Svět mysli - Duchovní pokyny

Obsah

Kniha Svět mysli
Věnování
Úvod
Základní omyly vnímání světa
Druhy lidí podle stavu mysli
Ego - vykonstruovaná představa mysli "Já jsem tělo"
Hlavní zdroje ega
Existuje Bůh v tomto pohledu na svět?
Sny
Zázraky
Štěstí
Láska
Řídí život osud nebo vlastní vůle?
Pochybnosti
Cesta ke svobodě
Jóga
Dhjánajóga - cesta meditace
Džňánajóga - cesta poznání
Karmajóga - cesta odevzdání plodů činů
Bhaktijóga -cesta oddanosti
Boží milost - prožitek pravého Já
Duchovní učitel
Vlastnosti hledajícího
Shrnutí
Doporučené metody a literatura
Dotazovací metoda
Věk démona Kaliho
Závěrem
Použitá literatura
Kniha Šiva a Párvatí
Kniha Podivný sen
Kniha Cestou necestou
CD Indie - země živých bohů


Odkazy
Sri Ramana Asramam
Sri Brahmam
Athithi Ašrám
Gurudží Odžasví Šarma
Sri Nanna Garu
Amma
Mahátma Gándhí
Yogi Ram Surat Kumar
Poslech Véd - doporučuji
Jóga v denním životě
AHAM
ISKCON - Hare Krišna
Jathartha Gíta
Bhagavad Gita
Vydavatelé
Volvox Globator
Sri Ramana Asramam
Webhosting
TANGER computersystems



 


          Duchovní pokyny          

Tato kniha obsahuje učení Šrí Ramany Maharšiho z Arunáčaly sepsané jeho oddanými žaky ve formě otázek a odpovědí. Tato kniha vznikla v době někdy před sto lety. Odpovědi Šrí Ramany jsou jednoduché a velice přesně osvětlují problematiku duchovní praxe. V textu je ještě několik poznámek, které do knihy doplnil sám Šrí Ramana.
Obsah knihy se asi na první přečtení nebude nikomu jevit moc jasně. Pro člověka, který hledá, může být velice přínosným textem. Já jsem tuto knihu spolu s "Kdo jsem Já" a "Sebedotazování" četl v překladu od Karla Weinfurtera z roku 1940. Kniha je k dispozici v knihovně Šrí Ramana Ašrámu. Tehdy ještě šlo knihu vypůjčit, tak jsem ji měl na svém pokoji a četl jsem ji neustále dokola, protože jsem věděl, že tam někde je skryté to, co potřebuji poznat. Skryté to bylo, ovšem nikoli proto, že by to bylo nějak zakódované. Prostě jsem ještě nebyl připraven tu informaci vidět. Takže tato kniha může být přínosem pro toho, kdo má svůj cíl, pevné odhodlání a víru v to, že jej určitě dosáhne.

Předmluva k původnímu tamilskému vydání

Tamilsky mluvící svět zná dobře život a učení Bhagavána Šrí Ramany Maharšiho z jeho knih vydaných dříve. Bhagaván sám září ve skvělé hoře Arunáčale (Tiruvannámalai) jako slunce poznání, které ničí smutek těch, kteří ho uctívají. V této knize, která se jmenuje Upadeša Mandžari (kytice duchovních pokynů). Sri Natanananda je Bhagavánův pravý oddaný, který mu slouží a oslavuje ho tím, že klade mnohé věnce svých básní a písní k jeho lotosovým nohám. Šrí Natanananda nám opět přináší Bhagavánova slova, která od něj mnohokrát zaslechl. Toto učení se skládá z upadeši (pokynů), abhjásy (cvičení), anubhavy (zkušenosti) a arudhy (dosažení). Pokorně žádám oddané, aby přijali tuto malou knihu, která nabízí prospěšné učení.

Višvanathan - Sri Ramana Ašrám, 2. února 1934

Hledám útočiště u posvátných nohou požehnaného Ramany, který ukazuje celou práci stvoření, udržování a ničení, zatímco zůstává zcela nedotčen a který nám ukazuje co je skutečné a tak nás chrání, abych mohl správně sepsat jeho slova.

Důležitost této práce

Uctíváním pomocí mých nástrojů (myšlenkami, slovy a tělem) posvátných lotosových nohou Bhagavána Šrí Ramany Maharšiho, pravého vtělení nejvyššího Brahmanu, který je bez začátku i konce, který je Sat-čit-ánanda (čistá existence, vědomí a blaženost), jsem získal tuto kytici květů jeho pokynů (upadeša mandžari) pro dobro předních hledajících pravé Svobody, uctívaných učenci, aby se i oni mohli ozdobit moudrostí a dosáhnout spasení.
Tato kniha je shrnutím nesmrtelných slov té veliké duše, Šrí Ramany Maharšiho, jehož učení zcela rozpouští pohyby a falešné představy pokorných jedinců jako slunce rozpouští temnotu. Předmětem této knihy je věčný Brahman, jenž září jako vrchol a srdce všech Véd a Agam.
Toto nedostižné Sebeuvědomění (Self-realization - atmasiddhi), které velebí všechny Upanišády a které je nejvyšším dobrem hledaným vznešenými učedníky (brahmavid) je tématem této práce.

Kapitola první

Pokyny (Upadéša)

1. Jaké jsou znaky skutečného učitele (Satguru) ?
Klidné setrvání v Já, nahlížení na vše stejným pohledem, neochvějná odvaha v každém čase, v každém místě a za všech okolností. Viz. Duchovní učitel

2. Jaké jsou znaky upřímného žáka (Satšíšja) ?
Silná touha po odstranění smutku a dosažení radosti a silný odpor ke všem světským potěšením.Viz Vlastnosti hledajícího

3. Jaké jsou vlastnosti učení (Upadeša) ?
Slovo upadeša znamená poblíž místa, nebo poblíž sedadla (upa - poblíž, deša - sedadlo nebo místo). Guru - duchovní učitel je zosobněním toho, co označujeme sat, čit a ánanda (bytí, vědomí a blaženost). Žák se kvůli svému vnímání tvarů předmětů smysly odchýlil od svého pravého stavu a je následně nešťastný a zmítaný smutky a radostmi. Učitel potom vede a chrání žáka od pokračování v jeho bludu a uvede jej opět do jeho vlastní skutečné přirozenosti, kde již není rozlišování.
Upadeša také znamená ukázat, že vzdálené místo je ve skutečnosti blízko. Znamená to přinést žákovi domov. Ten domov je Brahman a žák věří, že je vzdálený a odlišný. Takto má žák poznat, že Brahman je ve skutečnosti blízko a je to on sám.

4. Pokud je pravda, že Guru je vlastní pravé Já (Self, átman), co je základem nauky, která říká, že žák, jakkoli vzdělaný a ovládající jakékoli magické síly, nemůže získat poznání vlastního Já (self-realization, atma-siddhi) bez milosti Gurua?
Nepochybně je pravdou, stav Gurua je stejný jako pravého Já každé bytosti. Přesto je velice obtížné pro pravé Já, které se díky nevědomosti stalo duší jedince (soul, dživa), uvědomit si pravý stav nebo přirozenost bez milosti Gurua.
V té chvíli jsou duševní pochody řízeny pouhou přítomností Gurua. Pokud žák arogantně říká, že dosáhl druhého břehu oceánu vědění, nebo umí dělat neskutečné činy, učitel pouze připomene : "Naučil jsi se mnoho věcí, ale poznal jsi také kdo jsi ? Děláš neskutečné činy, ale dokážeš vidět sám sebe ?" Takoví žáci jen zahanbeně skloní hlavu a ztichnou. To je důkaz, že pouze pomocí milosti Gurua je možno získat sebepoznání, jiný způsob není.

5. Jaké jsou vlastnosti milosti Gurua ?
To nejde vyjádřit slovy nebo myšlenkami.

6. Když je to tak, tak proč se říká, že žák pozná svůj pravý stav pouze milostí gurua ?
Je to podobné, jako když se probudí slon ze snu, protože v něm uvidí lva. Jestli se může slon probudit, když uvidí ve snu lva, tak je jisté, že se žák může probudit ze snu své nevědomosti, do bdělého stavu pravého poznání pomocí laskavého pohledu milosti Gurua.

7. Co znamená, když se říká, že přirozenost pravého Gurua je stejná, jako Nejvyššího Pána (Sarvéšvara) ?
V případě, když duše jedince touží získat stav pravého poznání nebo stav božství (Išvara), a za tímto účelem neustále cvičí oddanost. Ve chvíli, kdy jeho oddanost dozraje tak Pán, který je svědkem takové duše a zároveň touto duší, přichází v lidské formě, s pomocí stavu Sat - Čit - Ánanda. Tyto tři přirozené vlastnosti, tvar a jméno, které na sebe Pán laskavě vezme a v převleku žákovy milosti, pohltí žáka do Sebe. Podle této nauky může být Guru v pravdě nazýván Pán.

8. Jak potom některé velké osobnosti získali poznání bez Gurua ?
Pro několik málo zralých bytostí Pán září jako světlo poznání a sdělí jim vědomí pravdy.

9. Jak končí cesta oddanosti (bhakti) a cesta Siddhanty (tj. Saiva Siddhanty) ?
Je to poznání pravdy, že všechny činy člověka, dělané s nesobeckou oddaností, se záměrem očištění tří základních prvků (tělo, řeč a mysl), v daných možnostech Pánova služebníka, se nakonec stanou Pánovými činy. Je to také spočinutí ve stavu, kde již není pocit já nebo moje.
To je také pravda, kterou následovníci Saiva Siddhanty nazývají para-bhakti (nejvyšší oddanost) nebo život ve službě Bohu (irai-pani-nittral).

10. Jak končí cesta poznání (gňána) neboli Vedanta ?
Je to poznání pravdy, že Já se neliší od Pána (Išvara). Dále je to osvobození od pocit, že jsem činitel, bytost, která vykonává činy (kartrtva, ahamkara).

11. Jak je možno říct, že konec obou těchto cest je stejný ?
Nehledě na způsob, zničení pocitu já a moje je cílem. Protože tyto pocity jsou vzájemně závislé, zničení jednoho z nich způsobí zničení obou. Proto pro dosažení stavu Ticha, které si nelze představit ani nelze popsat slovy, jak cesta poznání, která ničí pocit já, stejně jako cesta oddanosti, která ničí pocit moje, obě dvě zcela postačují. Proto není pochyby, že cesta poznání i cesta oddanosti vedou ke stejnému cíli.
Poznámka : Tak dlouho, dokud existuje Já, je nutno také přijmout Pána. Pokud někdo chce snadno znovu nastolit nejvyšší stav shody (sajudžja), nyní ztracený, je velmi správné přijmout tento závěr.

12. Jaké jsou vlastnosti ega ?
Pocit já duše jedince je ego. Pravé Já, které povstává z rozumu (čit), nemá žádný pocit já. Ani nevnímající tělo nemá žádný pocit já. Tajemný objev klamného já - ega, mezi rozumem a nevnímajícím, je kořenem, který způsobuje všechny tyto problémy. Pokud dojde k jeho zničení jakýmikoli prostředky, To, co opravdu existuje, bude viděno takové, jaké je. Tomu se říká Osvobození (Liberation, moksha). Viz Ego - vykonstruovaná představa mysli "Já jsem tělo"

Kapitola druhá

Cvičení (Practice, Abhyasa)

1. Jaká je metoda cvičení ?
Protože pravé Já člověka, který se snaží dosáhnout uvědomění pravého Já, není nikdo jiný, než on sám, navíc není nic jiného nebo vyššího než on, co by mělo být člověkem dosaženo. Proto je uvědomění pravého Já pouze uvědomění si vlastní přirozenosti. Ten kdo hledá Osvobození si uvědomí bez pochyby a zmatku svou pravou přirozenost tím, že začne rozlišovat věčné od pomíjivého. Potom se už nikdy neodchýlí od svého přirozeného stavu. Toto je známo jako cvičení poznání. Toto je zkoumání vedoucí k uvědomění pravého Já.

2. Mohou po této cestě zkoumání jít všichni hledající ?
Tato cesta je vhodná jen pro zralé duše, ostatní by měli různé metody podle stavu jejich mysli.

3. Které jsou ty ostatní metody ?
Jsou to (i) stuti, (ii) džapa, (iii) dhjana, (iv) joga,(v) gňána, etc.
(i) stuti je zpívání ke chvále Pána s hlubokým pocitem oddanosti
(ii) džapa je recitace jmen bohů nebo posvátných manter jako je Óm, a to buď v mysli nebo nahlas. (Když člověk následuje tyto dvě cesty, bývá jeho mysl někdy soustředěná - doslova uzavřená a někdy rozptýlená - doslova otevřená. Rozmary mysli však následovníkům této cesty nejsou zřejmé.)
(iii) dhjána označuje opakování jmen a manter v mysli s hlubokým pocitem oddanosti. Při této metodě může být stav mysli snadno rozpoznán. Je to proto, že mysl nemůže být soustředěná a rozptýlená najednou. Když je někdo v dhjáně pak se nedotýká předmětů ze smyslových vjemů. Pokud se objeví smyslové předměty, potom už není v dhjáně. Ti, kdo jsou na této úrovni, mohou pozorovat rozmary mysli a zastavením ostatních myšlenek v mysli. Tím se opět uvedou do dhjány. Dokonalost v dhjáně je stav setrvávání v pravém Já (doslova setrvání ve stavu toho - tadakaranila). Tak meditace působí mimořádně jemným způsobem ve zdroji mysli a není obtížné postřehnout když povstane nebo se zklidní.
(iv) Jóga : zdroj dechu je stejný jako zdroj mysli. Proto zklidnění jednoho nastolí bez úsilí zklidnění druhého. Procvičování zklidnění mysli ovládáním dechu (pranajama) se nazývá jóga. Soustředění mysli na duševní centra jako je sahasrara (doslova lotosový květ s tisíci lístky) jogíni zůstávají na libovolný čas ve stavu bez vědomí svého těla. Když tento stav pokračuje, tak objeví, že jsou ponořeni v určitém stavu radosti. Avšak když zklidněná mysl se znovu rozběhne (začne být znovu aktivní), tak pokračuje v myšlenkách o světě. Proto je nutné mysl trénovat pomocí jiné metody, například dhjány, když mysl začne zobrazovat tvary. To potom přivodí stav, kdy mysl ani nepovstává a samozřejmě se ani nezklidňuje.
(v) Džňána je zničení mysli, které přinese osvojení existence v pravém Já pomocí nepřetržitého cvičení dhjány nebo dotazování (vičára). Vyhasnutí mysli je stav, kdy dojde k zastavení veškeré snahy. Ti kdo jsou pevně usazeni v tomto stavu se již neodchýlí jejich pravého stavu. Ticho (silence, mouna) je nečinnost popisující tento stav.
Poznámka 1 : Všechna cvičení by měla přinést soustředění mysli. Protože všechny duševní činnosti jako například pamatování a zapomínání, nenávist a touha, přitažlivost a odpudivost jsou pouze změny v mysli. Proto nemohou být tím pravým stavem. Jednoduše řečeno : neměnné bytí je pravá přirozenost bytosti. Proto musíte poznat pravdu bytí a setrvání v něm je označeno jako osvobození z pout a zničení uzlu (granthi nasam). Dokud tohoto stavu klidu mysli není dosaženo, potom je pro hledajícího nezbytné cvičení neochvějného setrvání v pravém Já a udržování mysli neznečištěné rozličnými myšlenkami.
Poznámka 2 : Ačkoli metody pro posílení mysli jsou mnohé, všechny míří ke stejnému konci. Proto může být vidět, že kdokoli koncentruje svou mysl na jakýkoli předmět, po zastavení duševních pochodů nakonec zůstane pouze jako tento předmět. Tomu se říká úspěšná meditace (dhjana siddhi). Ti, kdo jdou po cestě dotazování (enquiry), si uvědomí, že mysl, která zůstane na konci dotazování, je Brahman. Ti, kdo cvičí meditaci, si uvědomí, že mysl, která zůstane na konci meditování, je původní předmět jejich meditace. Protože výsledek je v každém případě stejný, je povinností hledajícího cvičit neustále některou z těchto metod, dokud není cíl dosažen.

4. Je stav "nepohnutého bytí" stavem, který zahrnuje snahu, nebo zde již snaha není.
To není stav lhostejnosti bez snahy. Všechny světské aktivity, které se běžně nazývají snahou, se vykonávají proto, aby rozdělily mysl častými přestávkami. Ale akt spojení s pravým Já (atma vjavahara) nebo spočinutí v klidu uvnitř je intenzivní aktivita, kterou vykonává celá mysl a bez přerušování.
Mája (zmatení nebo nevědomost), která nemůže být odstraněna jinou činností, je kompletně zničena intenzivní aktivitou mysli, kterou nazýváme Ticho (mouna).

5. Jaké jsou vlastnosti Máji ?
Mája je to, co nás nutí pohlížet na pravé Já jako na něco, co neexistuje. Ačkoli je pravé Já Skutečnost, která je vždy a všude přítomná, vše prostupuje a samo září, existuje jako duše jedince (dživa), svět (džagat) a Bůh (para) jsou přesvědčivě ověřeny jako neexistující, nikdy a nikde.

6. Jestliže pravé Já zcela září vlastní harmonií, proč není všemi lidmi běžně rozeznáváno jako ostatní věci ve světě.
Když je nějaký předmět poznán, je to pravé Já, které poznává samo sebe ve tvaru daného předmětu. To co známe jako poznání nebo vědomí je pouze průchodnost pravého Já (átma šakti). Pravé Já je jediný vnímající předmět. Mimo pravé Já nic jiného neexistuje. Pokud se objeví jiné objekty, potom všechny jsou nevnímající. Proto nemohou poznat ani samy sebe, ani jeden druhého. Protože pravé Já nepoznává takto svou pravou podstatu, potom se zdá, že je ponořeno do oceánu zrodů a smrtí ve formě duše jedince a v tomto oceánu vede svůj boj.

7. I když je Pán všeprostupující, přesto se podle pasáží jako "ověnčen Jeho Milostí" zdá, že On může být poznán jen pomocí Jeho milosti. Jak potom může duše jedince svou vlastní snahou získat Sebepoznání když chybí Pánova Milost.
Jelikož Pán znamená pravé Já a Milost je znamená Pánovu přítomnost nebo odhalení, proto ani chvilku nezůstává Pán nepoznán. Pokud sova nemůže vidět světlo Slunce, pak je to pouze chyba toho ptáka a ne Slunce. Podobně může snad neznalost nevědomé bytosti o pravém Já, které je vždy podstatou vědomí, být něčím jiným než vlastní chybou. Jak to může být chybou pravého Já ? Je tomu tak, protože Milost je podstatou Pána, který je dobře znám jako "požehnaná milost". Proto Pán, jehož samotná přirozenost je Milost, nemusí udělovat Svou Milost. Také není žádný zvláštní čas, kdy je jeho Milost udělována.

8. Která část těla je sídlem pravého Já ?
Srdce je převážně ukazováno na pravé straně hrudi. To je proto, že obvykle ukazujeme na pravou stranu hrudi, když mluvíme o sobě. Někdo říká, že sahasrara (lotos s tisíci okvětními lístky - temeno hlavy) je sídlem pravého Já. Ale kdyby to byla pravda, tak nám nebude hlava padat, když usneme nebo omdlíme.

9. Jaké jsou vlastnosti pravého Já ?
Posvátné texty, které ho popisují, říkají :
Mezi dvěmi bradavkami, pod bradou a nad břichem, je šest orgánů (toto nejsou čakry) různých barev. Jeden z nich, který je podobný poupěti stulíku, je umístěn dva prsty napravo je srdce. Je obrácené a má malé hrdlo, které je místem hluboké temnoty (nevědomosti) plné tužeb. Všechny duševní nervy (nadi) jsou na něm závislé. Je to sídlo životních sil, mysli a světla (vědomí).
I když je to takto popisováno, přesto je význam slova srdce (hrdajam) pravé Já (átman). Protože je označováno termínem existence, vědomí, blaženost, věčnost a všudypřítomnost (sat, čit, ánanda, nitja a purnam), nerozlišuje se uvnitř nebo venku, nahoře nebo dole. Klidný stav, kdy všechny myšlenky skončily, se nazývá stav pravého Já. Pokud je poznán takový jaký ve skutečnosti je, není už místo na jeho umístění v těle nebo někde jinde.

10. Proč se objevují myšleny o mnohých předmětech, i když není spojení s vnějšími předměty (např. při zavřených očích) ?
Všechny tyto myšlenky vznikají díky skrytým sklonům (purva samskara). Objevují se pouze tomu vědomí jedince (dživa - duše), které zapomnělo na svou pravou přirozenost a stalo se tělem. Když si povšimneme nějakých takových zvláštností, mělo by být použito dotazování "Kdo je ten, kdo to vidí ?" a ony náhle zmizí.

11. Jak troje podněty (např. znalec, poznávané a poznání), které nejsou v hlubokém spánku a sámadhi vznikají v pravém Já (v době bdění a snění) ?
Z pravého Já vzniká postupně :
(i) Čidabhasa (zrcadlené vědomí) které je druhem žářivosti.
(ii) Dživa (vědomí jedince) nebo zřec nebo první pojem.
(iii) Jevy, což je svět.

12. Jestli nemá pravé Já představy o poznání nebo nevědomosti, jak to že se říká, že prostupuje celé tělo jako vnímání nebo přenos vnímání smyslů ?
Mudrci říkají, že je spojení mezi zdrojem různých duševních nervů a pravým Já. Tvrdí, že tento uzel je srdce, spojení mezi vnímajícím a nevnímajícím. Dále tvrdí, že tento uzel bude existovat tak dlouho, dokud není rozťat vedví pomocí pravého poznání. Stejně jako jemná a neviditelná síla elektřiny cestuje dráty a dělá spoustu úžasných věcí, stejně tak síla pravého Já cestuje duševními nervy a pronikaje celé tělo přenáší vnímání smyslů. Když je tento uzel rozťat, pravé Já zůstane takové jaké bylo vždy, bez jakýchkoli vlastností.

13. Jak může existovat spojení mezi pravým Já - pravým poznáním, a trojími podněty - relativním (nikoli absolutním, nepravým) poznáním ?
To se dá připodobnit fungování kina, jak je uvedeno níže :

Kino Pravé Já
1) lampa uvnitř přístroje 1) pravé Já
2) čočky před lampou 2) čistá (satvická) mysl blízko pravého Já
3) film, dlouhá série jednotlivých snímků 3) proud skrytých sklonů z jemných myšlenek
4) čočky, světlo jimi procházející a lampa, které spolu vytváří soustředěné světlo 4) mysl, jeho rozzáření a pravé Já, které spolu vytváří zřece nebo Duši (dživa)
5) světlo procházející čočkami a dopadající na plátno 5) záře pravého Já, zářící z mysli a dopadající na okolní svět
6) různé druhy obrázků objevující se ve světle na plátně 6) různé tvary a jména objevující se jako předměty ve světle světa
7) mechanizmus pohybující filmem 7) božský zákon ukazující skryté sklony mysli

Stejně jako obrazy se objevují tak dlouho, dokud film hází stíny čočkami, tak i svět se svými jevy se bude jednotlivci zjevovat v bdění a snech, dokud jsou v jeho mysli skryté duševní sklony. Stejně jako čočky zvětšují maličké skvrnky na filmu, že na plátně zobrazí jako mnoho velikých předmětů během sekundy, stejně tak mysl zvětšuje skryté sklony velikosti malého výhonku na myšlenky veliké jako stromy a za sekundu ukáže mnoho světů. A dále, na plátně je pouze světlo, když není vložen film, tak čisté pravé Já září bez trojitých podnětů, když duševní pojmy složené ze sklonů zmizí, tj. ve stavu hlubokého spánku, bezvědomí nebo sámadhi. Stejně jako lampa, která osvětluje celý systém, není filmem nikterak dotčena, stejně tak pravé Já osvětluje ego (čidabhasa), ale není jím ovlivněno.

14. Co je dhjána (meditace) ?
Je to setrvávání ve svém pravém Já, bez odchylování jakýmkoli způsobem z této pravé přirozenosti a bez pocitu, že někdo medituje. Za těchto podmínek si nejste ani trochu vědomi jiných stavů (bdění, snění,..), ale výjimečný spánek je v také považován za dhjánu.

15. Jaký je rozdíl mezi dhjánou a sámadhim ?
Dhjány se dosahuje záměrným mentálním úsilím, v sámadhi už žádné úsilí není.

16. Co je potřeba mít na paměti při dhjáně ?
Pro toho, kdo je zakotvený ve svém pravém Já (átma nista), je důležité vidět, že se ani trochu neodchyluje za svého pohroužení. Odchýlením z pravého stavu před sebou uvidí jasnou záři nebo slyšet neobvyklé zvuky nebo považovat za skutečné vize bohů uvnitř sebe nebo venku. Neměl by se tím nechat oklamat a zapomenout na sebe.
Poznámky:
i) Pokud chvíle, které jsou marněny přemýšlením o předmětech, které nejsou pravým Já, jsou využity dotazováním na pravé Já (self enquiry), potom uvědomění pravého Já přichází velice rychle.
ii) Dokud se mysl neustálí v sobě, potom je velmi důležitý nějaký druh bhávany (meditace na zosobněnou podobu Boha nebo Bohyně, s hlubokými emocemi a náboženským cítěním). Jinak bude mysl napadána vrtkavými myšlenkami nebo spánkem.
iii) Není nutno trávit všechen čas cvičením bhávany, jako "Jsem Šiva" nebo "Jsem Brahman", které jsou nazývány nirgunopasana (meditace na Brahman bez vlastností). Metoda dotazování na Já by se měla začít cvičit hned, jak určitý výsledek takové upasany je dosažen.
iv) Výtečnost této metody (sádhana) je dána tím, že zde není žádný prostor pro žádný duševní pojem (vrtti).

17. Jaká jsou pravidla chování, které by cvičící (aspirant, sádhaka) měl dodržovat ?
Umírněnost v jídle, spánku a mluvení.

18. Jak dlouho je potřeba cvičit ?
Dokud mysl nespočine bez úsilí v přirozeném stavu svobody od pojmů, to je do doby než pocity "já" nebo "moje" přestanou existovat.

19. Co znamená setrvávat v ústraní (ekanta vasa) ?
Jelikož pravé Já je všeprostupující, tak není žádné speciální místo ústraní. Stav osvobození od duševních pojmů je "setrváním v ústraní".

20. Jaké je znamení moudrosti (viveka) ?
Jeho krása spočívá v setrvávání ve stavu osvobozeném od klamu, jakmile byla jednou poznána pravda. Strach má jen ten, kdo vidí i jen malé rozdíly v Nejvyšším Brahmanu. Nikdo nemůže poznat pravdu, ať je kdokoli a jakýkoli, dokud v něm existuje představa, že tělo je Já.

21. Pokud se vše děje podle karmy (prarabdha: výsledek činů z minulosti), jak je možné překonat překážky v meditaci (dhjána) ?
Prarabdha se týká pouze mysli, která je obrácená ven, nikoli mysli, která se obrací dovnitř. Ten, kdo hledá své skutečné pravé Já, se nebojí žádné překážky.

22. Je vzdání se (sanjása - 4. etapa života hinduisty) jedna ze základních podmínek aby se jedinec zakotvil ve svém pravém Já (átma nista) ?
Úsilí vykonávané k odstranění připoutaností k tělu skutečně míří k setrvávání v pravém Já. Zralost myšlenek a dotazování samy odstraní připoutanosti k tělu. Životní etapy (brahmačárí - student, atd.) nikoli. Důvod je, že připoutanosti jsou v mysli, ale životní etapy patří k tělu. Jak tedy může etapa života těla odstranit připoutanost? Zralost myšlenek a dotazování se týkají mysli, proto ony samy o sobě mohou odstranit připoutanosti, které se vkradly do nerozvážné mysli, a to dotazováním se na tu stejnou mysl. Ovšem disciplína vzdání se je nástrojem k dosažení opoutání (vairágja), a protože odpoutání je nástroje pro dotazování, potom vstup do řádu asketů (vzdaných se) může být v jistém směru považováno za nástroj pro dotazování pomocí odpoutání. Místo maření života tím, že vstoupíme do řádu, aniž bychom k tomu byli připraveni, je mnohem lepší žít život hospodáře. Pro zakotvení mysli v pravém Já, což je pravá přirozenost, je nutné oddělit jej od rodiny záměrů (samkalpy) a pochybností (vikalpy), to znamená vzdát se rodiny (samsára - kolobéh) ve své mysli. A to je skutečné vzdání se.

23. Je dané pravidlo, že jak dlouho přetrvává představa "Jsem ten kdo koná", tak dlouho nemůže být dosaženo poznání pravého Já. Je však možné pro hledajícího, který je hospodářem (druhá životní etapa člověka) vykonávat své povinnosti, aby už nadále neměl tuto představu ?
Protože není žádné pravidlo, aby činnosti závisely na pocitu "jsem ten kdo koná", pak jistě není nutné pochybovat, zda se akce odehraje bez konatele nebo samotného konání. Správce státního pokladu může připadat ostatním, že se koná svou povinnost pozorně a odpovědně celý dlouhý den. On přesto koná své povinnosti bez připoutání, myslíce si "nemám žádné skutečnou vazbu na tyto peníze" a bez pocitu komplikací ve své mysli. Stejně tak moudrý hospodář koná různé domácí povinnosti, které získal díky své předchozí karmě, jako nástroj v rukou druhých. Činnost a poznání si navzájem nejsou na překážku.

24. Jaký užitek má pro svou rodinu moudrý hospodář, který se nestará o svoje tělesné pohodlí a jaký užitek má jeho rodina pro něj ?
I když zcela nedbá o své tělesné pohodlí, a díky předchozí karmě jeho rodina závisí na jeho práci, může to považovat jako službu pro ostatní. A když se ptáte, zda on něco získává z vykonávání domácích povinností, můžeme odpovědět, že on již získal stav úplné spokojenosti, což je úplný souhrn všeho blaha a nejvyšší dobro ze všech. Proto nemůže získat nic víc tím, že vykonává své povinnosti.

25. Jak může být dosaženo ukončení aktivity (nivrtti) a klidu v mysli uprostřed domácích povinností, které mají povahu neustálé činnosti ?
Protože činnosti mudrce existují pouze v pohledu ostatních a ne v jeho vlastním, i když vykonává mnohé činy, ve skutečnosti nic nečiní. Proto jeho činnosti nestojí v cestě nečinnosti a klidu v mysli. On zná pravdu, že všechny činnosti se odehrají v jeho pouhé přítomnosti a on sám nic nečiní. Proto zůstává klidným svědkem všech činností, které se odehrávají.

26. Když je minulá karma příčinou současné aktivity mudrce, neulpí na něm budoucí tendence (vasány) způsobené současnou činností ?
Jen ten, kdo je osvobozen od všech tendencí (vasán), je mudrc. Když je takový, jak na něm může ulpět další karma, když všemi činnostmi zcela nedotčen ?

27. Jaký je význam slova brahmačárja (první epocha života člověka, cudnost) ?
Jen dotazování na Brahman může být označeno jako brahmačarja.

28. Může být prostředkem k poznání výcvik brahmačárji, kterou následuje shoda se čtyřmi životními epochami (ašrámy) ?
Jelikož jsou různé prostředky k dosažení poznání, například ovládání smyslů apod., také zahrnuty ve výcviku brahmačárji, taková ctnostná cvičení jsou velmi užitečné pro zdokonalení, pokud jsou správně následovaná těmi, kdo patří do řádu studentů (brahmačáriové).

29. Může někdo přejít do stavu vzdání se (sanjása) přímo z epochy studenta (brahmačárja) ?
Ti, kdo jsou způsobilí, nepotřebují formálně vstupovat do stavu studenta (brahamačárji), apod., aby ho naplnili. Ten, kdo si uvědomí své pravé Já, nerozlišuje již mezi jednotlivými stavy a epochami života. Pro něj nejsou tyto stavy ani překážkou, ani pomocí.

30. Ztratí něco uchazeč (sádhaka, pokud nebude plnit pravidla kast nebo epoch života ?
Jelikož stav dosažení (anusthana, lit. cvičení) poznání je nadřazen všemu cvičení, potom není žádné pravidlo, podle kterého by ten, kdo zůstává v nějaké životní epoše a neustále má poznání, byl vázán pravidly stanovenými pro tuto epochu nebo kastu. Pokud však dodržuje tato pravidla životní epochy nebo kasty, činí tak pouze pro dobro světa. Z dodržování pravidel mu neplyne žádný zisk. Také nic neztratí, pokud bude tato pravidla dodržovat.

Kapitola třetí

Zkušenost (Experience, Anubhava)

1. Co je světlo uvědomění ?
Je to bytí - vědomí, která odkrývá svědkovi svět jmen a tvarů, jak uvnitř tak i venku. Ovšem vlastní existence tohoto bytí - vědomí může být odvozena jen od objektů, které osvětluje. Vědomí samo není předmětem.

2. Co je poznání (vigňána) ?
Je to klidný stav bytí - vědomí, který zažívá uchazeč a který je jako oceán bez vln nebo vzduch bez pohybu.

3. Co je blaženost ?
Je to zážitek radosti (nebo míru) ve stavu vigňány bez jakékoli činnosti a podobný hlubokému spánku. Také se tomu říká kevala nirvikalpa (spočívat bez záměrů).

4. Jaký je stav za stavem blaženosti ?
Je to stav nekončícího míru v mysli, který se nachází ve stavu absolutního klidu, džagrat sušupti (lit. spánek s pozorností), který se podobá neaktivnímu hlubokému spánku. V tomto stavu není vnější pozornost, i když tělo a smysly jsou aktivní. Je to stav jako spící kojenec, který si není vědom toho, že ho matka kojí (kojení a pití jsou činnosti, které vidí ostatní, ale ne kojenec. Ten je skutečně nekoná, ale dá se říct, že se mu dějí.). Jogín v tomto stavu není činný, i když je zapojen do mnohých činností. To se také nazývá sahadža nirvikalpa sámadhi (přirozený stav pohroužení do sebe bez záměrů).

5. Jak lze zdůvodnit prohlášení, že celý pohyblivý i nehybný svět závisí na každé bytosti ?
Pravé Já je vtělené bytí. Energie, která je v hlubokém spánku skrytá, se po probuzeni spojí s představou "já" a jen proto jsou prožívány všechny předměty. Pravé Já je obsaženo ve všech vjemech jako vnímající. Žádný předmět, který vidíme, nemůže být bez viděn bez pocitu "já". Proto můžeme bez jakýchkoli pochybností prohlásit, že vše vychází z pravého Já a vše se do pravého Já vrací.

6. Těla a jejich ozařující Já jsou pozorovány všude a zdají se být nespočetné, jak je možné říct, že pravé Já je jen jedno.
Pokud přijmete myšlenku "já jsem tělo" (představě, že já jsem mé tělo, se říká hrdaja-granti neboli srdeční uzel. Jsou různé uzly, ale tento způsobuje připoutanost, protože spojuje vnímající a nevnímající), potom jsou já mnohonásobná. Stav, ve kterém tato představa zmizí je pravé Já a tam už nejsou jiné předměty. To je důvod, proč je pravé Já považováno za jediné.

7. Jak lze zdůvodnit prohlášení, že Brahman může být porozuměn myslí a zároveň, že Brahman nemůže být porozuměn myslí?
Nemůže být porozuměn nečistou myslí a může být porozuměn čistou myslí.

8. Co je čistá mysl a co je nečistá mysl ?
Když se nepopsatelná síla Brahmanu sama oddělí od Brahmanu a ve spojení s odrazy vědomí (čidabhasa) nabývá různých tvarů, to se pak nazývá nečistá mysl. Když se naopak pomocí rozlišování stane osvobozenou od odrazů vědomí (abhasa), nazývá se mysl čistou. Její spojení s Brahmanem je jejím porozuměním Brahmamu. Energie, která doprovází odrazy vědomí, se nazývá mysl nečistá a její stav oddělení od Brahmanu je jejím neporozuměním Brahmanu.

9. Je možno překonat karmu (prarabdha) ještě za života těla, i když se říká, že trvá až do konce života těla ?
Ano. Pokud konatel, jmenovitě Ego, na kterém je karma závislá, a který existuje mezi tělem a pravým Já, splyne se svým zdrojem (pravým Já) a ztratí tak svůj tvar, může karma, která na něm závisí, sama přežít ? Proto kde není Já, není karma.

10. Když je pravé Já je bytí - vědomí (sat-čit), proč jej popisujeme jako odlišné od bytí-nebytí a vnímající-nevnímající ?
Pravé Já je skutečné a zahrnuje všechno. Proto zde není místo na otázku, zda obsahuje dualitu, tj. může-li pravé Já také někdy existovat a někdy neexistovat. Proto říkáme, že je odlišné od kategorie bytí-nebytí. A podobně i když je vědomím, není nic co by mělo poznat nebo nechat poznat, a proto se říká, že je odlišné od vnímajícího nebo nevnímajícího.

Kapitola čtvrtá

Dosažení (Attainment, Arudha)

1. Jaký je stav dosažení poznání ?
Je to pevné setrvávání v pravém Já bez úsilí. V tomto stavu se mysl stala pravým Já a následně už znovu nepovstává. Je to přirozené jako když se obyčejný člověk zamyslí o svém těle, tak zcela běžně a přirozeně má myšlenku "nejsem ani koza, ani kráva, ani jiné zvíře, jsem člověk". Tak v pevném stavu poznání vnímáme "nejsem prvkem (tatva) počínaje tělem a konče zvukem (nada), ale pravé Já, které je bytí - vědomí - blaho (sat-čit-ánanda)", vrozené sebe-vědomí (átmapragňa).

2. Ke kterým sedmi stupňům poznání (gňána bhúmika) mudrc náleží ?
Náleží do čtvrtého stavu.

Poznámka :
sedm stupňů gňána bhúmika :
i) subheččha (touha po osvícení)
ii) vičarana (dotazování)
iii) tanumanasa (jemná mysl)
iv) sattvapatti (sebe uvědomění)
v) asamsakti (nepřipoutanost)
vi) padarthabhavana (nevnímání předmětů)
vii) turyaga (naprostá dokonalost)
Ti, co dosáhli posledních čtyřech stupňů, jsou nazýváni brahmavit, brahmavidvara, brahmavidvarija a brahmavid varištha

3. Je-li tomu tak, proč rozlišujeme ještě tři další nadřazené stavy ?
Čtyři stupně se rozlišují podle zkušeností osvobozené bytosti (dživamukta). To nejsou čtyři stupně poznání a osvobození. Co se týká poznání a osvobození, potom v těchto stupních mezi nimi nerozlišujeme žádné rozdíly.

4. Když je poznání společné všem stejně, proč je varištha (lit. nejdokonalejší) nejvíce opěvován ?
Co se týká varšthovy prosté zkušenosti blaha, jsou důvodem vychvalování jen zvláštní zásluhy, které získal v minulých zrodech.

5. Na světě není nikdo, kdo by nechtěl prožívat neustálé blaho. Co je důvodem, že všichni mudrci nedosahují stavu varišthy ?
To není záležitost pouhé touhy nebo snahy. Je to také otázkou karmy (prarabdha). Ego umírá spolu se svými příčinami již ve čtvrtém stavu (bhúmika). Kdo by tedy v té chvíli měl být činitelem, ze kterého vzniká touha po něčem nebo snaha. Dokud se někdo snaží, potom není mudrcem (džňáni). Zmiňují posvátné texty, které vychvalují varišthu, že by ostatní tři byli snad neosvícení ?

6. Některé texty zmiňují, že nejvyšší stav je ten, kdy smyslové vnímání a mysl jsou zcela zničeny. Jak je tento stav slučitelný s prožíváním smyslů a těla.
Kdyby to byla pravda, tak by nebyl rozdíl mezi tímto stavem a hlubokým spánkem. A navíc, co je to za nejvyšší stav, pokud někdy existuje a jindy zase ne. To se stává, jak bylo dříve uvedeno, některým osobám podle jejich karmy (prarabdha) na nějaký čas, nebo do smrti. Ale toto nemůžeme správně považovat za nejvyšší stav. Kdyby to tak bylo, tak by to znamenalo, že všechny vznešené duše a Pán, kteří byli autory Védských děl (gňána grantha) a Véd samotných, byli neosvícení. Kdyby byl nejvyšší stav takový, kde neexistují ani smysly ani mysl, nikoli stav, kde mysl a smysly existují, jaký by to byl potom nejvyšší stav (paripurnam)? Jelikož závisí na karmě, zda je mudrc činný nebo nečinný, velké duše stanovily, že sahadž nirvikalpa (přirozený stav bez záměrů) je sám tím nejvyšším stavem.

7. Jaký je rozdíl mezi normálním spánkem a bdělým spánkem (džagrat sušupti) ?
V normálním spánku nejsou ani myšlenky, ale ani pozornost. V bdělém spánku je pouze pozornost. Proto se tomu říká bdělý zatímco spí. Je to spánek, kde je pozornost.

8. Proč se pravé Já popisuje jako čtvrtý stav (turija)a také mimo (za) čtvrtý stav (turijatita) ?
Turija znamená to, co je čtvrté. Prožívající bytost (dživa) zažívá tři stavy - bdění (visva), spánek (taidžasa) a hluboký spánek (pradžna) a nestále koluje z jednoho do druhého. Ty nejsou pravým Já. Aby to bylo jasné, proto se zavádí tento pojem čtvtrý (turija). Tak se stanovuje, že pravé Já není mezi třemi běžnými stavy, i když je jejich neustálým svědkem.
Když je toto poznáno, potom tři prožívané stavy zmizí a s nimi mizí i představa stavu svědka čtvrtého. Proto je pravé já také označeno jako mimo čtvrtý stav (turijatita).

9. Jaký přínos mohou mít pro mudrce posvátné knihy (šrúti) ?
Mudrc, který je zosobněním pravdy, o které se v knihách píše, z nich sám nemá žádný užitek.

10. Je nějaká spojitost mezi získáním nadpřirozených schopností (siddhi) a dosažením Osvobození (mukti)?
Osvícené dotazování vede samo k Osvobození. Nadpřirozené schopnosti jsou jen neskutečné jevy vytvořené silou iluze (májá - májášakti). Sebe-realizace, která je trvalá, je jediný skutečný úspěch (siddhi). Úspěchy, které se objevují a mizí, jsou jen vliv máji a nejsou skutečné. Doprovází je záměr získat slávu, požitky a podobně. Někteří je získají bez toho, aby o ně usilovali. Pokud se tak stane, je to jen díky jejich karmě. Vězte, že spojení s Brahmanem je jediný skutečný cíl mezi všemi úspěchy. To je také stav Osvobození (aikja mukti) a známé jako spojení (sajudžja).

11. Pokud je taková povaha Osvobození (mukti), proč ji některé knihy spojují s tělem a tvrdí, že duše jedince může dosáhnout Osvobození jen pokud neopustí tělo ?
O Osvobození a povaze jejího prožitku lze uvažovat jen tehdy, pokud pouto skutečně existuje. Pravé Já (Puruša) ve skutečnosti nemá žádná pouta v žádném ze čtyř stavů. Jelikož pouto je pouze slovní předpoklad podle striktních prohlášení systému Védanty, jak potom může vzniknout otázka Osvobození, která závisí na otázce pouta, když žádné pouto neexistuje ? Pokud toto nevíme, je dotazování na povahu Osvobození a pout jako dotazování se na neexistující výšku a barvu syna neplodné ženy nebo rohy zajíce.

12. Pokud je to tak, potom popisy pouta a osvobození v knihách je bezvýznamné nebo nepravdivé.
Ne, to nejsou. Naopak, klam pouta vytvářený nevědomostí od nepaměti může být odstraněn pouze poznáním a k tomu účelu je termín Osvobození (mukti) obvykle vyhovující. To je vše. Skutečnost, že vlastnosti Osvobození jsou popisovány mnoho různými způsoby dokazuje, že jsou pouze představami.

13. Pokud je to tak, nejsou potom všechny snahy jako studium (lit. naslouchání), přemítání apod. bezúčelné ?
Ne, to nejsou. Takové pevné přesvědčení, že neexistuje ani pouto a ani Osvobození, je nejvyšší cíl veškeré snahy. Abychom tento cíl mohli odvážně a bez obalu vidět, a to pomocí vlastní zkušenosti, že pouto a osvobození neexistují, toho nelze dosáhnout jinak než pomocí uvedených metod, tyto metodu jsou tudíž užitečné.

14. Je nějaká jiná autorita, která tvrdí, že Osvobození a pouto neexistují ?
Toto záleží hlavně na síle vlastní zkušenosti, ne na pouhé síle knih.

15. Když to člověk prožívá, tak jak to prožívá ?
"Pouto" a "Osvobození" jsou jen slovní definice. Ve skutečnosti neexistují. Nemohou tedy fungovat samy o sobě. Je nutné přijmout některých základních věcí, ze kterých se odvodí další. Pokud se někdo dotazuje : "Pro koho existuje pouto a Osvobození ?" pak uvidí : "Ony jsou tu pro mne." Pokud se někdo dotazuje : "Kdo jsem Já ?", potom uvidí, že není nic takového jako Já. To pak bude jasné jako když držíte v roce plod amalaki, že to, co zbývá, je právě to pravé a skutečné bytí. Když bude tato pravda přirozeně a jednoznačně prožita, a to jen těmi, kdo zanechají pouhých slovních diskusí a dotazují se dovnitř na sebe. Je nade všechnu pochybnost, že všechny osvobozené bytosti nevidí žádné pouto ani žádné Osvobození týkající se pravého Já.

16. Pokud skutečně není žádné pouto a Osvobozování, co je příčinou současného prožívání smutků a radostí ?
Tyto prožitky se zdají být pravé, pokud se někdo odvrátí od své pravé přirozenosti. Ale ve skutečnosti neexistují.

17. Může každý přímo a bez pochybnosti poznat, jaká je jeho pravá přirozenost ?
Bezpochyby je to možné.

18. Jak ?
Je to prožitek, který zná každý, buď ve stavu hlubokého spánku, nebo ztráty vědomí. V té chvíli celý vesmír, pohyblivý i pevný, počínaje Zemí a konče neprojeveným (Prakrti) zmizí. Nicméně ten, kdo to sleduje existuje dále. Proto tento stav čistého bytí, který je běžný pro každou bytost a kterou každý přímo prožívá, je ta pravá přirozenost bytosti. Závěr, který z toho vyplývá, je ten, že veškeré prožitky v osvíceném i nevědomém stavu, které mohou být popsány novými a novými slovy, jsou vždy v protikladu k vlastní přirozenosti.

Ať tato kniha, ve které jsou obsažena slova zkušeností, která vyšla z lotosového srdce Bhagavána Šrí Ramany Maharšiho, září jako lampa pravého poznání, osvětlující pravdou mysl těch, kteří se vzdali (světa).

Požehnání

Ať je svět na dlouhé věky požehnán nohami Gurua Ramany, který spočívá jako tichá podstata, která nás všechny pohltí, a sama zůstává jako kořen tří principů (duše, světa a Pána Íšvary)


Zařazeno dne : 4.3.2014, zobrazeno : 3691

Seznamte se




Ganéša

O Ganéšovi

!!! Novinky !!!

Šrí Brahmam v Praze! Návštěva v České a Slovenské Republice v červenci 2017.

PF 2017 ! Přání všeho nejlepšího do roku 2017

Přidáno vyhledávání textu na stránkách webu - naleznete jej v levém panelu téměř dole

Indie 2016 ! Obrázky a povídání z cesty do Indie

PF 2016 ! Přání všeho nejlepšího do roku 2016

Nová kniha Cestou necestou ! Po mnoha letech vychází má nová maličká kniha.

Indie 2015 ! Obrázky a povídání z cesty do Indie

Překlad knihy Sebedotazování ! Zde najdete překlad třetí knihy odpovědí Šrí Ramany

PF 2015 ! Přání všeho nejlepšího do roku 2015

Sávitrí Příběh ctnostné ženy z Mahabháraty

Karna Příběh ctnostného bojovníka z Mahabháraty

Indie 2014 ! Obrázky a povídání z cesty pod posvátnou horu

Překlad knihy Duchovní pokyny ! Zde najdete překlad druhé knihy odpovědí Šrí Ramany

PF 2014 ! Přání všeho nejlepšího opět z Indie

Indie 2013 ! Cesta pod posvátnou horu 2013

PF 2013 ! Přání všeho nejlepšího opět z Indie

Nesmírné ticho ! Popis příchodu Šrí Ramany pod Arunáčalu

Indie 2012 ! Cesta pod posvátnou horu 2012

PF 2012 ! Vše nejlepší do nového roku 2012

Korespondenční kurz Bhagavadgíty ! Úžasná kniha krok za krokem


Starší novinky! Všechny starší novinky od roku 2006

Autor knihy a stránek

Jméno : Josef Fric

Kontakt :

Přečtěte si o autorovi

 


Jak získat knihy nebo CD



English

FWT Homepage Translator