Svět mysli - Kurz Bhagavadgíty 50. lekce

50. pokračování korespondenčního kurzu - verše 7.20-25
Vztah mezi Kršnou a ostatními bohy
Josef Fric
Obsah kurzu Český zpěv v MP3 - POZOR! zpívá to má maličkost Sánskrtský zpěv

Verš : 7.20.

kámaistaistairhrtagňánáh prapadjante'njadevatáh
tam tam nijamamásthája prakrtjá nijatáh svajá

Touhami poznání jaté, uchýlí se k jiným Bohům.
Mnohé obřady konají, vedeni povahou svojí.

K jiným bohům se uchylují ti, jejichž poznání je zahaleno mnohými touhami. Vykonávají různé četné příkazy a obřady a jsou zcela ovládnuti svojí přirozeností.

V pozdějších kapitolách bude podrobně popsáno, jak tři kvality přírody ovlivňují způsob myšlení a jednání člověka. Tento způsob myšlení a jednání je základem přirozenosti každého člověka.
Souboj tří kvalit probíhá v každém člověku neustále. Zda bude vítězit dobro a čistota, neklid a vášeň nebo lenost a temnota je dáno pouze stavem poznání každého člověka. Toto poznání je zcela závislé na předchozích zkušenostech.
Každý člověk si podle svého stavu mysli volí svého boha. K němu se utíká schovat v nesnázích, s ním se dělí o radosti a jeho prosí o milost a podporu. Všechno samozřejmě ovlivňuje i stav okolní společnosti a jejího náboženského systému a schopnost víry a cvičení vlastní mysli.
Bohem může být nejen bůh různých náboženství či nějaký prorok a mudrc, ale i víra ve společenský systém, ať je jakýkoli nebo v cokoli jiného, co člověku dává pocit bezpečí. Pro tuto formu boha pak člověk zcela oddaně pracuje a žije.

kámais	touhy; žádosti
tais	těch
tair	těch
hrta	uneseno; zcizeno
gňánáh	poznání
prapadjante	uchýlit se
anja	jiní; ostatní
devatáh	Bohy
tam	k němu; tomu
tam	k němu; tomu
nijamam	ovládat; příkaz
ásthája	následovat
prakrtjá	přirozenost; přírodu
nijatáh	ustálen; ovládnut; stálý
svajá	svou

Verš : 7.21.

jo jo jám jám tanum bhaktah šraddhajárčitumiččhati
tasja tasjáčalám šraddhám támeva vidadhámjaham

Kdo jakou formu oddaně s vírou uctívat přeje si,
toho pevnou vírou jeho zajisté obdařím jen Já.

Kdokoli chce s oddaností a vírou uctívat jakoukoli formu Boha, toho Já obdařím jeho pevnou vírou.

Tento verš je základem téměř neuvěřitelné schopnosti tolerance hinduismu k jiným bohům, náboženstvím a prorokům. Hinduismus sám vytvořil velice různorodý panteon různých bohů, démonů, lidí a zvířat. Přijmout pár dalších bytostí není vůbec žádný problém.
Pro obyčejné lidi nebo pro obyčejný lidský život je připraveno tisíce různých příběhů bohů, které pomáhají správně se v životních událostech orientovat. Celým panteonem prostupuje původní věčné Brahma, ze kterého pochází vše včetně bohů a kam se vše zase jednou vrátí. Kršna se v tomto verši staví právě do pozice této věčnosti. On dává každému člověku jeho víru v jeho vlastního boha, který je srdci daného člověka nejbližší.

jah	kdo
jah	kdo
jám	ti; ten
jám	ti; ten
tanum	forma; tělo
bhaktah	oddaný; věřící
šraddhaja	víra
arčitum	uctívat
iččhati	chtít
tasja	jeho
tasja	jeho
ačalám	pevný
šraddhám	víra
tám	k němu; tomu
eva	jistě; zajisté; samozřejmě
vidadhámi	obdařit; vybavit
aham	Já, jsem

Verš : 7.22.

sa tajá šraddhajá juktastasjárádhanamíhate
labhate ča tatah kámánmajaiva vihitán hi tán

Tak s touto vírou spřažený své uctívání provádí
a získá potom ode Mne jistě své touhy splnění.

Tak pomocí této víry provádí své uctívání a potom získá ode Mne naplnění své touhy.

Pokud člověk podstoupí potřebné odříkání, jaké vyžaduje jeho forma boha, potom je vždy odměněn. Tuto odměnu mu dává sama věčná podstata, kterou člověk díky své zaslepenosti nevidí.

sah	on; ten; tak
tajá	touto
šraddhajá	víra
juktah	zapojit; zapřáhnout
tasja	jeho
árádhanam	uctívat
íhate	vykonávat; provádět
labhate	získá
ča	a; také
tatah	potom
kámán	touhy
maja	mnou
eva	jistě; zajisté; samozřejmě
vihitán	schválit; stanovit
hi	jistě; také
tán	oni; těch

Verš : 7.23.

antavattu phalam tešám tadbhavatjalpamedhasám
devándevajadžo jánti madbhaktá jánti mámapi

Nestálé však plody tyto ze slabého jsou rozumu.
Bohům věrní ti jdou k bohům a Mně oddaní jdou ke Mně.

Tyto plody, které pocházejí z nízkého rozumu, jsou však pomíjivé. Kdo bohům obětují, jdou k bohům, ale Mně oddaní jdou ke Mně.

Kdokoli požaduje na svém bohu naplnění svých přání, neboli změnu právě prožívané hry života, tomu se po podstoupení určitého úsilí přání splní. Problém je, že ve hře života je vše dočasné a splněné přání stejně nepřinese žádný trvalý přínos. Dokud naším přáním nebude vystoupit ze závislosti na hře a spočinout v nekonečné božské blaženosti, nenajde bytost svůj klid.
Obrátit se přímo k neprojevené a nepostřehnutelné věčnosti je velice obtížné, proto se tato věčnost objevuje v představách lidí ve všech různých formách.

antavat	pomíjivé; zničitelné
tu	ale; však
phalam	plody; zisky
tešám	jejich; jim; oni
tat	to
bhavati	stane se; nastane
alpa	ubohý; nízký
medhasám	rozum; inteligence
deván	Bohy
deva	Bůh
jadžo	obětovat
jánti	dojít
mat	Mne; mým
bhaktá	oddaný
jánti	dojít
mám	mne
api	v; i; zahrnovat

Verš : 7.24.

avjaktam vjaktimápannam manjante mámabuddhajah
param bhávamadžánanto mamávjajamanuttamam

Já nezjevný do zjevného, myslí hloupí, že vstupuji,
nejvyšší stav Můj neznají, dokonalý a neměnný.

Nemoudří si myslí, že Já Nepostřehnutelný vstupuji do projeveného, protože neznají Můj nejvyšší, neměnný a dokonalý stav.

Nevědomý člověk považuje prožívaný svět za skutečný. Boha vnímá jako někoho, kdo ho stvořil a kdo mu stanovil pravidla a kdo v tomto světě nějak přebývá ve všech věcech.. Z jejich pohledu to tak vypadá.
Vzpomeňme si na krásné podobenství sedmého verše této kapitoly. Vše na mně závisí jako perly na šňůrce. Vidíme perly, ale nevidíme tenkou průhlednou šňůrku, která je drží pohromadě. Stejně tak celý náš svět je jen hra mysli, tisíců myšlenek vytvářející jednotlivé obrazy. Tato mysl vystupuje z věčné schopnosti vědomí. A toto vědomí je v podstatě věčné tvořivé Brahma.

avjaktam	neviditelné; smysly nepostřehnutelné
vjaktim	projevený
ápannam	vdech; nádech; vstup vnějšího vzduchu do těla
manjante	myslet
mám	mne
abuddhajah	nemoudří
param	nejvyšší; dávné; věčné
bhávam	stav; existence
adžánanto	neznat; neuvědomovat si
mama	moje
avjajam	neměnné; skutečné
anuttamam	nejvyšší; nejdokonalejší

Verš : 7.25.

náham prakášah sarvasja jogamájásamávrtah
múdho'jam nábhidžánáti loko mámadžamavjajam

Nejsem všemi viditelný. Silou iluze skrytého,
nepozná Mne svět zmatený, nezrozeného, věčného.

Ne všichni Mne mohou vidět. Jsem silou vidiny zahalený a proto Mne zmatený svět nepoznává jako nezrozeného a neměnného.

Iluze skutečného světa překrývá existenci věčného vědomí. Odhalit toho, kdo vnímá a vidí je nesmírně obtížné. Odvrhnout klam iluzorního světa není pro necvičenou mysl vůbec možné. Pro takové bytosti jsou vytvořeny náboženské systémy, které upozorňují na různé nevysvětlitelné věci. Je to například zázrak zrození a života v těle, neodvratnost smrti těla, nekonečnost vesmíru a času, gravitace a různé další nepochopitelné jevy. Dokud je svět považován za skutečný, není prakticky možno se s nimi logicky vypořádat. Pokud si však všimneme, že když zavřeme oči, tak všechno zmizí, potom jsme udělali první krok na cestě ke hledání své neprojevené podstaty.
Poprvé si tak všimneme, že náš svět se objevuje a mizí, s ním mizí i naše tělo, které vidíme zvenčí. A kdo jsem já ? Kdo vidí skrze oči ?
To jsou ty správné otázky pro vnitřní výzkum. Dokud tento výzkum úspěšně nedokončíme, dokud se nedostaneme ke své vnitřní podstatě, tak stále nebudeme mít možnost volby. Budeme stále v otroctví iluze světa. Jen dosažení duchovní svobody dává bytosti možnost se rozhodnout. Jestli zůstane dále svobodným duchem, nebo se rozhodne zase být tělem.

na	Ani; ne-
aham	Já, jsem
prakášah	zjevený; odhalený; zářící
sarvasja	všechna; každé
joga	Jóga - učení o ukázněném chování vedoucím k osvobození bytosti; disiplína; snaha; vůle
májá	Májá; představa;
samávrtah	zahalen
múdho	zmatený; pošetilý
ajam	toto
na	Ani; ne-
abhidžánáti	zcela poznat
loko	svět
mám	mne
adžam	nezrozený; nevzniklý
avjajam	neměnné; skutečné

Předchozí lekce Následující lekce