Indie 2010               

Cesta do Indie začala koncem prosince 2009, kdy jsem odletěl do Dillí. Tam jsem měl zakoupené další letadlo do hlavního města státu Tamil Nadu Chennai (Madrásu). Pod posvátnou Arunáčalu jsem dorazil na Silvestra a hned večer poprvé obešel Horu - samotného boha Šivu. Byl totiž ten správný předúplňkový večer, kdy se okolo Hory vydávají desetitisíce poutníků. Nálada ve městě byla sváteční, ale Hora bděla nad svým okolím a svými oddanými potníky s majestátním tichem.

Druhý den, na Nový Rok 2010 bylo 130 výročí narození Bhagavána Šrí Ramany Maharšiho.Ašrám byl slavnostně vyzdoben květinami, bylo spousta obřadů, přijelo spousta lidí, rozdávalo se zdarma spousta jídla, prostě klasická indická oslava se vším všudy.

Za 14 dní začal největší tamilský festival Pongal, který oslavuje božské dary a v jehož rámci je i oslava připravená pro krávy - Den krav. Na obrázku je vidět slavnostně vyzdobený Nandin, Šivův nejbližší služebník a jeden z jeho největších oddaných.

Bohužel ten den bylo poměrně významné zatmění Slunce, takže jeho výzdoba byla po vyfotografování sundána, aby nebyla znečištěna.

Také oslava krav našeho malého ašrámu se musela odložit až na večer, kdy negativní působení nebeských sil pominulo. Po důkladném úklidu se krávy dočkaly a měly svoji výzdobu, obřad i pochoutky.
V rámci festivalu vyjíždí ze svého chrámu Pán Arunáčaly Šiva spolu se svou družkou Apitou Kučambou, aby svou přítomností ještě více rozzářili již tak slavnostní atmosféru. Místní lidé čekají na příjezd alegorického vozu s obětinami, aby velkého Pána uvítali a uctili.

A sám veliký pán ve formě Hory Arunáčaly je jistě velice potěšen a vyzařuje zvláštní zář.

O několik dní později přijíždí na návštěvu Tiruvannámalai Šrí Brahmám, mudrc ze města Tadipatri. V jeho domě se koná několik skromných satsangů a za chvíli máme další úplňkovou noc.

Účast je jako vždy veliká, počasí tropicky vlahé, cesta ovícená měsíčním svitem a hora se v úplňkovém světle tyčí jako zvláštní majestátní kulisa.

Na mnoha místech hoří různé lampičky, kafrové ohýnky, svíčky a jejich světlo pomáhá Měsíci osvěcovat noční krajinu.

Blíží se doba odjezdu do Jaipuru za Gurujeem Profesorem Sharmou, nicméně do Šešadrí Ašrámu ještě zajdu na hezký obřad oběti, kterou provádí místo kněží mnoho žen, je to zvláštní oslava ženství, Bohyně Matky ve formě lidských žen.

Návštěva Gurujeeho v Jaipuru, spolu se skupinou dalších desítek hledajících z Čech, Ruska, Anglie a Německa. Zůstávám zde týden v chladném subtropickém podnebí a potom se vracím zpět do žhnoucí krajiny na jihu Indie.

Únorový úplněk vychází na 28. února, účast je stejně velká jako každý úplněk. Ve městě se potkávám s bohem Hanumanem, služebníkem Šrí Rámy, který svolil, abych se s ním zvěčnil. Hanumán není nikdo menší než vtělení samotného Šivy.

Okolo Hory se nechodí jen o úplňkové noci, ale v každou denní i noční dobu. Někdy procházíte sami, v klidu, jindy máte spoustu společníků.

Na cestě jsem si udělal autofotografii s pomocí zrcadla v jednom chrámu zasvěcenému planetám naší sluneční soustavy.

Občas se podaří nějaké pěkná momentka, i když fotografie z Indie jsou obecně mnohem pohlednější než fotky z Evropy.

V únoru 2010 opouští tělo Arunáčala Ramana, mudrc původem ze Spojených států, který má svůj ašrám na západní straně Hory. Na obrázku je seznam pokynů Arunáčala Ramany pro hledající, tak jak ho někdo kdysi dávno vyvěsil v mém pokoji v Athithi Ašrámu.

Přiblížil se den mých narozenin, který, jako již několik let slavím tak, že nechám uspořádat hostinu pro svaté muže žijící v bezdomoví, kdy se jim vystrojí kompletní menu, svatí muži se uctí jako Šivovy symboly, recitují se mantry a potom je hostitelé obsluhují, dokud nejsou zcela nasyceni. Hostitelé se najedí až po té co hosté odejdou. Praktická aplikace českého Host do domu, Bůh do domu neboli Athithi devo bhava.

Jeden z vážených hostů, člověk zříkající se lákadel světa, aby se jeho mysl osvobodila z otroctví majetku a spočinula v blahu věčné svobody.

Díky bolavému zubu jsem musel vyhledat pomoc místní zubařky, paní byla velice milá a šikovná a vše dopadlo moc dobře.

V Jaipuru proběhla oslav Šivovy svatby - svátek zvaný Šiva Ratri, neboli Šivova noc. Myslel jsem, že jsem přišel o oslavu ve velkém chrámu v Tiruvannámalai a Šrí Ramana Ašrámu, ale došlo k tomu, že jednou za několik let se tamilský kalendář liší od severoindického o jeden Měsíc (Šiva Ratri je na Nov) a tak jsem si mohl užít i oslavy na jihu Indie. Na obrázku je příprava mandal, sypaných z barevné soli a představující výjevy z příběhů boha Šivy a jeho partnerky - Párvatí, která se na jihu jmenuje Apita Kučamba

Zde je detailní pohled na techniku tvorby velkých barevných obrazců.

Stovky dobrovolníků před setměním vyzdobí velký chrám (a samozřejmě i ostatní Šivovy chrámy ve městě) olejovými lampičkami, takže po setmění se chrám rozzáří krásnými obrazci.

Zde je vidět, jak vypadá mandala v noci, kdy se jejich krásou kochají tisíce lidí.

I když je Měsíc v Novu, přesto po západu slunce je možno rozeznat siluetu Hory Arunáčaly tyčící se nad Velkým chrámem.

K Šiva Ratri ve Velkém chrámu už několik let patří i vystoupení taneční školy. Mladé tanečnice tančí různé sestavy a je vidět jak jsou každým rokem dokonalejší a jejich projev přirozenější.

Pomalu se blíží čas návratu, končí zima a začíná atronomické jaro. Zde začala jarní opravdu tropická vedra. A na tento čas, 19. března neboli Svatého Josefa vychází Ohňová oběť ve Šrí Ramana Ašrámu.

Ani Brahmíni - kněží nemají své povinosti jednoduché. Vykonat poctivě ohňový obřad, kdy se teploty bez ohně blíží ke 40 stupňům a kněží ještě obětují bohům prostřednictím posvátného ohně. Tento obřad trvá několik hodin. Toto je ukázka jednoho z nejdůležitějších obřadů Hinduismu.

Ve vedrech je potřeba pravidelně pečovat i o chrámového slona, a je vidět, že si tuto péči jistě vychutnává.