Rišikéš

Rišikéš a Hardvár, posvátná města na Ganze v místě, kde Ganga opouští Himaláj a začíná svou dlouhou pouť Ganžskou nížinou do Bengálského zálivu. Rišikéš je hlavní město jógy, Hardvár je jedno ze čtyř nejposvátnějších měst v Indii ve kterých se každých 12 let koná obrovský sraz Šivových následovníků - Kumbuch Méla. V roce 1998 se zde sjelo pouhých osm miliónů poutníků, největší účast byla v Allahabádu v roce 1989, kdy se zde sešlo 15 miliónů lidí. Tento nevídaný rekord byl překonán v roce 2001, kdy se v průběhu 40 dní vykoupalo v řece okolo 70 miliónů poutníků. V astrologicky a duchovně nejvýznamnější a nejrušnější den se vykoupalo více než 20 miliónů lidí!

Ganga opouští poslední kopečky Himaláje. Je čistá, voda modře zbarvená, průzračná. Žijí v ní obrovské ryby metr dlouhé.

Na druhou stranu již nejsou žádné kopce, jen stovky kilometrů dlouhá nížina.

Na břehu Gangy žijí ve stanu dva svatí mužové. Prostí místní lidé za nimi chodí pro radu, a za odměnu jim dávají trochu jídla a další věci, které potřebují k životu.

Uvnitř stanu mají posvátné ohniště, obrázky bohů a pár potřebných věcí. Sádhú nalevo je 45 let starý. Šátek má protože je začátek listopadu a v podhůří Himaláje je docela zima.

Sousoší boha Šivy a jeho manželky Paravátí. Šiva má ve svých huňatých vlasech bohyni Gangu. Jelikož podle pověsti pramení Ganga na nekonečně vysoké hoře Méru, její voda by mohla při takovém pádu zničila zemi, chytá ji Šiva do svých asketických zcuchaných vlasů, v nich se voda zbrzdí a vytéká již klidně a zemi dále neohrožuje.

Sousoší, které připomíná vznik Bhagavadgíty. Na válečném voze vyjíždí Ardžuna, jeden z Pándůovců přehlídnout šiky svých nepřátel. Jeho vozatajem není nikdo jiný než bůh Krišna. Když Ardžuna vidí mezi svými protivníky spoustu svých přátel i příbuzných, začne se ptát, má-li právo je zabít. Krišna mu nato vyjeví pravdu o životě a dokonce se nechá shlédnout svou hroznou božskou podobu. Bhagavadgíta, neboli zpěv vznešeného patří ke klenotům indické a jistě i světové literatury.

Zeleninový trh v Rišikéši. V Indii je možno téměř vždy koupit čerstvé ovoce a zeleninu. Výjimku tvoří horké letní měsíce, kdy je většina země vyschlá a očekává příchod monzunových dešťů.

Pohled na chrámy okolo mostu Laxman džula. V desítkách z nich jsou kurzy jógy a Rišikéš je tak její hlavní město.

Pohled na modravou vodu v Ganze v Rišikéši.

Je předvečer nejhlučnějšího svátku v Indii. Dípavalí, svátek světel se vynálezem žertovné pyrotechniky v opravdovou bengálskou noc, která se neodehrává jenom v Bengálsku, ale v celé Indii. Dva týdny jsou po celé zemi ve všech městech na všech ulicích mnohé stánky s dělobuchy, raketami, bengálskými ohni a vší další pyrotechnikou.

Na snímku je další stánek s pyrotechnikou. Dípavalí se vztahuje k báji Ramajáně, kdy její hrdina Ráma osvobodí svou manželku Sítu ze zajetí démona Ravany. Démon žije na Srí Lance, Síta je nalezena a osvobozena pomocí opičího boha Hanumána, služebníka boha Rámy. Při návratu ze Srí Lanky zpět do údolí Kulu byl měsíc v novu. Lidé proto zapalovali olejové lampičky a ty ukazovaly Rámovi a Sítě cestu domů.