|
"Kdo neukáznil svou mysl, postrádá moudrost a chybí mu i schopnost rozjímání. Ten, kdo nerozjímá, nemá mír v mysli. Jak získá štěstí, když nemá tento mír?" Bhagavadgíta 2.66.
Učení správné meditace je velice důležité pro každou bytost, která chce dosáhnout nejvyšší svobody. Při meditaci poznávám svůj subjektivní svět. Poznávám vlastnosti mysli, její způsob zpracovávání jednotlivých vjemů. Mohu obdivovat mechanismy vytvářející trojrozměrnou představu a zároveň si uvědomit jejich omezení. Poznávám, jak jednotlivé vjemy ovlivňují představu, ve které žiji. Nacházím citlivá místa, která spouštějí nekontrolované emoční chování. Uvědomuji si vznik jednotlivých myšlenek a mohu posuzovat jejich kvality, příčiny jejich výskytu a důsledky jejich existence na stav mysli. Mohu sledovat, jak mysl tvoří z tužeb závislosti a připoutanosti, a tak odhalit sebezotročující sklon mysli. Nehledejte v meditaci nic příjemného, zvláštního či krásného. To je posilování ega. Pokud něco příjemného a zvláštního zažijete, uvědomte si, že to je jen proměnlivá představa a stále se věnujte tomu, jak mysl funguje a jak se tato představa tvoří.
Zkoumat a získávat vládu nad svou myslí musíme tak dlouho, dokud objekty a jevy, které se odehrávají v představě, zanechávají otisky v naší mysli. To je krásná definice Šrí Ramany Maharšiho. Cokoli se v představě odehraje, nesmí vyvolat jakoukoli nevědomou odezvu mysli. Například hlučná rána musí projít bez vylekání či jiných reakcí mysli. Pokud ovšem daný zvuk signalizuje nějaké blížící se nebezpečí, potom moudrá bytost klidně a účinně zareaguje.
Pomocí meditace docházím na cestu poznání. To znamená, že si začínám uvědomovat to, že v mysli se tvoří představa vnějšího světa, to, že celá moje existence je založena na této představě. Kdo se k představě začne chovat, jako k nekonečnému proudu pomíjivých myšlenek, ten nachází svůj pravý základ ve zdroji mysli, ve svém pravém Já. Ten rozpustí neopodstatněné konstrukce mysli a nakonec se mu podaří odstranit i konstrukci prvotní - ego.
Při meditačním sezení se dostáváme na chvilku poblíž cíle cesty. Po skončení meditace se vracíme zpět do své představy, ale pokud je naše cvičení poctivé a správně zaměřené, potom si z každé meditace přineseme něco do běžného života. Jinými slovy řečeno: každá meditace náš každodenní život přenese blíže k cíli, trvalému setrvání v Božském stavu. Každá dobrá meditace musí přinést nějaké ovoce. Kdo cvičí roky a necítí žádné změny, ten by měl poctivě přehodnotit své cvičení a upravit je tak, aby se změny objevily.
Velice důležitý předpoklad pro účinnou meditaci je mít v době meditace splněné veškeré povinnosti. Pokud chci meditovat a nemám něco důležitého splněno, potom tato skutečnost bude myslí neustále využívána. Proto, pokud chcete mít v meditaci klid, je nutno nejprve vykonat vše důležité. Ten, kdo neplní své povinnosti a jako záminku uvádí meditaci, je zbabělec, který utíká ze světa před svými povinnostmi a není odvážný člověk hledající nejvyšší cíl. 
Předchozí kapitola Další kapitola
Zařazeno dne : 1.7.2004, zobrazeno : 20578
1) mala poznámka, 2005-02-26 12:37:35
Zátopek, Milos
V meditacích typu Velká avokace, se mi často zjevují děje, které nehledám, ale člověk je stvořen aby hledal, snad podvědomí mi tuto zkutečnost připomíná. Ano zvyšuje se mi tím mé ego, ale současně je to příležitost jak vstřebat tyto zkutečnosti a možnost dalšího rozjímání a růstu překonáním mého ega. Ze skušenosti vím, že včasné potlačení ega nemají tak velký účinek jako postupné zdolávání tím že nás nejvyšší učí dívat se na všechny aspekty nového poznání ze všech stran a tím ego změní.
Každý člověk většinou prožívá děje, které nejsou požadované nebo hledané. Ať je to v životě nebo v snech. Meditace je metoda, která by měla hledající bytosti pomoci nahlédnout na mysl, na úžasný nástroj, který všechny tyto příběhy vytváří. Ego není nic jiného než souhrn individuálních důležitostí, které vymezují část vnímané představy a oddělují ji od zbytku. Tak vznikne pocit JÁ JSEM TĚLO.
Meditace je nástroj, který toto životní hledisko nahlodává. Cílem meditace, i ostatních metod, je rozpuštění vymezení a rozdělení představy, což vyústí v rozpuštění spojení těla a Já. Pak bude celá představa vnímána z perspektivy pravého Já a bytost bude z vytvořené představy osvobozena.
Jak moc pozvolný a postupný vývoj to bude, záleží na tuhosti ega a velikosti odhodlání ho obětovat a zničit. Někdo to nezvládne za celý život, někdo dosáhne cíle během několika týdnů.
|