|
"Víra bytostí, podle jejich přirozenosti, bývá trojího druhu - založena v Čistotě, Vášni, nebo Nevědomosti. Slyš o tom." Bhagavadgíta 17.1.
Na úvod této kapitoly chci opět upozornit, že se neustále pohybujeme v subjektivním světě. V předchozí kapitole bylo uvedeno, že svět, tak jak jej prožívám je pouze představou vytvořenou díky úžasným schopnostem mysli. Dále jsem se snažil vysvětlit, že rozdělení představy na "Já" a okolní svět je pouze konstrukcí mysli a je logičtější uvažovat za "Já" zdroj mysli, pozorovatele, který si celou představu uvědomuje. Třetí omyl upozornil na to, že pouze stav mysli je odpovědný za lidské chování a prožívání života. Nyní se podívejme na to, jak se dá subjektivní svět prožívat.
Nevědomá bytost
"Lidé s povahou démonů nevědí co činit a co nečinit. Není v nich znalost čistoty, nemají dobré chování a postrádají pravdivost." Bhagavadgíta 16.7.
Nevědomá bytost žije v neochvějném přesvědčení, že prožívaný svět je skutečný a ona je hmotným tělem, žijícím v hmotném světě. To znamená, že nevnímá rozdíl mezi světem objektivním a světem subjektivně prožívaným. Z této situace vychází následující vlastnosti. Spokojenost a štěstí vychází z pokrytí potřeb těla, a proto se nevědomá bytost snaží hromadit majetek a zahrnovat smysly slastmi. Bohužel v mnoha případech okolní podmínky neumožní člověku naplnit své tužby, a tak potom člověk žije v pocitech nenaplnění, znechucení a ohrožení. Tato dlouhodobá zátěž mysli vyvolává různé duševní problémy a poruchy. A tyto nové problémy zase zatíží již tak dost poškozenou mysl a mohou vést až k různým společenským a zdravotním problémům. Subjektivně lze stavy nevědomé bytosti popsat jako život ve zkreslené představě, rozpolcené pocitem ega tj. "Já jsem tělo". Tato představa je neustále proměnlivá, zatížená mnoha svazujícími vztahy a málokdy korespondující s přáními a touhami. Navíc tělo je pouze dočasné a neustále se blížící smrt je problém, se kterým se nikdo nevědomý nemůže skutečně vyrovnat. Díky tomu dochází k dalšímu pokroucení představy a je jen otázkou, jak dlouho bude tento proces narůstat, až se stane neúnosným a jaké řešení si nakonec bytost zvolí.
Hledající bytost
"Uvědoměním si toho, co je výše než rozum, pevným setrváním myslí ve svém Já, znič nepřítele ve formě touhy, kterého je těžko pochopit." Bhagavadgíta 3.43
Hledající bytost je ta, která se snaží poznat sebe a povahu světa a obrátila pozornost od objektivního světa k jeho subjektivnímu prožívání. Za pomoci mnoha metod může tato bytost postupně odstraňovat všechny omyly své mysli, a tak spočívat v čím dál větším klidu a spokojenosti. Hledajícími jsou všichni, kdo se obrátili k náboženským systémům, protože v jejich předpisech a rituálech jsou zakódována řešení všech složitých situací. Po vynaložení dostatečného úsilí dojde ke zlomu, kdy se prolomí v mysli zakódované bloky a dojde k uvědomění si skutečného stavu bez základních omylů. Takto hledající bytost dosáhne cíle a stane se bytostí osvobozenou. Nutno podotknout, že tento popis je věcný, ale naprosto nepopisuje stavy a změny, které probíhají v mysli a subjektivním prožívání světa. Duchovní cesta je neustálý boj mezi egem a snahou poznat mysl čistou, bez vykonstruovaného ega. Pokud je snaha efektivně zaměřená na zničení všech projevů ega a dojde k dostatečnému pokroku, potom získá bytost prožitek stavu bez ega. Tento pocit je nepopsatelný, pocit naprosté svobody a z ní plynoucího nezávislého štěstí. Kdo tento pocit neprožil, ten si ho nikdy nedokáže představit, a pokud má dojem, že ví nebo tuší, potom se stále hluboce mýlí. Tento prožitek je sice dočasný, ale bytost zná cíl a také jasně vidí to, co ji od něj odděluje a dokončení osvobozovacího procesu je na dosah. Dosažení cíle je trvalé setrvání v naprosté svobodě od pomíjivé představy včetně těla. To znamená trvalé nekončící štěstí a spokojenost.
Osvobozená bytost
"Takové blaho, které pocítí ve svém Já ten, jehož mysl není poutána k vnějšímu světu, cítí stále ten, kdo svým Já setrvává v Brahma" Bhagavadgíta 5.21.
Osvobozená bytost je ta bytost, která na základě svého duchovního cvičení dosáhne odstranění obou základních omylů vnímání a prožívání světa. Tato bytost si následně svět uvědomuje jako proměnlivou představu zprostředkovanou schopností mysli a sebe vnímá jako nehmotný zdroj mysli, pozorovatele, který sleduje to, co se v mysli a v myslí vytvořené představě odehrává. Tato bytost vnímá celou představu jako obraz a také se k této představě jako k obrazu chová. Nerozděluje obraz na "Já" a okolní svět, nerozlišuje, zda část obrazu je dobrá a část špatná, nelpí na vlastnictví věcí v obraze a nemá touhu žádným způsobem obraz měnit. Pokud se rozhodne vykonat nějakou činnost, potom si neplánuje, jak by měl obraz následně vypadat, ale počká, jak celá akce dopadne a klidně pozoruje průběh a přijme jakýkoli výsledek činnosti. Taková bytost je neustále šťastná a spokojená, nezávisle na tom, co se v daném okamžiku v představě děje. Důvodem je dokonalé uvědomění si skutečného subjektivního stavu mysli, její naprosté ovládnutí a odstranění všeho rušivého nebo svazujícího.
Předchozí kapitola Další kapitola
Zařazeno dne : 1.7.2004, zobrazeno : 35914
1-5
1) druhy lidí....., 2004-07-23 21:09:17
krejčová, zuzana
právě se snažím zjistit, jestli jsem bytost nevědomá či hledající..... zdar tvému novému dílku! z.
2) Druhy lidi podle stavu mysli, 2004-12-21 16:45:28
kosova, gabina
Mam pocit, ze vetsina (ne-li) vsichni jsou bytosti nevedome, nebo hledajici. Osvobozene bytosti jsou mozna tesne pred smrti. Take si myslim, ze nevedome bytosti jsou casteji stastnejsi (byt chvilkove). Nejhure jsou na tom bytosti hledajici, ktere nemaji klid a snazi se osvobodit, takze uz nemaji ani ty radosti bytosti nevedomych, ale jeste ne to stesti bytosti osvobozene. Proste trpi, tvrde pracujou (duchovne), a to bez jistoty, ze se nekdy osvobodi, ale s jistotou, ze uz se nemohou vratit mezi bytosti nevedome....
V Indii tento stav člověka hledajícího popisují jako vnitřní konflikt. Je to stav, kdy už člověk nemůže bezstarostně žít v nevědomosti a musí se vydat na cestu k poznání sebe sama. Tento stav je božskou milostí a znamená, že se bytost přiblížila k cíli života - duchovnímu osvobození.
Tato skutečnost, když se bytost vydává na cestu do neznáma, je doprovázena strachem a ztrátou nevědomé spokojenosti. Musíme si však uvědomit, že cíl je nepředstavitelná blaženost a věčná spokojenost plynoucí z úplného poznání a očištění mysli bytosti a splynutím s prvotním božským stavem. Vše čeho se nyní vzdáváme nám bude vráceno "tisícinásobně" v nejvyšší čistotě a kráse.
Prvním pravým společníkem na této cestě je víra. Víra v Boha, víra v možnost jeho dosažení a spočinutí v jeho blaženosti. Z víry plyne vytrvalost, pevnost v setrvávání v čistém a ctnostném životě. Kdo je pevný ve svých předsevzetích, jistě jich dosáhne. Musí však být trpělivý, klidný a spokojený se vším, čeho se mu od života dostává. Všechno, co přichází, je od dar Boha. Pokud to nevíme, musíme tomu věřit. Každá událost v životě je ukazatelem k Bohu, je to Jeho podaná ruka. My se však musíme naučit vidět Ho a rozumnět Mu.
Na druhou stranu je vše, co ruší vnitřní ticho člověka, jen pomíjivým projevem ega. Něco je špatné? Jak by něco mohlo být špatné, když je to dílo a dar od Boha? Podívejme se na problém jinak. Kdo je ten, komu se to nelíbí? Podle čeho se takto rozhoduje? Kde bere právo označit dílo Boha za špatné? Těmito otázkami se dostáváme ke kořenům ega, ke kořenům nespokojenosti a neklidu.
3) To také není úplné, 2005-02-26 14:41:53
Zátopek, Miloš
Když člověk dosáhne nejvyšší možné úrovně poznání a je osvobozen, zjistí, že jsou ještě vyšší úrovně a pak další a další, ale aby mohl poznání uskutečnit v těle, musí se zpátky vrátit na počátek a jelikož tento vývoj už jednou prožil, je to jako zrychlený film. Proto každý velký guru, budí dojem, že je obyčejný člověk se všemi chybami a denodenními starostmi. Jen málo osvícených pozná že, opak je pravdou. Jsou to osoby se zvláště velkou zlatou aurou a tuto uvidí každý, až nadejde ten správný okamžik.
Kdyby šlo přesně napsat, jaké je ego a jak ho odstranit. Každý člověk je jiný a tak i jeho nevědomost je unikátní. Na druhou stranu nejvyšší poznání je jen jedno jediné. Kdyby nebylo, potom by se muselo nějak lišit, mít různé kvality. To ovšem znamená, že je závislé na kvalitách a tím i zpracování myslí bytosti. Toto je ovšem pouze představa mysli a není to poznání.
Poznání je opuštění představy vytvořené v mysli a spočinutí ve zdroji mysli, ve vědomí, v pravém Já, v Bohu. Tam není žádná kvalita ani žádná změna. Tak jako základ a podklad každého zvuku je ticho, stejně tak základ všeho je nic a naprostý klid.
4) uvědomění reality-nerality, 2007-03-31 11:59:21
michal
rád bych si dokázal uvědomit, to co se objevuje i tady a sice , že svět je obraz naší mysli, nějak mi to pořád nespojuje. Je to tedy tak že máme všichni naprogramované mysle? Musel tedy být zřejmě někdo kdo to programování přemoh a dosáh tohoto nového pohledu. Michal
Na tom přece není nic složitého. Mysl se opravdu chová jako program, který rád běhá svými osvědčenými cestičkami a zcela klidně ignoruje všechny ostatní vjemy, které by mohly jeho rutinu narušit. To ovšem neznamená, že by někdo cizí Vaši mysl naprogramoval, na tom jste pracoval od dětství Vy sám podle vzoru ostatních.
Teď postup. Objektivní svět (vnější, složený z předmětů) není fyzicky ve Vaší mysli? Příklad : Vidíte horu. Je ta hora ve Vaší hlavě? Myslím že ne ;o) Je tam pouze její obraz, poskládaný z očních vjemů ve Vaší mysli. Teď zavřete oči. Hora zmizí, nevidíte ji. To neznamená, že by v objektivním světě taky zmizela. Pouze Vaše mysl nedostává informace a horu nezobrazuje.
Váš subjektivní (Vámi osobně vnímaný) svět je tedy pouze obraz vytvořený myslí na základě smyslového vnímání. Je velmi důležité si osvojit tuto skutečnost. Nejde o to vidět něco jiného. Není problém si vsugerovat, že vidím něco neobvyklého. Takových lidí jsou plné, pro ně vytvořené, speciální ústavy. Udělat první krok poznání skutečnosti znamená poznat, že celý náš život je pouze sled obrazů reprodukovaných myslí. A druhý krok? Druhý krok je poznat, že Já nejsem tělo zobrazené myslí, ale věčná bytost, která celý obraz sleduje.
To ovšem znamená vystoupit ze své pohodlné rutiny a začít aktivně poznávat svůj svět, svou mysl a měnit své názory. To je pro většinu lidí nepřijatelné, a tak raději spokojeně setrvávají ve své rutině. Jen skutečně odhodlaný člověk, ochotný obětovat vše co je a co má a vyměnit to za skutečnou svobodu, pouze takový člověk má naději na úspěch.
5) dary, 2008-01-25 17:01:36
kiwi
dekuji. V odpovedich jste pane Pepo osvetlil mnou dlouho nepoznanou a hledajici zkutecnost-vsechno trapeni je take dar od Boha, tak jak by to tedy mohlo byt "spatne"???? Dekuji Vam* i Bohu za ty dary, om
|