|
Vážení přátelé
Dnes posílám asi poslední soubor momentek z Varanásí, věčného města boha Šivy, jehož zde obřadně zvou Mahadév. Svátek Holi je nejšílenější svátek hinduistů. Spočívá v oslavě několika legendárních příběhů. Jeden z nich je příběh o Holice a Prahladovi. Tento příběh dal svátku jméno Holi. Prahlada byl syn mocného démona Hiranjakšipy, který získal od bohů za své odříkání mnoho schopností a díky nim se bohům vyrovnal. Ve své namyšlenosti přestal bohy uctívat, prohlásil se sám za boha a nutil své blízké, aby ho uctívali. Jeho syn Prahlad vša ik neustále uctíval Višnua. Hiranjakšipu to štvalo, a tak se snažil syna potrestat a nakonec i zabít. Ale Višnu vždy zachránil svého oddaného. Holika byla tetou Prahlada a sestra Hiranjakšipy. Vlastnila kouzelný plášť, který ji dokázal ochránit před ohněm. Tak navrhla, že důvěřivého Prahlada vezme na hranici dříví, tu pak Hiranjakšipa zapálí, Holiku ochrání plášť a nic netušící Prahlad uhoří. Celý plán měl jednu drobnou vadu, Holika jaksi zapomněla, že plášť funguje jen, když je v ohni sama. Takže když vzplál oheň, plášť jí nefungoval, Višnu ho Holice sundal a zakryl jím Prahlada. Když pak Hiranjakšipa rozhrabal oheň, našel v něm živého Prahalada a z Holiky zbyl jen popel.
Ve městě se na spoustě míst připravovaly hranice, kam místní nosili všechno, co hoří a čeho se chtěli zbavit. Pak se začaly objevovat ještě zelené větve stromů a ve většině hranic se objevily i dvě postavičky, čarodějnice Holiky a malého Prahlada na jejím klíně. Tyto hranice se letos měly zapálit až o půlnoci, takž jsem se k ohňům nepodíval, protože jsem už hezky spal. Ráno cestou na rozcvičku na gháty děti ještě spaly takže jsem nebezpečný prostor prošel bez úhony. Celý den jsem se pak věnoval elektronickému podání daňového přiznání a dětské barevné bitvy sledoval jen z okna hotelového pokoje z bezpečí čtvrtého patra. Spousta dětí stála na plochých střechách svých domů a polévali z hora každého, kdo se v uličkách objevil, ať to byly mobilní dětské gangy nebo různí dospělí prodejci, každý dostal shora svůj díl barevné vody. Ven nemělo cenu vycházet, stejně všechny obchody a restaurace byly zavřeny. O poledni mokré bitvy skončily, všichni se převlékli do nových nebo alespoň nejlepších šatů a nastal čas potírání barevnými prášky tak, aby se nové obleční nezničilo. Je to čas rodinných a přátelských návštěv, kdy potření tváře barevným práškem vyjadřujete druhému své přátelství či lásku. To se vztahuje k legendě o Kršnovi a jeho nejmilejší Gopí, neboli pastýřce Rádze. Takto Kršna pomazal Rádhu na radu své matky Jašody. Kršna měl tmavou pleť od té doby co se ho jedna démonka snažila zabít v kolébce jedem pomazaným prsem. Jenže Kršna byl bůh a na toho jed nepůsobil, jen po něm ztmavnul. Zato k démonce se přisál tak silně, že z ní vysál život. Kršna měl obavu, že se Rádze nebude líbit, když je tmavý. Tak mu Jašoda řekla, ať Rádhu potře tmavým práškem a pak už budou stejní a Rádha nebude moci mít žádný problém (typicky ženská logika). Tak to Kršna tak udělal a dopadlo to dobře, Rádha, démant mezi démanty, byla jeho nejmilejší Gópí.
A nyní k obrázkům. Na prvním je loď, která je vylepšená prázdnými PET lahvemi, dále vidíte, že k Holi patří kromě barev a ohňů i nošení vtipných barevných pokrývek hlavy, čepic a paruk. Je to čas veselí, ale i nákupů na slavnostní obědy. Největší problém Holi je, že veselí si Indové vylepšují jindy netolerovaným alkoholem a každý opilec, ať tady nebo v Evropě je potenciálně agresivní. O Šiva Ratri, kdy se celé město zpije konopným - bhangovým nápojem, žádná agresivita nehrozí, protože konopí má úplně jiné účinky. Na dalším obrázku je jeden z mnoha stánků s barevnými prášky a různými druhy stříkaček, kterými se směs vody a barvy stříká na ostatní. Na dalším obrázku fotím ze svého čvtrého patra kluka ve třetím patře, který právě z kýble s červenou barvou zlil kámoše o patro níže. Prostě kritika shora. Na večer už bylo bezpečno zase vyrazit do města, byl jsem pouze několikrát decentně pomazán od dětí a toto jsem ji mohl opatrně oplatit. Poseděl jsem na ghátech a čekal až zapadne Slunce a vyjde Měsíc v úplňku. Mezitím projela policejní loď a pán se přišel k Šivovu chrámu nad Gangou pomodlit. Dále vidíte ohňový obřad na Kedar ghátu a pár dalších obrázků ze setmělého města s odrazy Měsíce ve vodách Gangy. Pak už jsem zašel do uliček a udělal pár obrázků s barvičkami a barevnými Indy.
Další den další procházka a je vidět, že i kozy dostaly svůj příděl barvy, stejně jako psi a méně opatrné opice, které se dostaly do dosahu dětských zbraní. Pak vidíte několik rodinných momentek a sádhua a obrázky z návštěvy nepálského dřevěného Šivova chrámu, včetně vyřezávané výzdoby. Byl jsem upozorněn i na sexuální výjevy z Kámasutry, už bylo málo světla, ale jeden obrázek s gekonkem se celkem povedl. Sexuální výjevy mají vyzařovat velmi pozitivní a ochrannou energii a proto se v Indii na chrámech často objevují.
Dále vidíte obrázek významného Šivova chrámu za spalovacím ghátem Manikaranika, který se naklání, jak se pomalu propadá do země. Uvnitř je pak šest lingamů, které vidíte na dalším obrázku. následují dva obrázky z barevných uliček a fotka chrámu s lingamem vyzdobeným zeleným svítícím hadem. Pak prodejkyně asi s vnučkou sedící ve svém pojízdném krámku.
A následuje pár momentek z dneška, různé výjevy z ghátů včetně poslední postele, která čeká na každého hinduistu ve Varanásí. Pak pár dalších obrázků, kde si každý najde své místo k odpočinku i rozjímání - sádhuové k tomu hulí čaras neboli hašiš. Holčičky asi nemají ještě smartfoun, proto musí hrát hru podobnou našemu člověče nezlob se na papírovém plánu s knoflíky. Další dva kluci jsou bratři, brahmíni, studující Jadžurvéd. Pak následuje pár dalších obrázků z barevných uliček a na konec je čerstvě nabarvený chrám, kam se navážejí mističky na rozdávání požehnaného pokrmu - prasádam, patrně v souvislosti se slavnostním vysvěcením chrámu - kumbambišekam.
Přeji i Vám veselé a barevné Velikonoce. Buďte na sebe hodní, nezapomeňte že i pomlázka by měla být vyjádření přátelství. A nepřecpěte se vařenými vejci a alkoholem, ať Vám není špatně.
Josef Fric
|