|
Dárdžíling, oblíbené horské městečko, kam se Britové jezdili v horkých letních měsících schovat před vedry v nížinách. A samozřejmě světoznámé čajové plantáže obklopují téměř všechny svahy okolo města.
Pohled na jednu z hlavních ulic v Dárdžílingu. Město se nachází ve výšce 2134 m.n.m. a rozkládá se na úbočí několika kopců.
V říjnu se často ve městě vyskytují mlhy. Naše skupina vyčkává vydání povolení pro cestu do Sikkimu na místním oddělení policie.
čajovníkové plantáže obklopují celý Dárdžiling. Žena na snímku dělá poslední čištění keřů po sklizni. Do koše hází lístky, které se potom použijí na výrobu laciných čajů typů Pigi nebo Taj Mahal (to je indický pytlíkáč).
Malé stavení z kamene se zdmi omítnutými jílem se ukrývá v zeleni himalájských kopců.
Malá chaloupka v popředí s papajovníkem.
Pohled na děti nám říká, že jsme se přiblížili hranicím Indie a Tibetu a tomu samozřejmě odpovídá vzhled lidí. Je samozřejmé, že tomu jak někdo vypadá přikládají místní mizivý význam.
Zátiší čajových keřů a konvice s čajem. Na rozdíl od našich představ je téměř jisté, že v konvici je sladký indický černý čaj s mlékem.
Ženy opravující cestu, která se vine od říčky ve vesnici Bužumbari až do Dárdžílingu. Překonává při tom převýšení 1500 metrů. Ženy nosí kameny z řeky do kopce, další je rozbíjejí kladívky na štěrk a usazují na poškozená místa cesty. Navzdory velmi těžké práci však mají vždy dobrou náladu.
Most přes říčku Malý Rangit ve vesnici Bižumbari.
Jeden z nových tibetských budhistických klášterů. V Dárdžílingu našlo útočiště mnoho tibetských uprchlíků. První roky v Indii pro ně nebyly snadné, ale Indie jim dala možnost přežít. Po dvaceti letech již začali budovat nové kláštery, ve kterých uchovávají svoji kulturu, kterou si sebou z Tibetu přinesli.
Socha Buddhy je vždy centrálním motivem velkého sálu všech tibetských chrámů a klášterů. Nedílnou součástí je i obrázek jeho svátost Dalajlámy.
Nohy Buddhy pokryté penězi v jednom z tibetských klášterů.
Další tibetský klášter stojící ve vedlejším městečku Ghům.
Socha Buddhy v jednom z tibetských klášterů.
Stúpa u jednoho z klášterů a pohled do mraků.
Cesta Tenzinga, který v Dárdžílingu prožil konec života, vede okolo několika tibetských chrámů.
Hlídač vchodu do jednoho z tibetských klášterů dbá, aby do kláštera nevstupovaly nepovolané existence. Kromě toho bylo zamčeno. Ale většinou bývají dveře klášterů otevřené.
Jedna z atrakcí, která přežila od dob kolonie až do dneška - parní vláček ze Siliguri do Dárdžilingu. Cestu dlouhou okolo 60 km a převýšení 2000 metrů překoná za 10 hodin.
Pohled oknem do malého vagónku.
Ve výjimečném vlaku je výjimečný průvodčí.
Občas mašince dojde dech a musí se zastavit a trochu zaroštovat pod kotlem.
V oblíbené tibetské restauraci, kde účty vedl mnich z blízkého kláštera.
Tance buddhistických mnichů v maskách. Měli jsme předtím možnost shlédnout nácvik pod vedením zkušeného mistra tance a zmatek, který při nácviku vládl. Ten ovšem ve spojení s maskami vytvořil úplně jinou dimenzi tance.
|