Kapitola první - Kuntí   

Kuntí

V dávno minulé době vládla na Zemi jiný čas. To období se nazývalo dvápara. Země ještě nebyla oddělena od nebes tak, jak je tomu v nynější době Káli. Bohové, mudrci a další obyvatelé nebes často veřejně Zemi navštěvovali. Dvápara se však blížila ke svému konci a doba temna Káli rychle nabývala na síle. Mnozí mudrci, jako Vjása a Durvása, však stále pobývali na Zemi v Bháratě.
Král Súra z rodu Vršnijovců měl syna Vasudévu a dceru Prthu. Jeho synovec, král Kuntibhodža, byl Súrovi blízký jako vlastní bratr. Kuntibhodža nemohl mít děti a byl velice nešťastný. Súra se obával o osud svého synovce a proto se rozhodl dát svoji dceru Kuntibhódžovi, aby ji vychoval jako svoji vlastní.
Všechny Kuntibhódžovy strasti náhle zmizely. Prtha se stala jeho největším štěstím a on tuto kouzelnou a krásnou dívku miloval nade vše na světě. Byla jeho Sluncem, Měsícem i hvězdami, byla jeho světem i celým jeho vesmírem. Kuntibhodža nazval Prthu podle sebe Kuntí, aby mu vůbec nic nepřipomínalo, že není jeho.
Kuntí rostla v jeho paláci a byla den za dnem krásnější. Kdokoli ji spatřil, tvrdil že v celé Bháratě není tak nádherná princezna jako Kuntí. Mnozí tvrdili, že by byla nejlepší manželkou pro nějakého Boha, než královnou pro obyčejného smrtelného krále. Ani netušili jak jejich tvrzení budou blízko pravdě.
Jednoho dne se v Kuntíbhodžově městě objevil mudrc Durvása. Osud ho tam zavál, protože měl stát na počátku dramatu, který se právě začne rozvíjet v čase. Mudrc Durvása byl znám svou hněvivou povahou, kdy za sebemenší nedostatek v pohostinnosti byl schopen hostitele proklít. Kuntibhodža nechal na Kuntí, aby se postarala se o vzácného hosta. Ačkoli mladičké Kuntí bylo sotva čtrnáct let, splnila roli hostitelky tak skvěle, že i sám Durvása byl nadmíru spokojen.
Durvása se rozhodl, že musí Kuntí odměnit. Osud byl tak napjatý, že se ho dalo téměř dotknout. Zavolal ji, aby se k němu přišla posadit. Položil jí ruce na hlavu a laskavě řekl : "Drahá Kuntí, jaké jsi zvláštní dítě. Starala jsi se o mne tak dobře, že tě chci odměnit darem, jaký překoná vše, co ti mohou nabídnout otcovi přátelé. Naučím tě mantru, která je pradávná a mocná. Až se jí naučíš, řeknu ti k čemu se používá." Poručil dívce, aby před ním poklekla. Jak opakovala tajemná slova, cítil Durvása jak vlny osudu bijí v jeho těle. Netušil, proč se rozhodl naučit tuto princeznu mantru, která nebyla určená pro takové dítě. Stejně tak nevěděl, co ho přivedlo do Kuntibhodžova města.
"Pamatuješ si ji?"
Kuntí přikývla, vstala a sedla si vedle Durvásy. "K čemu je ta mantra?"
Durvása zůstal chvíli potichu, nevěděl, zda jí má říci k čemu skutečně mantra je. Potom řekl: "Je to mantra pro Bohy. Když myslíš na nějakého Boha a vyslovíš ji, objeví se před tebou."

Zařazeno dne : 16.6.2014, zobrazeno : 2105