|
Vážení přátelé
Druhý den v Dillí jsem věnoval turistice a návštěvám přátel. Ráno jsem vstal, zašel na snídani do restaurace, tam seděl Ind z Keraly, který měl od boha poslání šířit své duchovní zkušenosti. Bůh ho poslal do Dillí a on tam čeká až potká další lidi, kteří mu pomohou naplnit jeho úkol. Nebyl to blázen, mluvil šesti jazyky, dříve pracoval v Arábii. Příjemně jsme si popovídali i s osazenstvem restaurace. Pak jsem šel na čaj, tam seděl Ind, který před deseti lety pracoval pro Američany v Iráku a znal naše vojáky a tamní poměry. Taky zajímavé setkání. Pak jsem vyrazil ke studně, která je asi dva kilometry daleko. Od rána poprchávalo, což bylo celkem příjemné osvěžení vzduchu. Ke studně jsem došel, geocachingovou schránku stejně jako před lety nenašel. Na dvou fotkách vidíte monumentální stavbu, 15 metrů širokou, cca 60 metrů dlouhou a hlubokou postavil král Ugraséna někdy v dávných dobách, přestavěna byla ve 14. století.
Pak jsem si dal restík a šel na oběd k Dípakovi. Po obědě jsem jel metrem za kámoškou Símou. Byl jsemu ní asi hodinu v práci, pak jsme jeli autem na Radžpath - cestu králů, výstavní místo Indie, kde se dělají vojenské přehlídky. Ulice vede od prezidentského paláce k Indické bráně. Před oběma monumenty vidíte českého turistu. Vyfotil jsem si po letech zajímavý nápis na jedné budově ministerstev, ten v českém překladu zní : "Svoboda nesestoupí k lidem. Lidé sami musí vyrůst ke svobodě. Je to požehnání, které musí být získáno před tím, než je vychutnáno." Tato moudrost je velice aktuální v současné politické situaci stejně jako v osobním duchovním životě každého člověka.
Na fotce za českým turistou je skupinka indických turistek, dále zmrzlinovými stánky obležená ulice k Indické bráně. Indická brána je památník padlým indickým vojákům ve všech válkách, které Indie vedla. Uprostřed brány hoří věčný oheň, který jména padlých vojáků na zdech brány osvětluje ve dne i v noci. Dále vidíte trochu máznutého prodejce bublifuků. Pak už je stánek s indickými specialitami a Síma a její kolega, kteří tam nakupovali nějaké dobroty. Pak jsme navštívili maminku Símy a po občerstvení jsem ji donutil dovézt mne na hotel. Už byla noc, mne čekalo balení, pár posledních nákupů, ještě krátká návštěva Dípaka a teď jsem na pokoji, měl bych spát, ale stejně budu zítra spát v letadle. Tak píšu tento poslední dopis z Indie.
Šubh Lábh - neboli Hodně štěstí.
Josef Fric
Zařazeno dne : 10.6.2014, zobrazeno : 2324
|