Kdo jsem Já? (Nan Jar?)  

Učení Bhagavána Šrí Ramany Maharšiho

Z anglického překladu Dr. T. M. P. Mahadevana

Předmluva
"Kdo jsem Já?" je název, který nese soubor otázek a odpovědí vztažených k Sebedotazování. Otázky položil Bhagavánovi Šrí Ramanovi Maharšimu někdy v roce 1902 Šrí M. Sivaprakášam Pillai. Pan Pillai byl promovaný ve filozofii a nějaký čas pracoval v berním úřadě. V roce 1902, kdy pracoval v Tiruvannámalai, navštívil Jeskyni Virupakšu a setkal se zde s Mistrem. Požádal mistra o duchovní vedení a vyžádal si odpovědi na otázky související se Sebedotazováním. Protože Bhagaván tou dobou nemluvil, nikoli pro nějaký slib, ale protože neměl potřebu hovořit, tak odpovídal pouze gesty, a pokud nebyla pochopena, potom písemnou formou. Podle Šrí Sivaprakášam Pillai zápisu to bylo čtrnáct otázek s odpověďmi danými Bhagavánem. Tento zápis byl prvně zveřejněn Šrí Sivaprakášamem Pillaiem v roce 1923, spolu s několika jeho básněmi o tom, jak Bhagavánova milost působila v jeho případě a rozpustila jeho pochyby a chránila ho od životních těžkostí. Kniha "Kdo jsem Já" byla dále několikrát zveřejněna. V některých nacházíme třicet, v jiných dvacet osm otázek a odpovědí. Také byla zveřejněna verze, kde nejsou otázky uvedeny a učení je podáno formou úvahy. Existující anglický překlad je právě tato úvaha. Tento překlad je podán prostřednictvím dvaceti osmi otázek a odpovědí.
Spolu s Vičarasangraham (Sebedotazování) tvoří Nan Jar? (Kdo jsem Já?) první soubor Mistrova učení jeho vlastními slovy. Také jsou to jediné prosaické útvary v Bhagavánově tvorbě. Je to jasné vysvětlení hlavního učení, a to že přímá cesta k osvobození je sebedotazování. Podrobný způsob jak Sebedotazování provádět je zřetelně vysvětleno v Nan Jar?. Mysl se skládá z myšlenek. Myšlenka "Já" je první, která v mysli povstane. Pokud se nepřetržitě tážeme "Kdo jsem Já?", všechny ostatní myšlenky zmizí a nakonec zmizí i myšlenka "Já", ponechávaje samotné nejvyšší nedvojné Já. Nesprávné spojení tohoto Já s projevy ne-já, například tělem a myslí tak končí a přichází osvícení (Sakšatkara). Proces sebedotazování není zajisté jednoduchý. Když se ptáme, "Kdo jsem Já?", další myšlenky přicházejí. Jak však přicházejí, neměli bychom se jim oddávat a následovat je, ale naopak se ptát : "Čí je to myšlenka?" Abychom to mohli takto dělat, potom musíme být velice ostražití. Pomocí stálého sebedotazování můžeme uklidnit mysl v jejím zdroji. Tak jí nedovolíme putovat pryč a ztratit se v bludišti jejích myšlenek. Ostatní metody, jako kontrola dechu a meditace na formu Boha mohou být považovány jako pomocné metody. Ty jsou užitečné potud, pokud pomáhají uklidnit mysl a napomáhají soustředění.
Pro mysl, která získal umění soustředění, je sebedotazování poměrně jednoduché. Pomocí nepřetržitého sebedotazování můžeme odstranit ostatní myšlenky a uvědomit si Já - dokonalou Skutečnost, kde není ani myšlenka "Já", zkušenost, která je označována jako "Ticho".
Toto je podstata učení Bhagavána Šrí Ramany Maharšiho popsaná v Nan Jar? (Kdo jsem Já?).
Madráská universita, 30. června 1982

Om Namo Bhagavate Šrí Ramanája

Kdo jsem Já?
(Nan Yar?)

Protože všechny bytosti touží vždy po štěstí bez utrpení, protože u každého nacházíme nejvyšší lásku sama k sobě, a protože samo štěstí je příčina lásky, proto k získání takového štěstí, které je přirozeností každého a které je zažíváno ve stavu hlubokého spánku, kde není mysl, by měl každý znát své Já. A proto je cesta poznání, cesta dotazování ve tvaru "Kdo jsem Já?", tím základním nástrojem.

1. Kdo jsem Já?

Nejsem hrubé tělo, které se skládá ze sedmi obalů. Nejsem pět smyslů k poznávání, neboli sluch, chuť, zrak, hmat a čich, které vnímají předměty jako zvuk, chuť, obraz, dotek a pach. Nejsem pěti vnějšími ústrojími řeči, pohybu, přijímání, vylučování a plození. Nejsem pěti životními silami, sloužícími k dýchání, trávení potravy a podobně. Nejsem ani mysl, která přemýšlí. Také nejsem nevědomostí spočívající ve vazbách a sklonech mysli a které neobsahují ani předměty, ani činnost. [1]

2. Pokud nejsem ničím z uvedeného, potom Kdo jsem Já?

Po zamítnutí všeho výše uvedeného pomocí nejsem toto, nejsem ani tamto, to pozorné vědomí, které zůstane - To je Já.

3. Co je podstata pozorného vědomí?

Podstata pozorného vědomí je Sat-čit-ánanda, jsoucno-vědomí-blaženost.

4. Kdy bude Já uvědoměno?

Až svět, který je to, co je viděno bude odstraněn, tehdy nastane uvědomění Já, které je vidícím. [4]

5. Může být uvědomění Já i když existuje svět (považovaný za skutečný)?

Nemůže.

6. Proč nemůže?

Vidící a viděné je jako vidění provazu a hada. Stejně jako znalost provazu, která je základem, nepřijde, dokud neodejde mylná znalost hada, stejně tak nenastane uvědomění Já, které je základem, dokud neodejde mylná víra, že svět je skutečný.

7. Kdy bude odstraněn svět, který je viděným předmětem?

Až se mysl, která je příčinou všeho poznávání a všech činností, uklidní, pak svět zmizí. [7]

8) Co je podstatou mysli?

Co je nazýváno myslí je úžasná síla sídlící v Já. Ono je příčinou vzniku všech myšlenek. Kromě myšlenek není nic, co může být označeno myslí. Proto myšlenka je podstatou mysli. Odhlédneme-li od myšlenek, potom není žádná nezávislá věc, která by mohlo být označena světem. V hlubokém spánku nejsou myšlenky a tak není ani svět. V bdělém stavu nebo spánku jsou myšlenky a tak se objevuje i svět. Jako pavouk souká ze sebe nit a zase ji do sebe polyká, stejně tak mysl vytváří svět ze sebe a zase jej v sobě rozpouští. Když mysl vyjde z Já, potom se objeví svět. Proto pokud se svět objeví a je považován za skutečný, Já není zřetelné a když Já září, potom svět mizí. Když se někdo stále dotazuje na podstatu mysli, potom mysl přestane opouštět Já. Čemu říkáme Já je Átmán. Mysl vždy existuje pouze v závislosti na něčem mocnějším, nemůže být sama o sobě. To, co nazýváme jemným tělem nebo duší (životem), je pouze mysl.

9) Co je Cesta dotazování k porozumění podstaty mysli

To, co povstává jako Já v tomto těle je mysl. Pokud někdo hledá kde v těle jako první povstává myšlenka Já, může objevit, že povstává v srdci. To je místo, odkud mysl pochází. I když někdo přemýšlí stále "Já", "Já", bude doveden na toto místo. Ze všech myšlenek, které v mysli vznikají, je myšlenka "Já" vždy první. Pokud povstane myšlenka "Já", jen tehdy mohou následovat myšlenky ostatní. Po tom co povstane osoba Já, pak mohou následovat osoby další - "ty", "on".

10) Jak se mysl stane klidnou?

Dotazováním "Kdo jsem Já?". Myšlenka "kdo jsem?" odstraní všechny ostatní myšlenky a stejně tak, jako nakonec shoří hůl použitá k rozhrabování pohřební hranice, také myšlenka Já nakonec zanikne. A potom povstane uvědomění Já.

11) Jaký je nástroj k udržení trvalé myšlenky "Kdo jsem Já?"

Když ostatní myšlenky povstávají, neměli bychom se jimi zabývat, ale dotazovat se "Komu se tato myšlenka přihodila?". Nezáleží na tom, kolik myšlenek povstává. Ihned, jak nějaká myšlenka povstane, měli bychom se vytrvale ptát "Komu se tato myšlenka přihodila?". Odpověď, kterou bychom měli použít by měla znít : "Mně". Potom se tážeme "Kdo jsem já?", mysl se vrátí zpět do svého zdroje a myšlenka, která povstala se uklidní. Pokud tímto způsobem opakovaně cvičíme, mysl si vytvoří schopnost setrvávat ve svém zdroji. Když mysl, která je jemná, vychází ven skrze mozek a smysly, objevují se hrubé názvy a tvary. Pokud zůstává v srdci, názvy a tvary mizí. Nenechávat mysl vycházet ven, ale udržovat ji v Srdci je to, co nazýváme niternost (antar-mukha; hledět dovnitř). Nechat mysl jít ven ze Srdce se označuje ztvárnění (bahir-mukha; hledět ven). Takže, když mysl dlí v Srdci, "Já", které je zdroj všech myšlenek, mizí a "Já", které vždy existuje, se rozzáří. Cokoli kdo dělá, měl by dělat bez sobectví "Já". Pokud někdo jedná tímto způsobem, potom se vše objeví jako podstata Šivy, podstata Boha.

12) Nejsou jiné nástroje k uklidnění mysli?

Mimo dotazování není žádný jiný nástroj, který by byl srovnatelný. Pokud se pomocí jiného nástroje hledá vláda nad myslí, zdá se, že mysl je ovládnuta, ale opět se rozběhne. Pomocí ovládání dechu (pranajámy) se i mysl uklidní, ale zůstane klidná jen tak dlouho, dokud ovládáme dech. Když se dech obnoví, potom i mysl znovu začne bloudit a bude putovat puzena skrytými sklony (vasány)
Mysl i dech mají stejný zdroj. Skutečnou podstatou mysli je myšlenka. Myšlenka "Já" je vždy první myšlenka. Tak povstává nevědomost, kterou nazýváme egem, sobectvím, představa, že "Já je činitel". Toto je původ ega.
Když se uklidní mysl, ovládneme dech, když ovládáme dech, mysl se uklidní. Ale v hlubokém spánku, kdy se mysl uklidní, dýchání pokračuje. To je vůle Boha, a tak tělo je uchováno a ostatní lidé nemají dojem že je mrtvé. když se mysl uklidní v bdělém stavu a v samadhi, potom je dech ovládán. Dech je hrubý projev mysli. Až do smrti drží mysl dech v těle. Po smrti těla si mysl odnáší dech s sebou. Proto je cvičení ovládání dechu pouze pomůcka k uklidnění mysli (manonigraha), ale není schopna mysl odstranit (manonaša).
Také meditace na různé tvary Boha, opakování manter, omezování potravy jsou stejně jako ovládání dechu pouze pomůcka k uklidnění mysli.
Pomocí meditace na podobu Boha a pomocí recitace manter se mysl soustřeďuje. Mysl bude vždy putovat. Stejně jako když dáte slonu držet chobotem řetěz, pak slon bude putovat spolu s řetězem. Nic jiného se nestane. Stejně tak mysl, pokud bude zaměstnána jménem nebo tvarem, sama ho uchopí. Když se mysl rozpíná pomocí nespočetných myšlenek, každá myšlenka zeslábne a když se rozpustí, mysl se soustředí a bude pevná. Pro takovou mysl je snadné dělat sebedotazování. Přijímání pouze čisté potravy v mírném množství je nejdůležitější podmínka. Dodržováním této podmínky vzroste čistota mysli a to velmi prospěje Sebedotazování.[12]

13) Myšlenky na věci podporované skrytými sklony jsou nekonečné jako vlny na oceánu. Kdy budou odstraněny?

Když meditace na Já roste výš a výš, pak myšlenky budou odstraněny.

14) Je možné odstranit skryté sklony pocházející z počátku času a spočinout jako čisté Já?

Pokud se budeme neustále věnovat meditaci na Já bez podléhání pochybnostem "Je to možné nebo nemožné?" I když budete velkým hříšníkem, neměli byste se obávat či plakat "Ó já jsem hříšník, jak mohu být spasen?" Každý by se měl zcela vzdát myšlenky "Jsem hříšník" a soustředit se horlivě na meditaci o Já. Potom jistojistě uspěje. Neexistuje dvojí mysl, některá dobrá a jiná zlá. Mysl je pouze jedna. Jsou to skryté sklony, které jsou dvojího druhu - příznivé a nepříznivé. Když je mysl pod vlivem příznivých sklonů, nazýváme ji dobrou. Pokud je mysl pod vlivem nepříznivých sklonů, potom ji označujeme za zlou.
Mysli by nemělo být dovoleno utíkat k předmětům ve světě a k tomu, co se týká jiných lidí. Jakkoli špatní mohou být jiní lidé, přesto bychom je neměli nikterak nenávidět. Musíme se zdržet jak touhy, tak nenávisti. Vše, co dáváte ostatním, dáváte svému Já. Pokud bude tato pravda pochopena, kdo potom nebude dávat ostatním? Když Já povstává, vše povstává. Když je Já uklidněno, vše se uklidní. V jaké míře budeme jednat s pokorou, ve stejné míře budou výsledky dobré. Pokud je v mysli klid, potom můžeme žít kdekoli.

15) Jak dlouho má být dotazování cvičeno?

Dotazování "Kdo jsem Já?" musí být cvičeno tak dlouho, dokud jsou skryté sklony v mysli. Když myšlenky povstávají, potom musí být ničeny přímo v jejich zdroji pomocí dotazování se. Pokud se uchýlíme k rozjímání o Já, nepřetržitě, dokud já není získáno, dělejme jen to. Dokud jsou v pevnosti nepřátelé, budou stále bojovat. Jakmile jsou zničeni ve chvíli, kdy se objeví, potom pevnost přejde do našich rukou.

16) Co je podstata Já?

Jediné co skutečně existuje je Já samotné. Svět, duše jedince a Bůh se zjevují na Něm, jako stříbřité záblesky na perleti. Objevují se současně a současně mizí.
Já je ten stav, kdy není vůbec žádná myšlenka Já. To nazýváme Tichem (mauna). Já samo je světem, Já samo je Já, Já samo je Bůh. Vše je Šiva, Bůh, Já.

17) Je vše Božím dílem?

Slunce vychází bez touhy, rozhodnutí nebo snahy. Vypařování vody, rozkvétání lotosových květů či vzplanutí ohně způsobuje pouze jeho přítomnost. Střelka kompasu se otočí jen pouhou přítomností magnetu. Také lidé konají různé činnosti a potom odpočívají. Je to dáno mocí Božské přítomnosti, že duše ovládány třemi kosmickými činnostmi nebo pěti božskými činnostmi konají činy podle svého osudu. Bůh se nerozhoduje, žádný osud na něm neulpívá podobně jako světské události nikdy neovlivní Slunce. Stejně také zásluhy a viny čtyř ostatních prvků nemohou ovlivnit prvek pátý - všeprostupující prostor.

18) Který oddaný je nejlepší?

Oddaný, který se vzdal sebe sama ve prospěch Božského Já, je ten nejlepší oddaný. Vzdání se svého individuality ve prospěch Boha znamená zůstávat nepřetržitě v Já a nepřenechávat místo žádné jiné myšlence než té, která se soustřeďuje na Já.
Přendáte-li jakýkoli náklad na Boha, On jej unese. Jestliže ta svrchovaná Božská moc způsobuje pohyb všech věcí, proč bychom se měli my, nepodrobeni této moci, neustále strachovat, co má být uděláno a jak, nebo co nemá být uděláno a proč ne. Víme, že vlak veze všechna zavazadla, tak proč bychom měli mít po nástupu své malé zavazadlo nepohodlně na hlavě, místo abychom jej položili na podlahu vagónu a pocítili pohodlí.

19) Co je nepřipoutanost?

Nepřipoutaností rozumíme kompletní ničení myšlenek, které povstávají, přímo v jejich zdroji, aniž by zanechaly nějaké stopy. Stejně jako lovec perel váže kámen ke svému pasu, klesá ke dni moře a tam sbírá perly, tak také každý z nás vybaven nepřipoutaností se má ponořit do sebe a získat perlu Já.

20) Nemůže Bůh nebo učitel (Guru) způsobit osvobození duše?

Bůh a učitel pouze ukazují cestu k osvobození a nemohou sami přenést duši do stavu svobody. Ve skutečnosti není rozdíl mezi Bohem a učitelem. Stejně jako kořist, která padla do tygří tlamy nemá žádnou možnost uniknout, ti kdo vstoupili do účinku laskavého pohledu učitele budou učitelem spaseni a nebudou ztraceni. Každý by se měl snažit sledovat cestu ukázanou Bohem nebo učitelem a získat osvobození. Každý může poznat sám sebe pouze svým okem poznání a ne okem někoho jiného. Potřebuje Ráma pomoc zrcadla, aby věděl, že je Ráma?

21) Potřebuje ten, kdo touží po svobodě, dotazovat se po podstatě kategorií (tattva)?

Stejně jako někdo, kdo chce vyhodit smetí nepotřebuje to smetí zkoumat a vidí, že je to smetí, tak ten, kdo chce poznat Já nepotřebuje počítat množství kategorií nebo zkoumat jejich vlastnosti. Co musí udělat, je zamítnout všechny kategorie, které zahalují Já. Svět by měl být pokládán za sen.

22) Je rozdíl mezi bděním a snem?

Bdění je dlouhé a sen krátký. Jiný rozdíl není. Stejně jako bdělý život se zdá být skutečný ve dne, také sen je skutečný v noci ve spánku. Ve snu mysl přebírá jiné tělo. Ale jak ve snu, tak i v bdění se objevují současně myšlenky, jména i tvary.

23) Je užitečné pro toho, kdo touží po svobodě, číst knihy?

Všechny knihy říkají, že pro získání osvobození bychom měli uklidnit mysl. proto je jejich závěrečné učení takové, že mysl má být uklidněna. Pokud byla tato myšlenka pochopena, pak již není potřeba nekonečné čtení. K uklidnění mysli se musíme dotazovat uvnitř sebe, kdo je naše Já. Jak může být toto hledání uskutečněno pomocí knih? Každý by měl poznat své Já svým okem poznání. Já je uvnitř pěti obalů (kosas), ale knihy jsou vnější. Kvůli Já musí dotazování odstranit pět obalů, proto je marné hledat Já v knihách. Jednou přijde čas, kdy každý musí zapomenout vše, co se naučil.

24) Co je štěstí?

Štěstí je podstata Já, není žádný rozdíl mezi Já a štěstím. V žádné věci ve světě není štěstí. Díky naší nevědomosti si představujeme, že štěstí pochází z věcí. Když mysl vychází ven, zažívá utrpení. Když jsou touhy naplněny, ve skutečnosti se mysl vrací do svého zdroje a vychutnává štěstí, kterým je Já. Stejně tak ve chvílích hlubokého spánku, sámadhi, mdloby, ve chvíli kdy vytoužené je dosaženo nebo nechtěné odstraněno, mysl se obrátí dovnitř a vychutnává si čisté štěstí Já. Tak mysl putuje bez oddechu, střídavě ven z Já a zase zpět. Pod stromem je příjemný stín, okolo spalující žár. Člověk, který byl ve slunečním žáru, cítí svěžest, když vstoupí do stínu. Ten, kdo stále chodí ze stínu do slunce a zase zpět do stínu je hlupák. Moudrý člověk zůstane stále ve stínu. Stejně tak mysl toho, kdo zná pravdu, nikdy neopustí Brahma. Naopak mysl neznalého se zaobírá světem, cítí utrpení a pak se vrací do Brahma prožít chvilku štěstí. Ve skutečnosti je to, co nazýváme svět, pouze myšlenka. Když svět zmizí, tedy když v mysli nejsou žádné myšlenky, mysl zažívá štěstí. Když se svět objeví, tehdy prochází utrpením.

25) Co je oko poznání (gňána dršti)?

Zůstávat klidný je to, co nazýváme oko poznání. Zůstat klidný znamená rozpustit mysl v Já. Telepatie, znalost minulosti, přítomnosti a budoucnosti a jasnozřivost nejsou okem poznání.

26) Jaký je vztah mezi moudrostí stavem bez touhy?

Stav bez tužeb je moudrostí. Mezi nimi není žádný rozdíl, je to jedno a to samé. Stav bez touhy je zabránění mysli obrátit se směrem ven k nějakým věcem. Moudrost je když se neobjevují žádné věci. Jinými slovy, nehledání ničeho jiného, než Já, je odpoutanost, stav bez touhy. Neopouštění Já je moudrostí.

27) Jaký je rozdíl mezi dotazováním a meditací?

Dotazování spočívá v udržování mysli v Já. Meditace spočívá v přemýšlení o tom, že naše Já je Brahma, jsoucno-vědomí-blaženost.

28) Co je osvobození?

Dotazování se na podstatu našeho Já, které je v otroctví a uvědomění si naší pravé podstaty je osvobození.[28]

Poznámky