|
"Odevzdáni neukojitelné touze, plni pokrytectví, pýchy a nadutosti, mají nesprávné úmysly a nečisté způsoby jednání" Bhagavadgíta 16.10
Nynější doba je v písmech označena jako věk démona nevědomosti smrti Kaliho. Tato epocha trvá již několik tisíc let a je vývojově poslední, kdy duchovní povědomí a s ním i řád v lidské společnosti upadl na nejnižší úroveň. Projevuje se to zejména ústupem a úpadkem náboženských systémů, které v dřívějších dobách byly schopné duchovní povědomí udržovat. S duchovním úpadkem nastává i úpadek mravní, který vede jen k dalšímu prohloubení nevědomosti a ke ztrátě klidu a štěstí všech živých bytostí.
Naše nynější doba se dá charakterizovat jako doba nesmírné poživačnosti a nenasytnosti. Lidé vidí jediné štěstí v pokrytí svých tělesných potřeb a poživačná spotřební společnost je v tomto duchu neustále podporuje. Díky tomu se roztočil kolotoč nesmírného vykořisťování přírody, šíleného masakrování zvířat, kácení lesů a s tím spojené ničení životního prostředí pro tisíce druhů živočichů, otravování vzduchu, vod i půdy. Materialistický přístup vedl k naprostému rozkladu lidské společnosti a rozpadu rodinných vztahů. Každý chce znát jen svá práva, ale nechce slyšet o povinnostech, odříkání a sebeobětování. Naše budoucnost - děti mají spoustu zbytečných práv, ale nikdo jim není ochoten zaručit právo na úplnou rodinu a tím i šťastné dětství. Jaké máme my potom očekávat šťastné stáří? Navíc naše tak zvaně "civilizovaná společnost" nedokáže děti ochránit před alkoholem, nikotinem a dalšími drogami. Nikde ve společnosti není nic, co by jim mohlo být kladným a povzbuzujícím vzorem, a tak jsou pod vlivem vzorů záporných, které vedou pouze ke ztrátě klidu a zotročení jejich mysli. V nám známé historii byly různě temné doby, ale nikde nenajdeme takovou hroznou pohromu. Bohužel, stále je to pouze začátek.
Dnešní člověk je neustále bombardován myšlenkami, které dřívější doby považovaly za démonské, zatímco myšlenky dříve nejvyšší a nejdokonalejší živoří mimo rámec oficiálního života. I náboženství mnohdy ztratila duchovní charakter a věřící chodí do kostela jen se svými světskými problémy a touhami. Lidé jsou zatěžováni čím dál vyššími nároky, jsou hnáni jako stádo od narození až do důchodu za účelem výroby a následné spotřeby. Téměř nikdo si neuvědomuje nesmyslnost doby. V duchu hesel "Chléb a hry" a "Rozděl a panuj" je nemyslící tupé stádo občanů zblblé stokrát opakovanými lžemi a otrávené draze zaplacenými drogami, chemickým jídlem a léky. Téměř nikdo už neumí, nemůže a ani nechce samostatně a svobodně přemýšlet. Lidé jsou nemilosrdně okradeni o to nejcennější, co v životě mohou mít. Přišli o klid, o smysluplný život a tím i o své štěstí. 
Předchozí kapitola Další kapitola
Zařazeno dne : 1.7.2004, zobrazeno : 27070
1) Rozpor, 2004-11-03 09:32:37
Bednar
Téměř nikdo už neumí, nemůže a ani nechce samostatně a svobodně přemýšlet.
To co je v kapitole napsáno platí obecně a na dnešní dobu sedí, ale výše uvedená citace se vymyká snahám vytěsnit myšlenky a dosáhnout osvícení, tedy podstatě celé filosofie, kterou se zde snažíte popsat. Každý je bombardován tím čím chce být bombardován a je na něm, jak se nechá ovlivnit a vyrovná se s tím. Záleží také na stupni jeho duchovního vývoje. Sebelepší myšlenky svatých mužů jsou k ničemu pokud si je každý jedinec nedokáže adekvátně sám zpracovat a přijmout za své, ale musí to být proces dobrovolný. Jinak se guru dostává do stejné pozice jako mediální kampaň. Každý extrém je špatný. Nicméně je zde napsáno hodně podnětného s čím se dá souhlasit. Myslím, že nejlepší je to, když píšete o vlastních zkušenostech v přecházející kapitole. To je možné následovat. Chtělo by to asi komplexnější pohled na svět mysli, ne jenom pouze z pohledu indické filosofie. Některé věci by se daly určitě prodiskutovat a posunout dál. Děkuji za Vaši práci a přeji hezký den.
Je pravdou, že tato kapitola se odlišuje od zbytku knihy. Proto byla umístěna na konec a zobrazuje zde jiný pohled na nynější svět. Jde o kratičký popis hlediska, kdy humanizmus, demokratičnost a materiálnost světa dvacátého století je nahlíženo jako duchovní úpadek se všemi katastrofickými důsledky na přírodu, lidskou společnost i lidi samotné. Toto je jen jiné hledisko a hloubající člověk se může pokusit o vlastní prozkoumání. Nechci aby takto lidé viděli svět, ale budu rád, když jej budou schopni nahlížet i z tohoto pohledu.
Celá kniha se zabývá poznáním. Poznáním mysli, vnímané představy světa a v neposlední řadě i světa samotného. Poznání znamená nejen odstranění nesprávných konstrukcí v mysli, ale i rozšíření schopnosti nahlížet také svět z mnoha úhlů. Proto tato kapitolka do knihy byla zařazena. Cílem duchovní cesty není nemít myšlenky nebo odmítat svět. Cílem je spokojená existence ve svém Já, které však stále vnímá představu světa. Tato představa vytvořená z myšlenek však není spojována s vnímající bytostí a tak neruší její klid.
Tato kniha se nesnaží být pouze filozofická. Ba naopak, je to pokus o knihu ryze praktickou. Upozorňuje na problém, popisuje jej z několika úhlů pohledu a nabízí řešení v maximální stručnosti a jednoduchosti. V podstatě říká, že každý může dosáhnout absolutní blaženost, ale dojde k ní jen ten, kdo změní a očistí sebe sama - svou mysl a tak najde své pravé Já.
2) Zcela tak, 2006-02-24 13:01:48
B., Tom
Je třeba otevřeně hovořit o těchto věcech.
Ano, je dobré měnit svět, ale je důležité nejprve změnit sám sebe tak, jak chci aby svět vypadal.
3) Práva dětí, 2009-08-11 16:46:29
vera
K odstavci "Naše budoucnost - děti mají spoustu zbytečných práv, ale nikdo jim není ochoten zaručit právo na úplnou rodinu a tím i šťastné dětství" mne jen napadlo, jak zbytečně kategorický je tento výrok. Je úplná rodina zárukou "šťastného dětství" a naopak, musí být dětství dětí z neúpných rodin "nešťastné"? Sama jsem vyrůstala v "neúplné" rodině a poznala lidi z rodin "úplných". Ale že bych zde našla přímý korelát? Je lepší "špatný" otec či matka, než rodič "nepřítomný" či přítomný jen "občas"? Myslím, že se kategorickými soudy by se mělo spíše šetřit. Ono většinou není nic tak "jednoduché" a "přímočaré"...
Samozřejmě nic není takové, jak se na první pohled zdá, mnohým lidem jistě obtíže pomáhají, a to jak v běžném životě tak i v duchovním vývoji. Tato kapitolka má však jiný smysl, pokouší se ukázat, že naše doba, kterou většina lidí považuje za nejvíce pokrokovou může být nahlížena i z druhé strany jako naprostý úpadek společenského cítění. Celá tato maličká kniha neřeší problémy, pouze dává náměty na přemýšlení a ukazuje jiná hlediska. Pokud někdo dokáže přijmout jiný pohled než jen ten jeden svůj vlastní, potom se jeho mysl vymaňuje z otroctví těla a jeho duch se začíná povznášet.
4) Chceš-li hýbat světem, musíš hýbat sebou, 2009-10-04 16:55:39
Martina
Je to trošku divné. Člověku se s tím chce souhlasit a ví, že na určité úrovni je to pravda. Ale připadá mi, že takový úsudek může říct jen ego. Jen to je totiž schopno kritizovat a odsuzovat. Myslím, že dnešní doba směřuje k jednotě a nejdůležitější je přijetí sebe a druhých a neodsuzování. Stará pravda říká, že na co se zaměříme, to roste. Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit. Zažila jsem velmi nelaskavou a přísnou výchovu a každé další kritizování mne vede jen k pocitům zoufalství, výbuchům vzteku a beznaději. Naopak když se za něco pochválím, získám naději a všechno jde líp. Velmi zajímavá je z tohoto pohledu kniha Svět bez hranic (autor Joe Vitale a profesor Ileahalekala?). Tam se tvrdí, že za všechno, co vidíme kolem sebe, jsme si sami zodpovědni. Vnější svět tedy můžeme změnit tím, že nejprve změníme sami sebe uvnitř.
Děkuji za příspěvek. Celá tato kniha je námětem na přemýšlení, kniha nebyla komponována jako definice pravdy, se kterou se má nebo nemá souhlasit. V podstatě žádná duchovní kniha si nemůže dělat nárok na absolutní pravdu. Dobré duchovní knihy jsou námětem na vlastní cvičení, na vlastní snahu. Nejprve začínáme srovnávat své názory s názory v knize, a potom rozšujeme svůj obzor, poznáváme svůj svět, svou mysl, svou povahu a snažíme se změnit.
Cíl duchovní cesty je naprostá změna osobnosti. Ten kdo vstupuje na "duchovní cestu" již na jejím konci prakticky neexistuje, ale vzniká naprosto odlišná bytost, moudrá i vzdělaná, citlivá i netečná a hlavně naprosto svobodná.
5) poděkování za reakce na odpovědi, 2012-06-14 09:34:37
Cenková, Jana
náhodně jsem si přečetla tuto kapitolku,která krátce a dobře vystihuje to,s čím je dnes člověk hlavně díky neúměrné moci médií každodenně konfrontován Reakce čtenářů kapitolky,kteří se"cítí a vtípí" jsou moc dobře a laskavě komentované. Zřejmě jste obdivuhodný člověk.Psaní se sice odehrává v r.2009,ale jak říká článek,je to jen začátek a "bude hůř",což se dnes,v červnu 2012, jen potvrzuje. zdraví JC
Děkuji za Váš příspěvek. Z mého hlediska není moc zřejmé, že by stav společnosti byl o moc horší než před pár lety. Je jen zřetelněji vidět, jak moc ve společnosti chybí morálka. A to zejména na vedoucích místech ve společnosti. Bhagavadgíta verš 3.21 praví : Tak jak chová se vznešený, tak pak jednají ostatní. Jaký on příklad vytvoří, ten svět následovat bude. Demokracie prostě neumí vytvořit bezpečný morální systém, kde by se lidem dobře a radostně žilo. O tom jsem napsal malou úvahu, která se dá stáhnout z odkazu na knihu Dokonalá společnost
Nicméně vše špatné je vždy pro něco dobré. Pokud se lidé mají dobře, tak je duchovní hodnoty moc nezajímají. Když přijdou zlé časy, potom lidé více hledají morální způsoby způsoby života a jejich duchovní hodnoty rostou a s nimi i kvalita jejich společnosti.
|