Pradakšina v březnu

Vážení přátelé

Tak skončil můj poslední úplňkový čas zde pod Horou Arunáčalou. Na prvních fotkách vidíte přesuny materiálu a stánků před velikou poutí. Přijede sem několik set tisíc lidí a každý se bude chtít kromě duchovního povznesení aspoň trochu občerstvit a koupit aspoň drobný suvenýr.
A už začala první noc, lidé začali houfně chodit okolo západu Slunce, tj. v po šesté hodině, i když nejpříznivější čas začínal asi ve 22:30. Dostavil se i stříbrný Gándhí, který nyní představoval slavný solný pochod. Já jsem šel první noc jen s malým foťákem, který mne pomalu opouštěl, takže to je jeho poslední fotka po šesti letech služby.
Druhý den jsem vzal kolo a jel na pravidelný cyklistický okruh. Celý den chodil okolo hory poměrně početný dav poutníků. Zastavil jsem se ve svém oblíbeném věšteckém stánku. Přišla tam rodina, která nechal mladé dívce číst z ruky. Na to je potřeba vidět pořádně a proto se na zvýraznění čar používá pudr a na jejich správné čtení velká lupa. Pak si dívka vytáhla sama kartičku s osudem. Při tahání osudu se člověk nemusí bát, každá kartička obsahuje nějakého Boha. Takže pokud člověk žije čestným životem, tak se budoucnosti nemusí vůbec obávat, daný Bůh pouze nějakým způsobem ovlivňuje způsob prožití nadcházejícího období. Pro další členy rodiny se dostal ke slovu i papoušek a vybral ty správné kartičky ke jménům, která slyšel.
Večer jsem vyrazil na druhou cestu okolo Hory, tentokrát při západu Slunce a bez bot. Prošel jsem poctivě všechny chrámy, které jsem na cestě potkal, všude dostal požehnání, tak mi to snad na zbytek roku vydrží.
První fotografie ukazuje jak zdejší poutníci míří přímo za světlem (zapadajícího Slunce). Dopravní uzávěry udělala policie jen pro minulou noc, takže mezi docela slušným davem kličkovala auta, autobusy, motorky i cyklisté. Na dalším obrázku vidíte sochu Boha Šivy, který do svých zcuchaných asketických vlasů chytil Bohyni - řeku Gangu při jejím sestupu na zem. Ganga je mléčná dráha, která plyne po nebesích, ale z jistých důvodů musela sestoupit na Zemi. To se Ganze pochopitelně moc nechtělo, a tak se rozhodla, že spadne na zem velkou silou a Zemi zničí. To však Bůh Šiva věděl a při pádu ji chytil do svých vlasů. Ganga se v nich ztratila a když se uklidnila, tak ji vypustil pomalu do indické nížiny. Voda vytékající ze sochy je tedy čistá Ganga, která odplavuje všechny hříchy a proto je dobré si ji trochu nabrat do flašky nebo se s ní aspoň pokropit. Ganga dělala různé nepřístojnosti i po tom, co ji Šiva vypustil. Mudrc Džahuna měl vedle jejího koryta svůj posvátný oheň, a Ganga mu ho zaplavila a uhasila. To mudrce naštvalo a Gangu vypil. Po dlouhém uctívání a přesvědčování se uvolil Gangu pustit dál a vypustil ji svým uchem. Od té doby se Ganga také jmenuje Džahuní - dcera Džahuny.
Další fotka ukazuje péči o máslové lampičky u lingamu boha Jamy - pána nad smrtí. Bůh Jama se nazývá též Dharmarádža, neboli pán řádu. To proto, že smrt je jediná zcela spravedlivá, a potká každého, dříve nebo později. Nikdo zrozený se jí nemůže vyhnout a po smrti jeho duch dostane nové tělo podle skutků v minulých vtěleních. Takže, pokud byl někdo zlý až do smrti, můžeme si být jistí, že si v příštích zrozeních odpyká všechno to zlo, které spáchal.
Další fotka ukazuje Měsíc, který vyšel nad Horu Arunáčalu. Díváme se na něj od chrámu boha Šivy, který je na západní straně Hory, hned vedle něj je chrám Párvatí, chrám Ganéšův a chrám zasvěcený planetám a toto místo je jedna z nejoblíbenějších zastávek na pouti.
Další obrázek ukazuje bohyni Párvatí, zde se nazývá Rádža Radžešvarí neboli královna všech královen. U tohoto chrámu jsem poprvé byl na Maha Kumbha Ambišekam, neboli zasvěcení, tak patří k mým nejoblíbenějším zastávkám. Často jí koupím květiny a o úplňku si nechávám uvázat posvátnou šňůrku na pravé zápěstí.
Další fotka je klasický pohled na Arunáčalu před vesnicí Adi Annámalai, kde je zřetelně vidět její tvar jako sloní hlava (samozřejmě Ganéšova) se zvednutým chobotem. Dále je Měsíc v úplňku, který jsem vyfotil ve frontě na shlédnutí lingamu Boha Kubéry - dárce a ochránce bohatství. Tento lingam patří logicky mezi nejvíce navštěvovaná místa na okruhu a fronta bývá docela dlouhá včetně klasické indické tlačenice. Na křižovatce se silnicí do Velúru jsem vyfotil zaparkované jeřáby a o kus dál klasické hadí představení. Minulou noc jsem viděl scénku s hady a cvičenou opicí. No a na posledním obrázku je nabídka různých sypátek na kolam a rangoli, tamilskou denní výzdobu u vchodů do domů.
To už bylo skoro 11 hodin v noci, Měsíc právě dosahoval úplňku a nejpříznivější doba pro vyjádření úcty vesmírnému řádu prostřednictvím bohů pomalu končila. Mně zbýval poslední kilometr a půl do Šrí Ramana Ašrámu, abych dokončil kruh a šel spát.

Doufám, že jste si v nečekaném jaru také užili Měsíčního svitu.

Mějte se krásně !!!

Josef Fric