Kapitola sedmá - Brahmín Súrja

Karna, syn boha Slunce

Brahmín Súrja

Tak jako otcem Karny byl Súrja, bůh Slunce, otcem Ardžuny byl vládce bohů Indra. Karnova moc byla obrovská, proto se Indra rozhodl, že Ardžunovi a ostatním synům Pándua pomůže. Ale Súrja vytušil jeho záměr a v noci Karnu navštívil jako zářící brahmín.
"Karno, poslouchej co ti povím, přišel jsem, abych ti zachránil život."
Brahmín se zdál Karnovi velice povědomý a zeptal se : "Brahmíne, řekni, co jsi mi chtěl povědět."
Brahmín řekl : "Uctíváš každé poledne boha Slunce, a když tě někdo požádá o laskavost, nikdy ho neodmítneš. Tvá dobročinnost je známá a díky ní jsi opravdu výjimečný."
"Ale zítra, Karno, přijde pro almužnu nepřítel, který chce tvoji smrt. Sám Indra přijde přestrojen za brahmína a požádá tě o brnění a náušnice. Je to otec Ardžuny a tyto dvě věci, o které požádá, jsou tajemstvím tvého života."
Brahmín pokračoval : "Tvé zlaté náušnice patří matce bohů Aditi a tvé brnění bylo posvěceno nektarem nesmrtelnosti. Když se vzdáš náušnic, vzdáš se půlky svého života. Když se vzdáš i brnění, už nebudeš žít dlouho. Brnění tě nechrání jen proti zbraním, ale proti moci samotného času."
"Přeji si tvé dobro, až Indra přijde, nabídni mu cokoli jiného, zbraně, zlato, své království. Ale řekni mu, že se nemůžeš vzdát svých náušnic a brnění."
Karna byl dojatý : "Jak jsi ke mně laskavý, cizinče. Nebudeš obyčejný brahmín, když víš, co se stane zítra. A když navíc víš, co má na mysli pán bohů."
"A taky jsi zvláštní tím, že mne máš rád. Žiji v tomto smutném světě dlouho a potkal jsem jen dva lidi, kteří mne milovali. Má matka Rádha mne miluje a taky Durjódhana. A teď se zdá, že je ještě někdo třetí. Brahmíne, řekni mi, kdo doopravdy jsi."
Brahmín se rozzářil a řekl : "Jsem Súrja, bůh Slunce, kterého každý den uctíváš. Miluji tě za tvou lásku a oddanost."
Súrjovo tělo zářilo všemi barvami a Karna padl k jeho nohám.
"Můj Pane! Ty jsi můj milovaný bůh, jediný, kterého uctívám. Jsem tisíckrát požehnán tvou dnešní návštěvou." Karna objal Súrjovy nohy a plakal dojetím.
Súrja pravil : "Karno, v tobě je více cti a pravdy, než v jakémkoli jiném člověku. Nepřišel jsem jen tak, ale proto, abych tě varoval. Až zítra přijde Indra žebrat, nedávej mu náušnice a brnění."
Karna se podíval na Súrju, o kterém netušil, že je jeho otec : "Můj pane, pronesl jsem svou přísahu ve tvém jméně. Vždy, když tě uctívám, čekám, zda někdo přijde pro milodar. Dávám tyto dary ve tvém jméně a dám cokoli, o co mne kdo požádá."
"Celé roky jsem tento rituál neporušil. Svou přísahu jsem složil v době, kdy mne trápilo, že všichni mne odsuzují za můj původ vozatajova syna. Bylo to potom, co mne můj učitel proklel. Tato dobročinnost mne povzbuzuje a uklidňuje mé smutné srdce."
"Čím je mi dar, který daruji, milejší, tím více klidu získám. Můj pane, když někdo přijde a požádá mne o můj život, modlím se, abych měl sílu vzdát se ho bez jediného zaváhání. To bude má spása a přinese mi věčnou slávu."
Bůh Slunce poslouchal svého syna, s láskou, pýchou ale také obavami.
Karna pokračoval : "Nikdy jsem tento život neměl moc rád. Nikam jsem nikdy nepatřil. Ani mé nevlastní matce Rádze, i když ona mne miluje víc než svůj život."
"Čest je jediné, co má pro mne cenu. Svou čest jsem si musel vydobýt tím nejtěžším způsobem. Když mne Indra zítra požádá o brnění a náušnice a já odmítnu, má čest zanikne v jediném okamžiku. Pravda, mohl bych žít déle, ale místo cti mne přežije hanba."
"Jestli zítra Pán nebes přijde ke mně jako žebrák, dám mu s radostí svůj život. A tato poslední dobročinnost mi zajistí nehynoucí slávu."
Karnova tvář se zasmušila : "Osud nikdy nebyl mým spojencem, od chvíle co mne má pravá matka opustila. Můj život byl těžší než život kohokoli jiného. Nepochybuji o tom, že Indra i osud jsou na straně Pánduovců. Vím, že ačkoli jsem lepší lučištník, tak mne Ardžuna zabije. Ještě jsem to nikomu neřekl, ale vím, že až se nakonec střetneme, tak jak je dáno od našeho narození, Ardžuna mne zabije."
"Jsem si tím jistý. Není dne, abych na to nemyslel. Ano, Ardžuna může vzít můj život, ale je jedna věc, kterou nikdy nedostane - moji čest. Má čest je pro mne cennější než můj život. Už dávno jsem si čest zvolil za svoji družku a i ve smrti se jí budu pevně držet. Jen ona dává mému životu smysl, ona ho očišťuje od všeho zlého. Bez cti ztrácí můj život smysl. Jak bych mohl toužit po dlouhém životě, když ztratím jeho smysl?" "Nevadí mi, když si Indra vezme mé brnění a náušnice, když mne za to odmění nesmrtelností ducha."
"Sůrjo, přísahám ve tvém jméně, ve jméně mého jediného boha : Neodmítnu Indrovu žádost!"
Bůh Slunce řekl : "Ach Karno, nedělej takovou hloupost. Život je stejně cenný jako čest. A co tvá žena a tví synové? Co Durjódhana ? Vzdej se brnění a náušnic a vzdáš se vítězství. Jen ty můžeš stát Pánduovcům v cestě k vítězství."
"Co to bude za slávu až budeš mrtvý ? Můj oddaný, také já tě mám rád za to, že mne každý den uctíváš. Ve jménu této lásky tě žádám - nedělej takovou hloupost ! Vyžeň Indru až zítra přijde žebrat."
Karna pravil se slzami v očích : "Jen tebe jsem celý život uctíval a jsem šťastný, když cítím tvou lásku. Ale nemohu udělat co žádáš. Nebojím se smrti, ale bojím se jen pomyslet na hanbu. Složil jsem přísahu. Nemohu ji porušit ani kvůli vítězství, ani pro všechny naše životy."
"Ó pane, jako větší radost bych mohl získat, než to, že mne navštívíš tak jako teď ? Požehnej mi Sůrjo, polož tvé ruce na mou hlavu a zajisti mi nehynoucí slávu !"
Sůrja brahmín řekl : "Tvoje ctnost je větší snad než Judhišthirova. Skoro jako byste byli bratři a ty jsi ten starší. Jsem na tebe hrdý Karno. Až zítra Indra přijde a ty mu dáš brnění a náušnice, požádej ho na oplátku o jeho zbraň Šakti. Ta tě může částečně ochránit, když budou brnění a náušnice pryč."
Potom Sůrja položil svém zářivé ruce na Karnovu hlavu a zmizel z jeho snu. Karna se probudil a až do svítání o svém snu přemýšlel.