Kapitola osmá - Žebravý Indra

Karna vyřezává své brnění z těla

Indra žádá brnění

Ráno se zdálo, že Slunce vychází pomalu, jako by chtělo oddálit hodinu Karnova uctívání. Nakonec ale nevyhnutelně vyjít muselo. Karna byl jako v horečkách, netrpělivě vyčkával poledne. Cítil nevyhnutelnost svého osudu.
Nakonec čas modlitby přišel, Karna stál se sepnutýma rukama, zíral do Slunce a zpíval Sluneční mantru. Na konci, jak sklonil svou hlavu, uslyšel za sebou slabý žebrající hlas : "Almužnu, Ó králi, prosím almužnu." Karna se otočil a uviděl starého a vyzáblého brahmína s napřaženýma třesoucíma se rukama. "Almužnu králi, přišel jsem si pro almužnu. Slyšel jsem, že nikdy nikoho v tuto hodinu neodmítneš."
Karna hleděl na starého brahmína před sebou a jeho srdce divoce tlouklo. Nemohl uvěřit, že je to vládce bohů, kdo stojí před ním. Po chvilce ticha se Karna zeptal : "Jakou almužnu žádáš starče ? "
"Karno, nechci ani krávy, ani zlato ani diamanty", odpověděl brahmín. "Nechci nic, co obvykle brahmíni žádají."
"A co ti mám dát ?"
Brahmínovy oči žádostivě spočinuly na Karnových náušnicích a potom jeho pohled sklouzl dolů na jeho brnění, které bylo jako zlatá kůže. Žebrák zašeptal : "Chci toto, tvé náušnice a brnění."
Karna se zasmál a rozhodl se, že nechá vládce bohů trochu žadonit. Řekl pomalu : "Divná almužna pro brahmína. Co s nimi budeš dělat ?"
"Slyšel jsem, že jsi největší dárce na světě", řekl brahmín.
"Dám ti jiná brnění a náušnice, tak cenná, jak jen budeš chtít. Tyto jsou však částí mého těla a já je nemohu sundat."
"Chci tyto tvoje náušnice a brnění. To je vše co chci."
"Dám ti obrovské bohatství, dám ti celé mé království, ale ne tyto moje věci."
"Přišel jsem si pro tvé zlaté náušnice a brnění. Vyřízni je ze svého těla a dej mi je. Slyšel jsem, že v tuto hodinu nikdy neodmítneš žádné přání. Nebo jsem slyšel špatně ?"
Karna byl rád, že může vládce bohů trochu potrápit. "Starče, možná nevíš o co mne žádáš. Lesk mých náušnic a brnění tě přitahuje, ale až uslyšíš, co pro mne znamenají, potom je jistě nebudeš víc chtít."
"Brahmíne, to nejsou obyčejné náušnice a brnění. Jsou to ochránci mého života. Byly namočeny do nektaru nesmrtelnosti, který pijí bohové. Narodil jsem se s nimi, abych byl neporazitelný válečník. Slíbil jsem mému příteli Durjódhanovi, že zabiju Ardžunu a vyhraji válku této epochy pro něj."
"Tak mne požádej o cokoli jiného, jen mi nech náušnice a brnění."
Brahmín opakoval : "Urazil jsem dalekou cestu, abych získal tvé náušnice a brnění. Chci jen je a nic jiného."
Karna viděl obavy v jeho tváři a začal se smát. "Proč se směješ ?" křikl brahmín.
Karna sepnul ruce a pravil : "Protože vím, kdo jsi můj pane. Jsem velmi požehnán. Když ty Indro, největší velkorysý dárce přijdeš pro almužnu ke smrtelníkovi. Vím, proč chceš mé náušnice a brnění. Vím, kvůli komu jsi za mnou přišel. I když je to můj život, o který prosíš, jsem hrdý, že ti jej v tuto posvátnou hodinu mohu dát."
Karna vytáhl meč a vyřízl si zlaté brnění ze své hrudi a potom i náušnice ze svých uší. I když hodně krvácel, přesto s úsměvem položil almužnu k nohám užaslého boha.
"Tady je, můj pane, almužna mého života. To proto, že nikdy v tuto hodinu nikoho neodmítnu."
Karnova tvář zářila radostí z jeho největšího daru, vždyť se vzdal svého vlastního života. Byl tak nadšený, že mu vyhrkly slzy z očí. Déšť květů se snesl z nebes a Indra ve své vlastní podobě stál před ním, také dojatý až k slzám.
Indra řekl : "Jsi ten nejvznešenější člověk, jakého jsem kdy viděl. Požádej mne o jakoukoli laskavost, a já ti ji poskytnu. Můžeš mít vše, kromě mého hromoklínu."
Karna řekl : "Kdybych za svůj dar požadoval nějakou protislužbu, potom by můj dar ztratil cenu. Nicméně Tě požádám o dar a řeknu ti, z jakého důvodu."
"Přišel jsi ke mně z lásky k Ardžunovi a jeho bratrům. Požádal jsi mne o můj vlastní život, a to v hodině, kdy by mé odmítnutí zničilo mou čest. Indro, za to budou bytosti o tobě mluvit velice zle. Dej mi tvou Šakti za brnění a náušnice a lidé řeknou, že Indra dal Karnovi svou vlastní zbraň za jeho cennosti. Šakti nespasí můj život, ten je pořád prokletý. Ale cítím k tobě zvláštní lásku a chci ochránit tvou pověst."
Indra nemohl uvěřit, že bojovník, který stojí před ním, je smrtelník. Zašeptal : "Dnes jsi porazil vládce bohů. Na tvém těle nezůstane žádná jizva po zraněních, která jsi si způsobil , když jsi si vyřezal náušnice a brnění."
Indra zvedl ruku všechna zranění zmizela. Potom Karnovi požehnal : "Ať je tvé tělo zářivější, než když jsi měl své brnění" a Karnovo tělo se rozzářilo. "Co se týče Šakti, tak ti jí dám. Můžeš ji použít jednou a Šakti zabije jednoho bojovníka, na kterého ji namíříš. Pak se vrátí ke mně a už ji nikdy neuvidíš."
Karna se usmál : "Potřebuji ji jen jednou, mám jediného nepřítele."
Indra ztuhl, ale pravil : "Kršna chrání mého syna. Nemůžeš zabít Ardžunu ani mou Šakti."
Karna řekl : "Uvidíme, alespoň mohu zkusit vyhrát válku pro Durjódhanu."
"Vyhrát nebo prohrát válku, na tom nezáleží. Dnes jsi vyhrál nesmrtelnou slávu díky almužně, kterou jsi mi dal. Dávám ti jméno Vaikartana, za to jak jsi si vyřezal brnění z těla. Lidé budou ode dneška navždy říkat, že největší dárce nebyl Indra, ale Karna. A tvá sláva, Karno, bude žít tak dlouho, dokud bude existovat tento svět."
"Už nastal čas, abych odešel."
Indra zvedl brnění a náušnice a ty se jeho dotekem rozzářily jako nikdy předtím. Karna však poklekl před vládcem bohů a pravil : "Ó pane, cítím, že jsi mým přítelem. Mám k tobě ještě jednu prosbu, mnohem vzácnější než tu předchozí."
"O copak se jedná ? "
"Osvětli můj největší smutek. Řekni mi, kdo je má skutečná matka a můj skutečný otec?"
Indrovy oči byly plné soucitu a řekl : "Ještě není souzeno, abys poznal toto tajemství. Já nemám moc změnit tento osud. Ale jednou se to určitě dozvíš." Pak dodal : "A ten, kdo ti to řekne, bude mnohem vznešenější než já."
Karna se usmál, otřel si slzy a řekl : "Nevadí, ponesu dál můj smutný úděl tak dlouho, dokud se nedozvím pravdu." Pak se zasmál a pokračoval : "Kromě toho jsem teď mnohem lehčí, protože jsem zbavil svého brnění a náušnic, jsem lehčí o celý svůj život."
Indra položil dlaně na Karnovu hlavu a požehnal mu : "Ať je tvé jméno sladkou vůní procházející věky. A ti, kdo jen uslyší o tvých skutcích, i v nejtemnějším čase věku Káli, nikdy nesejdou z cesty pravdy." Náhle se zatáhlo, protože slunce ze smutku schovalo svou tvář do mraků. Zafoukal vítr a spustilo se drobné mrholení. Země byla plná jemné radosti. Indra sebral brnění a náušnice a zmizel z Karnových očí. Karna byl šťastný. I když pravděpodobně přišel o svůj život, bůh Indra mu dal něco mnohem cennějšího. Požehnal ho nehynoucí slávou.