Džajpur poprvé

Vážení přátelé

Po dovolené u moře jsme se přesunuli o 2500 kilometrů na severozápad do Džaipuru, hlavního města pouštního státu Radžastán. Zde žije Gurudží Šrí Odžaswí Šarma. Za ta léta, co jezdím do Indie jsem tohoto velmi moudrého pána navštívil asi pětkrát a vždy to byl zajímavý a příjemný pobyt. Na stránkách Universal wisdom si můžete o Gurudžím přečíst mnoho zajímavého, poslechnout si jeho satsangy - přednášky o duchovním životě - v krásné angličtině a nebo přečíst jejich překlady do češtiny. Gurudžímu je 82 let, je vystudovaný právník, jeden čas byl i důstojníkem indické armády - v době války s Čínou o severní teritoria. Dále se živil jako právník a nakonec práva přednášel na univerzitě. Nyní má desítky oddaných hledajících v Indii a také na západě - v Čechách, Německu, Anglii a Rusku. Na dalším obrázku vidíte velkou indickou vlajku vlající v Central parku v Džajpuru. Tam se chodí ráno cvičit jóga. Skupinově tam cvičí účastníci kurzů u pana profesora, já si tam cvičím při východu Slunce svou pravidelnou jógovou sestavu Súrja Namaskár (pozdrav slunci). Nejsme tam samozřejmě jen my, ale spousta Indů tam po ránu pěstuje rychlé chození, běh, různá cvičení, jógu smíchu nebo tleskání. Podobná vlajka se objevila i loni v Dillí.
Další obrázek ukazuje pouliční prodej zeleniny a dále vidíte můj dlouhodobě oblíbený čajšop, nápis v hindi hlásá Pradíp restorant a majitel Pradíp se na Vás usmívá. Dále malé děcko páchá na ulici nějakou formu hygieny.
17. února byl v Indii velký svátek - Maha Šiva Ratri neboli Velká Šivova Noc. Bůh Šiva se tou dobou žení a tento svátek je oblíben po celé Indii. Tady v Džaipuru se zase tak moc událostí neodehrává. Jedinou velkou výjimkou je otevření Šivova chrámu v Maharádžově hradu. Tento chrám je veřejnosti otevřen pouze na Šiva Ratri a tak jsme se tam vydali podívat. Vystáli jsme si asi kilometrovou frontu, trvalo to skoro dvě hodiny. Na prvním obrázku vidíte vázu za branou, na kterém je veselý výjev ze života boha Kršny. Když byl mladý, vyrůstal na venkově ve Vrindavánu mezi pastýři a hlavně pastýřkami. Některé pastýřky se šly nahé koupat do řeky Jamuny a Kršna jim jejich šaty dá se říci ukradl, vylezl na strom a škádlil je, než jim šaty vrátil. Druhá fotka ukazuje konec fronty, osvětlená věž nalevo od stromu je věž chrámu, kam jsme spolu s tisíci dalšími místními věřícími mířili. Další foto ukazuje frontu, která vine až dolů, daleko za chrám boha Višnua, jehož věže jsou v pozadí. Další obrázek ukazuje mramorové okénko, kam Indové váží červené šňůrky s lasturami, patrně jako žádost na splněné přání. Odpoledne jsme potkali nějakou náboženskou skupinu, která hlásala sounáležitost mezi náboženstvími a žádala větší zapojení lidí do společnosti. Současná společnost je roztříštěná do mnoha zájmových skupin nebo jen jednotlivců, které všechny hájí především pouze své zájmy a myslí pouze na své obohacení. Taková společnost je nemocná a je potřeba ji léčit.
Další den jsem si udělal vycházku do starého města. Tady se mu říká Pink City, protože místní maharádža, chtěl mít své město jednobarevné a vybral si červenou barvu. Cestou jsem potkal vtipného muslimského prodavače banánů. Dále vidíte sklad ekologických hrníčků na jedno použití. používá se lehce vypálená keramika, po použití se hrníček vyhodí a po čase je z něj zase jen hlína. Na dalším obrázku vidíte bránu do Růžového města. Dále jsou dvě paní, které cosi prosívaly a čistily přes síta. Džajpur je město polodrahokamů i drahokamů. jeden ze stánků s polodrahokamy vidíte dále. Na dalším obrázku je pán s čajem mající siestu u chrámu slonohlavého boha Ganéši. Na dalším obrázku je fasáda největšího lákadla města - Palác větrů neboli Haval Mahal. Maharádžovy manželky si stěžovaly, že se nudí a nemají kontakt s ulicemi ve městě, tak jim nechal maharádža budovat tuto stavbu. Je to v podstatě jen tato přední fasáda s okénky a větracími otvory. Za ní jsou jen chodníčky a sedátka, kde ženy seděly, hleděly ven a patrně klábosily. Na dalším snímku je pouliční holičství a dále elektrické rikši čekající na rito. Pod velkým stromem stojí malý chrámek a patrně za to může strom, že je takto nakřivo. Na dalším obrázku je pouliční stánek, kde se vyrábí v Evropě nyní moderní výživový hit - čerstvá zeleninová šťáva. Další snímek ukazuje chrámek dalšího velmi oblíbeného boha Hanumána. To byl opičí bůh, hrdina Ramajány. jasně červená barva značí, že to je právě tento služebník boha Rámy, syn boha větru Vajua a vtělení Boha bohů Šivy.
Další obrázek ukazuje, že Džajpur je v podstatě jedna několikakilometrová cetkárna. Další můj snímek je moje oblíbená zábava. Indové zde v Džajpuru krmí hejna holubů a sypou jim kila a kila různého zrní a semínek. Já se bavím tím, že mezi ně vběhnu, vyplaším je a vyfotím. Holubi popoletí tak deset metrů a sednou si k jiné hromadě zrní. Poslední fotografie ukazuje výroby sladké smažené dobroty. Z pytlíku se do žhavého oleje lije těsto, které se usmaží a potom se vhodí do horkého sladkého sirupu, který těsto prosákne a zbarví do oranžova. Je to sladké a hodně mastné.

Přeji Vám také sladký čas, ať každý Váš dnešní den ten nejlepší, jaký prožíváte. To je ta nejkrásnější, nejjednodušší ale zároveň největší moudrost.

Josef Fric