Vážení přátelé
Po aktivní části výletu do Indie jsme si zajeli k móři na Andamanské ostrovy. Tyto ostrovy se nalézají asi 300 kilometrů od břehů Thajska a tvoří nejsevernější výběžek indonéského korálového souostroví mířící do Bengálského zálivu Indického oceánu. Tyto ostrovy byly součástí Britského impéria a byly dlouho obydleny pouze původním obyvatelstvem žijícím v prvobytně pospolném společenství. Indové ostrovy časem kolonizovali a původním obyvatelům vyhradili rezervace, kde mohou vcelku nerušeně žít.
Nově příchozí kolonisté přicházeli ze severu Indie, hlavně z Bengálska a z jihu Indie z Tamil Nadu. Přicházeli hinduisté, muslimové, sikhové a také křesťané. Vytvořili tak unikátní směs, kde se prolínají severoindické i jihoindické kulturní a náboženské tradice a samozřejmě i kuchyně.
V listopadu 1996 jsem byl na ostrovech poprvé. Bylo to na závěr mé první cesty do Indie, kdy jsme si po dvou měsících trmácení v autobusech a vlacích, prohlídkách památek a dalších turistických atrakcích včetně výletu do Himalájí, přijeli k moři odpočinout. Tehdy na ostrovech nebyl prakticky žádný turistický ruch a člověk si mohl splnit své robinsonovské sny. Spali jsem na plážích, vařili na ohni a koupali se v azurově modrém moři. Tušil jsem, že po tolika letech to bude jiné, ale nevěděl jsem jaké.
Návštěva ostrovů nás potěšila. Robinsonovská romantika je sice pryč, ale na ostrovech jsou fungující "Beach resorty", kde se člověk může celkem levně a bezpečně ubytovat. Moře je stále krásně azurově modré, ale na vnějších plážích se vyskytuje spousta plastových odpadků, které připlouvají po moří z Thajska a patrně i dalších zemí včetně Indie. Tak jsem si místo sbírky krásných lastur udělal sbírku odpadků asi z 10 metrů pláže. Myslím, že za těch dvacet let lidé znečistili moře opravdu hodně a měli by se nad svým odpadovým hospodářstvím hodně zamyslet. A to nejen v přímořských státech, ale i u nás v "čisté" Evropě, která pro změnu vytváří hory odpadků. Konec zelené agitace a podíváme se na jednotlivé obrázky.
Na prvních dvou obrázcích jsou romantické výjevy z pláží na ostrově Neil. Ten je klidnou oázou s 4000 obyvateli, 14 rikšami, jednou naftovou elektrárnou, dvěma benzínkami a asi 10 kilometry silnic. Pro turisty je tam asi desítka různých možností ubytování, pláže jsou vždy kousek od Vás a zbytek se klidně zvládne na kole. Další je Eko převlékárna kousek od našeho Sun Rise Beach Resortu. V centru ostrova kousek od přístavu je hlavní vesnice s marketem nabízejícím všeliký tovar, který si jen místní nebo turista přeje. Další obrázek ukazuje jeden z obchodů a cestu k restauraci Chad, která jako jediná uměla obsloužit turisty. Jelikož se jednalo o variantu Hospody na mýtince, proto jim vše trvalo stráááášně dlouho, občas něco zapomněli, tak poslední oběd o dvou chodech a čaji zaplnil v pohodě tři hodiny od zakoupení lístků do odjezdu lodi.
Na dalším obrázku je má maličkost v největší atrakci - houpací síti. Náš Beach Resort měl 8 pokojů, my jsme měli ten co měl číslo 301 :-) Dále jsem vyfocen před místním Saloonem - což bylo holičství.
Další fotka je z místní slavnosti, která trvala asi tři dny a vyvrcholila hostinou pro celý ostrov. Odehrálo se to ve chrámu zasvěceném bohu Krišnovi.
Dále jsme jeli na pláž, kde jsem v roce 1996 stanovali asi čtyři dny. Pláž je stále nádherně azurová, nicméně následující sbírku odpadků jsem nashromáždil jen z malého kousku písečné pláže. Na konci pláže (i ostrova) je cedule se zákazem používat pytlíky, což bohužel situaci moc nezachrání, ale i snaha se cení.
Další fotka ukazuje Mangrúvy - stromy rostoucí ve slané vodě a poskytující úkryt všemu možnému vodnímu i vzdušnému životu. Na dalším obrázku je jedna z benzínových stanic na ostrově a dále fotka úředníků v místním Eko imigračním úřadu. To už nastal čas návratu na hlavní ostrov, tak ještě fotka lodi se sudy pro naftu do místní elektrárny a pak jsme jeli lodí, která vzdálenost asi 30 km urazila za hodinu a něco.
Další den jsme vyrazili na Jolly Buoy, do Národního mořského a přírodního parku Mahátmy Gándího. Po zakoupení permitu můžete zakoupit lístek na loď, která odveze turisty na ostrov Jolly Buoy, kde jsou nejkrásnější scenérie podmořského života. V roce 1996 jsem tam dojeli a dvě hodiny plavali a řádili mezi korály a rybami. Nyní je vše hrozně přeorganizované, navíc tsunami v roce 2004 podmořský život hodně poničila a náprava bude trvat roky. Všechny nás navlíkli do plovacích vest. Když jsem dojeli na ostrov, byla tam malá část moře určená pro koupání, další část pro šnorchlování. To ale bylo za 300 Rs (cca 120 Kč) na 15 minut, člověk dostal kruh, aby se nemohl potopit a směl jen do malé oblasti za plavací částí. Cestou na ostrov jsem viděli nejednu spešl bójku. Pak nás vezli lodí se skleněným dnem a na jedné fotce vidíte, že tam opravdu živo je. Dále je má maličkost ve speciální plovací čepici. Pak je fotka místních dam, které se kupou v panžábí nebo dokonce i v sárí Za chvíli nastal čas odjezdu a tak jsme nastoupili na naše staré dřevěné lodě. Ta naše měla hrdý název The Wave Rider a jela asi 10 km za hodinu.
Další den jsem si půjčili motorku a jeli na druhý cíp ostrova zvaný Chidiya Tapu. Cestou jsem projeli nejprve městem, já jsem řídil motorku po asi 15 letech a zapůjčený kus byla docela silná motorka, tak jsem se musel hodně soustředit, abych v městském provozu nic nevyvedl. Naštěstí jsme předtím byli pro požehnání u Ganéši, odstraňovatele překážek a vše dobře dopadlo.
První foto je z Chidiya Tapu, kde je nyní organizovaná pláž, včetně Safe Swimming Zone. Na dalších dvou fotkách jsem má maličkost s helmou a motorkou - taky změna od roku 1996, tenkrát helmu nikdo neznal. Možná to souvisí s týdnem bezpečnosti na Andamanských silnicích, ale prostě jsem nemohl jezdit jen tak v turbanu. Při zpáteční cestě jsme udělali pár fotek pláží a pobřeží, cedule s ochranou proti krokodýlům, , kraba na útesu a chaloupky v kokosové plantáži. Tuto fotku jsem udělal už v roce 1996 a dnes je plantáž i chaloupka trochu ošuntělá. Poslední foto je Port Blairu z večerní vyjížďky a nehlásá nic jiného než I LOVE MY INDIA :-)
Mějte se moc krásně, přeji i Vám krásný únor.
Josef Fric
Zařazeno dne : 2.6.2015, zobrazeno : 1806
|