Kapitola pátá - Durjódhana

Karna korunován na krále Angy

Durjódhana

Když Karna dorazil domů, matka ho radostně přivítala, objímala ho, smála se a plakala, povídala všechny ty věci, co mu chtěla říct, když byl pryč. Potom otec objal svého syna a byl hrdý, že je žákem Parašurámy a sám je mistrem lučištníkem. Samozřejmě jim neřekl o kletbách, které ho potkaly. Ani všechna láska rodičů z něj nemohla smýt dvojitou kletbu. Věděl, že by je to těžce ranilo. Karna odešel z domu jako chlapec a vrátil se jako zralý muž, který věděl, že není dítětem štěstěny.
Karna zůstal doma několik měsíců. Matka se o něj radostně starala, když viděla, jak je hubený a nepřestávala ho krmit. Jednoho dne řekl, že musí jít do Hastinápuru. Tam poznají kdo je - nejlepší lučištník na světě. A tak Karna, Kuntin syn a nejstarší bratr Pánduovců, vyrazil do hlavního města Kuruů. Jeho osud před ním ležel jak zlověstný stín.
V Hastinápuru, v nové překrásné aréně plné obyvatel města, předváděli královští princové své bojové umění, které se naučili od svého učitele Dróny. Nejvíce obdivu sklidil Ardžuna, třetí syn Pándua a Kuntí, když předváděl svoji zručnost při boji s lukem. Diváci také viděli zuřivý souboj druhého syna Pándua Bhímy s Durjódhanou, prvorozeným synem slepého krále Dhrtaráštry. Durjódhana se několikrát pokusil Bhímu zabít. Proto jejich souboj nebyl jen ukázkou zručnosti, ale opravdový souboj na život a na smrt. Naštěstí učitel Dróna jejich souboj včas zastavil.
Karna sledoval Ardžunovo vystoupení a věděl, že jeho umění boje s lukem je lepší. Potom se rozhodl, že svoje umění v aréně předvede. Za branami arény rozezněl tětivu svého skvělého luku, který dostal darem od svého učitele. Hromové hřmění ztišilo celou arénu a všichni hleděli směrem k majestátní bráně.
Karna vstoupil hrdě do ztichlé arény. Jeho brnění zářilo a jeho dvě náušnice byly jak dvě kapky zářícího slunce. Jako zlatý lev, jako bůh vstoupil sebevědomě do bílé arény.
Karna se obrátil k Ardžunovi a řekl s povýšeným úsměvem : "Vidím, že jsi hrdý na své ubohé triky, které jsi právě předvedl. Když tvůj učitel dovolí, zopakuji tvoje triky s mými vlastními vylepšeními."
V hledišti se začal ozývat šepot, který zvyšoval napětí. Durjódhana hleděl na Karnu jako by viděl starého přítele, snad z jiného života. Ani Dróna nemohl odmítnout, už jen ze zvědavosti. Kdo byl tento lučištník, o kterém nikdy neslyšel a který prohlašuje, že je lepší než jeho nejlepší žák ?
"Ukaž nám své umění, cizinče !"
Karna se uklonil Drónovi a zahájil přehlídku, která za chvíli vymazala všechnu předchozí Ardžunovu slávu. Jeho ohně byly zuřivější, oceán ve vzduchu byl větší a zářivější. Dešťové mraky byly temnější a plné blesků. Vítr, který je odvál, hučel mnohem silněji. Tunel, kterým otevřel zemi, byl plný diamantů. Karnovy hory byly vysoké jako Himaláj a Ardžunovy vypadaly vedle nich jako malé vršky.
Když Karna skočil, zadíval se praotec Bhíšma na Drónu, aby viděl jeho údiv. Bylo jasné, že Karna zastínil jeho nejlepšího žáka. Durjódhana běžel ke Karnovi a pevně ho objal.
"Vítej v Hastinápuru, nejlepší lučištníku na světě! Ode dneška jsem já, Durjódhana, i naše Kuruovské království, k tvé dispozici. Buďme navěky přáteli !"
Bylo to vřelé přivítání. Durjódhana nejen viděl, že tento cizinec může porazit Ardžunu, ale cítil i podivnou náklonnost ke zlatému válečníkovi, jako by je spojovala nějaká pradávná bolest.
Karna byl nadšený za svého úspěchu a řekl : "Dnes uvidíme, kdo je lepší lučištník, zda Ardžuna nebo já. Já, Karna, ho vyzývám na souboj."
Ardžunova tvář zrudla vztekem.
"Jak se opovažuješ přijít nezván na náš turnaj."
"Je to turnaj a všichni jsou zváni ukázat své uměni na takových přehlídkách. Nebo sis Ardžuno myslel, že je to turnaj jen pro tebe ? Ale já tě vyzývám, přijímáš mou výzvu ? Nebo raděj uznáš, že jsem lepší než ty ?"
Ardžuna zařval : "Pojď chvastoune, já tě pošlu do pekla za tvými předky."
Klidný Karna odpověděl : "Nač bojovat slovy jako ženské, ať promluví šípy!"
Kuntí na tribuně si náhle uvědomila, kdo je ten cizinec. Vzpomněla si na den, kdy nechala odplout svého prvorozeného syna se zlatým brněním a náušnicemi. V tu chvíli omdlela.
Učitel Krpa, expert na souboje, vstoupil do arény mezi dva lučištníky lačnící po boji a pravil : "Karno, každý souboj potřebuje správný úvod. Zde před tebou stojí Ardžuna, třetí syn Kuntí a Pándua z královské dynastie Kuruů. Nyní nám řekni ty svůj původ. Kdo je tvůj otec a ke kterému rodu patříš ? "
Karna ztichl zahanbením. Ardžunovi se svým původem vůbec nemohl rovnat. Ardžuna se na Karnu díval s povýšeným úšklebkem. Ale v jeho srdci byl i jiný pocit, který bude mít vždy, když bude stát tváří tvář tomuto muži. Způsobí to krev v jeho žilách a krev v žilách jeho bratra Karny. To se však dozví až po velké válce, ve které Karnu zabije.
Náhle Durjódhana vyskočí a nahlas se Karny zastane : "Můj pane, nejstarší zákony praví, že jsou tři druhy králů. Jedni získají titul zrozením, druzí svou odvahou a třetí tím, že porazí jiného krále. Myslím, že králové druhého druhu nemusí být nutně válečnického původu. Nejen válečníci jsou stateční, ale i jiní lidé, pokud je to vůle bohů."
Durjódhana podlehl mocnému nadšení : "Chrabrost se nezískává pouze zrozením. Jestli Ardžuna chce bojovat s králem, ať se tak stane! "
Všichni zmlkli, protože nevěděli, kam Durjódhana míří. Durjódhana však pokračoval : "Království Angy, které nám nyní patří, nemá v tuto chvíli krále. Jsme šťastní, že můžeme našeho nového přítele učinit pánem Angy ! Až bude korunován, potom už Ardžuna nemůže odmítnout výzvu tak mocného protivníka."
Na stadionu bylo úplné ticho. Karna zvedl hlavu a oči se mu rozzářily novou nadějí. Durjódhana se na něj usmál. Potom předstoupil před královské lože, kde počkal na schválení. Praotec Bhíšma byl na Durjódhanu za jeho gesto pyšný jako snad nikdy. Pokývl hlavou a dal Durjódhanovi požehnání. Davy propukly v nadšení a provolávaly Durjódhanovo a Karnovo jméno. Nyní otec Durjódhany, slepý král Dhrtaráštra, požehnal činu svého syna.
"Můj synu, máš mé požehnání pro tento vznešený čin. Karna si zasluhuje království, ať je tedy králem Angy. Lidé touží sledovat souboj mezi ním a Ardžunou."
Okamžitě byl vyslán posel, aby přivezl na stadion vše potřebné pro korunovaci. Zlatý trůn, posvátnou vodu a rýži, vonné tyčky, květy, hedvábné vějíře a bílý slunečník, který byl znakem pána země. Přijel i dvorní kněz.
Durjódhana vzal Karnu za paži a dovedl ho ke stupínku se zlatým trůnem. Ostatní bratři házeli rýži a květy. Karna usedl na trůn za ohlušujících ovací arény.
Kněz pronášel védské verše a lil vodu z oceánů a řek říše na Karnovu hlavu. Bílý slunečník byl rozevřen nad ním a Durjódhana vložil korunu na Karnovu hlavu. Pak vzal svůj vlastní meč a podal ho Karnovi rukojetí napřed. Potom Durjódhana odstoupil a pravil : "Mocný Karno, nyní jsi král a Ardžuna jen princ. Nenech ho odmítnout souboj, jinak bude provždy znám jako zbabělec."
Karna vstal a s dojetím řekl : "Nevím, zda si zasloužím tuto čest. A i kdyby ano, jak se ti mohu odvděčit za to, co jsi pro mne dnes udělal ?"
Durjódhana se chvíli díval na Karnu a pak se usmál : "Nikdy jsem neviděl bojovníka jako jsi ty. Takový bojovník zaslouží být víc než král bezvýznamné Angy. Podle mne by jsi měl vládnout celému světu." Pak se odmlčel a zadíval se na Karnu. "A odplata za tu drobnost, co jsem pro tebe dnes udělal? Je jedna služba, kterou můžeš prokázat. Buď můj přítel."
Jejich pohledy se setkaly a Karna se zasmál. "To už dávno jsem."
Oba se objali a někteří lidé vykřikli : "Durjódhano, máš opravdu vznešené srdce, jsi pravý princ Kuruovského rodu."
Náhle všichni sledovali starého muže s holí, jak si razí cestu davem. Přišel do arény a když ho Karna uviděl, zaradoval se a běžel k němu. Athiratha, vozataj, objal svého syna. Ten poklekl k jeho nohám a složil k nim královskou korunu Angy.
Athirata hlasitě žehnal Durjódhanovi : "Princi Durjódhano, žehnám ti, máš opravdu vznešené srdce !"
Nyní se rozesmály tváře Pánduových synů. "Vozatajův syn !", křikl Bhíma. "Nejsi dost dobrý pro to aby tě Ardžuna zabil, vezmi si bič, ten se k tobě hodí lépe než luk."
Karna byl opět hluboce raněn a zvedl oči a zadíval se do Slunce, svého boha, o kterém nevěděl, že je jeho otcem.
Durjódhana zuřivě vyskočil a zařval : "Bratranče, jsi sice válečník, ale podle slov se zdáš být spíš žebrák. Odvaha není výsadou válečníků. Jen se podívej na původ našich učitelů, jeden se narodil ze škeble, druhý z rákosí. A co tvoje zrození a tvých bratrů. Tvá matka měla tři milence, ať to byl kdo chce. Vůbec nejste Pánduovi synové."
"Jak můžeš mluvit o původu. Podívej se na tvář tohoto hrdiny, na jeho přednosti, a musíš vidět, že on je víc válečník než ty nebo já."
"Říkam, že Karna si zaslouží vládnout světu, a kdybys nebyl slepý, tak to budeš vidět taky. Nezajímá mne, čí je to syn. Pro mne je to válečník a bude žít s válečníky!"
"Řekni svému urozenému bratrovi, ať bojuje s králem Angy, tedy, jestli má dost odvahy."
Náhle však padla noc a bylo příliš tmy pro souboj. Karna však dnes ukradl Ardžunovi jeho slávu a dav si Durjódhanu zamiloval za jeho gesto k zářivému cizinci. Durjódhana věděl, že Karnovo zjevení bylo nejlepší znamení v jeho životě.