Kapitola patnáctá - Ardžuna

Ardžuna zabíjí Karnu

Ardžuna

Ráno přemluví Durjódhana krále Šalju, aby se v souboji s Ardžunou stal Karnovým vozatajem. Šalja je hrdý král a strýc Pánduovců, který díky podvodu slíbil podporu ve válce Durjódhanovi. Judhištira ho však požádal, aby v souboji Karny a Ardžuny jako vozataj trochu podryl Karnovo sebevědomí. Šalja se pokouší svůj slib splnit, ale Karna ho hrubě odbude : "Chápu, že chceš pomoci svým synovcům, ale žádám Tě, abys mi nešpinil moje poslední okamžiky na tomto světě. Vím, že mne Ardžuna zabije, protože Kršna i spravedlnost jsou na jeho straně. To je vše dáno mým osudem, ten změnit nemohu. Ale mohu ovlivnit jak zemřu, jestli jako zbabělec nebo jako hrdina. Způsob, jakým zemřeme, může v určité míře osud porazit."
Karna musí ještě před soubojem s Ardžunou porazit Judhišthiru a darovat mu život. Judhišthira na Karnu vykřikne : "Synu vozataje, odvažuješ se srovnávat se s Ardžunou ! Slyšel jsem, že Durjódhana začal tuto válku, protože se spoléhá na tebe. Pojď vozataji, ukaž mi tvoje umění. Třeba Ardžunovi ušetřím trochu práce a zabiji tě sám."
Karna mu s úsměvem odpověděl : "Ó, jsi mocný člověk Judhištiro, asi mi to nebudeš věřit, ale jsem rád, že mohu tuto chvíli strávit s tebou. I když jsme uprostřed hrozné války. Vítám tě, panovníku, jako jeden bojovník druhého."
Zvedne svůj luk a začne vzájemný souboj. Judhišthira bojuje jako nebešťan, a podaří se mu na chvíli Karnu omráčit. Karna se však za chvilku probere a zaútočí na Judhišthiru mnohem soustředěněji. Judhišthira jeho útoku nemůže vůbec čelit. I když se Karny celý život obával, ani on si nedovedl představit, že může být tak skvělý lučištník. Než však dokázal cokoli udělat, přišel o luk i brnění a jeden Karnův šíp se mu zaryl hluboko do těla. Nyní stojí Judhišthira zcela bezbranně před Karnou. Karna na něj míří dalším šípem, kterým ho může zabít. Potom však pomalu skloní luk a jedním koncem se opovržlivě, ale něžně dotkne Judhišthirova temene. Ta chvilka je pro Judhišthiru horší než smrt.
Karna pomalu řekne : "Jsi v pravdě urozený panovník, následník trůnu Kuruů, nejstarší syn Pándua. Ale zdá se, že nejsi roven v boji vozatajovu synu. Podívej, tvůj život je v mých rukou. To je, můj pane, proto, že jsi duchem více kněz než bojovník. Proto nevyzývej k boji ty, kdo jsou lepší. Bež nyní za svým bratrem Ardžunou a pamatuj si, sám nejsi Karnovi rovný. Ušetřím tvůj život, jdi."
Judhišthira uvažuje, zda zahlédl v Karnových očích slzy, ale Karna se rychle otočí a jede vstříc dalším bojům. Judhišthira se musel stáhnout z bitvy a dát si ošetřit ránu.
Když se Ardžuna dozví o Judhišthirově zranění, navštíví ho v jeho stanu. Po jeho požehnání vyrazí vybojovat svůj životní souboj.
Karna bojuje v doprovodu svého syna Vršasény. Ardžuna k nim přijede a jedinou ranou Karnova syna před jeho očima zabije. Tím Aržuna splnil svůj slib, který dal po smrti Abhimanjua.
Karna vykřikne : "Šaljo, jeď na něj, musím ho zabít."
Smrt syna dodala Karnovi dostatek vzteku, aby mohl s Ardžunou bojovat. Obě vojska se rozdělí jako dvě moře a vozy obou bojovníků jedou proti sobě. Pak se zastaví a chvíli se bez hnutí pozorují.
Karna řekne Šaljovi : "Můj pane, myslím, že dnes bych měl zvítězit, ale co uděláš, pokud padnu."
Šalja odpoví : "Karno, jsi nejlepší lučištník na světě. Jsem si jistý, že zvítězíš. Když však osud bude proti tobě a ty prohraješ, pomstím tvou smrt. Zabiji Ardžunu i Kršnu". Tak nadšeně mluvil Šalja o Karnovi potom, co uviděl jeho úžasné umění.
Naproti ve stejnou chvíli položil Kršnovi Ardžuna podobnou otázku : "Doufám, že zabiji Karnu, můj pane. Ale co když padnu, co potom uděláš ?"
Kršna se na Ardžunu podíval svýma temnýma očima. Lehce se usmál a řekl : "Slunce může spadnout z nebes, ale ty dnes nezklameš. Oheň může zmrznout, ale ty, Ardžuno, zvítězíš."
Po chvilce ticha Kršna dodal. : "A kdyby tě snad Karna zabil, bude to konec tohoto světa. Karna i Šalja zemřou, roztrhám je svýma rukama. A pak Ardžuno, spálím celou zemi." Ardžuna se otřese, a vůbec nepochybuje o tom, co Kršna říká. Pak se Kršna opět usměje a řekne : "Ale to se nestane, vím to."
Pomalu Karna zvedne svůj luk nad hlavu a hned na to i Ardžuna. Obě armády začnou troubit na lastury a vyvolávat jména svých hrdinů, až země i nebesa rozechvějí výkřiky "Ardžuna, Ardžuna, bojuj, bojuj" a "Karna, Karna, bojuj, bojuj."
V té chvíli souboj začne. Nejprve se bojuje obyčejnými šípy, beze spěchu, zkoumajíce protivníkovy vlastnosti. Už to je úžasná, dech beroucí podívaná. Těla bojovníků se třpytí a jejich zbraně září. Náhle Ardžuna vyšle na Karnu agnejastru, ohnivou zbraň. Karna vyvolá varunastru, vodní zbraň, a ohnivou záplavu uhasí. Ardžuna zavolá vajavjastru a odfoukne kouř. Ardžuna vyvolá mantrou mnohem mocnější zbraň aindrastru a vystřelí na Karnu. Z ní vyletí tisíce šípů na Karnu a kuruovskou armádu za ním. Tisíce jejich vojáků padnou.
Karna však vyvolá bhargavastru, která se na nebi spojí s aindrastrou, pohltí ji a navíc vyšle tisíce šípů na Pánduovskou armádu.
Kršna se rozhodne Ardžunovi ukázat předchozí bitvu, kterou bojovali proti démonu Dambodhabhavovi v dávné minulosti. Karna je další vtělení mocného démona a Kršna rozkáže Ardžunovi použít Brahmovu zbraň. Ta pozvolna pohltí bhargavastru a záplava Karnových šípů zmizí.
Vzduch se plní přítomností vládců použitých zbraní. Na nebesích nad bojištěm se shromáždili všichni bohové ve svých neviditelných vozech. Mezi Súrjou a Indrou málem vypukne bitva. Dole na bojišti panuje Karna. Nejen, že odráží všechny Ardžunovy šípy, ale občas pošle šíp na Bhímu, který stojí poblíž, aby ho pozlobil.
Šípy za oběma bojovníky zabíjejí řady vojáků, ale žádný muž se nehne ze svého místa. Každý raději zemře než aby propásl tento souboj.
Karna přestřelí Ardžunovi tětivu luku. Ardžuna ji v mžiku nasadí, ale Karna ji zase přestřelí. Tak to udělá jedenáctkrát. Po dvanácté pošle pět šípů na Kršnu, ale Ardžuna si luk opraví včas, aby šípy zastavil. Když se Ardžuna zbavil svých pochybností, potom bojuje skvěle. Čelí svému jedinému opravdovému soupeři, o němž i Kršna prohlásil, že je lepší než on. Bojovník a jeho luk se spojí v jedno, božskou zbraň. Karna je nyní pod těžkým tlakem a bojuje o svůj život. Ardžuna vysílá záplavu šípů, Karna jich sráží tolik, kolik může, ale stejně je to málo. Za chvíli ho zakryje tma vytvořená Ardžunovými šípy. Uprostřed této temnoty si Karna připraví další zbraň, nágastru, zbraň hadů. Karna může touto zbraní stále souboj vyhrát. Karna zazpívá mantru a okolo něj se objeví duchové mocných mystických hadů. Karna zamíří na Ardžunovo hrdlo, má v úmyslu mu zbraní ustřelit hlavu. Šalja Karnu varuje, aby nemířil na krk, protože může minout. Nebo alespoň pošli ještě jeden šíp na srdce. Karna odpoví : "Válečník nikdy nemění svůj záměr a nikdy nepochybuje, aby musel posílat druhý šíp. Karna nikdy svůj cíl nemine."
Karna natáhne luk a zavolá na Ardžunu: "Pořádně se podívej na svět Ardžuno, je to tvůj poslední pohled !"
Se zelenými blesky letí nágastra přes bojiště. Zoufalý křik zní z Pánduovské armády, protože vojáci jsou také přesvědčeni,že Ardžuna zemře.
Ardžuna náhle zahlédne hrůznou zbraň a ví, že se nemůže bránit. Už se pomalu loučí se životem, avšak Kršna dobře věděl, co se stane. V mžiku prudce zatáhne za opratě a donutí koně pokleknout. V tu chvíli se vůz sníží a také Ardžunův krk je nyní o loket níž a nágastra zničí pouze jeho korunu, kterou mu dal Indra.
Karna je hluboce zklamán, vítězství mohlo být jeho, nebýt Kršny. Ale teď už je vše ztraceno. Už nemá žádnou zbraň jako nágastru, která by Ardžunu mohla zabít.
Souboj začíná gradovat, vozataji obratně manévrují, oba lučištníci posílají spoustu šípů a sami mají desítky zranění, vozataje nevyjímaje. Ke Karnovi se začínají blížit kletby, které ho potkaly. Země pod jeho kočárem změkne a kolo jeho kočáru se propadne do země. Šalja už nemůže více manévrovat svým vozem. Karna si vzpomene na zoufalého brahmína a ucítí první dotek smrti. Snaží se bojovat ještě zuřivěji. Rozhodne se použít Brahmovu zbraň, vyndá její zlatý šíp, vloží do luku. Ale nemůže si vzpomenout na mantru. Karna zuří. Ardžunovy šípy bouří okolo něj. Několikrát přestřelí Ardžunovi tětivu luku. Slzy vyhrknou z Karnových očí a vykřikne : "Říká se, že spravedlnost chrání ty, kteří ji dodržují. Šel jsem cestou spravedlnosti, tak jak jsem ji viděl. Ale na světě žádná spravedlnost není. "
Ardžuna znovu vyvolá aindrastru a vystřelí ji na Karnu. Ten si na poslední chvíli vzpomene na mantru Brahmovy zbraně a obě se do sebe zaklíní na nebesích.
Kolo Karnova vozu klesá stále hlouběji. Karna seskočí z vozu a chce kolo vyzvednout. Zakřičí na Ardžunu : "Ardžuno, počkej dokud neuvolním kolo. Jsi bojovník, a není správné po mně střelit, když jsem bezmocný." Kršna se rozesměje : "Karno, ty chceš spravedlnost od Ardžuny. Bylo správné jim usilovat o život, nebo zneuctít jejich císařovnu? A co, bylo správné zabít Abhimanjua ? Slyšel jsem, že jsi mu zezadu přestřelil tětivu, to bylo správné ? A teď chceš spravedlnost od jeho otce ?"
Karna cítí, že Kršna má pravdu, pustí kolo a dá se znovu do boje. Ardžuna vystřelí agnejastru, ohnivou zbraň. Karna s obrovským vypětím sil vyvolá varunastru, vodní zbraň, a ohnivou záplavu uhasí. Ardžuna zavolá vajavjastru a odfoukne kouř. Karna je úplně vyčerpán, ví, že už si na další mantru nevzpomene. Střílí pouze obyčejné šípy, a daří se mu Ardžunu chvíli udržet. Pak vystřelí těžký dřevěný šíp a zasáhne Ardžunu do hrudi. Ten padne, ke zděšení Pánduovské armády. Karna se znovu opře do kola a snaží se ho uvolnit. Ardžuna se za okamžik probere, zrudlý vztekem. Ustřelí Karnovi jeho vlajku.
Kršna rozkáže : "Rychle, teď ho zabij!"
Ardžuna vytáhne šíp se širokým ostřím, je to zbraň andžalika. Zazpívá její mantru a vystřelí. Zbraň zahřmí, zazáří a řítí se na Karnu. Ten se podívá na Ardžunu, zadívá se do jeho očí a usměje se. V tu chvíli mu střela usekne hlavu. Ta zůstane ležet opodál s úsměvem na tváři.
Šaljův kočár se náhle uvolní a Šalja odjede s prázdným kočárem do tábora.