Den Republiky (nejen v Indii)

Vážení přátelé

Dnes tady v Indii slavíme Den republiky, který je spolu s Dnem nezávislosti hlavním indickým svátkem. Již včera jsem se dostal na politické shromáždění, které shodou okolností leželo na mé cestě okolo Hory. Naštěstí to zrovna končilo, tak jsem v pohodě prošel i trochu rozjařenými mladíky. Závěrečný politický projev, který jsem zdáli slyšel, měl náboj, jaký se od dob třetí říše neslyší. Tady se to dělá propaganda, polovic lidí negramotných (to ovšem neznamená že jsou úplně blbí), no prostě ráj politiků.
Den Republiky se slaví hlavně na školách, všechny děti i učitelé se vyzdobí indickými vlaječkami a mají slavnostní shromáždění s různými přednáškami. I když vlaječky se nenosí jen na školách, ale má je spousta lidí. A v tom je trochu ten paradox. Indický stát lidem toho moc nedává, kromě všeobecného bezpečí a dobré a dlouhodobé stability, ale žádné důchody, podpory v nezaměstnanosti, zdravotní pojištění, o všech ostatních výdobytcích sociálního státu, jako třeba pastelkovné, ani nemluvě. Přesto Indové mají svou Indii rádi. To my přes všechny výdobytky jen nadáváme. Vůbec si neuvědomujeme, co máme a mám pocit, že spoustu z toho si ani nezasloužíme.
V tento den pravidelně vyrážím na svůj oblíbený výlet po okolí. Nejprve jsem chtěl jet do své oblíbené restaurace na snídani, ale když jsem tam přijel, byla celá strana ulice rozbitá buldozerem. Všechny krámky a restaurace si udělaly slušné vchody do svých provozoven, ale nyní se budují nějaké nové kanály (ty starší otevřené udělané před pár lety asi nevyhovují). Tak prostě přijel buldozer, všechno rozmlátil a udělal tam místo. Majitel říkal, že zítra by měl mít vchod z boku, tak bude snad dál fungovat. Dal jsem si snídani ve svém Ašrámu a vyrazil na cyklovýlet.
Cestou jsem se stavil v cykloservisu přifouknout přední kolo, to proběhlo v pohodě za 2 rupie (60 haléřů). A už jsem jel. Cestou jsem udělal pár fotek vyzdobených dětí s vlaječkami. Pak jsem viděl indický pár kamsi na cestě, paní byla plně naložená, ale stejně jí to nezabránilo, aby do svého chlapa nehučela. Sypající kombajn ukazuje, že první sklizeň je v plném proudu a je snad dobrá. Dále je hezky udržovaná tradiční vesnická usedlost se slámovou střechou a hlínou pomazanými zdmi. Ty už se moc nevidí a často je nahrazují nové betonovo-cihlové stavby. Ty jsou sice hezčí a snadnější na údržbu, ale slámová střecha je ve vedrech lepší než klimatizace. Dále vidíte že se oře. Ta scéna mi připomněla kousek básně Budhovy vyjížďky od Jaromíra Rašina.

Znavený rolník se nad pluhem moří,
klikatou do země vyrývá brázdu,
pot s něho teče a voli jen líně
ztýráni horkem jdou klikatou cestou,
ostrý pluh rozrývá hroudy a červy,
kteří se v smrtelných bolestech kroutí....

No a kousek dál už se sází a připravuje další úroda, kdo si myslí že muži nic nedělají, uvidí, že na dalším obrázku svazky rýže připravují. A poslední obrázek ukazuje bilboard, že 22. ledna byl svatební den a pan Rámkumar a slečna Bhumadéví se vzali. Další bilboard naproti ukazuje, ke které politické straně manželé přísluší, což je asi v tomto případě důležité.

Jelikož tento dopis je hodně věnován politice, tak si na závěr neodpustím poznámku k dnešní volbě českého prezidenta. Pan Zeman ztratil jakoukoli mou úctu hned svým první vystoupením ve své funkci u korunovačních klenotů. Tam přišel ožralý z ruského velvyslanectví, čímž všem ukázal, že chlastání se svými ruskými zaměstnavateli je pro něj důležitější než tisíciletá královská tradice české statnosti. Co bylo potom, byla jen ubohá šou jednoho odporného starce a jeho přisluhovačů. Pokud se toto změní, budu rád. Pana Drahoše moc neznám, ale nemyslím si, že by mohl způsobit více škody našemu státu než pan Zeman. Pokud se to nezmění, tak to taky nějak přežijeme.

Mějte se krásně a přeji všem šťastnou ruku !!!!

Josef Fric