|
Sikkim je horské království, které bylo volnou součástí Indie, ale v roce 1975 jej Indie anektovala a připojila ke svému území. Je to země na východě Himaláje, který je nádherně zelený, ale neexistuje tu nikde žádná rovina. V Sikkimu po dlouhá léta převažovala větev červených klobouků tibetského budhismu.
Po cestě do Gangtoku se strhl svah a zasypal jednu z mála přístupových cest do Sikkimu.
Davy lidí očekávající znovuotevření cesty.
Pohled na hlavní město Sikkimu Gangtok.
Pohled přes město do údolí, kterým se vine řeka Tísta. Na protějším kopci je klášter Rumtek, a ačkoli je na dohled tak k němu cesta autobusem trvá přes dvě hodiny. Nejdřív se musí sjet do údolí, přejet přes most a začít stoupat do kopce ke klášteru.
Návštěva nového tibetského kláštera Rumtek postavený ve stylu klášterů v Tibetu.
Tiskárna modlitebních knih v klášteru Rumtek.
Jedna ze stran modlitební knihy.
Olejové lampičky, věčné světlo Buddhova osvícení.
Mniši přicházejí do kláštera v ranném věku a prožijí tam celý život.
Fialové obleky mnichů vyzařují na dálku příjemnou a klidnou náladu.
Fialově odění mniši na dvoře tibetského chrámu Rumtek.
Interiér velkého sálu kláštera Rumtek.
Klášter Phodang je několik desítek kilometrů od Gangtoku a je opět je starý asi dvacet let. Je zde mnohem klidněji než v Rumteku protože sem nejezdí téměř žádní turisté.
Okolo kláštera je spousta hladových fen, které se musí starat o spousty štěňat.
Klášter Labrang se nachází asi dva kilometry pěšky od Phodangu a je to jedno z nejpříjemnějších a nejklidnějších míst, která jsem v Indii navštívil. Pozor jen na pijavice v trávě, která vyzývá k odpočinku.
Budhismus dokáže vytvořit velice příjemnou atmosféru. Stačí nechat vlát ve větru několik praporků a svět se změní k nepoznání.
Cesta do Pellingu probíhala přecpaným školním autobusem. Děti uměly krásně anglicky, možná, že líp než já.
Kluci vzadu trochu vyváděli, ale tak to má být.
V Pellingu jsme ochutnali místní alkoholický nápoj čchang. Jedná se o zkvašené proso, které se dá do bambusové nádoby, zalévá se horkou vodou a pije se bambusovým brčkem.
Čchang jsme sehnali až v jedné vesnické chaloupce a tak jsme mohli vidět, jak lidé v Sikkimu žijí.
Čchang Vám domácí děti neustále dolévají a tak vám nádoba nikdy nevyschne.
Jezero Kačepari navečer. Vypráví se, že v jezeře nikdy neplave žádné listí, protože malí bílí práci je všechno pochytají dřív než dopadne do jezera. Kdo tyto ptáky spatří, bude mít v tomto životě štěstí.
Noc jsme strávili v této boudě u jezera. Ráno přišel budhistický mnich, pomodlil se a zapálil vonné tyčinky.
Jezero Kačepari v ranní mlze při východu slunce. Budhistické modlitební praporky vytvoří spolu s přírodou krásnou atmosféru.
Vyrážíme na trek pod Khančečongu, třetí nejvyšší horu světa. Je dopoledne, svítí sluníčko a je krásně teplo. Zkracujeme kalhoty a vyrobíme dvě minisukně.
Typický pohled na východní Himaláj. Zelený rododendronový prales, potoky, mosty.
Vesnice Tšoka s jezírkem a výpravou vybavenou jaky.
Vesnička Tšoka, nejvýše položená vesnička na naší cestě leží ve výšce 3000 m.n.m.
Louka Phedang s dřevěnou boudou. Zde nás trochu zaskočil mráz, ale přátelští kalkaťané nám pomohli boudu otevřít a dobře přespat.
Tak rychle hlt dobrého sikkimského rumu a medové brandy a spát.
Na ráno nám příroda připravila krásné počasí, sluníčko a nádherné pohledy na Himaláj.
Stúpa na Dzongri ve výšce 4000 m.n.m se stala naší nejvyšším místem. Vlevo od stúpy je Kančenčonga.
Modlitební praporky a hory.
Vrcholové foto naší skupiny. Tady jsem poprvé a naposled vyndal naší vlajku.
Zpátky v Pellingu. V místním klášteře byla oslava nového lámy.
Malý mnich z kláštera v Pellingu.
Budova jednoho kláštera v Pellingu.
Stúpy na kopci poblíž tibetského kláštera.
Na trhu jsme si koupili ořechy a potom za velké radosti místních roztloukali na chodníku. Když nás viděli, dali nám zadarmo další ořechy a ještě mandarinky.
Pohled na sikkimské kopce s obrovskými mraky na obloze.
Poslední pohled na hory v mracích.
|