok za krokem


Starší novinky! Všechny starší novinky od roku 2006

Autor knihy a stránek

Jméno : Josef Fric

Kontakt :

Přečtěte si o autorovi

 


Jak získat knihy nebo CD



English

FWT Homepage Translator