Lednová pradakšina pod Horou

Vážení přátelé

Ve středu zde kromě Dne krav, byla také pravidelná měsíční pouť. Jeden měsíční den před úplňkem přivábí Hora statisíce poutníků ze širokého okolí.
Lidé chodí okolo Hory už od rána, zatím se připravují různé atrakce, třeba i na stříbrno natřený Gándhí. Ale ten nejlepší čas nastává až v noci, kdy vynikne Měsíční světlo. Přes den je Měsíc na obloze jen jako bledý disk, ale v noci se stává pánem oblohy a vrhá i dostatek světla na Zemi.
Další obrázek už je na večer, je to kousek od Šrí Ramana Ašrámu u chrámu, kde často zastavují řidiči náklaďáků i aut a autobusů, nechat si požehnat svůj stroj. To se neobejde bez citrónů, které se dávají pod kola. O úplňkové noci se pro podobné požehnání zastavují i pěší poutníci. Na dalším obrázku je vidět celkem slušný dav lidí který bude s narůstající nocí ještě houstnout.
Po cestě je možno zakoupit něco na osvěžení, jako papáju, meloun či ananas. Nebo i houpací síť v různých barvách provedení. Na pouť se vydávají poutnící všeho věku, ti malí jsou často neseni, ale poutní okruh přinese i jim požehnání.
U příjezdových cest vznikají improvizovaná autobusová nádraží, kde linky z okolních měst končí, vystoupí noví poutníci, a ti co už okruh dokončili zase nasedají a odjíždí. Frekvence autobusů je v řádu pár minut po celou noc.
Policie postaví zábrany a uzavře dopravu na celém okruhu. Zákaz vjezdu se týká vícestopých motorových vozidel, cyklista a motocyklista může mezi lidmi kličkovat a dojet kam potřebuje. Nejvtipnější na tom je, že neexistují žádné oficiální objížďky. Okruh okolo města (tzv. bypass) je hotov tak z půlky a nějak se na něm nepokračuje. Původní možnosti průjezdu byly zazděny, tak teď netuším, kudy auta nyní jezdí. Dřív to bylo okolo našeho Athithi Ašrámu, což nebylo vůbec příjemné, jednak prach z prašné cesty, a hlavně celonoční troubení pod okny.
Všude opět hoří velké ohně z kafru. Lidé přikládají další tablety, aby živili oheň dávající světlo, v tomto případě světlo poznání. Moje první focení Hory ze stativu přilákalo místní holčičku a nakonec její obrázek byl nejhezčí. Gándhí už je natřený celý a připomíná lidem jejich velikého předka, který je také na všech bankovkách.
Pak následuje Arunáčala v měsíčním světle a momentka ze skupiny soch. Na dalším obrázku jsou dva sádhuové, kteří mi provedli citrónovou očistu popisovanou na začátku. Vezme se citrón a za zpěvu manter se jím objedou všechny údy i tělo, tak citrón nasaje všechny problémy. Na závěr se citrón hodí na zem a pravou nohou se rozšlápne a problémy v něm spolu s ním. Jak jednoduché
Tisíce poutníků mají samozřejmě hlad, tak si mohou koupit něco podle své chuti třeba v takovéto improvizované smažírně, nebo na mnoha místech dostat požehnané jídlo zdarma. Byl i sladký pongal, takže to bylo fajn.
Obrázek Hanumána, opičího Boha, služebníka Rámy, je zde pro požehnání poutníkům, a ti na něh´j dávají jako odměnu drobné pro autory. Dále Vám žehná Swámí od velkých nožiček, pak vidíte nožičky Boha se Swámím v pozadí.
Na dalším obrázku je chrám zasvěcený Sai Babovi ze Šridri. Nejprve se objevila socha, ale pak vyrostl chrám s velkou sochou z bílého mramoru. V popředí je Swámí, který se o chrám stará. O kus dál je stánek s nakrájeným melounem. To je na mostě, kde sedával s oblibou Šrí Ramana Maharši a meditoval nad Horou. To jsem už za půlkou cesty. Šel jsem bosky, abych si to užil, a taky mohl navštívit všechny chrámy po cestě. Jinak musí člověk nechat boty před chrámem a může se stát, že je někdo čórne (čór to je hindsky, tamilsky thirudan).
Na pouti nemůže chybět ani kobra, ani prodejce různých šňůrek. To už jsem ve městě a nohy začínají být docela pěkně ošoupané. Ještě zbývá tak tři až čtyři kilometry domů, a ty jsou opravdu dost drsné. Velice snadno rozlišuji kvality asfaltu, nejlépe se jde po půlící přerušované čáře - i ta je ale přerušovaná.
Obejdu velký chrám a odbočuji ke Šrí Ramana Ašrámu. Tam klasický pohled na indickou ulici - kráva, lidi poutníci, procesí (zde s bohem Arunáčaéšvarou).
Nakonec poslední modlitba u chrámu Dakšinamurtiho, posledních pár metrů ke Šrí Ramana Ašrámu a pak 400 metrů domů do Athithi. Pak umýt, namazat nohy olejem a spát.
Óm Namah Šivája !!
Josef Fric