Džaipur podruhé

Vážení přátelé

V neděli ráno jsme odjeli z Džaipuru od Gurudžího a zamířili do Dillí. Na večer jsme si koupili lístky na noční vlak do Mugal Sarai, což je město asi 20 kilometrů od věčného Šivova města Varanásí. O tom bude ale až příští reportáž, nyní se ještě podíváme ke Gurudžímu, do Růžového města a na Galtu, což je opičí ráj.
Na první fotce je Gurudží v neděli, kdy se sešli i jeho oddaní z Indie. Místnost byla slavnostně vyzdobena na satsang (duchovní přednášku) a následný kírtan (veselé zpívání manter za použití hudebních nástrojů). Všichni oddaní si setkání moc užili a na závěr Gurudží rozdal prasádam (mléčná sladkost) a nějaké moudré knihy a CD s jeho učením.
Pytle s barvami ukazují, že se blíží svátek Holi. Je to jeden z nejveselejších a zároveň nejšílenějších svátků. Spočívá v tom, že se lidé navzájem barví právě zmiňovanými barvami z pytlů. Když jsme se ubytovali ve Varanásí, tak dcerka majitelky se ptala, zda si s ní budeme hrát na Holi a vypadala hodně natěšeně. Maminka ji ale důrazně upozorňovala, že nesmí házet barvu na hlavu. Podle toho mám pocit, že to bude fakt dobrý zážitek.
Další snímek ukazuje noční Palác větrů se srpkem Měsíce a pak už je jedna z mnoha bran v Džaipuru, která vede do údolí plného chrámů a do opičího ráje. Opičky si z rukou berou skoro vše, co jim dáte, oplatky, banány. No někdy už jsou tak přežrané, že ani banány nežerou. Dále vidíte budovy chrámů a škol s parky, jezírky a chlévy, sochami a hezkými nádvořími. Ukazovali nám ohýnek, který hoří nepřetržitě 490 let a kokosový ořech, který do chrámu daroval císař Akbar (žil 1542-1605). Po cestě vidíte, že opičkám se opravdu dobře daří, mají čas na klidnou meditaci, péči o pleť, mají vlastní zdroj vody na pití a život si opravdu užívají. Další obrázek ukazuje opici parádnici, která se obalila kusem sárí a zdálo se, že se v oblečku předvádí. Pokud na opičky přijde hlad, mají tam hromadu prošlých plodů, kde se najde zase něco dobrého na zub. Případně mohou slézt dolů, kde věřící kupují pro krávy svazky zeleného krmiva a krávy se s nimi klidně rozdělí.
Další čtyři fotky jsou z Růžového centra starého Džaipuru. Nejprve fotka s Věrkou před Palácem větrů, tam jsme zašli a majitel obchodu - brahmín - nás pohostil čajem a příjemně jsme si popovídali. V noci předtím jsme od něj měli k čaji i sladké prasádam z jeho domácího chrámu.
Určitě by se Vám zalíbil stánek, kde lisovali čerstvé zeleninové šťávy. Dávali tam červenou řepu, špenát, amlu, mrkev a další věci a bylo to dobré, sklenička 18 Rupií, což je 7,20 Kč.
Dále je pohled do obchodu, kde další návštěvnice satsangů Gurudžího, Marta a Hanka, nakupovaly nějaké látky. A na konec oblíbené dětičky, holčičky a kluk jedoucí ze školy na šlapací rikše, která se pro tuto dobu mění na School bus.
Předposlední fotka je z restaurace u našeho hotelu, je to kuchař-pekař, který v tándori - peci před ním, peče rótí - indické nekvašené chleby, móóc dobré.
Poslední foto je z cesty vlakem s novými přáteli do Varanásí. To je můj oblíbený způsob cestování po Indii, lístek na 786 kilometrů dlouhou jízdu stál pro dva 850 Rupií, tj. 340 Kč. Měli jsem jet asi dvanáct hodin, ale získali jsme 4 a půl hodiny zpoždění.

Takže se mějte moc krásně, zkuste si užívat života alespoň tak, jak to dělají tady opičky a mějte se krásně !!

Josef Fric