52. pokračování korespondenčního kurzu - verše 8.1-6
Úvod osmé kapitoly - Učení o cestě k věčnému principu.
V osmé kapitole vysvětlí Kršna termíny původ bytostí, původ bohů a původ oběti, které použil na konci kapitoly sedmé a včetně naprosté důležitosti soustředění mysli ve chvíli smrti. Potom v dalších verších rozebírá, jakým způsobem dosáhnout takového stavu mysli, aby osvobození ve chvíli smrti bylo možné. Na závěr kapitoly je uvedeno několik podmínek pro čas správného odchodu jako denní světlo, letní období, dorůstající Měsíc a podobně. V Indii jsou tyto podmínky brány doslovně, možná však básnicky opisují právě onen požadovaný stav mysli, tedy mysl jasná a zdravá, věřící a co nejméně svázaná připoutanostmi.
Josef Fric
Obsah kurzu Český zpěv v MP3 - POZOR! zpívá to má maličkost Sánskrtský zpěv | | Verš : 8.1. | 
| ardžuna uváča
kim tadbrahma kimadhjátmam kim karma purušottama
adhibhútam ča kim proktamadhidaivam kimučjate
Ardžuna uvádí :
Co je to Brahma, co zdroj Já, co je čin? Purušottamo.
Jaký je původ bytostí, a co původem bohů zvou? | | Ardžuna pravil:
Co je to Brahma, co je původ Já a co je čin? Ó Nejvyšší Osobo. Co je uváděno jako původ bytostí a čemu říkají původ bohů? | | ardžuna | Ardžuna - jeden z pěti Pánduovců; hlavní hrdina Bhagavadgíty, syn boha Indry. K němu Kršna pronáší svůj Zpěv Vznešeného | | uváča | pravil | | kim | k čemu; proč;co | | tat | to | | brahma | Brahma; Védy | | kim | k čemu; proč;co | | adhjátmam | prostoupený Já; původ Já; duch | | kim | k čemu; proč;co | | karma | čin; činnost | | purušottama | Kršna - Nejvyšší bytost | | adhibhútam | nadbytost; původ bytostí | | ča | a; také | | kim | k čemu; proč;co | | proktam | uvedeno; řečeno | | adhidaivam | nadbůh; původ bohů | | kim | k čemu; proč;co | | učjate | říkat; nazývat |
| | | Verš : 8.2. | 
| adhijagňah katham ko'tra dehe'sminmadhusúdana
prajánakále ča katham gňejo'si nijatátmabhih
Co je zdroj oběti, kdo je zde v těle, Madhusúdano?
V čase smrti jak pozná Tě, ten stále dlící ve svém Já. | | | Jaký je základ obětí a co je zde v tomto těle, Ó Hubiteli Madhua? A v čase odchodu jak Tě poznají ti stále dlící v Já. | Na konci sedmé kapitoly Kršna uvádí, že Ti, kdo Kršnu nejprve uctívají, potom se mu oddají a uchýlí s k němu, poznají Brahma, původ bohů, bytostí a oběti. Kršna také uvádí jako důležitý okamžik smrti bytosti.
Ardžuna chce podrobně poznat, co těmito verši Kršna přesně myslel a proto ho hned žádá o vysvětlení. | | adhijagňah | nadoběť; původ oběti | | katham | jak | | ko | kdo | | atra | zde | | dehe | tělo | | asmin | v této | | madhusúdana | Kršna - hubitel démona Madhua | | prajána | odchod; smrt | | kále | čas; doba života | | ča | a; také | | katham | jak | | gňejah | být znám; být pokládán; poznat | | asi | jsi | | nijata | vždy; stále; stálý | | átmabhih | dlít v Já; soustředěn v Já |
| | | Verš : 8.3. | 
| šrí bhagaván uváča
akšaram brahma paramam svabhávo'dhjátmamučjate
bhútabhávodbhavakaro visargah karmasamgňitah
Šrí Bhagaván uvádí :
Neměnné Brahma nejvyšší, svébytné zve se zdrojem Já.
A vznik života bytostí způsobí oběť co čin zvou. | | Blahoslavený Pán pravil:
Neměnné Brahma, které je nejvyšší a existující samo v sobě, je zváno původem Já. Obětina, která způsobí povstání života bytostí, se označuje jako čin. | Brahma je věčná možnost existence. Někdy je klidné a netvoří se žádné představy, jindy je plné mnoha propletených představ obrovského množství bytostí. Každá vtělená bytost vnímá obraz svého těla a pokud není zmatená nevědomostí, vnímá také pocit Já, jako ducha, který má svůj základ v Brahma. Jakmile bytost přijme tělo, je nutno pro jeho udržení konat činy.
Toto všechno Kršna vysvětloval na začátku třetí kapitoly a nyní uvádí trochu jiný pohled na své předchozí učení. | | šrí | požehnaný; blahoslavený | | bhagaván | Kršna - Pán; osvícená bytost, která má nejvyšší poznání; Bhag je patrně základ našeho Bůh | | uváča | pravil | | akšaram | nezničitelný; neměnný | | brahma | Brahma; Védy | | paramam | nejvyšší | | svabhávo | přirozenost | | adhjátmam | prostoupený Já; původ Já; duch | | učjate | říkat; nazývat | | bhúta | bytost | | bháva | existence; bytí | | udbhava | povstat | | karo | způsobit | | visargah | obětování; původ zrodu | | karma | čin; činnost | | samgňitah | nazývat; označovat |
| | | Verš : 8.4. | 
| adhibhútam kšaro bhávah purušaščádhidaivatam
adhijagňo'hamevátra dehe dehabhrtám vara
Zdrojem tvorů je nestálost, Bohům je zdrojem Osoba.
Zdroj oběti jsem tady Já v těle, Nejlepší z vtělených. | | | Původem bytostí je proměnlivá existence, Prvotní Osoba je původem bohů. Já jsem jistě původem oběti zde v těle, Nejlepší z vtělených. | Původem bytostí je nestálost. Touto nestálostí může být myšlena sama příroda s neustále se rodícími a umírajícími tvory. Ještě proměnlivější jsou však představy, které vznikají v myslích bytostí a která přírodu a celý vesmír zobrazují.
Puruša, který se překládá jako Osoba, je zdrojem a podstatou bohů. Tento zdroj musí být věčný a proto jejich zdrojem je opět věčné Brahma, která je zdrojem věčného Já. Toto Já je stejné u bohů jako u lidí a všech ostatních bytostí.
A toto Já, se kterým se Kršna ztotožňuje, je také zdrojem všech obětí.
Jistě najdete na tyto verše mnoho různých filozofických vysvětlení. To nejjednodušší, které se snažím trochu přiblížit, nabízí učení o nedvojnosti - Advaita. To tvrdí, že ve skutečnosti existuje pouze jedno jediné věčné bytí. Pouze neznalost tohoto bytí zdánlivě způsobuje jakési mnohé projevy. Všechny tyto projevy a všechny jejich představy jsou však pomíjivé a až pominou, zůstane zase jen to jediné, věčné bytí. Tehdy také pomine neznalost.
Je pravda, že přijmout toto učení je hodně obtížné, nicméně pouze toto učení nemá žádnou konstrukční vadu a není závislé na nějakých dogmatech a neodporuje čisté logice. To, co je skutečné, je neměnné a nepostřehnutelné. Vše ostatní, co můžeme zpozorovat, se mění a tudíž je to neskutečné a proto nemá cenu se tím nějak zvlášť zaobírat. | | adhibhútam | nadbytost; původ bytostí | | kšarah | proměnlivý | | bhávah | bytí | | purušah | Puruša; osvobozená osoba | | ča | a; také | | adhidaivatam | nadbůh; původ bohů | | adhijagňo | nadoběť; původ oběti | | aham | Já, jsem | | eva | jistě; zajisté; samozřejmě | | atra | zde | | dehe | tělo | | dehabhrtám | vtělený | | vara | nejlepší |
| | | Verš : 8.5. | 
| antakále ča mámeva smaranmuktvá kalevaram
jah prajáti sa madbhávam játi nástjatra samšajah
Kdo na Mne myslí ve smrti své pevně, opustí tělo,
a odejde, ten pak stav Můj dosáhne, to bez pochyby. | | | Kdo jistě na konci svého času na Mne myslí, když opouští své tělo a odchází, ten Mého stavu dosahuje, o tom není nejmenší pochyby. | | anta | konec | | kále | čas; doba života | | ča | a; také | | mám | mne | | eva | jistě; zajisté; samozřejmě | | smaran | přemítat o; myslet na | | muktvá | opouštět; osvobodit | | kalevaram | tělo; dočasná existence | | jah | kdo | | prajáti | odcházet | | sah | on; ten; tak | | mat | Mne; mým | | bhávam | stav; existence | | játi | dosahuje; jde | | na | Ani; ne- | | asti | tam (je) | | atra | zde | | samšajah | pochybnost |
| | | Verš : 8.6. | 
| jam jam vápi smaranbhávam tjadžatjante kalevaram
tam tamevaiti kaunteja sadá tadbhávabhávitah
A na který ten myslí stav, v konci těla odevzdání,
tak k němu dojde, Kauntéjo, vždy tímto stavem utvářen. | | | Takový stav, který je v mysli bytosti při odevzdávání na konci času těla, ať je jakýkoli, k tomuto stavu jistě dojde, Synu Kuntí, neboť je vždy utvářen tímto stavem mysli. | Zde Kršna vysvětluje tu nejdůležitější věc v životě bytostí, které během života nebyly schopny překonat klam svých představ a osvobodit se. Chvíle blížící se smrti těla je okamžik, kdy může být uskutečněno to, co se bytosti během celého předchozího života nepodařilo. Ve chvíli smrti, kdy existence v tomto umírajícím těle končí, už nemá prakticky vůbec nic žádný smysl. Tento dlouhý sen končí a už se nikdy více nevrátí. K čemu je všechno bohatství, radosti, příbuzní a ostatní hodnoty odcházejícímu duchu? Je to pouze pouto, které způsobí další nesvobodné zrození.
Pokud se bytost na tento okamžik systematicky připravuje a snaží se přetrhat co nejvíce připoutaností před tím, než onen rozhodný okamžik smrti nastane, může se ve chvíli "odevzdání těla" opravdu osvobodit. Podmínkou však je, aby těch pout a vazeb bylo co nejméně.
Dobrou zprávou je, že je minimálně jedno zdokumentované osvobození, které se odehrálo v roce 1922. Tehdy Bhagaván Šrí Ramana Maharši pomohl v době umírání k osvobození své matce a podařilo se to díky její naprosté víře a oddanosti svému synovi, díky jejímu prostému, obtížnému ale stále činorodému životu. Bhagaván s ní strávil několik posledních hodin a jeho ruce spalovaly všechny zbývající připoutanosti, které se postupně objevovaly, až nakonec její duch opustil její tělo svobodný.
Důležitým předpokladem je tedy naprostá víra v možnou svobodu, zachování zdravého ducha až do posledních okamžiků a hlavně mysl co nejméně připoutaná do prožívaných představ. Pokud máme za syna dokonalého mudrce, pak je to také velká výhoda. | | jam | tomu | | jam | tomu | | va | i | | api | v; i; zahrnovat | | smaran | přemítat o; myslet na | | bhávam | stav; existence | | tjadžati | zříkat se | | ante | závěrem; na konec | | kalevaram | tělo; dočasná existence | | tam | k němu; tomu | | tam | k němu; tomu | | eva | jistě; zajisté; samozřejmě | | eti | dojít; dosáhnout | | kaunteja | Ardžuna - syn Kuntí | | sadá | vždy | | tat | to | | bháva | existence; bytí | | bhávitah | tvořit život |
| | | Předchozí lekce Následující lekce |
Zařazeno dne : 2.9.2011, zobrazeno : 2564
|