Maha Šiva Ratri 2016

Vážení přátelé

Tak zde pod Horou Arunáčalou proběhl jeden z nejvýznamnějších hinduistických svátků - Maha Šiva Ratri, neboli Velká Šivova Noc. Letos byla oslava o něco chudší, protože ve Velkém chrámu probíhá totální rekonstrukce před Maha Kumbha Ambišekam, neboli Velké koupání chrámových věží. Všude stojí bambusová lešení, a tak vedení rozhodlo o kompletním zákazu všech ohnivých lampiček a s nimi se svezly i veliké obrazce - mandaly ze života boha Šivy. Důvod je zřejmý - jedna dobře umístěná olejová lampička a byla opravdu speciální ohňová šou. Nicméně dva obrazce byly na pradakšinové cestě u mé (a nejen mé) oblíbené prolejzačky Idukkupilliar. Ty vidíte na prvních dvou obrázcích.
Já jsem vyrazil po setmění a několika obřadech ve Šrí Ramana Ašrámu bosky obejít Horu, cestou jsem dostal spoustu dobrot, sladké slané, pálivé, pití i jídlo, neboť i tato noc je příznivá k pohoštění poutníků, což dárci přinese spoustu kladných bodů tam nahoře.
Další dva obrázky jsou z Velkého chrámu něco po půlnoci. Je to koncert nějaké skupiny a potom jak to v chrámu vypadá, rozvalit se a zdřímnout si na vyhřátých kamenných podlahách je to, co Indové považují za udělat si pohodlí.
Tou dobou začíná vrcholit obřady k uctění sochy, která zde na jihu je vždy na zadní straně chrámu - Lingobhavy, neboli Boha Šivy ve tvaru prvního Lingamu, nekonečného sloupu ohně, který protnul do té doby téměř prázdný vesmír. Socha zobrazuje tento sloup a v něm je zobrazen její zdroj - Šiva, dále tam jsou Višnu jako kanec a Brahma jako labuť. Ti hledali konce tohoto sloupu, ale nenašli a tak nakonec chca (Višnu) nechca (Brahma - toho to stálo jednu hlavu) museli uznat Šivovu nadřazenost. Jedna taková socha je na dalším obrázku s výzdobou z posledního obřadu.
Pak jsem dorazil znovu do Šrí Ramana Ašrámu, poslechl si chvíli zpívání véd a okolo půl druhé jel do svého Athithi ašrámu umýt ušoupané nožky a spát.
Dnes je nejlepší den našít si na kůži slušivý kožíšek z citrónů, a vyrazit s děsivě vypadajícími společníky vyprovodit jakousi formu Bohyně do města. Je to něco jako naše Mikulášské průvody, ale z takového Mikuláše by měly děti asi dlouho trauma. Ten náš je proti zdejší postavičkám jen senilní děda :-)
Tím končí moje zpravodajství z mejdanů v jižní Indii.Dnes se balím, zítra ještě jednou navštívím Horu a odpoledne odjíždím do Čennaje na noční vlak do Dillí. Tam pobudu jen krátce a nočním vlakem pojedu do Varanásí na 17 dní. Zde bude minimálně jeden mejdan - šílený svátek Holi, tedy něco jako naše Čarodějnice a Velikonoce dohromady.
Pak jedu zpět do Dillí a 2. dubna letím přes Istanbul domů.

Mějte se krásně !!!

Josef Fric