|
Kapitola z knihy The Hill o životě Šrí Ramany Maharšiho vydané Šrí Ramana Ašrámem
Somu a jeho otec se začali střídat v ježdění povozem od časného rána do pozdní noci. Somu pracoval raději ráno. Pořád se vzdělával, ačkoli již nechodil do školy. Pravidelně navštěvoval knihovnu a našel mnoho zajímavých knih v Tamilštině. Mezi nimi také jednu nazvanou "Vše je Jedno". Ta vyprávěla o skryté základní jednotě všehomíru. Moc této knize neporozuměl a přál si ji ukázat svému příteli Visuovi.
Somu se učil i jinými způsoby. Stejně jako jeho otec ani on nehovořil zbytečně se svými zákazníky a mluvil jen když bylo co říci. Ale naslouchal konverzaci na povozu a tak získal přístup k novinkám, názorům, pomluvám a různým vědomostem. Také získal talent ukázat zákazníkům různé pamětihodnosti ve městě a okolo Hory.
Horké suché léto charakteristické pro město skončilo. Počasí začínalo být na poměry ve městě snesitelnější. Ten den vezl do města pana Mudaliara, majetného statkáře. Mudaliar připravoval nákladnou oběť na večer a chtěl předtím dovézt do chrámu mnoho potřeb a obětin. Somu vzal věci z povozu a následoval Mudaliara do chrámu. Vešli východní branou a procházeli podle tisícisloupového sálu. Několik uličníků házelo kameny a kusy cihel na schody vedoucí do podzemí sálu. Mudaliara rozčílilo, že posvátnost chrámu byla znesvěcena. Běžel k uličníkům mávaje holí, kterou obvykle nosil jako symbol svého postavení. Chlapci se rozutekli. V té chvíli z podzemí vyšel Šéšadrí Svámí. "Nejste zraněn?", ptal se Mudaliar. "Ne", odpověděl Svámí a odcházel, ale podívejte se na toho chlapce dole. Pomalu scházeli tápajíce dolů.
V malé pozemní kobce seděl chlapec bez hnutí a se zavřenýma očima. Byl asi stejně starý jako Somu, chlapec s kterým by si Somu mohl hrát. Ale tento chlapec byl jiný. Byl v hluboké meditaci, naprosto lhostejný ke svému okolí i k jejich přibližujícím se krokům. V kobce byl Šivův lingam a chlapec seděl v těsném prostoru mezi ním a zdí. Seděl tam dlouhé hodiny a vůbec nevěnoval pozornost tomu co se děje s jeho tělem. Navzdory špatnému světlu bylo vidět, že jeho tělo je pokryto mravenci a dalším hmyzem.
Tato podívaná a chlapcova naprostá nehybnost způsobila chvilku strnutí. Za chviličku se probrali . Mudaliar poslal Somu sehnat nějakou pomoc. Somu vyběhl ven a přivedl několik lidí pracujících v blízké chrámové zahradě. S obtížemi chlapce zvedli a vynesli ven. Překvapeně hleděli na jeho hnisající stehna a nohy. Chlapec se ani nepohnul a nedal znát, že by si jich všiml. Zdálo se, že si jich není vůbec vědom, setrvávaje v nadlidském tichu a zář z jeho tváře mohla pocházet jen z hluboké meditace. V Tiruvannamalai nebyli sadhuové sedící v lotosové pozici se zavřenýma očima žádnou zvláštností. Ale Somu nikdy neviděl tak naprosté pohroužení dovnitř.
Chlapec si stále neuvědomoval své okolí. Měl na sobě pouze bederní roušku a ani ta nebyla na svém místě. Umístili ho do Muruganovy svatyně poblíž věže. Sadhu, který žil v chrámu a vždy zachovával mlčení, zašel do svatyně Bohyně a přinesl tekutinu ve které byla socha Bohyně rituálně koupána. Byla to směs mléka, kurkumy, ovoce, ořechů, jogurtu a několika dalších věcí. Nalili trochu této tekutiny do chlapcova hrdla, po té co s ním několikrát zatřásli a přivedli ho k vědomí. Polkl to a téměř okamžitě sklouzl zpět do svého nehybného stavu.
Somu musel odejít a dokončit svou práci s Mudaliarem. Avšak během několika následujících dní mohl částečně odhalit tajemné zjevení chlapce. Hovořil s několika lidmi a poskládal jednotlivé události. Holič poblíž chrámové nádrže řekl, že oholil hlavu mladého chlapce, zjevně brahmánského chlapce, protože nosil posvátnou šňůrku. Když si ukládal své nástroje, všiml si jak chlapec odhodil nějaké peníze a také posvátnou šňůrku. Roztrhl své dhótí, z kousku si udělal bederní roušku a zbytek také zahodil. Někdo viděl chlapce stejného popisu běžícího ke chrámu během krátké přeháňky. Někteří lidé ho viděli sedět bez hnutí v tisícisloupovém sále. Několik uličníků přiznalo, že na něj házeli kameny, prostě jen tak, jeden však řekl, že chtěl zjistit, zda chlapec meditaci jen nepředstírá, protože v takovém věku nemohl být v tak hluboké meditaci. Potom přišel Šéšadrí Svámí a zkoušel odehnat uličníky svým bláznivým způsobem. Házel kameny po uličnících a oni zpět po něm. Taková hra se jim líbila. Chlapec však nic neřekl ani se nechránil, prostě se zvedl a odešel do podzemní kobky. Chlapci se báli jít do podzemí a tak házeli kameny jen ze shora. Když viděli, že Šéšadrí Svámí vystupuje jako chlapcův ochránce, tak ho začali nazývat Malý Šéšadrí. Zbožná paní řekla, že mu dávala jídlo, ale když jídlo pro něj a ostatní sadhuy připravila, tak jej odmítl a šel k blízkému domu a jeho majitelka, poté co poznala jeho tlesknutí, mu dala nějaké jídlo.
Během několika dalších dní si Somu předsevzal chlapce navštívit. Ten setrvával ve svém stavu podobném transu. Jedné starší zbožné ženě se povedlo ho vykoupat. Chrámový kněz zajistil denní dodávku mléka.
Během krátkého času bylo město dychtivé po informacích o nově příchozím. Začaly se shromažďovat davy lidí uctívajících odříkání a duchovní pokrok. Někteří sadhuové se snažily dav lidí usměrnit. I když byl chlapec stále ve stavu transu, bylo zřejmé, že chce být sám. Během několika týdnů se stěhoval do různých částí chrámu a jeho zahrad. Když začal výroční festival skoro všichni poutníci, kteří navštívili chrám chtěli vidět chlapce a poklonit se mu. Neznali jeho jméno a tak mu jednoduše říkali Brahmana Svámí.
Zařazeno dne : 3.10.2012, zobrazeno : 6941
|