Březnová prdakšina 2020

Vážení přátelé

Mám za sebou poslední indický úplněk této pouti do Indie. A docela jsem si ho užil. Nejprve jsem Horu obešel dvakrát lesem po vnitřní cestě. Ta je mnohem klidnější než vnější cesta po silnici, kde je stovky chrámů, stovky asketů a žebráků. Tady po cestě není nic než les, Arunáčala a Měsíc na obloze. To jsou první dvě fotografie, na té druhé je druhá nejjasnější hvězda na zemském nebi Canopus zářící mezi dvěma hlavními vrcholy Arunáčaly, vlevo je to Šiva, vpravo jeho choť Párvatí. Pradakšina byla v březnu zde v Indii rozložena do dvou nocí, Nedělní noc krátce po půlnoci začínal nejpříznivější čas a končil o pondělní noci krátce před půlnocí. V neděli ještě k tomu byla Natarádža půdža, koupání Šivy Natarádži neboli Pána tance v různých nektarech. Na prvním obrázku je koupel Pána Šivy v medu od mých včeliček. Med je vzácný, takže většina ho neskončí v kýblu pití pro zvířata, ale v ovocném salátu, který si pak dáme jako požehnané jídlo po ukončení oběti. Doufám, že tato oběť pomůže mým včeličkám v boji proti varroáze i Babišovi s jeho řepkovými jedy ošetřenými poli.
Pak už jsem bosky s lasturou ze Šivovy noci vyrazil na pradakšinu. Bylo to pár hodin před začátkem nejpříznivějšího času, ale do Athithi ašrámu jsem se vrátil když už správný čas běžel. Chodilo celkem dost lidí, ale bylo to pořád klidnější než jiný čas. Jelikož jsem se věnoval troubení a návštěvám všech chrámů po cestě, tak jsou z této noci jen tři fotografie. Ta prostřední popisuje, co se stane, když člověka chytí v lese :-)
Na další den jsem nečekal už moc poutníků, a tak jsem chtěl jen večer Horu objet na kole. Nicméně dav lidí byl mnohem větší než v neděli, tak jsem odvezl kolo domů, vzal si boty a foťák a obešel s lidmi Horu ještě jednou tak trochu jako turista. Vidíte, že lidé přicházejí ze směru, kde vychází Měsíc a míří na druhou stranu, kde zase zapadá zářící Venuše, která kraluje večernímu nebi na západě.
Po cestě na poutníky čeká občerstvení, zde vidíte melouny, žluté, na první pohled ohnivé burizóny, lis na cukrovou třtinu, prodejce sladké kukuřice a zmrzlinářský stánek na kolečkách. Taky samozřejmě tlačenice u nejvýznamnějších chrámů a prodejce různých rituálních předmětů. Pak už se cesta dělí, dav míří doprava do vesnice Adiannámalai a Venuše září nad Highway 66 vedoucí do Čengamu a dále do Bangalóre, kam jedou autobusy.
Cestou se rozdávalo spousta jídla, pět paní v sárích lákaly poutníky na posvěcený prasádam zdarma. Přijela i živá socha Mahátmy, o kus dál byl ještě jeden, který sem jezdí roky, ale už docela ztloustl, takže ho na asketického Gándhího tipujete dost obtížně.Další obrázek ukazuje, jak se dav poutníků valí po cestě zastřešené stromy prakticky rovnou do nebe.
Na předposlední fotce je pohled na Arunáčalu ze západu, kde pán Arunáčaly má velice významný chrám, kde se zastaví a pokloní každý poutník.
A na závěr vidíte, že byli i kobry. Indové se bojí všech zvířat, tak některé paní mají velký problém projít okolo košíku s tancujícími hady.
Dnes a zítra mám odpočinkový den, jen objedu ráno a večer Horu na kole a jinak sedím ve Šrí Ramana Ašrámu nebo odpočívám v pokoji. Už se docela oteplilo, v noci se člověk moc nevyspí, tak se pomalu těším domů.

Mějte se krásně !!!

Josef Fric