Agra - poslední výlet

Vážení přátelé

Vše jednou končí, tak i tato cesta do země zaslíbené - do Indie. Závěr cesty většinou trávím v hlavním městě, kde sice není nic moc, co by se tu dalo duchovního dělat, ale je tu spousta obchodů, kde se dá koupit snad všechno. Takže kupuji domů dobrý čaj do masalky, některá dobrá koření, spoustu ajurvédských přípravků na různé zdravotní obtíže, zajdu i do značkového krámu Levi's a koupím si dobré kalhoty a košili. Nechal jsem si natisknout nálepky na sklenice s medem, všechno je tu levně, indicky kvalitně a hlavně hned.
Vyrazili jsme na jednodenní výlet do města Agry, města odkud Mugalové spravovali v té době největší a nejbohatší říši na světě. Zůstalo tu několik skvostných památek, hlavě světově proslulý památník lásky Tádž Mahal. Trochu kazí dojem, že je to vlastně hrobka císařovny Mumtaz Mahal, která zemřela císaři Šáh Džahanovi při porodu 14. dítěte. Císař tolik miloval svou ženu, že truchlil několik týdnů, vyhlásil týdenní státní smutek a sám se již nikdy neoženil (no, ještě dvě ženy mu zbyly). Na památku své milované se rozhodl, že postaví tu nejkrásnější stavbu na světě. Stavba je vybudována ze sněhobílého radžastánského mramoru, který má nádherné světelné vlastnosti. To trvalo jen asi pět let, dalších 17 let pracovalo 22000 dělníků na výzdobě, kdy se mramor zdobil reliéfy a hlavně nádhernou intarzií, vykládáním mramoru polodrahokamy různých barev. Zejména indický červený karneol má je také průsvitný a s průsvitným mramorem dělá nádherné obrazce. Tádž Mahal stojí skoro na břehu řeky Jamuny, a dále po proudu je vidět Agerská pevnost V dáli je vidět Agerská pevnost, odkud Mugalové vládli.
Šáh Džahan dokončil Tádž Mahal a rok poté ho jeho syn Auranzéb svrhnul. Šáh onemocněl, a jeho tři synové se rozhodli, že se poperou o to, kdo bude vládnout. Vyhrál Aurangzéb, tatínka zavřel do luxusního vězení v pevnosti s vyhlídkou na Tádž Mahal, své bratry a další příbuzné popravil a jal se vládnout. Šáh Džahan se sice uzdravil, ale Aurangzéb se již své vlády nevzdal. Vládl nejbohatší říši na světě, ale díky své náboženské netoleranci až fanatismu si rozkmotřil mnohé hinduistické vazalské státy a oslabil celou říši. Toho využili Britové a postupně ovládli celý subkontinent.
Aurangzéb nechal zbourat tisíce nemuslimských chrámů a na mnoha hinduistických posvátných místech postavil mešity. Dodnes kvůli tomu umírají lidé, například při sporech o mešitu, která stojí v Adhoji, na místě kde narodil bůh Ráma, hrdina eposu Ramajána. Před několika lety soud ve Varanásí, který rozhodoval, co může stát na tomto místě, asi po dvaceti letech bádání zjistil, že je to mimo jeho pravomoc a předal to vyššímu soudu v hlavním městě a i tento úřednický akt vyvolal nepokoje a myslím, že i pár lidí zahynulo.
Ale vraťme se zpátky k výletu. Na poslední fotce z Tadž Mahalu vidíte policistu s deštníkem. Podle toho si můžete představit, jaké bylo počasí. Bylo vedro, jste turista na jednodenním výletě a nemáte kam přes polední siestu hlavu složit. Najali jsme si rikšáka, a ten nás vozil po dalších památkách. Nejprve jsme jeli na takzvaný Bejby Tádž, což je vlastně menší, ale mnohem víc zdobený starší bratr velkého Tádže. Ten stojí asi tři kilometry proti proudu Jamuny na opačném břehu řeky. Je tam pohřbený nějaký příbuzný Mumtaz Mahal. Cestou jsem zašel na břeh mezi pradláky, tady na rozdíl od Varanásí prádlo vyvařují a potom nějak máchají v řece.
Pak následovala návštěva příjemné restaurace, prohlídka obchodu s výrobou nádherných intarzovaných věcí z mramoru. Je to stejná technika jako tehdy, moc pěkné, ale odolali jsme a nic si nekoupili. Další obchod bylo vyšívání zlatem a šperkařství, taky moc hezké.
Pak nás rikša zavezl na poslední dvě hodiny do pevnosti. Jistě poznáte vstupní bránu, která vede do areálu plného zahrad, paláců a mešit, vše z mramoru a červeného pískovce, vše nádherné a očividně hodně nákladné. Pohled na Tádž Mahal vidíte tak, jak se na něj mohl dívat Šáh Džahan svých posledních 8 let života. Další obrázek ukazuje palác, kde byly v podlahách jezírka s vodotrysky, všude byla voda, tekla, zurčela a hlavně osvěžovala vzduch. Tajemství způsobu čerpání vody nebylo dosud objasněno.
Předposlední obrázek ukazuje černý mramorový trůn, na kterém císaři sedávali a na posledním je jedna z hlavních zahrad.
Celodenní výlet byl opravdu vydatný, vlak měl asi 40 minut zpoždění, ale do Dillí něco dohnal. Tak jsme po půlnoci dorazili zpátky na hotel a šli vyčerpaní spát.

Mějte se krásně

Josef Fric