Svět mysli - Kdo jsem Já? (Nan Jar?)

Obsah

Kniha Svět mysli
Věnování
Úvod
Základní omyly vnímání světa
Druhy lidí podle stavu mysli
Ego - vykonstruovaná představa mysli "Já jsem tělo"
Hlavní zdroje ega
Existuje Bůh v tomto pohledu na svět?
Sny
Zázraky
Štěstí
Láska
Řídí život osud nebo vlastní vůle?
Pochybnosti
Cesta ke svobodě
Jóga
Dhjánajóga - cesta meditace
Džňánajóga - cesta poznání
Karmajóga - cesta odevzdání plodů činů
Bhaktijóga -cesta oddanosti
Boží milost - prožitek pravého Já
Duchovní učitel
Vlastnosti hledajícího
Shrnutí
Doporučené metody a literatura
Dotazovací metoda
Věk démona Kaliho
Závěrem
Použitá literatura
Kniha Šiva a Párvatí
Kniha Podivný sen
Kniha Cestou necestou
CD Indie - země živých bohů


Odkazy
Sri Ramana Asramam
Sri Brahmam
Athithi Ašrám
Gurudží Odžasví Šarma
Sri Nanna Garu
Amma
Mahátma Gándhí
Yogi Ram Surat Kumar
Poslech Véd - doporučuji
Jóga v denním životě
AHAM
ISKCON - Hare Krišna
Jathartha Gíta
Bhagavad Gita
Vydavatelé
Volvox Globator
Sri Ramana Asramam
Webhosting
TANGER computersystems



 


  Kdo jsem Já? (Nan Jar?)  

PŘEDMLUVA.

Roku 1901 a 1902 byl Sri Ramana Mahariši v jedné jeskyni na hoře u Tiruvannamalai zahloubán ve stavu mlčení. Zástupy zbožných se tam hrnuly, aby Ho spatřily, jsouce vábeny jeho přísným pokáním a jeho čistou a ušlechtilou povahou. Jeden z těchto návštěvníků, pan Sivaprakasam Pillai, B. A.[1], který byl tehdy ve státní službě, naléhal na Muniho [2] aby odhalil pravdu, jak ji Muni poznal a položil mu několik otázek. Mahariši napsal svoje odpovědi v tamilštině. Tyto odpovědi byly po prvé uveřejněny r. 1924 jako dialog. Později, ale s mnohými dodatky a změnami, byly vytištěny ve formě vyprávěcí jako dodatek k jeho životopisu.
Pan S. Seshu Iyer, advokát z Coconady, jenž je teď v Tiruvannamalai, a který je vroucím žákem Sri Ramana Maharišiho, přeložil tento dodatek do angličtiny. Swami Radžesvarananda, vydavatel měsíčníku "Peace" (Mír), který je věnován světlu, životu a lásce, provedl pak několik oprav a uveřejnil dodatek v únorovém čísle svého žurnálu roku 1930. S jeho laskavým povolením bylo pak toto dílko otištěno v knížce po prvé r. 1930 v měsíci březnu. Aby bylo vyhověno nesmírné žádosti veřejnosti, byla teď vydána tato knížka znovu, revidována Swamim Nirandžananandou, sarvadhikarim v Ramana-ašramu v Tiruvannamalai.

31. ledna 1937.
G. Šanmakham, B. A., B. L.[3]

KDO JSEM JA?

Veškeré lidské bytosti vždy touží po štěstí, které by bylo nezkaleno starostí a k tomu nejvíce milují svoje já. Tato láska je klíčem ke skutečnosti, že radost jest jejich podstatou. A tuto skutečnost každého dne potvrzují blažeností spánku beze snů. Pak není žádných smyslových předmětů a já se těší ze svého vlastního přirozeného štěstí. Abychom pociťovali tuto blaženost nepřetržitě, která je pro Já přirozená, musíme toto Já poznati. [4] Nejlepší ze všech prostředků tohoto vědění je tento dotaz: "Kdo jsem já?"

"Kdo jsem já?" - Nejsem tímto hmotným tě, lem (sthula sarira), které je vytvořeno ze sedmi složek (dhatus). Také nejsem jemným tělem, které je složeno z pěti smyslových orgánů (t. j. oko, ucho, nos, kůže a jazyk) s jejich činností (zrak, sluch, čich, chuť a hmat), ani nejsem pěti životními silami (patero pran), které ovládají dýchání trávení, krevní oběh, pocení a vyměšování), ani nejsem pěti orgány zevní činnosti (t. j. ústa, ruce, nohy, konečník a rodidla), ani nejsem mysl, aniž jsem něco z těchto odděleně. Také nejsem totožný s ananda-maya kosa, což je stav hlubokého spánku, stav bezvědomí, kde činnost všech shora jmenovaných přestává se projevovati, zatím, kdy jejich působnost, ačkoliv je přítomná, odpočívá spící. Proto "Já' může býti ztotožňováno jedině s tím, co zbývá, když vyloučíme vše to shora uvedené, t. j. čisté vědomí. Svou povahou je to Sat-Čit-Ananda (bytí - vědění - blaženost). Jestliže mysl, která Je nástrojem vědění vnímání a veškeré činnosti, zmizela, tu s jejím zmizením se ztratí také tento objektivní svět. Klam hada v podobě provazu neodejde, dokud nepoznáme a jestliže nepoznáme pravdu, že je to pouze provaz. Podobně také klam tohoto zdánlivého světa neodejde, dokud a jestliže nezískáme poznání pravého Já.

Lze říci, že mysl jest tajemná síla Já, které v sanskrtu se jmenuje Atma. Jestliže vyloučíme veškeré myšlenky, tu nezůstává nic, co by mohlo býti nazváno "myslí". A tak myšlenky jsou "myslí". A pak také není takové věci, čemu říkáme "svět", neodvislé a oddělené od myšlenek. V bezesném spánku není myšlenek a proto také v něm není "světa". Ve stavech bdění a ve snech jest hra myšlenky a proto je v nich také svět. Mysl promítá tento svět. ze sebe a zase jej vstřebává do sebe právě tak jako pavouk vypouští ze sebe pavučinu a po nějaké době ji do sebe zase a vtahuje. Když mysl sama sebe projevuje svými myšlenkovými tvary, tu tím tvoří svět, který pokrývá Atmu. Proto, je-li viděn svět. není viděn Atma, a když je spatřován nebo poznán Atma, tu svět mizí. [5]

Vytrvalé dotazování se, jaká je podstata "mysli" odhalí, že mysl je konečně totéž, jako Atma. Naše Já je vpravdě Atmou. Mysl se připoutává vždycky k něčemu objektivnímu (sthula). Nemůže státi sama pra sebe. Je to pouze tato mysl, která skládá jemné tělo (sukšma) dživu nebo ego. [6] V tomto těle to, co sama sebe uplatňuje jako já, je pouze mysl. Když provedeme toto pátrání skrz naskrz, abychom nalezli, kde idea "Já" má svůj pramen, tu bude jasně spatřeno, že jeho sídlem je srdce (hridaya). [7] Srdce je rodištěm mysli. Myšlenka upřená na jeden bod a koncentrace vedou člověka k tomuto obydlí velkého Já. První a nejpřednější ze všech myšlenek, myšlenka prvotní, jest "já". Teprve po zrození této myšlenky může vůbec vzniknouti myšlenka jiná. Jenom tehdy, když první osobni zájméno "Já" vzniklo v mysli, mohou se objeviti další zájmena jako druhé, t. j. "ty" a třetí osobní zájmeno "on" atd.. Druhá a třetí osoba nemohou vstoupiti do jsoucnosti bez prvé. A mysl může najíti klid jenom tehdy, když nalezne odpověď na otázku: "Kdo jsem Já?" Právě tak jako polénko, když zapálilo pohřební hranici, která ztravuje mrtvoly, promění se nakonec v popel, tak také duševní činnost, když se pustila do pátrání otázkou "Kdo jsem JA" ztráví veškerou ostatní činnost mysli a nakonec se promění v nicotnost. Kdykoliv nějaká myšlenka, vedoucí vás navenek, vznikne ve vaší mysli, tu jí nesledujte. Ale snažte se obrátit k sebezpytování a tažte se: "V kom tato myšlenka vznikla?" Nedbejte, kolik myšlenek ve vás vzniká. A jakmile každá myšlenka se objevila, vytrvejte v dotazování "Komu se objevila?" A hle, přijde pak odpověď: "Objevila se první osobě "Já". Jestliže toto pátrání je vytrvale sledováno, tu mysl je nepřetržitě obrácena k sebezpytování a je stále hnána ke svému skutečnému pramenu. A pak veškeré myšlenky jsou spalovány, jakmile vyrazily. Chopte se tohoto pátrání a pilně a vytrvale cvičte sebezpytování a buďte jisti a bezpečni, že mysl tím bude pevně přidržena ke svému původu. [8] Brzy se smíří se svým údělem a přestane bojovati [9]

Jenom když se jemná duše promítá navenek skrze mozek a smysly, objeví se v existenci jména a tvary hrubšího světa. Když mysl spočívá v srdci, kam byla vtažena, tu tato jména a tyto tvary mizejí. Když na venek vycházející sklony mysli jsou potlačeny a když mysl je zadržena v srdci, při čemž všechna její pozornost je obrácena jen k ní samé, tu tento stav se jmenuje sebezpytováním čili subjektivním zřením (antarmukha-drišti). Vynoří-li se mysl ze srdce na venek a zaměstnává-li se tvorbou hrubého světa, tu tento stav lze nazvati zevním zpytováním nebo objektivním zřením (bahirmukha-drišti).[10]

Je-li mysl nucena seděti v uvěznění v srdci, pak prvotní myšlenka "já" postupně mizí a co pak zbývá bude věčným "Já" nebo Atmou. Je to ten stav, ve kterém není ani nejmenší stopy pojmu "já", což se jmenuje skutečným zřením (swarupa-drišti). Tento stav se také nazývá "tichem" nebo Munam. O tomto stavu utišení se mluví ve Vedantě o vidění moudrosti (Džnana-drišti).[11]

A tak tento klid není nic jiného než onen stav mysli, když zůstává ponořena do Já nebo Atma-swarupa. Tento stav nesmí býti nesprávně ztotožňován se čtením myšlenek, telepatií nebo jasnozřením nebo s trikalavedanam t. j. se silou věděti minulost, přítomnost a budoucnost.[12]

Co jest ve skutečnosti, to existuje v Atmaswa-rupam. Zevní svět. (čítajíc v to všechny dživas, individuelní já) t. j, duše a Iswara (kosmické já) jest pouze ilusorní vidění na Atma se jevící, a podobá se to jen, stříbru na perleti. Tyto tři - svět, dživas a Iswara - projevují se současně a také současně mizejí.[13]

Konec konců je to tedy Atmaswarupam, co, vidíme jako svět, jako dživu (nebo já, nebo ego lidské) a jako Iswaru. Proto všichni ti jsou vpravdě Sivaswarupam, t. j. Atmaswarupam.[14]

Vičara, čili správné dotazování jest jediný účinný prostředek k uklidnění mysli. Není jiného prostředku, jenž by se tomu vyrovnal.[15] Jinými prostředky může mysl býti ovládnuta a ve vládě udržena., ale je jisto, že se zase odrazí znovu a znovu. Na příklad může býti ovládnuta regulováním dechu (pranajamou). Je-li dech zadržován, pak mysl zůstává klidná, ale když ono zadržování bylo uvolněno, tu mysl zase vyskočí a je zmítána sem a tam vrozenými sklony (vasanas), jež jsou výsledkem minulých skutků (karmy).

Stejně mysl jako životní síly (prana) mají společný pramen. Myšlenky jsou projevy duše. Myšlenka ;,já" je základní myšlenkou, která nejdříve vyrazí z duše a to je sobectví čili ahamkara.[16] Prana vychází také z téhož pramene jako ahamkara. Proto, je-li dech nebo prana ovládnut [17] a tak udržen, je též ovládnuta mysl a je-li ovládnuta mysl tu je také ovládnut dech. Dech nebo prana jsou zde míněny jako sthula nebo hrubý výraz nebo ukazovatel duše. V době lidského života udržuje duše pranu v těle a v okamžiku smrti ji duše odnáší s sebou.
Pranajama (ovládnutí životních sil pomocí regulovaného dechu) může pomoci k ovládnutí mysli, ale nemůže jí zničit. Týmž způsobem koncentrace na nějaký tvar (murti-dhyanam), opakování nějaké formule (mantra-džapam), spolu s výběrem potravy, jsou pouze přechodné kroky k ovládnutí mysli. [18]

Mysl se ustaluje na jediný předmět, buď murtidhyanam, nebo mantra-džapam, právě tak jako neklidný chobot slona zůstává v klidu, když mu dáme držeti nějaký řetěz a nepokouší se již chápati se jiných předmětů. Tak také mysl, věčně nestálá a bludná, může býti vycvičena k soustředění na nějaké jméno nebo tvar, t. j. na předmět, tak jako v murti-dhyanam nebo mantra-džapam a pak se toho drží a přestává putovati.[19]

Každá myšlenka sama o sobě jest nejvýš slabá, protože mysl je roztržitá a rozptýlena v nesčetné a stále se měnící myšlenky. Čím více jsou myšlenky kroceny, tím více se mysl soustřeďuje a vlivem toho získává více síly a moci. Úspěch je zajištěn, jestliže mysl se cvičí v atmavičara.[20]

Při všech těchto cvičeních (disciplinách) jest nejvýš důležitý výběr potravy, t. j. pňjímati ji ve skromném množství, a sice jen potravu satvickou.[21] Tím způsobem se stává mysl více a více satvickou a Atma-vičara je účinnější a účinnější Nesčetné vasanas čili sklony, způsobené minulou karmou, sídlí v duši. Tyto sklony se nahromadily od nepamětných dob, vlivem nesčetných minulých životů. Tyto vasanas se vynořují v mysli jedna za druhou jako vlny v moři. Čím více swarupa-dhyana [22] pokračuje, tím více jsou tyto vasanas potlačeny a mizejí, při čemž na tom nezáleží, jak jsou staré a hluboké. Máme se státi pevnými a stálými ve swarupa-dhyaně a nemáme dáti místa jakýmkoliv pochybnostem, zdali veškeré ty nahromaděné sklony budou někdy vyhasnuty a zdali mysl se může někdy proměniti v Atma-swarupam.

Nechť jsou hříchy člověka veliké a mnohé. Nemá přece jen plakati a naříkati, řka: "Jsem hříšníkem, a jak může hříšník dosáhnouti spásy?" Ať jen odhodí každou myšlenku na to, že je hříšníkem a ať se chopí swarupa-dhyany s horlivostí. Záhy se stane dokonalým. Pokud vasanas lnou k duši, dotud máme se trvale tázati: Kdo jsem já?" Pokračujíce dále v tomto pátrání máme potlačiti každou myšlenku bezprostředně, jakmile se v mysli vynořila. Osvobození od všech přítažlivostí čehokoliv zevního se jmenuje vairagyam nebo nežádoucnost; a příchylnost k Atma-swarupam neodchylně jest džnanam čili moudrost, t. j. opravdové vědění. Stejně vairagyam jako džnanam vedou konečně k stejnému cíli. Právě tak jako lovec perlí ponořuje se hluboko ke dnu oceánu, při čemž si pomáhá těžkými kameny, které jsou přivázány k jeho nohám, a dostane se tak k drahým klenotům, tak člověk se má také hluboce ponořovati s umíněnou rozhodností do sebe a zajistit, si tak drahocenný klenot - Atma. Postačí, když se člověk nepřetržitě soustřeďuje na vlastního swarupam nebo Atmu, až dosáhne poznání. Když obléháte nějakou pevnost, čímž nepřítele vyhladovíte, tu nepřátelé v té či oné době z ní vyjdou. A pak můžete každého usmrtit jak vychází z brány - a hle - tvrz je konečně snadno dobyta.[23]

Guru a Bůh jsou ve skutečnosti jedno a totéž. Jestliže se vzdáváme Guruovi (Učiteli), tu je jisto nade vše, že budeme spaseni - v tom nebude zrady. Avšak člověk má pak bez otázky sledovati cestu, která mu byla Guruem ukázána. Podrobení se Bohu je totéž. jako koncentrace na Atmu, když nestrpíme, aby se nějaká myšlenka vynořila. Bůh udrží na sobě každé množství břemene, abychom tak řekli; poněvadž jeho moc jest nejvyšší a On řídí veškeré záležitosti světa, proč bychom se tedy starali sami jakýmikoliv úvahami, zdali máme činiti to či ono, místo, abychom se raději podrobili Bohu? Zdali pak nějaký cestující po železnici ponese svoje zavazadlo na vlastní hlavě a trpěti tím, místo, aby zavazadlo položil ke svému boku a posadil se pohodlně do vozu? Neměl by snad věděti, že je to přece jen vlak, který veze všechny cestující a jejich zavazadla, ať jsou jakkoliv těžká?

Podstatou Atma swarupam je blaženost, a nejen to, neboť blaženost (dokonalé štěstí) jest s Atmou identické. Lze dokonce říci: "Štěstí, ať kdekoliv existuje, jest tato Blaženost Atmy." Jen to jediné je skutečností. Není vůbec žádného štěstí v kterémkoliv předmětu světa. Je to prostá nevědomost, když si myslíme, že z nich můžeme odvoditi nějaké štěstí. Když mysl vyběhne ven za věcmi zevními, tu dojista trpíme. Kdykoliv cítíme, že naše tužby jsou uspokojeny, tu pozorujeme, že mysl se stahuje do svého domova - na místo svého původu - a že se raduje z Atma - sukham (z blaženosti Já). A tak také v hlubokém spánku, ve vytržení nebo ve mdlobách a když naše vytoužené předměty jsou zajištěny nebo nenáviděné předměty odstraněny, obrací se mysl dovnitř a těší se z Atma-sukham.

Tímto způsobem putuje mysl stále neklidně sem a tam k Atma a od něho. Stín pod stromem je příjemný a potěšující, vedle je horké a nesnesitelné slunce. Putující člověk ve slunci se uchyluje do stínu a těší se z chladného tam ovzduší. Ale po chvíli cítí pokušení vyjíti zase do horkého slunce. A zase shledává horko nesnesitelné a vrací se do stínu. Tak nepřetržitě se pohybuje sem a tam ze stínu do slunce a ze slunce do stínu. Říkáme, že takový člověk je nevědomý. Moudrý člověk se ze stínu nehne. Podobně také mysl nevědomého člověka je často lákána do zálezitostí světských a když se tam setká se starostmi a těžkým utrpením, vrací se ke svému Atma-swarupam (Brahmovi), jen aby zase zabloudila do světa. Na druhé straně mysl moudrého člověka se nikdy neodvrátí od Brahmy, ale raduje se z věčné blaženosti.

Konec konců je však svět jen pouhou ideou nebo myšlenkou.[24] Přestane-li duše mysliti, tu svět zmizí a pak vznikne nepopsatelná blaženost. Jakmile duše počne zase mysliti, objeví se ihned svět a pak vzniká utrpení.

Slunce vychází bez jakékoliv žádosti nebo bez jakéhokoliv rozhodnutí nebo úsilí, aby něco činilo. Potom lupa způsobuje oheň, lotosová poupata rozkvétají, voda se vypařuje a lidé se chápou různých činností. Již pouhou přítomností magnetu počne střelka tančit. Podobně také v přítomnosti Iswary, který Sám je bez tužeb a bez potřeb, zdá se, že duše (dživas) provádějí dále svoje činnosti, podléhajíce třem činnostem Iswary, totiž tvoření, zachovávání a ničení, nebo jak jsou někdy popisovány, pěti kriyas, totiž: sarga (tvoření), sthiti (zachovávání), samhara (ničení), tirodhanam (klesání) a anugraham (nejvyšší milosrdenství). Avšak Iswara je prost každého sankalpa (pohnutky) a žádné účinky nějaké karmy (činnosti) nesklízí.[25]

Lze však pozorovati, že žádná světská činnost žádným způsobem nepůsobí na slunce. Dobré nebo špatné vlastnosti čtyř elementů, totiž země (předměty pevné), vody (tekutiny), ohně (teplo a světlo) a vzduchu (plynů), nemohou žádným způsobem působiti na element pátý, totiž všudypřítomný ether (prostor), v němž prvně jmenovaní existují.

Veškerá písma prohlašují jednohlasně, že ovládnutí mysli je naprosto nutné k dosažení spásy. Proto ovládnutí mysli je cílem, k němuž máme směřovat. Ani nekonečné studium knih nás nepovede k cíli, jestliže mysl není vedena k ovládnutí. Abychom ovládli mysl, musíme se tázati: "Kdo jsem já?" Zdali nějaká kniha nám pomáhá k takovému dotazování? Člověk může poznati Já (Atma) jenom pomocí oka vědění. Chce-li Rama věděti, že je Ramou, zdali potřebuje pomoci zrcadla? Já sídlí uvnitř těla, které je složeno z pěti pochev (kosas), zatím kdy knihy jsou pouze zevními předměty. Já musí býti hledáno uvnitř, procházením pěti pochvami [26] a je zcela marné hledati Ho v knihách. Poznání Já, které se zdá býti v zajetí a uskutečnění Jeho pravé podstaty (swarupam) jest osvobození (Mukti). Úsilí udržeti mysl stále soustředěnou na Já se jmenuje Atma-vičaram. Dhyana čili koncentrace jest myšlení na Já jako na Sat-Čit-Ananda, t. j. jako na Brahmu, jehož podstatou jest Sat (existence), Čit (vědění) a Anandam (blazenost). Může nadejíti čas, kdy člověku bude zapomenouti vše, čemu se naučil. Smetí, které bylo zameteno a nahromaděno, musí býti odhozeno. Je bezúčelné rozebírati nějak jeho obsah. Podobně také není k ničemu pátrati podrobné v elementech (tatwas), které zakrývají Já a určovati, co jsou a jakými jsou nadány vlastnostmi, zatím kdy mají býti prostě odmeteny. Zacházejte se světem jako se snem. Bdělé vědomí může býti trochu dlouho trvající, zatím, kdy vědomí ve snu může býti okamžité. Může býti nějaký zdánlivý rozdíl mezi oběma, ale to jest vše. Vše, co vidíte ve snu, za trvání stavu snění, zdá se býti skutečností jako předměty, které vidíte ve vašem stavu bdělém. Stejně ve stavu snění jako ve bdělém stavu se objevují současně myšlenky, jména a tvary.[27]

Není takových dvou věcí, jako dobrá duše a špatná duše. Je to jedna a táž duše. Vasanas (sklony) způsobují žádosti a přitažlivosti, které mohou býti někdy dobré a někdy špatné. Duše, je-li ve vlivu dobrých vasanas, je na jistou dobu považována za duši dobrou a je-li ve vlivu špatných vasanas za zlou. Třebaže někteří se nám zdáli časem jakkoliv špatnými, nemáme jich míti neradi, ani nemáme se chápati předsudků ve prospěch těch, kteří se zdají na čas býti pro nás přátelskými a dobročinnými. Vyhněme se stejně náklonnosti jako nelibostem. Nedovolujme mysli, aby byla vtahována do světských záležitostí.[28] Nevměšujme se mezi jiné lidi. Ať jakkoliv zacházíte s jinými, vždy je to stejně odráženo a přijde to na vas v některé (třebaže neznámé) době. Je-li tato pravda oceněna, kdo se může zdržeti, aby nebyl dobrým ke všemu?

Vynoří-li se "já", tu se vynořuje vše a jestliže "já" mizí, pak mizí vše.[29] Čím jsme pokornějšími, tím lépe. O, je-li mysl ovládnuta, co na tom sejde, kde se zdržujete nebo s čím se setkáte?

OM TAT SAT. [30]

Doslov překladatele.

Tímto spiskem velikého indického Mudrce podáváme svým čtenářům jasný a původní, nijak nezbarvený návod k mystickému cvičení, jaké Mudrc doporučuje. V dalším budou ještě jeho slova rozvedena více a budou také zodpověděny mnohé otázky, jaké se namanou v duši každého žáka mystiky, když pronikl svými vědomostmi hlouběji.

Tím však není řečeno, že bychom každému doporučovali cvičiti podle metody Maharišiho.
Kdo snad neměl dosud výsledků našimi prostředky - tichou koncentrací, popsanou v I. díle "Ohnivého Keře" a knize "Cesta královská", nebo kdo nemá dosud výsledků cvičením písmenovým podle Mistra Kerninga, které v obou mých jmenovaných spisech rovněž je popsáno, ten nechť jen sáhne k cvičení dotazovacímu, jež zde bylo uvedeno, ale ať si napřed všimne, v dalších zde přeložených spisech, zvláště v ,Katechismu předpisů", že je k tomu třeba přípravy, t. j. zevní i vnitřní očisty! Kdo výsledky měl, nemá svoje cvičení měniti, neboť jistě by se tím zdržel na Cestě! To je zcela jistá pravda, která platí také pro všechny jiné metody cvičné, kterých je na příklad v Indii a i jinde veliké množství. Naše bhakti jóga a mantra jóga (tichá koncentrace s oddaností k Bohu a opakování jména božího nebo jiné cvičení podle Kerninga) vede podle slov samého Mudrce Maharišiho ke stejnému cíli , jako jeho cvičení dotazovací. To rozumnému postačí, zvláště, když mně bylo ze střediska Maharišiho výslovně sděleno, že není žádné kratší cesty a že ten, kdo o jakési kratší cestě mluví, vůbec věci nerozumí. Píši tento dodatek, aby čtenáři naši nebyli uvedeni do jakéhokoliv zmatku a také, abych sám byl ušetřen zbytečných otázek, neboť moje dopisování beztoho je již skoro tak veliké, že sotva jsem s to, abych je zmohl. A ještě k tomu dodávám, že z téhož indického střediska mně bez jakéhokoliv zvláštního dotazu byl dán důrazný pokyn, abych pevně a neochvějně stál na svém dosavadním stanovisku. A to je nezvratným potvrzením mého malého a skromného poslání na zemi.
Karel Weinfurfer.

Poznámky

[1] B. A. je universitní titul (baccalaureus artium), po česku bakalář svobodných umění. Pozn. překlad.

[2] Muni je duchovní osvícenec čili Adept. Pozn. překlad.

[3] B: L., i. j. baccalaureus legum, což značí asi naše "doktor práv". Pozn. překlad.

[4] V hlubokém spánku není snů a není tudíž žádných vjemů. V takovém spánku spočívá jaksi naše já v objekt velkého božského Já, v naprostém štěstí a míru. Pozn. překlad.

[5] Zde vidíme v překrásném, jako, křišťál čistém, extraktu učení, jež je obsaženo ve Vedách, Upanišadách a Vedantě, málo slovy a větami, ale důrazně a snadno pochopitelně, jak tyto věci jinak obtížné, může říci jedině veliký Mudrc. Pozn. překlad.

[6] Toto jemné tělo je po našem názoru tělem astrálním a dživa nebo ego je naše duše nebo malé já. Pozn. překlad.

[7] Hridaya neznamená zde onen orgán, který obvykle je jmenován srdcem, nýbrž Duchovní Středisko nebo Pramen mysli, ega a světa. (Toto duchovní srdce je skoro uprostřed lidských prsou a nikoliv tam, kde je srdce hmotné. Také všechny nauky západních mystiků a Rosikruciánů poučují a tomto duchovním srdci, kam je třeba se soustřeďovati, hledáme-li svoje božské Já. - K. W.)

[8] K Mistrově větě: "Vytrvalé dotazování se, jaká je podstata ,mysli" atd. (v originále je slovo "mind" čti majnd, také v úvozovkách, protože mysl je něco nereálného), je třeba jistého vysvětlení. Právě toto anglické slovo "mind" znamená vše možné, na př. je to: duch, duše, duševní síla, mysl, rozum, vloha citová, srdce (v přeneseném smyslu), vůle a ještě mnoho jiného. V angličtině je spousta, vžitých frázi, ve kterých se pozná podle smyslu věty, co bylo slovem "mind" míněno. Ale v našem případu je užito tohoto slova misty jako "mysl" a jinde zase to, čemu my říkáme "duše". Ale pro výraz "duše" má angličtina slovo "soul" (čti soul), jímž se však míní spíše duše nesmrtelná v náboženském smyslu, dále také duch, duše zvířecí, duch zemřelého atd. Z toho je viděti, jak obtížné je překládat takové metafysické věci do našeho jazyka z angličtiny. Aby nebylo nedorozumění, dodávám, že slovo "mind" zde znamená duši zevní, nebo nižší "já", tedy to, co je v člověku pomíjející, čili také mysl, neboť' člověk ze svého nitra, dokud není znovuzrozen, nezná nic, než svoje city a myšlenky a schopnost představivosti čili imaginaci. To vše je tu míněno slovem, "mind" nebo, jak jsem přeložil, výrazem
, "mysl". Jak uvidíme dále, vede Mahariši žáka zase jenom ke staré nauce koncentrační, podle které je jediným prostředkem k dosažení duchovního osvícení. Jiné Cesty vůbec není. Je třeba zastaviti nějakým způsobem chod myšlenek a představ, čili, jak praví velký starý Mistr indický Patandžali: "Jóga je zadrženi změn myslícího principu." Tedy žák se musí cvikem naučit zadržeti všechny myšlenky a všechny obrazy své imaginace. K tomu jsou různé metody a jednu z nich doporučuje Mudrc Mahariši tak zvaným dotazováním, které se však musí prováděti velmi dlouho - po léta - než žák dospěje k výsledkům. Je zajímavo, že starý Mistr Kerning v jedné knize udává žákovi cvičení, podle kterého má žák mysliti si slůvko "já"'. Kerning k tomu neudává bližších vysvětlivek, ale je zřejmo, že mínil totéž jako Mahariši. V knize, určené pra široké vrstvy čtenářů nemohl a nechtěl se dávati do bližšího vysvětlování. To vedlo Ovšem k různým omylům u některých čtenářů. Namítali na př., že pak by se mohlo vyvinovat nějaké "falešné já", které je právě v okamžiku cvičení po ruce v lidském nitru. Tato námitka je chybná, poněvadž takové cvičení musí vésti a vede žáka k pátrání po pravém já , čili po božském Já, jestliže jen žák provádí toto cvičení poctivě a s touhou po poznání Boha. Jinak může vésti k nedobrým výsledkům, není-li prováděno již od počátku s ideou na Boha. To také vidíme u Kerninga, který po čase nařizuje témuž žákovi, aby cvičil slovo "člověk", dále pak zase slovo "vyšší podstata" a na konec, když žák zase pokročil, slovo: ,Král", čímž je míněn vnitřní božský Mistr čili Bůh. Viz také "Ohnivý Keř I. díl, II, vydání, strana 73. Zmíněná cvičení jsou jako Příklady k vedení žáka učitelem v knize Kerningově: "Klíč ke světu Ducha". Vidíme z nich, že Kerning je dosud nedoceněným autorem, neboť v jeho knihách jsou mnohé perly, o kterých ví málokdo! Za to v indických spisech je velmi průhledně naznačeno, co se míní výrazem, kde my užíváme slova mysl nebo Angličané "mind". Patandžali píše, že se mají zastaviti změny "myslícího principu", což je překlad sanskrtského slova "čita". Toto "čita" je to, čím duše lidská myslí, tedy její nástroj k myšlení. Tento nástroj podléhá neustálým změnám a musí se ukrotit a uklidnit.
To je právě úkolem žáka mystiky a jógu. Slovo "čita" jasně naznačuje překladatel Patandžaliho výrazy "myslící princip", Zde tedy nemůže býti pochybnosti. Tolik jsem považoval za nutné říci o této věci zvláště začátečníkům, jimž vydati na tyto věci jsou dosud novou zemí, do které se chtějí vydati na pouť.

[9] Mysl je zvyklá od našeho zrození nepřetržitě se měniti, s počátku zápasí velmi o tuto svoji svobodu. Pádí sem a tam jako splašený kůň. Proto ji Indové přirovnávají v tom- to stavu k opici, která se opila lihovinou, pak byla uštknu. ta štírem a potom se zbláznila. Pozn. překlad.

[10] V tomto stavu jsou všichni lidé, kromě Mistrů a jóginů a vysokých mystiků. Celá školní věda spočívá na tomto zevním zpytování. Pozn. překlad.

[11] O tomto tichu mluví více méně zastřeně všechny pravé mystické a jógické spisy a rovněž spisy pravých křesťanských světců. Velmi krásně to popisuje zvláště Mabel Collinsová v knize "Světlo na Cestu". Kdo tohoto ticha jen jednou zažil, ví navždy, co to jest, kdo toho nezažil, nelze mu toho pověděti. Pozn. překlad.

[12] Mistr zde správně upozorňuje na rozdíly mezi tímto stavem ticha v nitru a mezi okultními schopnostmi shora vytčenými. Tyto schopnosti může totiž člověk všechny míti a nemusí naprosto znáti stav vnitřního klidu, o němž Mistr mluví. Ale ovšem takové síly a schopnosti velmi často doprovázejí vývoj vnitřního vzrůstu mystického, podle vasanas čili sklonů, které si žák přinesl ze svých minulých životů. Pozn. překlad.

[13] Iswara je slovo odvozené od částice iš, což značí vládnouti a slovo to znamená nejvyššího vládce (Vivekananda) nebo také moc Mocného (Bhagavad Gita). Patandžali v poučce XXII., 1. kniha praví, že samadhi beze změn (bez semene čili zbytků myšlenek) lze dosáhnouti právě také oddanosti k Iswarovi. Ale Iswara není Bohem ve tvaru, a také není ani Bytostí osobní, ani zase neosobní jako Brahma podle Vedanty. Patandžali v poučce XXIV., 1. kniha praví: "Iswara je zvláštním Duchem nedotknutelným soužením, skutky, ovocem skutků a dojmy." Je to zřejmě Puruša (Duše), ale zvláštní Duše, praví komentář, poněvadž není totéž jako známé nebo poznatelné Duše. Patandžali jej uvádí jako předmět koncentrace, aniž by vysvětloval blíže Jeho podstatu. Ze všeho však vidíme, že Iswaru lze přirovnati s pojmem Ducha Svatého v křesťanství. On je také věčně svobodný, věčně všeho prostý a vševědoucí. Čtenář nalezne velmi zajímavé podrobnosti o tom, nač nebo na koho se má soustřeďovati, zvolil-li cestu tiché koncentrace w ,Kapitolách pro začátečníky", které jsem uveřejnil v naší revue Psyche, ročník XVI., 1939, a sice ve všech číslech. Dále praví Patandžali v poučce XXV., téže knihy, že Iswara v nejvyšší míře obsahuje sémě vševědoucnosti. Nelze se jinak domnívati, nežli že Mistr Patandžali mínil tímto výrazem vše pronikajícího Ducha, jenž se projevuje v přírodě. Pozn. překlad.

[14] Jenom že toho nechápeme, pokud jsme nedošli k poznání Atmy čili božského Já. Pozn. překlad.

[15] Jenom že toto cvičení musí býti doprovázeno jistými předcházejícími podmínkami, které žák musí vyplnit, než může očekávati žádoucích výsledků. O Yom mluví Mistr Mahariši, ale mý na to již teď upozorňujeme. Pozn. překlad.

[16] Nebo jáství. Pozn. překlad.

[17] Slova dech je zde užito též jako životní síly a nikoliv jen jako dýchání obyčejné. Pozn. vydavatele.

[18] Dhyana je hluboká koncentrace a tvar znamená tvar některého Božství, pokud se týká jeho postavy, již si žák představuje. Technika tohoto cvičení je popsaná v I. díle mého "Ohnivého Keře" a ve spise "Cesta královská". Tam také nalezne čtenář důkladné vysvětlení mantrického cvičení (mantra džapam) bud' písmenového, slovního nebo větního. Mantra je mystická nebo magická formule nebo slovo, které žák v Indii obdrží od svého učitele. U nás se užívá na počátku samohlásek naší abecedy, podle Mistra Kerninga. Pozn. překlad.

[19] Jméno znamená jméno některého Boha. Na př. mohamedánští dervišové neznají jiného cvičení než opakování jména Allahova. Pozn. překlad.

[20] T. j. dotazování se, kdo je pravým Já čili Atmou. Pozn. překlad.

[21] Jsou tři základní vlastnosti lidské duše, která se jmenuje tamas, což znamená temnotu a nehybnost, nebo necitelnost, dále radžas, což jest činnost a sattva, což jest nejvyšší vlastnost duchovní, která poskytuje osvícení. Sattvika je ten, kdo má vyvinutou vlastnost sattvy. Sattvická strava je tedy strava čistá, čímž je v Indii míněna výlučně strava rostlinná a nekořeněná. Podrobně je popsána tato strava v jógických knihách, v nichž se předpisuje žákům jako v knize "Lampa k Hathajogu". Ale rostlinná strava se nehodí pro každého, poněvadž lidé slabé konstrukce by jí mohli utrpěti újmu na zdraví. Musíme míti stále na mysli, že Mistr Mahariši již od počátku svého vývoje žil přísným životem asketickým, což bylo právě mu umožněno indickými poměry, podnebím atd. Na Západě však není toho naprosto třeba, neboť pak by nemohlo na Západě býti na tisíce jedinců, kteří dosáhli božského spojení a žili přece normálním životem Evropana. Pozn. překlad.

[22] Viz předcházející vysvětlivku. Pozn. překlad.

[23] Je mi velikou útěchou, že jsem již v I. díle "Ohnivého Keře" napsal o tak zvaném hříchu myšlenky zcela stejné, neboť potvrzuje-li to sám Mudrc Mahariši, pak jsem v dobré společnosti! Také Mistr Rama Krišna, když jednou vzal do rukou jakousi křesťanskou knihu, řekl o ní s nelibostí, že nejedná o ničem než o hříších. To je právě v křesťanství velikou závadou pokroku, poněvadž čím se stále v myšlenkách obíráme, to musí v nás vzniknouti a tím si béřeme víru a sílu k dalšímu boji, který je v mystice nejtěžší ze všech - běží o vítězství nad vlastním nízkým nitrem. Proto nechť žák si připomíná stále slova Mistra Eckehardta, že jakmile usedne ke cvičení a počne se soustřeďovati na Boha, je bez hříchů! Pozn. překl.

[24] Tato pravda je nejlépe vyjádřena v indické Vedantě. Celý Vesmír je pouhý klam našich smyslů a ve skutečnosti neexistuje. Tímto slovem "skutečnost" je však míněna ta skutečnost, kterou pozná jen člověk, jenž se spojil s Bohem tak, že je s Ním zajedno. Bůh je jedině pravdou a skutečností. Pro nás hmotné lidi je vesmír skutečností, ale se stanoviska božího je pouhým klamem, je neskutečný. Pozn. překlad.

[25] V "přítomnosti Iswary" znamená v přítomnosti Boha, který je ve světě věčně a všude. Pozn. překlad.

[26] Tyto pochvy jsou různé druhy těl od hrubého hmotného k nesmrtelnému tělu zářícímu, o němž mluví svatý Pavel. Pozn. překlad.

[27] Těmito větami navádí Adept Mahariši čtenáře, jak má zacházeti s oběma dojmy, s těmi, kterých nabýváme prostřednictvím smyslů ve bdění ze zevního světa, stejně jako s dojmy, kterých nabýváme ve snu. Pozn. překlad.

[28] T. j. skládejme vše na Boha a jen na Boha. Kdo. to činí, obdrží od Boha vše , co potřebuje. To není snad jen naučení ethické, nýbrž nejvýš praktické , poněvadž ten, kdo to činí, má a musí míti vše a sice bez starostí . Vzpomeňme jen na slova Kristova, který učil totéž, když mluvil o květinách a řekl, kdo je odívá! Pozn. překlad.

[29] Tím je míněno ovšem naše malé, zevní já. Pozn. Překlad

[30] Om, toť Pravda. Pozn. překlad.


Zařazeno dne : 17.11.2006, zobrazeno : 4891

Seznamte se




Šrí Ramana Maharši

O Šrí Ramanovi
Sri Ramana Asramam

!!! Novinky !!!

Šrí Brahmam v Praze! Návštěva v České a Slovenské Republice v červenci 2017.

PF 2017 ! Přání všeho nejlepšího do roku 2017

Přidáno vyhledávání textu na stránkách webu - naleznete jej v levém panelu téměř dole

Indie 2016 ! Obrázky a povídání z cesty do Indie

PF 2016 ! Přání všeho nejlepšího do roku 2016

Nová kniha Cestou necestou ! Po mnoha letech vychází má nová maličká kniha.

Indie 2015 ! Obrázky a povídání z cesty do Indie

Překlad knihy Sebedotazování ! Zde najdete překlad třetí knihy odpovědí Šrí Ramany

PF 2015 ! Přání všeho nejlepšího do roku 2015

Sávitrí Příběh ctnostné ženy z Mahabháraty

Karna Příběh ctnostného bojovníka z Mahabháraty

Indie 2014 ! Obrázky a povídání z cesty pod posvátnou horu

Překlad knihy Duchovní pokyny ! Zde najdete překlad druhé knihy odpovědí Šrí Ramany

PF 2014 ! Přání všeho nejlepšího opět z Indie

Indie 2013 ! Cesta pod posvátnou horu 2013

PF 2013 ! Přání všeho nejlepšího opět z Indie

Nesmírné ticho ! Popis příchodu Šrí Ramany pod Arunáčalu

Indie 2012 ! Cesta pod posvátnou horu 2012

PF 2012 ! Vše nejlepší do nového roku 2012

Korespondenční kurz Bhagavadgíty ! Úžasná kniha krok za krokem


Starší novinky! Všechny starší novinky od roku 2006

Autor knihy a stránek

Jméno : Josef Fric

Kontakt :

Přečtěte si o autorovi

 


Jak získat knihy nebo CD



English

FWT Homepage Translator