135. narozeniny Šrí Ramany

Vážení přátelé

Dnes jsme oslavili 135. výročí narození Šrí Ramany Maharšiho. Stalo se to před 135 lety v malé vesničce Tiručuli kousek na jih od Maduraje. Bylo 31. prosince 1879 a blížila se půlnoc. V místním chrámu zasvěceném bohu Šivovi vrcholil speciální obřad a do něj se ozval pláč nově narozeného dítěte. Slepá žena, které seděla poblíž uviděla záblesk oslnivého světla a prorokovala, že se narodil výjimečný člověk. Z dítěte vyrostl slušně vychovaný, všemožně nadaný, pravdomluvný a čestný mladík. V šestnácti letech uslyšel poprvé jméno hory Arunáčaly, která byla od něj vzdálena asi 400 kilometrů. Jméno znal, ale netušil, že je to skutečné místo na Zemi. Toto posvátné slovo spustilo transformační proces v jeho mysli, který vyvrcholil prožitkem smrti asi o měsíc později.
Ten den byl doma sám a pocítil zvláštní slabost. Nejprve ho popadl strach, ale za chvilku se hloubavý chlapec rozhodl, že tedy tento stav smrti prozkoumá. Lehl si na zem, spojil ruce na prsou, jak se to dělá mrtvolám, a pomyslel si. Teď jsem mrtvý, toto tělo se vezme a spálí na pohřebišti a je konec. Pak si uvědomil, že existuje ještě jiný pocit, zářivější a mámivější než mladé lidské tělo, pocit absolutní svobody a nepomíjivého štěstí. Tento pocit Ramanu zcela uchvátil a on v něm setrval až do konce života.
Během několika desítek minut se nadaný mladík změnil na dokonalého mudrce znalého největšího duchovního tajemství. Jeho život se zcela změnil. Většinu volného času trávil ve chrámu, kde stál mlčky před sochami bohů a z očí se mu řinuly slzy štěstí. Často upadal do stavu sámadhi, kdy se jeho mysl zastavila a čas běžel zcela bez jeho vědomí. Jelikož chodil do školy, tak Šrí Ramana vzpomínal, jaké asi měl s tímto přístupem výsledky, dostával úlohy domů navíc, ale jeho duše volala po té vnitřní radosti a štěstí.
Asi po měsíci opouští svou rodinu, zanechává kratičký lístek, a odjíždí za horou Arunáčalou. Tam se usadí v tisícisloupové hale, kde ho ale místní uličníci ruší házením kamení. Šrí Ramana se schová do temného sklepení a upadne do stavu sámadhi. Když ho po několika dnech objeví místní lidé, jsou jeho nohy do krve rozežrány rozličným hmyzem, ale mladík si toho ve svém vnitřním stavu absolutní blaženosti není vědom. Kněží zajistí lékařské ošetření hnisajících ran a nakrmí ho směsí obětin určených pro koupel soch bohů. Šrí Ramana se na chviličku probere a pak téměř okamžitě mizí do svého stavu spojení s věčností. Takto trávil pod Arunáčalou několik měsíců. Lidé se ho ptali, jak to bylo s jídlem. Šrí Ramana říkal : "Jídlo přicházelo, ale kdo by dbal o jídlo".
Prvních šest let Šrí Ramana vůbec nemluvil a odstěhoval se do jeskyně v úbočí Arunáčaly. Jeho prostá tichá existence lákala hledající ze širokého okolí a celé město chovalo svého milovaného mudrce v posvátné úctě. Od chvíle, kdy Šrí Ramana přijel k Arunáčale, už ji nikdy neopustil a prožil v její blízkosti 54 let. Za tu dobu ho navštívili lidé ze všech konců světa, klaněli se mu kněží a maharádžové, stejně jako prostí lidé a žebráci.
Dnes si přijely připomenout narození Šrí Ramany tisíce lidí. Jeho odkaz nikterak neztrácí na přitažlivosti, ani po 65 letech, kdy Šrí Ramana opustil své tělo. Sám to také před smrtí řekl: "Všichni pláčí, že odcházím. Ale kam mohu jít? Já jsem tady".
Šrí Ramana nebyl tělem. Šrí Ramana je nejvznešenější podstata života, která je v srdci každé bytosti. Tato věčnost, kterou máme každý ve svém srdci, je velice těžko postřehnutelná. Ale když vykonáme pouť k Hoře Arunáčale, s vírou, čistým srdcem a důvěrou, potom se Šrí Ramana v našem srdci může probudit a uchvátit nás stejně, jako mladičkého chlapce před 120ti lety.
Na prvním obrázku vidíte skvost ajurvédské medicíny. Knihy mého pana doktora psané na palmových listech před několika stoletími. Pojednávají o vlastnostech různých bylin a jejich použití pro lidské zdraví. Dále vidíte Arunáčalu o úplňkové noci, kdy měla čepici z mraků. Na dalších obrázcích je ranní obřad k Ramanovým narozeninám, ranní zpěv oslavných písní v tamilštině, zasypávání sochy Šrí Ramany květy a závěrečný obřad za zpěvu v sánskrtu. Dále vidíte jak se vaří pro 300 lidí oběd. Na dalším obrázku zpívá Nuthan, kněz, který vystudoval v našem ašrámu Sáma Véd. Na dalším obrázku se scházejí asketové, kteří jsou na tento významný den pozváni na oběd a sešlo se jich asi 200. Hosté se usadili, my jsme je vyzdobili květy a vonnými pastami, oni potom zazpívali, najedli se, požehnali nám a odešli zpět do svého bezdomoví.
Na dalších obrázcích vidíte květinovou výzdobu sochy Šrí Ramany a sálu, kde spočívá jeho tělo. Na večerní bohoslužbu zůstalo stále ještě několik set věřících a obdivovali svátečně provedený ohňový obřad. A poslední obrázek ukazuje, že odhaněč opic byl opět v plné pohotovosti.

Mějte se krásně

Josef Fric