Kapitola desátá - Kršna  

Kršna navštíví Karnu

Kousek za městem Kršna zastavil svůj kočár a pozval Karnu na malou procházku. Po chvilce tiché chůze položil Kršna ruku na Karnovo rameno. Karnu to překvapilo a Kršna mu řekl : "Karno, znám tě dobře, už dlouho tě pozoruji. Jsi mužem pravdy, pevných zásad a nesmírné odvahy. Celý život jsi bojoval proti nepředstavitelným obtížím a mnohdy jsi uspěl. Jsi pevný, tvrdý, ale ne zlý. Vím, že jsi mistr Védské moudrosti. Za tvrdou maskou se skrývá vzdělaný muž, který zná i nejjemnější vlastnosti řádu a ctnosti."
Když se Karna zasmál, Kršna ho zastavil a pravil : "Nech mne to dokončit než se budeš smát. Mne neoklameš. Znám toho muže za maskou. Nejsi to, co předstíráš a nikdy jsi tím nebyl. Nejsi jako Durjódhana a jeho bratři. Máš tak vznešené srdce, jak kdy mělo jen málo lidí a máš dobrou povahu. Máš i bystrý rozum a víš, že tvůj přítel zavlekl sebe a všechny okolo něj na cestu smrti. On kráčí cestou hříchu a ty, který víš mnohem více, jdeš s ním. Proč Karno?"
Karna se usmál tak, jak to dělal zřídka a jeho tvář trochu změkla. Na chvilku se jeho zrak potkal s Kršnovým. "Proč mi dnes tak lichotíš Kršno? Takovou chválu jsem nikdy od nikoho neslyšel. Co ode mne chceš ? Asi něco, co mít nemůžeš."
Kršna řekl tiše : "Nejspíš ne."
Karna zvážněl a po chvilce ticha řekl : "Jestli opravdu chceš vědět, proč jdu s Durjódhanou, tak ti to řeknu. To co jsi řekl o cestě, kterou si vybral, je pravda. Je temnou cestou hříchu, možná je ale krátkou cestou hříchu?"
"Ale řeknu ti jedno. Na světě není vznešenější muž než je Durjódhana. Nikdy ho nebudu soudit jako ostatní a můj důvod je jednoduchý. Mám ho příliš rád. Svět mne odmítal, protože jsem byl syn vozataje, ale Durjódhana mne tak nikdy neviděl. Pro něj jsem nikdy nebyl Karna syn vozataje, ale vždy jen Karna přítel. Jsem mu stejně drahý jako jeho bratři, možná i vzácnější."
"Když jsem sem přišel hledat svůj osud, byl jsem konečně lučištníkem. Slyšel jsem o turnaji, kde Kuruovští princové předváděli své umění, které se naučili od Dróny. Dróna mne odmítl učit, protože jsem byl syn vozataje. Znáš příběh mého života, Kršno? Nebyl to jednoduchý život."
Kršna mlčel, jen poslouchal. Karna pokračoval : "Studoval jsem u Parašurámy. Ano, neopustil jsem jeho ašrám s požehnáním, ale s prokletím, protože jsem byl syn vozataje. Když jsem přišel na turnaj, nechtěl jsem se předvádět, jak jsem to potom udělal. Když jsem viděl Drónu a jeho žáky tak domýšlivé, hlavně Ardžunu, neovládl jsem se. Ano, Ardžuna byl skvělý, ale já jsem věděl, že jsem lepší. Tak jsem ho vyzval. I po tom, co jsem předvedl své umění, řekli, že s ním nemohu bojovat, protože nejsem válečník. Tehdy Durjódhana mne vzal za ruku a udělal mne králem Angy. Nikdy na to nezapomenu, Kršno. Tehdy se změnil celý můj život."
"Byl jsem ohromen a řekl jsem mu, že jsem navždy jeho dlužník. Když jsem se ptal, jak se mu odvděčím, objal mne a řekl : "Jsi velký bojovník a Anga je to nejmenší, co si zasloužíš. Nechci od tebe nic Karno, jen tvou lásku. Dej mi své srdce. Co jsem mohl udělat ?"
"Jen dva lidé mne tak milovali, má matka Rádha a Durjódhana. Jen kvůli nim jsem stále naživu. Nestojím o svůj život, ten mi přinesl jen bolest. Ale nikdy po mně nechtěj, abych soudil Durjódhanu. Já znám Durjódhanu jako svého přítele, který mne má rád a který je nejlepší z lidí."
Karna měl v očích slzy. Kršna pokýval hlavou a pravil : "Dluh vděčnosti je zde na zemi věc, kterou můžeš jen obtížně splatit." A pak z čista jasna řekl : "Karno, mám pocit, že bys chtěl vědět, kdo je tvá pravá matka."
Karna byl překvapen. Jak může Kršna vědět, že Rádha není jeho pravá matka. Rychle se vzpamatoval a odpověděl : "Nevím, kdo byla moje matka, ale často se mi o ní zdálo. Mám pocit, že to byla princezna, která žila v paláci u řeky. Jako kdyby mne pronásledovala nějaká vzpomínka. Musel jsem být nemanželský a ona se starala více na svou pověst než o své dítě. Pustila mne v krabici po řece, taková byla její láska. Musí mít další syny a na mne už zapomněla. Ale to už je vše dávno pryč. A proč o ní mluvíme. A co má společného s tím, jestli budu nebo nebudu bojovat s Durjódhanou?"
Kršna Karnu bedlivě sledoval, což ho trochu zneklidnilo. Tak řekl : "A navíc Rádha je má matka, i když mi nedala život. Má mne ráda a je pyšná na to, co jsem dosáhl, a to je to nejdůležitější."
Kršna mírně řekl : "Tvá matka byla opravdu princezna a opustila tě ze strachu co lidé a její otec, který byl králem, řeknou. Nebyla tehdy vdaná. Ale od té doby, co tě pustila po vodě, myslí jen na tebe. Ano, má dalších pět synů, tak skvělých, jak si jen matka může přát. Ale její srdce touží po krásném dítěti, které tenkrát opustila. Trápí se kvůli svému krásnému dítěti se zlatým brněním."
Karna vydechl : "Jestli byla má matka královská dcera, pak jsem válečník. Není divu, že jsem toužil být lučištníkem." Pak chytil Kršnu za ruku : "Kršno, znáš mou matku? Žije ještě ? Kdo je to? Řekni !"
Kršna hleděl do Karnovy tváře a rozhodoval se, zda mu má říct hroznou pravdu. Nakonec mu řekl : "Karno, tvoje matka měla dalších pět synů a ti jsou nejlepší bojovníci na světě."
Karna nejprve nerozuměl, ale pak zašeptal : "Pět synů ….. nejlepší bojovníci. Kršno, děláš si legraci ?"
Pln soucitu Kršna zavrtěl hlavou. Karna stiskl jeho ruce pevněji. "To nemůže být pravda."
"Ale je, Karno, Kuntí je tvá matka a Pánduovi synové tvoji bratři."
Karna vykřikl : "A můj otec? Kršno, kdo je můj otec ?"
"Bůh, kterého každý den uctíváš, je tvůj otec. Bůh Slunce je tvůj otec."
Karna omdlel. Kršna ho zachytil. Když se Karna probral, začal bezmocně plakat, jak to už nedělal léta. Se smutkem v srdci pomalu pravil Kršnovi : "Teď vidím, že jsem nejnešťastnější člověk na světě. Bůh Sůrja je můj otec a vznešená Kuntí je má matka. Pánduovci jsou mí bratři, má krev. A kdo jsem já? Namyšlený vozatajův syn !"
Hořce se zasmál a pokračoval : "Teď už vím proč mne Parašuráma proklel. On musel vědět kdo jsem. Mnohem větší válečník, než co jsem si myslel já. Jak budu žít s tou pravdou, kterou jsi mne teď ranil ? Pánduovci jsou mí bratři a já …."
Jeho tvář ztvrdla. Otřel si slzy a s hlasem plným podezření řekl : "Že ty jsi to neobjevil nyní? Ty jsi celou dobu věděl, kdo jsem. Proč jsi mi to řekl až nyní? Abys mne zneklidnil ? Abych nemohl bojovat se svými bratry ? Ty jsi ale lstivý !"
Kršnovy černé oči ale byly plné lásky : "Řekl jsem ti to, Karno, abych zachránil tvůj život. Co víc, abych ti nabídl úctyhodný život. Znáš válečnický řád stejně dobře jako já. Víš, že když svobodná žena má dítě, tak se po svatbě stává dědicem jejího manžela. Z otcovy strany jsi Pánduovec a z matčiny strany Vršniovec. Ty a já jsme bratranci. Pojď se mnou z tohoto hříšného města, pojď ke tvým bratrům. Přivítají tě jako nejstaršího bratra. Judhišthira ti dá královskou korunu a Draupadí bude tvá královna."
"Posadí tě do zlatého kočáru. Judhišthira ho povede, Bhíma bude držet bílý slunečník. Ardžuna bude tvůj vozataj. Nakula a Sahadéva půjdou před tebou na cestě ke korunovaci. Kdo si víc zaslouží být pánem světa než ty ? Karno, tvá čest je větší než Judhištirova, tvé srdce je vřelejší než Bhíšmovo. Tvé válečnické umění je větší než Ardžunovo. Jsi král každým coulem a jsi jistě vzdělanější než si kdo umí představit, protože jsi se se svými schopnostmi nikdy nechlubil."
"A co víc, protrpěl jsi více než Pánduovci dohromady. Celý život jsi žil s cejchem vozatajova syna. Jen muž, který trpěl, zná cenu soucitu. A král musí být především soucitný."
"Žil jsi v domnění, že tě tvá matka nemá ráda. Touží po tobě a neví, co se s tebou stalo, a to je větší trápení, než si umíš představit. Pojď se mou Karno, neohlížej se a pojď hned."
Na chvilku Karna zůstal stát a díval se na Kršnu. Pak se usmál a řekl : "Nikdo na světě neumí mluvit tak kouzelně jako ty. Vidím, že opravdu mluvíš s láskou. Bohužel to není tak jednoduché jak to podle tebe vypadá. Ano, podle práva jsem Pánduův a Kuntin syn a tvůj bratranec. Toto krevní pouto však nemůže změnit běh mého života. Kršno, má matka mne pustila po vodě když jsem byl maličký. Její pověst pro ni byla důležitější než můj život. Mohl jsem se klidně utopit. Taková žena nemůže být nazvána matkou."
"Athiratha mne našel bezmocného a opuštěného, přesně jak to bůh chtěl. Když mne Rádha uviděla, jako zázrakem se její prsa naplnila mlékem a ona mne vzala do náručí a nakrmila mne. Ne Kuntí, ale Rádha je má matka a Athirata mne miloval jako vlastního syna. Mé srdce patří jim, oni budou navždy mí rodiče."
"A pak je tu Durjódhana. Jak si můžeš myslet, že bych ho mohl opustit? Ani pro všechna království na světě, ani pro všechno bohatství ho nikdy neopustím. Uvědom si, že jsem dospělý muž. Už je příliš pozdě mne měnit. Mé lásky a nenávisti, má přátelství a nepřátelství jsou už dané a jediný způsob, jak to mohu změnit, je smrt."
Se smutkem v očích hleděl Kršna na tohoto skvělého válečníka. Karna pokračoval : "Žiji jen pro čest a slávu. A ze všeho nejvíc žiji pro souboj s Ardžunou, který, jak jsem slíbil, bude pro jednoho z nás poslední. Když se přidám k Pánduovcům, jak budu moci dodržet své slovo a vybojovat tento souboj. A hlavně, já i Ardžuna jsme lučištníci. Oba dva tvrdíme, že jsme nejlepší na světě. Neměli bychom zjistit pravdu v bitvě ?" Kršna chtěl něco říct, ale Karna ho přerušil a pokračoval : "Vím, co chceš říct. Že ty sám chráníš mé bratry a žádná síla na světě je nemůže porazit. Nejsem blázen abych to nevěděl. Ale čest si žádá abych bojoval proti vlastním bratrům. Mé místo je vedle mého zmateného a zatraceného přítele. Budu za Durjódhanu bojovat a za něj položím svůj život. Jsem jen figurka v rukou osudu, jeho oběť, tak jak to vždycky bylo. Ani ty nemůžeš ze mne udělat syna štěstěny. Na to je příliš pozdě můj milý bratranče. Kdybych zradil Durjódhanu, tak nebudu obětí osudu, ale jeho šašek."
Kršna si povzdechl a smutně pokýval hlavou. Karnův pohled byl plný strachu : "Jak budu bojovat s Ardžunou, když vím, že je můj bratr? Kršno, musel jsi mne ranit tou hroznou pravdou? Nikdy jsem nežil v klidu a v klidu už ani nezemřu. Jak se ti mohu postavit, když vím, že chceš zachránit můj život ? Když vidím tvou lásku, a protože jsme bratranci, chci tě požádat o laskavost."
Kršna řekl : "Řekni mi co je to a já ti to splním."
"Přísahej, že zachováš toto tajemství. Judhišthira by nikdy nebojoval, kdyby se dozvěděl, že jsem jeho bratr. Dal by mi království, o které máme bojovat, a to se nesmí stát. My jsme bojovníci, Kršno, my jsme zrozeni pro boj."
"Já vím, že tento boj je ztracen dřív, než bude vystřelen první šíp. Je to má volba zemřít a já zemřu s Durjódhanou. Nad námi je nebe, kam jdou bojovníci padlí v bitvě. Já už toužím jen po tomto nebi. Země pro mne ztratila své kouzlo, můj život nemá žádnou cenu. Zvláště teď, po tom, co jsi mi řekl. Na co je mi život, když mé srdce rozdírají pochybnosti a já nikdy nebudu vědět, kam vlastně patřím. Volím smrt, protože nikdy v životě jsem nebyl spokojen. A způsob mé smrti je nyní zcela zřetelný, zemřu v Durjódhanově beznadějné válce."
Kršna se zeptal : "Kde bereš jistotu, že Pánduovci tuto válku vyhrají ?"
"Kde? Ó můj pane, protože tato bitva bude tvoje velká oběť. Je konec věku dvápary a břemeno světa musí být odlehčeno. Mudrci říkají, že toto je důvod tvého zrodu. My všichni ostatní jsme jen figurky ve tvé hře života. Ty budeš hlavní kněz na bojišti osudu a Ardžuna bude tvůj obětní oheň. My všichni, Durjódhana a jeho bratři, Bhíšma, Dróna i já a všichni králové bojující na straně Durjódhany, budeme jen obětina, jen máslo, které shoří."
"Mám sny, Kršno. Jak jsem dříve snil o mé matce, tak nyní se mi zdává o nadcházející válce a jejím konci. Opakovaně vidím Judhišthiru, zářícího jak jasnou hvězdu, se zlatým džbánem nektaru v rukou, ze kterého pije. Vidím Bhimu jako horu, zářivého a tyčícího se nad okolní krajinou, která se pod ním rozprostírá jako koberec. Vidím tebe a Ardžunu jako dvě slunce a vaše záře osvětluje celý svět. V mých snech vidím Nakulu a Sahadévu, ozdobené věnci květů, které znamenají vládu nad světem. Všichni se na mne usmívají."
"To však není vše. Vidím vojáky Durjódhanovy armády, oblečené do černého, hlavy skloněné a odcházející na jih. Vždycky na jih, do síla pána smrti. Ti kdo jdou ve snu na jih, nebudou už dlouho žít. Kršno, viděl jsem konec tvé hrozné oběti. Dušasána ležící v krvi, svou hruď má rozpáranou a nad ním stojí Bhíma s jeho srdcem v rukou a ústy od jeho krve. Dróna leží zabit Dhrštadjumnou, Bhíšma padl pod šípy Šikandina, já jsem padl sťat Ardžunovým šípem. A na konec Bhíma zlomí Durjódhanovi stehno a nechá ho ležet v mukách v prachu, pomalu umírat, aby za všechno zlo zaplatil."
"Viděl jsem to, jako by se to už stalo. Nevím proč, ale tyto sny mne nenaplňují děsem, ale radostí. Jsem víc než připraven zemřít. Svou osamělou pouť životem jsem začal svým narozením. Své břemeno nesu už moc dlouho a netrpělivě čekám na svobodu, kterou získám svou smrtí. Nad námi je opravdu nebe pro bojovníky padlé v bitvě. Vím to. Taky jsem ho viděl ve svých snech. Jen tam zase najdu svůj klid. Tam se znovu setkám se svým otcem, matkou i bratry, a to bude skutečný ráj."
"Vidím, Kršno, že už musíš jít. Je to asi naposled, co se setkáváme jako přátelé. Až se potkáme příště, budeme nepřátelé ve válce na život a na smrt."
Karna se na chvilku odmlčel a pak dodal : "Ale potom se, bratranče, setkáme znovu jako přátelé, v nebi bohů, až budu po smrti."
Kršna pevně objal Karnu. Tomu na chvilku vytryskly slzy z očí. Pak si je rychle otřel a naposledy stiskl Kršnovi ruku. Potom se vydali zpět, Karna do Hastinápuru a Kršna ke svému kočáru.

Zařazeno dne : 16.6.2014, zobrazeno : 2684