Jízda na stříbrných vozech

Vážení přátelé

Včera v noci pokračoval festival noční jízdou bohů na stříbrných vozech. Tato událost přilákala spoustu věřících, kteří si tuto událost opravdu užívají, radují se a zároveň cítí pokoru před svými milovanými bohy. Celou noc i skoro celý den pršelo, takže venku byla skoro stoprocentní vlhkost, ale uvnitř haly, kde se bohové připravují byla snad dvěstěprocentní, voda se srážela a stékala po sloupech. Během minuty se mi zapotil objektiv i foťák nejen zvenku, ale i uvnitř. No pár fotek jsem ještě stihl, pak jsem venku musel foťák nechat vyschnout.
Na prvním obrázku je stříbrný Nandin, býk, vozidlo a také nejbližší oddaný samotného Boha bohů Šivy, v tlamě má nacpané nějaké chutné listí. Dnes ráno vlezla do našeho ašrámu Athithi kráva a podobně si pochutnávala na našich kytičkách. Dále už vidíte zapařenou přípravu bohů na dnešní noční cestu a veselé trubače.
Na dalším obrázku je oranžový Ganéša, který patří k Šivovu lingamu uprostřed chrámu, normálně se tady vůbec nesmí fotit, ale dnes je přece Dípam a jako o Šiva Ratri, platí jediný neporušitelný zákaz focení centrálního lingamu.
Dále je vidět jak se Nandin veze davem a pak už místo, kde pána Šivu nakládají na stříbrný vůz. A není to vůbec snadné, nosítka vleče tak čtyřicet lidí a teď s nimi mají vylézt na vysoký vůz. Naštěstí se to povedlo a nikomu se snad ani nic nestalo. Lidé před mříží, na mřížích a za mřížemi to oslavili hromovým Annámalai ki aróhara.
Poslední dva obrázky jsou pohled na dav, který bude ještě tak hodinu čekat, než se dokončí výzdoba, udělá potřebný obřad a Bohové vyrazí na dvoukilometrovou cestu okolo chrámu. Jeden z nich je hraní s HDR, ale asi to není moc vhodné.
Malá poznámka na konec. Obdivuji radostnou oddanost v podstatě všech Indů jejich bohům. Jejich důvěra připomíná důvěru dětí ke svým rodičům, bezvýhradnou a bezstarostnou. My jsme se vydali cestou logiky, nedůvěry a efektivity. To sice přináší určité bohatství a pohodlný materiální život, ale nějak nám to bere vnitřní radost, spokojenost a naplnění života. Když jsme se včera vraceli, jeden brahmín z našeho ašrámu srovnával život v Indii a mimo Indii asi takto. V Indii život řízen řádem, znalostí zákona předaného Bohy, kterému se říká dharma, kdežto na zbytku světa se žije na základě pokrývání potěšení a tužeb. A asi má pravdu, protože i do kostela se u nás chodí žádat boha o nějaké požitky a lidé jsou i na mši stavěni do role hříšných prosebníků. I v Indii lidé samozřejmě prosí bohy o různé úsluhy, ale na druhou stranu berou boha jako milujícího rodiče, který zcela jistě má své hodné děti rád.

Přeji Vám trochu té zcela nelogické a neefektivní radosti.

Josef Fric