|
"Podle osudu každé bytosti, Ten, kdo ustanovil řád, nechává každého jednat. To, co se nemá stát, se nikdy nestane, ať se jakkoli snažíte. To, co se má stát, se stane, ať se jakkoli snažíte tomu zabránit. To je jisté. Proto je moudré zůstat tichý." Šrí Ramana Maharši
Lidé jsou často přesvědčeni, že si sami řídí svůj život podle vlastní vůle. Bohužel objektivní pohled na lidský život musí dát za pravdu mudrcům. Všechny události v lidském životě jsou jen výsledky souhry mnoha různých událostí v minulosti. Vše, co prožíváme teď, je jen důsledek předchozích událostí a nynější události se stanou příčinou událostí budoucích. Většina událostí, které vytvořily naši stávající situaci, byla naší vůlí neovlivnitelná. Každý může ovlivňovat své bezprostřední okolí, ale i toto ovlivnění je závislé na stávajících podmínkách. Ten, kdo si myslí, že je tvůrcem svého osudu, bude zákonitě trpět pro své nenaplněné touhy a nebo pomalu a nevědomky přizpůsobí své touhy situaci. V každém případě mu bude jeho mylný názor přinášet mnoho zbytečných problémů.
Máme však nějakou svobodu? Ano máme. Je to ona svoboda nejvyšší. Každý může dosáhnout osvobození od omylů své mysli a spočinout ve stavu, kdy jakákoli událost ve světě vnímaná myslí, tuto klidnou mysl nerozruší. To je jediná svoboda, kterou bytost má. Naprosto klidně přijímat vše, co se v mysli objevuje a setrvávat v trvalém štěstí nezávislém na vnímané představě. Osud ovládá naše tělo v hmotném světě. Proti dosažení nejvyššího poznání je však bezmocný. Zde je jediný nepřítel naše nevědomost, naše ego. 
Předchozí kapitola Další kapitola
Zařazeno dne : 1.7.2004, zobrazeno : 36995
1) Ty jsi loutka?, 2004-07-26 12:35:47
Makarov, Miroslav
Vše je (pro nás)takové, jaké si myslíme, že to je. Je téměř jisté, že se naše očekávání vyplní.
Proto, kdo si myslí, že je loutkou osudu, ten jí skutečně je. Kdo si myslí, že má velkou moc nad svým osudem, tan ji má.
Nenapsal jsem to zcela přesně a drobnosti jdou jistě vytknout, ale to co jsem napsal je jistě velmi, velmi blízko pravdě. Zamyslete se. A kdo se mnou nesouhlasí, ať mi napíše. Rád si vyměním názopry a něčím nás vzájemně obohatím.
Ze srdce rád bych Vám přál, aby se Vám všechna očekávání splnila a aby Vám, Vašim blízkým a samozřejmě všem lidem kteří jsou okolo Vás a Vaše očekávání ovlivní jejich osud, aby všem přineslo štěstí.
Můj uvedený postoj však zahrnuje objektivní pohled. Můj osud není od začátku v mých rukou. O svém zrození jsem nerozhodl, nerozhodl jsem o zemi kde se narodím ani o tom jaké budu mít rodiče, finanční zabezpečení a spoustu dalších věcí. Pokud cokoli dělám, vím, že nikdy nemohu ovlivnit všechny okolnosti, které mou činnost budou provázet. Když nasednu do auta a někam jedu, není nikde řečeno, že tam dojedu tak jak jsem si naplánoval. Může se stát mnoho neovlivnitelných věcí, které moje plány zkříží, zpozdí nebo úplně zmaří. Svoboda, o které mluvím, mi však umožňuje se všemi okolnostmi počítat a nikdy se neodchýlit z klidu mysli a tím ze spokojenosti a vnitřního štěstí.
Jste si jistý, že ve svém přesvěčení, že pevně řídíte svůj osud, budete neustále spokojený?
2) Ridi zivot osud...., 2004-12-21 18:53:53
kosova, gabina
Tak tady v prispevku pana Makarova se srazeji 2 protichudne nazory: pana Makarova o tom, ze si osud urcujeme sami a zaroven o energeticke sile positivniho mysleni, ktere dnes tolik zapadni svet propaguje....a autorovo: nechme se vest, jsme loutky osudu....Doporucuji myslet positivne a snazit se neprizen osudu menit, ale kdyby to neslo, pak rychle preskocit na teorii o nevyhnutelnosti osudu (pro klid duse a klid mysli) :-)) Zlata stredni cesta....
Nikde jsem nenapsal, že jsme loutky osudu, které jsou bezmyšlenkovitě vedeny. Možná to tak může na první pohled vypadat. První a zásadní stanovisko, které zastávám, je za každých okolností plnit své povinnosti vyplývající z běhu života. Takový člověk však není loutka, nýbrž skála, okolo které se tříští příboje neklidného světa. Je to člověk odpovědný, trpělivý, klidný a spokojený nezávisle na tom, jaký je svět kolem něj. Je vše příznivé, je mír, klid, prosperita a štěstí? Výborně. Je okolo nepříznivo, strach, shon, útlak a smrt? Taky dobře. Splnil jsem všechny své povinnosti. Nic jsem nezanedbal a proto není důvodu, proč vyrušovat mysl z klidu. Prostě okolní svět nepřál prosperitě. Ve svém postavení jsem s tím nemohl nic dělat.
Toto je ona zlatá střední cesta. Být sám sebou, mít vše správně splněno a setrvávat ve spokojenosti.
3) To není úplně přesné a nikdo z lidí to úplně nezdefinuje, 2005-02-26 14:15:16
Zátopek, Miloš
Bible konkrétně Nový zákon, byl psán ze čtyřech pohledů lišících se základním čtyřem povahovým rysům člověka. Je to možnost jak nabídnout širšímu poli čtenářů pochopit. Ale kdo chce opravdu najít, tomu nejvyšší připraví vhodnou cestu a ta je stavěna přímo pro něj. Na své cestě mi bylo dáno poznat, že duše si vybírá svůj osud sama, kromě toho ji vyšší doporučují i jiné možnosti. Po příchodu do těla zapomíná, ale cesta člověka tím započne a je dána sebou samým. Když ke konci své cesty člověk dokáže svým oduševněním splynout se svou duší, pozná to co si pro tento život předsevzal. Tak proč se snažit směnit osud, který jsem si sám připravil. Je lepší hledat cestou meditace pravé poznání a až ho člověk najde zjistí, že se ho stejně nedá použít pro jiné, ale jen sám pro sebe, protože není v lidských možnostech jak ho slovy předat dál.
Osud světský nám je dán a ten nemá cenu měnit. Je potřeba ho přijmout a plně konat své povinnosti. To je stanovisko k osudu ve světě. Dosažení poznání však je něco jiného. Tam je nutno napnout všechny síly a pokusit se o změnu. Osud nám v dosažení moudrosti nebrání. Ten je v tom bezmocný, zde je nepřítelem nevědomost, nevíra, přízemnost a lenost. A ty je třeba odstranit.
Nalezení pravého poznání je ten největší dar, jaký můžete světu dát. Kdyby takových lidí nebylo, jaký by byl svět? Kdo definoval desatero, které je základem chování židovsko - křesťansko - muslimského světa? Stejná přikázání mají i hinduisté, buddhisté, džínisté a další východní náboženství. Jen znalý moudrý člověk toto mohl stanovit. Starozákonní nezabiješ si dnes křesťané vykládají Nezabiješ jiného člověka, ačkoli toto přikázání je úplně jasné - NEZABIJEŠ NIC. Pokud ano, budeš nešťastný a nakonec půjdeš do pekla.
Jen na osvícených moudrých lidech stojí povinnost očišťovat nánosy nevědomosti z ryzí podstaty života v Bohu. Dělají to různě. Všichni svým vlastním čistým a ctnostným životem, někteří mlčí, jiní konají různé aktivity.
Kdyby nebylo Krista, jak by jste žil teď podle Nového zákona? Pokud si však myslíte, že Vám není božský stav dán, nikdy jej nedojdete. Důvod je ten, že nevěříte Bohu, který Vás neustále zve k sobě a Vaše ego hledá výmluvy, jak to neudělat. Kde je ego, tam není víra v Boha, kde je Bůh, není žádné ego.
4) Šamaj nebo Hilel?, 2005-03-05 11:28:50
Prnka, Tasilo
Již staří sumerové rozpoznali předurčení, které změnit nelze, a osud, který člověk ovlivnit může, pokud je mu to dáno. Jinými slovy, nakolik je člověk "osvobozen", natolik může určovat svůj osud...
Svoboda je osvobození od falešných představ, od připoutaností ke světu. Takže jak může svět ovládat bytost? Jen skrze připoutanosti. Když jsou pouta přeťata, nemá svět žádnou moc nad svobodnou bytostí.
Čím víc je člověk svobodný, tím méně mu vadí co se děje ve světě, i co se děje s jeho tělem. Jeho spokojenost plyne z vnitřní svobody, z poznání pravého Já a Boha.
5) Co je skutečná svoboda?, 2006-10-30 21:35:51
Tomanec, Rostislav
Ano,to, co člověk bude zakoušet, je předurčeno. Sám si to vybral, pro svoji výuku ve světě. Pro svůj vývoj, vývoj duše. Jediná svoboda leží v možnosti odevzdat se tomuto proudu, plynutí Skutečnosti v čase a prostoru, a tím být naplněn Svobodou a Štěstím a nebo v možnosti klást tomuto proudu překážky vlastní vůle - a trpět s ní, a tak se učit pomalu nepřekážet osudu. Když člověk realizuje, je přirozeně naprosto odevzdán - paradoxně nemá vůbec žádnou vnější svobodu oproti běžnému smrtelníkovi - přesto a právě proto zažívá naprosté osvobození. Osobní vůle zemřela, není ji již potřeba, když vše řídí Bůh v Osvíceném.
Vždy, v každém stupni duchovního růstu, se musí bytost tázat : "Kdo je naplněn a co ho naplňuje?", "Kdo zažívá osvobození?" a "Kdo je osvícený?"
Toto je sebedotazování v praxi, které osvobozuje od všech druhů oklamání a vede ke svobodě ducha, k rozpojení pouta se světem a jeho pomíjivostí. Je moc těžké vzdát se své výjimečnosti. Ale jinak to nejde.
6) můj smysl osudu, 2006-11-08 21:24:47
Fusek, Pavel
Jsme tady jen proto abychom sebe(celek) zakusili z pozice oddělení
Není jiné volby,vše je dávno (ještě dříve) DANÉ,
není možnost výběru a kdo si myslí opak tak musím mít pocit oddělení-ego,vyrůsta z boje do míru.
Ptám se proč tady vůbec jsem? abychom se zase navrátili,abysme chvilí bojovali (měli a přemohli ego) a proč?
moje odpověď:JEN proto abychom mohli něco prožívat a to něco je celek, a jak můžeme prožít celek jedině kdýž se od něj odpoutáme, jak se můžeme odpoutat, jedině když zapomeneme - oddělíme se,získáme ego.
a Váš názor?
Správná odpověď na otázku Proč jsem tu? je pouze poznání kdo jsem. Pak už není nic jiného - není celek, nejsem Já, není Ego, není oddělení. Tehdy vše toto už nemá význam. Stane se to představou, myšlenkou, pomíjivým obrazem.
Skutečnost, ten stav věčnosti, nepomíjivý a neměnný, ten se neptá Kdo jsem? nebo Proč jsem? To jsou pouze pomíjivé myšlenky. Něco, co se objeví a za okamžik zmizí. Skutečnost prostě je. A Vy jste Skutečnost. Vy nejste myšlenka, jste zdroj mysli, jste schopností myslet a vytvářet představu světa.
Poznávejte mysl a poznávejte svou představu světa - při tom zjistíte pravdu. Uvidíte, že vše, co prožíváte, je jen představa - sen. Pak se ptejte se Kdo jsem? Tehdy se budete moci probudit.
7) má zkušenost, 2011-11-07 09:34:55
Vopálková, Marcela
Ztišením sebe, odpadne přemýšlení o všem možném a člověk se jen dívá na svět,nic ho nežene,je šťastný ze samotné existence, užívá života tím, že ho tiše vnímá a ze srdce se hrne teplo,které se šíří okolo. Najít ten tichý,šťastný prostor v sobě, pak pochopíte ostatní. Je to nesdělitelné. U křiku televize to nejde. Pobývat chvíli o samotě, ztišit se a hledat ten čistý pokojíček v sobě. Pak začnete vnímat jinak.Jakoby prostoupíte okolím.Budete vnímat všechny lidi i věci jako svou součást. Je to krásné. Nejste omezeni svým tělem. Vaše vědomí může zahalit do sebe i vzdálené kraje.To všechno i víc přichází ztišením.
8) možnost volby, 2012-03-11 13:46:09
Albert
Že život řídí osud tvrdí jen lidé, kteří se bojí přijmout odpovědnost za svůj život. Jestliže nemůžu ovlivnit svůj život, pak jak kdybych nebyl. Byl bych jako setrvačník který má svou dráhu a přesně určený okamžik kdy se zastaví. Celý svět by byl jen přesně sehrané divadlo. Já však nejsem zvíře které ovládají pudy a jehož reakce se řídí jen podle okolních impulzů. Já mám možnost volby. Každým okamžikem měním svůj život.
9) není žádná svobodná vůle, 2013-07-20 18:35:21
Urban, František
Dle mých vlastních zkušeností žádná svobodná vůle neexistuje: buď to jste ve stavu Jednoty,pak neexistuje žádná individualita ani Bůh nebo se cítíte egem (individualitou) a ta je projekcí Jednoty (Boha, Vědomí,Absolutna či jak to chcete nazvat),který je vším a vše tvoří (včetně Vašich myšlenek a pocitů...). Nikdo jiný kromě něj tu není!I Ty jsi jím.Ještě jinak: jakmile rozlišujeme,tak existuješ Ty, Bůh, Mistři, andělé,různé světy atd. ,vše je ale jen iluze,stejně jako děj ,který se v nich odehrává (nějaký vývoj duší,světů,atd).Ale tak jak si Absolutno vymyslelo (zrodilo) mou duši (tělo atd.),tak je dáno i to kdy se vrátí domů = dojde Osvobození, splynutí s celkem. Nemohu to urychlit ani o sekundu.Nicméně Bůh zřejmě chce ,abychom si mysleli,že svobodnou vůli máme: hrajeme (prožíváme) pak přesvědčivěji své role...A smysl Života? Přišla mi tato odpověď: "já hledá já". Zdraví František
Zodpovězení otázky svobodné vůle a daného osudu není vůbec jednoduché. Na nejvyšší úrovni je existuje samozřejmě svoboda věčného ducha, který je zcela nezávislý na iluzi života.
Věčný duch je samozřejmě svobodný i v té bytosti, která si svoji věčnou podstatu neuvědomuje a žije chycená v iluzi těla a světa.
Na druhé straně je tělo, a to samozřejmě zcela podléhá pravidlům fungování světa. Tělo se rodí, získává zkušenosti duše z minulého zrodu a zcela závislé na mnoha podmínkách žije život až do své smrti. Otázkou zůstává to, zda duše má v daném těle svůj osud přesně stanovený od narození až do smrti, nebo zda je možno svůj styl života nějak změnit. Pokud je někdo obdařen klidným, zkoumavým a meditativním duchem, jistě bude v tomto životě získávat nové zkušenosti vedoucí k osvobození z iluze. Může však někdo takové kvality vytvořit díky svému rozhodnutí a svou vlastní snahou ? A nebylo i toto rozhodnutí a snaha také předem dané ? Moje zkušenost spíše potvrzuje přísloví "Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí", ale hrozně rád bych se mýlil.
10) ridi zivot osud nebo vlastni vule, 2013-08-13 11:30:16
rieger, sandor
Kazda bytost svoji mysli muze prijimat cokoliv. Spatne ci dobre to zalezi na svobodnem rozhodnutí a vtom je ta svoboda ted a tady. Jestlize neco prozivame, dobre ci spatne pak je to tzv. Karmicka výchova a to nemuzeme ovlivnit muzeme v te chvíli se pokusit o zmenu myšlení. Prehodnotit svuj dosavadni zivot a pestovat v sobe dobro a být trpelivy a neco si uvedomit .to jest nas zivot ve svy moudrosti. Buddhuv zak sándor.
Ano, Buddhovo učení je jedno z nejvzácnějších, které lidstvo má. Vše, co prožíváme, jsou pouze impulsy z vnějšího světa, přicházející do našeho světa vnitřního. Pokud impuls nevyvolá žádné vzrušení mysli, potom je již naše mysl alespoň v této oblasti očištěná a pod kontrolou. Pokud impuls vyvolá nějaké vzrušení, je jasné, že v mysli zůstávají nesvobody ve formě touhy a hněvu. A moudrostí je odhalovat tyto nesvobody a rozpouštět je, aby nadále nerušily vnitřní klid. Vnější svět svou vůlí můžeme ovládat jen velmi omezeně, náš vniřní svět je však místo, kde naše vůle může mít vliv absolutní.
|