|
"Všeprostupujícího ducha se nedotkne hřích ani dobrý skutek, ať jej vykonal kdokoli. Pokud je poznání bytostí zastřeno nevědomostí, tak jsou tyto bytosti zmatené iluzí." Bhagavadgíta 5.15.
Tato kapitola uvede nejzákladnější jevy, které nejsou při zkoumání světa uvažovány. Tyto jevy nejsou moderními vědami popsány a jejich existenci připomínají pouze náboženské systémy. Mnoho náboženství však logický popis těchto jevů ztratilo ve složitém systému předpisů a rituálů. Pouze indický hinduismus nikdy neztratil kontinuitu a stále je schopen nejenom upozornit na tyto jevy, ale navíc i na jejich důsledky na kvalitu lidského života a dokonce nabízí i způsoby a metody odstranění problémů mysli pocházejících z těchto jevů.
1. omyl - Prožívaný svět je skutečný
"Celá duchovní cesta se odehrává pouze v naší mysli." Šrí Ramana Maharši
Při hledání se všechny obory lidské vzdělanosti zaobírají pouze tím, co vnímají lidské smysly. Pokud však chceme osobně získat co nejvyšší přesnost zkoumání světa, potom musíme dojít až ke zdroji všeho, až ke své mysli. Ptám-li se: "Jaký je svět?", potom nejprve musím odpovědět na otázku: "Kdo jsem a jak svět vnímám?" Nejprve musím jasně zkoumat to, co vlastně zkoumám.
Je svět, tak jak ho prožívám, skutečný? Co o něm vím? Okolní svět vidím (oči vnímají světelné záření), slyším (uši vnímají zvukové vlny plynného prostředí), cítím (nos vnímá chemické vlastnosti plynného okolí), chutnám (ústa vnímají chemické složení přijímané potravy), hmatám (různé tlakové a teplotní senzory vnímají existenci pevných předmětů, kapalin a plynů), dále vnímám vnitřní informace těla (bolesti, hlad a další příjemné i nepříjemné vzruchy). Z těchto vjemů se v mysli sestaví představa světa. V mysli se vytvoří představa trojrozměrného prostoru a do něj jsou vjemy umístěny. V mysli tedy není zkoumán svět, ale jen jeho obraz sestavený z těchto jednotlivých smyslových vjemů. Kromě smyslů však zkoumající inteligence nemá žádný jiný důkaz o správnosti této představy poskládané ze smyslových vjemů.
Mysl zpracovává částečně vědomě, ale převážně nevědomě, milióny informací - myšlenek. Jednu chvíli je v představě hlavní jedna informace, po chvíli se do popředí dostává informace jiná a původní informace se v pozadí ukládá do paměti. Jakákoli informace, jakákoli myšlenka je vždy jen součástí obrazu, určitým detailem, ze kterých se výsledná představa skládá. Neexistuje žádný důkaz, že představa koresponduje s nějakým vnějším světem. Zároveň však neexistuje žádný důkaz, že vnější svět není. To důležité, co z této úvahy vychází, je poznání, že mimo představu obsahující obraz světa není pro zkoumající bytost nic jistého a i přesnost a důvěryhodnost této představy je velice nejistá.
Tato úvaha snad názorně osvětlila, že to, co běžně považujeme za skutečnost, je jen obraz světa. Zde odhalujeme první chybu v předpokladech. Při zkoumání předpokládáme, že zkoumáme svět, ale každý musí připustit, že to, co zkoumá, není svět, ale představa vzniklá v mysli. A nyní je nutno se skutečně zamyslet. Co je nutno nejdříve zkoumat, obraz světa a nebo raději fungování mysli? Není pozorovaný a prožívaný obraz světa závislý na fungování mysli více, než si dokážeme připustit?
2. omyl - Já jsem tělo.
"Nejprve poznejte, kdo jste. Pak vám bude vše jasné." Šrí Ramana Maharši
Všem nám je od dětství vštěpován tento názor. Jsi člověk, tělo, které se narodilo do tohoto světa. To, co vidíš, jsou ostatní lidé a při pohledu do zrcadla uvidíš svou podobu. Jsi člověkem. Nikoho nenapadne, že by vše mohlo být trochu jinak.
Podívejme se však na celou věc za uvážení prvního omylu. To, co vidím je pouze vidina, představa vytvořená myslí. Odpoutejme se nyní od všech předsudků a vnímejme vše pouze jako vidinu. Uvedu malý příklad. Každý už viděl v kině film. Někdo prožívá příběh prezentovaný na plátně emotivně, pláče a směje se podle situace. Někdo vnímá příběh jen jako příběh někoho jiného a nezapojuje se do něj. Lidé, kteří filmy tvoří, vidí film jinak. Vidí jednotlivé scény, střihy, zvuky, efekty. Příběh filmu prakticky nevnímají tak jako obyčejní diváci, ale vnímají jak je celý film vytvořen. Stejně by měli lidé přistoupit i k vlastní představě vytvořené myslí. Měli by vnímat obraz na plátně mysli, měli by vnímat jednotlivé dílčí vjemy i následné zapracovávání do obrazu. Neznalý člověk se nechá vytvořenou představou klamat, znalý člověk ji vnímá jen jako představu a nenechá se jí obelstít.
Je možné vnímat část představy jako Já - já jsem toto tělo, které vidím v zrcadle a další část představy označit za Nejá - okolní svět? Pro většinu lidí je to naprosto přirozené, stejně jako tvrzení, že prožívaný hmotný svět je skutečný. Největší tajemství spočívá v tom, že označení části představy jako "Já" je čistě konstrukce mysli nad vytvořenou představou. Tato konstrukce je založená na odpozorovaných jevech a souvisí s vnuceným názorem "Já jsem tělo".
Pro většinu lidí bude další krok naprosto nepochopitelný, ale je naprosto logický. Lze sice říci, že "Já" jsem to, co vidím a prožívám ve své představě, což znamená, že "Já" jsem támhle ta ruka, támhle ta noha atd. Jednodušší a přesnější je však prohlásit "Já jsem ten, kdo vnímá" a ruka a noha jsou pouze částí vytvořené představy. Když zavřu oči, ruce i nohy zmizí z mé představy. Nevidím je. Jiné smyslové vjemy sice dále podávají informace, ale hlavní lidský smysl, zrak je do mé představy nevkládá. Pokud je "Já" ve vytvořené představě, potom se objevuje a mizí v závislosti na smyslových vjemech, což je značně nelogické. Vnímající "Já" však existuje stále, na smyslových vjemech nezávisle.
Takže když víme, že celý náš svět je představa a ta je jen obraz hmotného světa, je také správné k němu jako k obrazu přistoupit. To, že část obrazu si označíme jinak než zbytek obrazu, nemá odůvodnění. Jediný důvod je ten, že jsme se to tak naučili, což zcela určitě neznamená, že je to pravda.
Celý tento postup je určen k oddělení ducha od hmoty. Pokud připustíme, že prožívaný svět je jen představa, potom by se pokračováním názoru "Já jsem tělo" stalo vnímání "Já" pouze součástí představy, a tudíž pouze výtvorem mysli. Vnímání "Já" se novým pohledem stává sice těžko představitelným zdrojem mysli, ale je tak trvalé a naprosto nezávislé na představě, která se v mysli tvoří. "Já" jest jakýmsi pozorovatelem, který pozoruje to, co se v mysli děje.
Vy, vaše já, opravdu není tělo. Co znamená prohlášení : "Já si myslím"? Myslí si to noha či ruka? Myslí si to hlava? Myslí si to mozek? Ne. Ani mozek, tato dokonalá struktura, si to nemyslí. "Já si myslím" znamená "v mysli je nyní tato myšlenka" a ruka, noha, hlava ani mozek o ní vůbec nic neví. Stejně tak prohlášení "Já držím v ruce" není vlastní ruce. Ruka samotná vůbec neví, že něco drží. Kdo ale ví je ten, kdo celou mysl sleduje. Je to naše pravé Já, původ všech myšlenek. Je to vědomí, které si může uvědomovat signály ze smyslů a těla a řídit tělesné funkce. Je to duch, je to inteligence. Je to nepopsatelné a nepostižitelné, ale toto je naše pravé Já. Doporučuji studovat práce Šrí Ramany Maharšiho nazvané Kdo jsem Já? (Who Am I?), Duchovní pokyny ( Spiritual Instructions) a Sebedotazování (Self Enquiry), kde mudrc vlastním způsobem popisuje hledání svého pravého Já.
Spojení základu nehmotného ducha, který se projevuje jako "Já" a hmotného těla je základní subjektivní omyl. Nelze velkoryse spojit vnímanou hmotu a vnímajícího ducha bez následných, byť pouze subjektivních problémů. Tyto subjektivní problémy vycházející z tohoto spojení podstatně ovlivňují fungování mysli, psychiku člověka a tím i způsob prožívání života. Musíme si však uvědomit, že pouze toto prožívání života je v konečném důsledku jediným ukazatelem kvality života bytosti.
Viz Ellam Ondre - 2. kapitola Ty
3. omyl - Mysl funguje logicky
"Co to vlastně nutí člověka spáchat zlý čin, když je hnán jakousi silou proti své vůli?" Bhagavadgíta 3.36.
Tento omyl je pouze doplňkem, abychom si uvědomili zásadní vliv mysli na vnímání světa a jednání lidí. Ze zkušeností víme, že různí lidé mají různé jednání v přibližně stejných situacích. Důvodem je pouze to, že situace, která vypadá objektivně stejně, je každým člověkem vnímána subjektivně různě a díky tomu i lidé různě jednají. Vše záleží na zkušenostech, schopnostech řešení problémů a sebeovládání jednotlivých lidí. Do určité míry se mysl chová logicky, ale při větší nebo dlouhodobější zátěži se začnou objevovat zkratkovitá emoční jednání, která s logikou už moc společného nemají. Záchvaty strachu, hněvu, zoufalství, pláče nebo agresivity jsou chvíle, kdy člověk již logicky nejedná. Emotivní jednání je sice objektivně trpěné, ale v subjektivním světě představuje jakousi černou skvrnu zakrývající část představy, kterou však mysl důmyslně nahradí vlastní představou. Tato představa se nikterak neliší od představy založené na smyslovém vnímání a je tudíž nerozpoznatelná. Pokud je těchto černých skvrn více, potom se velice významně podílejí na tvorbě představy, ve které daný člověk žije. V případě duševních nemocí se objektivní svět zprostředkovaný smyslovými vjemy podílí na tvorbě představy minimálně a představa je tvořena převážně poškozenou myslí. Ale i u ostatních jedinců se představa tvoří pouze za spolupráce mysli a smyslových vjemů a dlouhodobé zátěže mysli vytvářejí citlivé spouštěče nekontrolovaného chování nebo zdroje trvalých duševních traumat.
Předchozí kapitola Další kapitola
Zařazeno dne : 1.7.2004, zobrazeno : 35338
1-5
1) , 2004-07-23 16:58:04
Janovský, Martin
Dle mého je zcela jisté že svět kolem nás existuje a sice ve zcela daném
řádu, jedinci "standartního provedení" což je převážná část lidské populace
(ale třeba i zvířecí) ho vidí stejně a pouze odlišní jedinci téhož druhu ho
chápají jinak ale vydí stejný svět.
Blázen vidí svět jinak, zdrogovaný člověk také a básník možná také. Nechtěl
bych být ani blázen ani feťák.
Jak vydí svět věřící nevím, ale musíme věřit že to není blázen ani feťák!
Pokud věřící vidí stejný svět jako já a vidí ještě něco navíc je to OK.
Patří mezi normální lidi se zvláštním darem od přírody.
Pokud věřící vidí svět jinak a vidí boha pak je to spíš blázen postižený od
přírody.
Vše závisí jen na hledisku. Ne že bych neviděl tento svět a že bych viděl
Boha.
To tam napsáno není. Je tam napsáno, že svět vidím, slyším a mohu si na něj
sáhnout.
To je pravda. Ale taky je pravda to, že světlo dopadne do oka, tam se
zpracuje a skrze
oční nerv se posílá do mozku informace, která se v mozku poskládá tak se
vytvoří
představa světa v mé mysli. Vše, co do mysli vstupují jsou jen informace, ze
kterých se
vše poskládá.
To že na něco sahám jsou jen informace, obraz ruky, informace o doteku. Vše
se
pak skládá v mysli do celkové představy okolního světa.
Nyní cituji :
A nyní je nutno se skutečně zamyslet. Co je nutno nejdříve zkoumat, obraz
světa a nebo raději fungování mysli? Není pozorovaný a prožívaný obraz světa
závislý na fungování mysli více, než si dokážeme připustit?
Není na tom nic nadpřirozeného, je to jen důsledné uvedení faktů na pravou
míru.
2) , 2004-07-24 00:00:00
Janovský, Martin
Jo jo svět je složitej!
Jelikož ale vím že porozumět mu je nad mé síly tak se raději do toho
nepouštím.
Je to sice obtížné porozumět, ale není to složitý, naopak. Je to to
nejpřirozenější a tím i jednoduché.
3) , 2007-12-07 14:31:45
Krajíčková, Petra
Ale proč by si ono "Já jsem" nemohl myslet mozek? Kde berete tu jistotu, že je jen jakýmsi prostředkem mezi duchem v nás a světem? Proč by celé duchovno nemohlo být jeho výtvorem?
Upřímně děkuji za odpověď.
P.K.
Tato kniha se pokouší ukázat jiný způsob pohledu na život bytosti. Předkládá názor, že celý svět, včetně těla, je pouze představou, výtvorem mysli. Subjektivní svět, neboli způsob vnímání a prožívání světa, je pro každou bytost jedinečné. Můžete vidět, jak někdo vypadá, ale co vnímá, to vědět nemůžete.
Mozek je dokonalá struktura, ale samotný jeho vznik je téměř zázrak. Ovšem tato hmota samotná neví o obrazech vznikajících v představách vůbec nic. Uvnitř sídlí vědomí, které hmotu oživuje.
Nelze popřít běžný způsob existence prostřednictvím těla. Tak žijí patrně miliardy lidí. Ale je možno získat jiný náhled na život. A ten je zde popsán. Pokud někdo svým cvičením a snahou nedosáhl tohoto stavu, nemůže si jej představit, stejně jako člověk od narození slepý si nepředstaví barvy a svět. Pokud někdo dokáže změnit svůj způsob vnímání světa a dosáhne tohoto popisovaného stavu, má vždy možnost volby, zůstat a nebo se vrátit zpět. Kdo tento stav nezná, žádnou volbu nemá.
4) JA ? kdo to vlastne je?, 2009-07-26 07:56:55
Lucy
Chtela bych reagovat na otazku slecny?proc by si ten mozek nemohl......atd?ja jsem?muj nazor teda ?to by nemohlo byt tak jednoduchy,bylo by to jako kdyby jste mela v hlave jenom nejakou vec -ktera by tak byla naprogramovana? to by jsme se mohli rovnou srovnavat s počitačem. kdyby to tak bylo dany? jak si myslite? tak by jste ani nemusela vedet ze existujete?Kdyz by si to myslel on sam ten mozek - a nenapadlo by vas vubec nad necim premyslet? a kdyz pripustim ze by to bylo mozny? tak by ten mozek nepotreboval vedet vic? jak to je? nikdo by po tom nepatral? takze by jste ani nemusela citit ze existujete? byla by jste jak robot ?a nikdo by to necitil? tak by tu nemuselo byt vubec nic a nikdo.Kdyz by si vystacil sam takhle myslet a vedet to?proc by potreboval k tomu jeste vas? Nepotreboval by vedet vic?neumim to vysvetlit? mozna je to blbost ale to by tu nemuselo existovat vubec nic?
5) Demagogie, 2019-05-18 14:39:01
Beat, Beetoven
Demagogie - působivé, klamné, řečnicky propracované a s části i vykonstruované smyšlenky jsou to často i líbivé teorie opírající se o polopravdy, využívané hlavně k získání vlivu a moci.
Stroj - robot - je bez duše a vlastního logického uvažování a přesto svět nechápe a dělá přesně to - co se do něj vloží. Oči ( kamera ), uši (mikrofon), hlas ( reproduktor ) atd., a nemá pocit zkoumat zda je někým klamán, zda je z kovu a křemíku, jestli jeho procesor je jen iluze, je to příměr reality kterou mi chápeme a on je slouží naši věci.
Máme smysly a ty nám signalizují co se děje kolem nás v prostoru. Máme je proto abychom našli potravu a chránili jsme se před predátory a přežili jsme. Pud sebezáchovy je nám bližší než rozmarnost nad filozofováním nad marností života, hlad a ( kdo ho neokusil nezná jeho projevy ) a krajní situace kdy nám někdo usiluje o život, a stáváme se kořistí silnější šelmy nám do-cvakne co jsme a čím by jme chtěly být. S plným žaludkem již člověk nechápe jak těžké je uhájit svůj holý život a těžce bojovat a nebo soupeřit o potravu.
Filosofické myšlenky napadají osobnosti,kteří již nemusí zápasit se šelmami a hájit svůj život,proto mají čas na blbosti a motat hlavu druhým !
Je to jistý druh duševního stigmatu nenaplnění fyzických dispozic nepřekonatelnosti a ospravedlňování svojí slabosti nabubřelými řečičkami co kdyby.
Mozek od přírody máme proto, abychom řešili složité životní situace vlastního života a rodu, a ne na to abychom zkoumali zda máme větší právo na život, a zda i tím, že jsme nadřazeny živočišné říši.
Realita světa se nedá rozmazat v pomatenosti mysli nad fiktivním vnímáním a obrazem naši zčeřené a rozjitřené mysli !
A kdo se pokusí takto separovat realitu světa a zabřednou do duševní agonie o tom, že vše jen hologram a klam vjemů, brzy skončí na psychiatrii.
Není letopočet -2500 let před Kristem, ale +2100, a staré moudrosti a ideologie již dávno neplatí - esoterismus a pod, ponechme snílkům a bláznům !
Máte své stanovisko a nikdo kromě Vás ho změnit nemůže. Používáte různé "své" názory, abyste si toto své stanovisko udržel. Pokud Vám to přinese spokojenost a štěstí a nebude to ohrožovat někoho jiného, tak je to samozřejmě v pořádku. Mít opačně stanovisko bývá považováno za prospěšné, protože kdo proti něčemu bojuje, ten musí být mnohem aktivnější než ten, kdo pasivně něco uctívá. Jeho duchovní vývoj je tedy rychlejší, i když si myslí, že proti duchovnímu životu bojuje.
|