Svět mysli - Kurz Bhagavadgíty 39. lekce

39. pokračování korespondenčního kurzu - verše 6.1-7
Úvod šesté kapitoly - Učení o meditaci.
V této kapitole je vysvětlen princip dhjánajógy, jógy meditace a spočinutí v tichu svého Božského Já. Krišna popíše principy, které jsou nutnými předpoklady pro dosažení duchovního pokroku pomocí meditací. Popíše nejlepší pozici pro meditaci a způsob koncentrace. Jasně stanoví podmínky pro úspěšnou meditaci a cíl meditace. Cílem je opět sebepoznání, poznání své Božské podstaty. Ardžuna přednese své pochybnosti o schopnosti lidí dělat takovou jógu a ptá se, zda se člověk na cestě neztratí. Krišna jasně vysvětlí, že jakýkoli sebemenší posun v bitvě se nikdy ani smrtí neztratí. Jak by také mohl, když je duch nesmrtelný? Duch v dalším vtělení získá lepší podmínky pro dosažení nejvyššího cíle a tento stav je stavem, ve kterém duch v předchozím vtělení svoji očistu skončil.
Josef Fric
Obsah kurzu Český zpěv v MP3 - POZOR! zpívá to má maličkost Sánskrtský zpěv

Verš : 6.1.

šrí bhagavánuváča
anášritah karmaphalam kárjam karma karoti jah
sa samnjásí ča jogí ča na niragnirna čákrijah

Šrí Bhagaván uvádí :
Nelpí na plodech svých činů, povinnosti vždy vykoná,
kdo je asketa a jogín, není vyhaslý, zbytečný.

Blahoslavený Pán pravil:
Ten, kdo není závislý na plodech svých činů a koná své povinnosti, ten je opravdový asketa a jogín a není jím ten, kdo nepečuje o oheň a žije bez účelu.

Hned v prvním verši Kršna stanovuje zcela jasně, že skutečná snaha o svobodu ducha vychází z klidné a čisté mysli a také z činorodého a užitečného života těla.
Pokud se člověk vzdá činností, nemůže udržet naživu ani své tělo. To je podrobně rozebráno na začátku třetí kapitoly. Udržování ohně může být udržování ohně ve vnitřnostech, který tráví potravu. Tento princip bude vysvětlen v 15 kapitole, verš 41. Druhým významem pro udržování ohně může být symbolické udržování ohně v domě člověka. Je to oheň, který pomáhá člověku přežít, ale i oheň, který přijímá oběti, jak je popsáno ve čtvrté kapitole, verš 24.

šrí	požehnaný; blahoslavený
bhagaván	Kršna - Pán; osvícená bytost, která má nejvyšší poznání; Bhag je patrně základ našeho Bůh
uváča	pravil
anášritah	nezáviset
karma	čin; činnost
phalam	plody; zisky
kárjam	povinnosti
karma	čin; činnost
karoti	koná
jah	kdo
sah	on; ten; tak
samnjásí	vzdání se
ča	a; také
jogí	Jogín - člověk spřažený s jógou
ča	a; také
na	Ani; ne-
nir	bez
agnih	oheň
na	Ani; ne-
ča	a; také
akrijah	bez funkce; bez účelu

Verš : 6.2.

jam samnjásamiti práhurjogam tam viddhi pándava
na hjasamnjastasankalpo jogí bhavati kaščana

Takové vzdání je známo jak jóga, to věz, Pándavo.
Nikdo se jistě bez vzdání chtění jogínem nestane.

To, co je nazváno odevzdání, věz, je disciplína, Synu Pándua. Nikdo se jistě bez odevzdání svých záměrů nestane jogínem.

Odevzdání není útěk od povinností a života vůbec. To je spíše lenost vznikající z kvality temnoty mysli. Skutečné odevzdání je založeno na moudrosti a poznání a toto odevzdání se skládá z několika částí. První je poznání a vzdání se všech nepotřebných činností, majetku a dalších přítěží, které brání spokojenému životu. Druhá část je vykonávání povinností, které vycházejí ze zrození bytosti. Třetí část je kultivování vlastního ducha ve chvílích, kdy máme splněny povinnosti. Tehdy se takové odevzdání stane skutečnou jógou, tedy jedou z disciplín vedoucích ke sjednocení ve věčnosti.

jam	tomu
samnjásam	vzdání se
iti	tak; proto
práhur	učit; sdělit
jogam	jógu; jóga
tam	k němu; tomu
viddhi	znát; vědět
pándava	Ardžuna - syn Pándua
na	Ani; ne-
hi	jistě; také
asamnjasta	neodevzdání; bez odevzdání
sankalpo	záměr; chtění
jogí	Jogín - člověk spřažený s jógou
bhavati	stane se; nastane
kaščana	cokoli; kdokoli

Verš : 6.3.

árurukšormunerjogam karma káranamučjate
jogárúdhasja tasjaiva šamah káranamučjate

Vyrůst v józe mudrcovi činy pomohou, praví se.
Jógou vznešený jistě má podporu v klidu praví se.

Praví se, že mudrcovi, který chce postoupit v disciplíně jsou činy pomůckou. Také se praví, že toho, kdo je disciplínou povznesený, jistě podporuje zklidnění mysli.

Krásné shrnutí moudrosti tohoto verše přednesl Gurudží Šarma z Džaipuru. Řekl toto : "Vykonejte tolik úsilí, kolik jen můžete. Hlavní výsledek tohoto úsilí je poznání, že samotná snaha nevede s konečnou platností k nejvyššímu cíli. Ale toto poznání nezískáte dříve než vykonáte maximální úsilí."
Jóga je snaha, snaha o poznání a změnu vlastní mysli, smyslu svého života a všech jeho tajemství, která jsou skryta lidem s nečistou a neklidnou myslí. Tato snaha však sama o sobě nebude mít úspěch, protože je součástí mysli a sama mysl nemá schopnost poznat skutečnou věčnost. Tato věčnost se projeví ve chvíli, kdy budete dostatečně čistí a klidní a zapomenete, že se snažíte. Tehdy se může stát, že se vašeho vnímání alespoň na chvíli zmocní věčné Já.

árurukšor	přát si vzestup
muneh	mudrc
jogam	jógu; jóga
karma	čin; činnost
káranam	nástroj; prostředek
učjate	říkat; nazývat
joga	Jóga - učení o ukázněném chování vedoucím k osvobození bytosti; disiplína; snaha; vůle
árúdhasja	povznesený; završil postup
tasja	jeho
eva	jistě; zajisté; samozřejmě
šamah	klid mysli
káranam	nástroj; prostředek
učjate	říkat; nazývat

Verš : 6.4.

jadá hi nendrijárthešu na karmasvanušadždžate
sarvasankalpasamnjásí jogárúdhastadočjate

Když se ani k vjemům smyslů, ani k činnosti nepoutá,
všech záměrů se vzdá, pak je jógou vznešený, praví se.

Kdo se k smyslovým věcem ani k činnosti nepoutá, všech záměrů se vzdá, ten je disciplínou povznesený, praví se.

Cílem jógy je naučit se pracovat bez touhy po plodech své práce a také používat různé věci bez pout těmto věcem.
Naučit se této schopnosti není jednoduché, ale existuje jeden velice jednoduchý postup. Vyžaduje však, abyste měli vznešený ideál, Boha, jako zde v Bhagavadgítě Kršnu. Tomuto bohu odevzdáte vše co jste a co máte. A to ne tak že to zahodíte a utečete pryč z vašeho života. Prostě se jen v mysli přesvědčíte, že Bůh sám je vlastníkem všeho a vy jste jen dočasný nájemce, obdarovaný z vůle Boha. I v Čechách máme přísloví "Bůh dal, Bůh vzal".
Ve svých povinnostech mějte na paměti, že není důležité, co z nich vzejde, ale aby byly vykonány. U vlastnictví věcí vězte, že je to dar vašeho nejvyššího idolu, proto se o vše poctivě starejte a pečujte o to jako o půjčený předmět a až přijde čas se s předmětem rozloučit, s radostí předmět odevzdejte. Naučte se ve všem, co vás obklopuje, vidět závazek a ne požitek.

jadá	jestli
hi	jistě; také
na	Ani; ne-
indrija	smyslové
arthešu	věc; předmět
na	Ani; ne-
karmasu	čin; činnost
anušadždžate	nepoutat se; nepřikládat význam
sarva	všichni; vše
sankalpa	záměr; chtění
samnjásí	vzdání se
joga	Jóga - učení o ukázněném chování vedoucím k osvobození bytosti; disiplína; snaha; vůle
árúdhas	povznesený; završil postup
tadá	když; tehdy
učjate	říkat; nazývat

Verš : 6.5.

uddharedátmaná''tmánam nátmánamavasádajet
átmaiva hjátmano bandhurátmaiva ripurátmanah

Povznes své Já skrze své Já, nenechej své Já poklesnout.
Já je jistě pro Já přítel, Já je také nepřítel Já.

Povznes sebe, své Já svou myslí a nenech své Já upadnout. Mysl je jistě pro Já přítelem a mysl je také nepřítelem Já.

Pocit Já může být přítelem, a to tehdy, je-li toto Já maximálně očištěné od tužeb. Většinou je však já pro člověka nepřítelem, protože ho díky touhám po požitcích neustále nutí k činnostem. Proto přijměte Kršnovu výzvu, povzneste se svým úsilím, poznejte svou mysl, očistěte ji a udělejte z ní svého přítele.

uddhared	povznést (ut - nahoru, haret - posun)
átmaná	pravé Já; v pravém Já
átmánam	mysl; pravé Já
na	Ani; ne-
átmánam	mysl; pravé Já
avasádajet	poklesnout
átma	pravé Já; mysl
eva	jistě; zajisté; samozřejmě
hi	jistě; také
átmanah	mysl; pravé Já; svoje
bandhur	přítel; dobrodinec
átma	pravé Já; mysl
eva	jistě; zajisté; samozřejmě
ripur	nepřítel; protivník
átmanah	mysl; pravé Já; svoje

Verš : 6.6.

bandhurátmá''tmanastasja jenátmaivátmaná džitah
anátmanastu šatrutve vartetátmaiva šatruvat

Přítele Já má ve svém Já, kdo své Já ovládl svým Já.
Bez svého Já nepřátelsky chová se Já však jako sok.

Pro toho, kdo podmanil svou mysl je mysl největším přítelem, ale pro toho, kdo svou mysl neovládl, je největším nepřítelem.

Největší nepřítel člověka je touha, která se usadí v jeho mysli. Pro naplnění této touhy je běžný člověk ochoten udělat skoro cokoli a způsobit si tak obrovské životní obtíže. Dokonce nezáleží ani na tom, jestli si svou touhu člověk naplnil nebo nenaplnil. Je pravda, že se jedná o velice intenzivní životní prožitek, který do budoucna pomůže vyhnout se podobným problémům.
Moudrý člověk raději ve své mysli touhu potlačí a odstraní ji. Důvodem je, že zná problémy, které taková touha dokáže způsobit.
Pokud se nějaká taková touha objeví, tak moudrý člověk zjišťuje, co je její příčinou. Je to vždy nějaká nečistota mysli. Dokud se příčina neodstraní, tak dlouho se budou objevovat rušivé myšlenky. Hlavní problém je existence ega, falešné představy, která poutá svobodného ducha do hmotného těla. Skutečný klid nastane až po kompletním zhroucení ega, i když už během výcviku jsou znát veliké změny. Přesně jak praví verš 2.40.

bandhur	přítel; dobrodinec
átmá	pravé Já; mysl
átmanah	mysl; pravé Já; svoje
tasja	jeho
jena	skrze; pomocí
átma	pravé Já; mysl
eva	jistě; zajisté; samozřejmě
átmaná	pravé Já; v pravém Já
džitah	zvítězit; překonat
anátmanas	bez Já; nepokořená mysl
tu	ale; však
šatrutve	nepřátelsky
varteta	působí
átma	pravé Já; mysl
eva	jistě; zajisté; samozřejmě
šatruvat	nepřítel

Verš : 6.7.

džitátmanah prašántasja paramátmá samáhitah
šítošnasukhaduhkhešu tathá mánápamánajoh

Ovládá své Já a klidný, ve věčném Já pak spočívá
v chladu, horku, štěstí strasti, také v poctě i potupě.

Kdo ovládl svou mysl a spočinul v míru, ten v chladu i horku, štěstí i neštěstí, poctě i opovržení, spočívá ve věčném Já.

Můžete mít pocit, že se text neustále opakuje. V indických dílech se každá důležitá pasáž často opakuje několikrát. Nejprve má někdo sen, ve kterém se událost odehraje. Potom se tato událost skutečně odehraje a potom se na ni ještě alespoň jednou vzpomíná. Text je vždy téměř stejný, ale měnit by se měl ten, kdo tento příběh prožívá. Poprvé se děj objevuje a posluchač je napnutý, jak tento děj dopadne. Podruhé už děj zná a tak se posluchač může se více věnovat jemnějším nuancím příběhu. Po třetí už posluchač zná i některé následky příběhu a může si tento příběh uvědomit v mnohem širších souvislostech.
Takže pokud se něco zdánlivě opakuje, tak máte možnost zachytit i původně ne zcela zřejmé souvislosti, prostě opakování je matka moudrosti.
V duchovním cvičení používáte metodu, abyste pomocí ní dostali nějaký výsledek. Zde v tomto verši ovládnutím své mysli a získáním klidu získáváte poznání věčného Já a spočíváte v něm. Někdo jiný se může svou snahou poznávat své Já a jako výsledek činnosti je klid a sebeovládnutí. Metoda není důležitá. Důležitý je cíl.
Klid získaný sebevládou nemůže rozrušit ani chlad, ani horko, štěstí ani strast ani pocta nebo opovržení nemoudrých lidí. Toto vše se vztahuje ke světu prostřednictvím těla. Duch nevnímá chlad ani horko. To vnímá pouze tělo a pokud je duch v jeho otroctví, má dojem že horko vnímá i on. Pokud se duch z tohoto otroctví osvobodí, tehdy samozřejmě vnímá, že tělu je horko nebo zima, ale jeho se to nemůže dotknout. Samozřejmě moudrý duch chrání své tělo, které obývá a tak se před horkem uchýlí do stínu a proti zimě tělo vhodně oblékne.

džita	vládnout
átmanah	mysl; pravé Já; svoje
prašántasja	uklidněný; dosáhl míru
param	nejvyšší; dávné; věčné
átmá	pravé Já; mysl
samáhitah	spočívat
šíta	zima
ušna	horko
sukha	štěstí; radost
duhkhešu	strast
tathá	také; dále
mána	pocta; pýcha
apamánajoh	opovržení

Předchozí lekce Následující lekce