Pár obrázků

Vážení přátelé

Zdravím Vás po delší době z barevné Indie a posílám pár veselých obrázků. Máme tu takové vcelku všední dny, takže nemám moc extra zážitků. Na prvním obrázku jsou dětičky na Den republiky - 26. leden. Ten den bylo v roce 1950 zřízena Indická republika a přijata ústava, která nahradila původní koloniální právo z dob nadvlády Anglie. Svátek vyšel na neděli, takže děti musely i v neděli do školy. To ovšem nevadí, zde děti do školy chodí rády. Škola se platí a není povinnost do ní chodit. Ke dni republiky se konají všude možně, včetně škol, shromáždění, kde se připomíná význam této události. Indové svůj stát milují a jsou na něj hrdí, svoji přízeň vyjadřují vlaječkou na svém oděvu. A to jim stát nic nedává, žádné důchody, zdravotní pojištění, ani různé podpory nebo příspěvky, třeba na bydlení. Na druhou stranu po nich stát zase tak moc nechce, daně jsou vcelku mírné a nikdo nikoho zbytečně nekomanduje. Mezi politiky je obrovská korupce, stejně je to s policií, úřady jsou odporně byrokratické. Přesto Indové mají svoji zemi rádi. Barvy indické vlajky symbolizují jednotlivá náboženství - oranžová je hinduismus, zelená je islám a bílá je pro ostatní náboženství - tj. Buddhismus, Křesťanství, Zoroastrizmus, Džínismus, Sikhismus a další. V bílém poli je dharmačakra - kolo osudu symbolizující pohyb světa okolo jediného pevného bodu, tj. pevný řád světa.
Na dalším obrázku je paní, která mi nese ošatku čerstvě nakopaných buráků. To jsem na kole na výletě po malých vesničkách a cizinec je zde vítaný host. Na další fotce jsou účastníci jiného shromáždění ke dni republiky, pro změnu za vsí Kílvanakampadi ve chrámu. Na další fotce je mažel té paní s buráky, ten ji zavolal aby mi je donesla. Sám stojí u své letošní úrody, která se suší na Slunci.
Další fotka ukazuje malou "okresku", kterou se vracím zpět pod Arunáčalu, ukazatel hlásá 13 km do Thiruvannámalai. Asfalt je celkem v pohodě, myslím, že může směle soutěžit s okreskami v Čechách. Další obrázek ukazuje tu samou silnici z vrcholu jedné ze skal. Na kopečku mezi skalami je "les", ale dole už vidíte zeleně prosvěcovat rýžová pole.
Další obrázek ukazuje sázení rýže do připraveného pole. Je to ženská práce a je to zároveň i společenská událost, aby se paní mohly dost vykecat. Dále vidíte volský povoz, v pozadí s Arunáčalou, jojo, vesnická idylka. A hned za ní další, krajina se skalami, krávy spásající posečené pole.
Následuje moje oblíbená poštovní tematika, mladý cenzor pošty ve schránce ve Šrí Ramana Ašrámu. Další obrázek ukazuje vesnického kováře v akci. Spousta zemědělských a dalších pracovních nástrojů se dělá v kovárně, kde se kus železa změní na kladivem motyku, mačetu, lopatu, sekeru nebo pánev.
Další fotka ukazuje silniční zátiší, stánek s čímsi se přesouvá na nové stanoviště, silnice má zvláštní klopení, uprostřed je vysoko a do stran asfalt někdy dost významně klesá. To je patrně způsobeno postupným rozšiřováním, prostředek sedí na starší pevné silnici, kdežto kraje jsou na nověějších záklaech, které si pomalu sedají. Následuje jedna rozverná holčička a pohled na rikšu - taxi, která má vymalovaný ceník na kapotě. Ceník by měl souviset s taxametrem, ale ten jsem nikdy jako cizinec neviděl v praxi fungovat. Vlastně jednou v Puně, kdy jsem jel s indickým průvodcem. Pro cizince je cena smluvní, která se stanoví před nástupem do vozidla. Nicméně cena 7 Rupií za 1 km, tj. asi 2 koruny, není nezajímavá. Taky počet sedadel 3+1 je spíše orientační a u Indů platí, kdo se vejde tak taky jede. V podstatě taková rikša v pohodě nahradí školní minibus.
Další fotka z Velkého chrámu ukazuje část zvonečků u chrámu Bhairavy. Další fotka je pohled z třetího nádvoří chrámu na horu Arunáčalu, a je to fakt dominanta, která se nad chrámem a celým městem takto tyčí.
Další fotka ukazuje, že se Indie chystá stát 28-53. státem EU. Teda alespoň podle dyzajnu poznávací značky, který je letos velice oblíbený. Převčírem jsem byl svědkem velkého požáru na svazích Arunáčaly. Ty ustaly před několika lety, kdy Lesní správa zakázala na Hoře jakékoli ohně. To se nelíbilo sekačům trávy, kteří posekané pláně s oblibou vypalovali, aby příští úroda byla lepší a snadno se sekala. S trávou však shořely všechny stromy, které tam jsou roky vysazovány a udržovány. Nynější požár byl opravdu velký, záběr je ze vzdálenosti několika sem metrů a tak plameny musely šlehat desítky metrů vysoko. Naštěstí do druhého dne se požár zastavil a uhasl.
Další fotka ukazuje veselou prodejkyni před velkým chrámem. Na další fotce je jeden Guru ze státu Gudžarát, který má ve stanu pod Arunáčalou přednášky o Ramajáně. Sám se označuje za oddaného boha Rámy - Rámbhaktu. Bylo to celkem fajn, dostal jsem zdarma knihu v angličtině. Jediná chyba byla, že přednáška byla jen v jazyce Hindi, a tam mám dost mezery.
Na posledním obrázku vidíte dnešní oslavu, která probíhala ve Velkém chrámu. Stovky věřících neslo malá nosítka se stříškou a květy. Za zvuku bubnů a s policejní ochranou vycházeli se svým posvěceným nákladem vykonat pouť okolo chrámu. Nosítka obsahují malé nádoby, kde je mléko z Ambišekam - posvátné koupele sochy Boha. Vše se vztahuje k bohu Muruganovi, který je znám také jako Skanda, Kartik nebo Guha a je prvním synem boha bohů Šivy a je velitelem bohů v bitvě proti démonům, zejména proti Tárakovi - vše je v mé knize Šiva a Párvatí .

Konec dnešního zpravodajství. Mějte se krásně !!!

Josef Fric