Pradakšina v únoru

Vážení přátelé

Úplňková noc proběhla důstojně, sjelo se spousta poutníků, kteří se vydali uctít Horu Arunáčalu, formu samotného Boha bohů, tím, že okolo ní vykonají okružní pouť.

Dva dny před úplňkem jsme slavili Bhagavánovu narozeninovou hvězdu. Šrí Ramana se narodil, když Měsíc byl v souhvězdí Punarvasu, našich Blíženců. Měsíc oběhne naši Zemi za 27 a čtvrt dne a znovu vstupuje do stejného souhvězdí. Tomu se říká siderická perioda. Pokud měříme oběhy Měsíce od úplňku k úplňku, potom je jeho perioda 29 a půl dne. Tato perioda se nazývá synodická. Tyto oběhy nejsou vztaženy ke vzdáleným hvězdám, ale k naší "stálici" Slunce, okolo které Země sama obíhá. Takže při pozorování ze Země se nám zdá, že Měsíc oběhne Zemi cca dvanáctkrát za rok. Jenže ve skutečnosti je těch okruhů 13, protože musíme přičíst jeden okruh, který eliminuje vlastní oběh Země. Tento okruh tvoří rozdíl mezi siderickou a synodickou periodou. Indové si toho všimli už dávno a věděli, že naše Země je oběžnicí Slunce a Měsíc oběžnicí Země. Je až s podivem, že v Evropě pod vlivem křesťanství byl tento tento snadno pozorovatelný jev až do 17. století neznámý. A můžeme se jen ptát, kolik dalších, celkem zjevných faktů, nám díky našim dogmatům a zabedněnosti stále uniká.
Nicméně my jsme další oběh Měsíce oslavili jako vždy. Pozvali jsme asi 40 svatých mužů, připravil jsme pro ně pohoštění. Oni se nechali vyzdobit jako symboly boha Šivy, zazpívali, najedli se a potom zase odešli na místa u silnic, kde většinou žijí na chodnících.

Další den byla Natarádža púdža, neboli obřad k uctění boha Šivy, který ve formě Natarádži, pána tance, symbolizuje všemožné cykly ve vesmíru a životě vůbec. Socha pána tance, spolu se sochou jeho manželky, dcery Himaláje Párvatí a jejich slonolavým synem Ganéšou byly rituálně koupány v různých nektarech, které bohové lidem poskytují, aby mohli ve zdraví a čistotě prožít pozemský život a naplnit jeho nejdokonalejší smysl - osvobození věčného ducha z područí hmoty a iluze mysli. Mezi tyto nektary patří mléko, jogurt, přepuštěné máslo ghí, med, kokosové mléko, kurkuma, popel ze santalového dřeva vibhuti, růžová voda a spousta dalších substancí, které byly Bohu bohů poskytnuty koupelí. Za tyto dary se nám bohové odvděčí tím, že nám poskytnou to co k dobrému životu potřebujeme my. Je to přesně podle Bhagavadgíty 3.11 - 3.12.

Bohy živíte obětmi, vás uspokojí bohové.
Navzájem se tak živíce, získáte dobro nejvyšší.
Vaše potřeby bohové sytí obětmi dají Vám.
Kdo užívá tyto dary bez oběti ten zloděj je.

Po koupeli se božská rodina oblékne, vyzdobí květy a uctí ohňovým obřadem za zpěvu a recitace védských veršů.

No a den na to přichází předúplňkový den a noc a k Hoře se sjíždějí statisíce poutníků, kteří celý den a celou noc vytvářejí třináctikilometrový "průvod". Každý poutník dorazí k okružní silnici ze svého směru, tam většinou odloží obuv a bosky vykonají třinácti kilometrovou cestu, až dojdou do výchozího bodu. Zde ukončí své putování a vrátí se domů. Na obrázcích vidíte starého asketu, jeden z mnoha ohňů z kafru po cestě, obrázek Šivy, který lidé odmění drobnými mincemi. Východ Měsíce za jedním z hřebenů Arunáčaly, citrónové odstraňování tělesných obtíží, tento měsíc jsem to pro jistotu podstoupil hned dvakrát. Dál sádhua vedle Šivova lingamu, sádhua vázajícího šňůrky, jako symbol účasti na obřadu a na jeho připomínku. Další je můj oblíbený věštec s dcerou Šrímadí a papoušek vykukuje dole skrz mříže z k klece. Poslední foto je oheň před jižní branou Velkého chrámu. Před branami hoří ohně z kafru, máslové a olejové lampičky a podobně. Nejoblíbenější je východní, Radža gopura, neboli Královská věž. Tam ale policie už delší dobu zakazuje zapalování ohňů, protože dav lidí uctívajících Arunáčaléšvaru je velký a snadno může dojít ke zranění i bez plápolajícího táboráku z kafru. Tak si to věřící vynahradí u ostatních bran.

Doufám, že jste si úplněk také hezky a užitečně užili.

Mějte se krásně !!

Josef Fric