Svět mysli - Kurz Bhagavadgíty 96. lekce

96. pokračování korespondenčního kurzu - verše 15.1-5
Nauka o Nejvyšší Osobě.
V této kapitole se nejprve dozvíme o symbolickém stromu života. Tento strom života je nesmírně odolný. Pro jeho poražení je nutno pěstovat odříkání a odpoutání. Zároveň je nutno hledat oporu do další existence právě v Nejvyšší Osobě.
Tato Osoba je s námi v každém okamžiku a není nutno ji získávat. Jen je nutno uvědomit si její existenci. Tato cesta vede skrze klid, moudrost a poznání. Potom můžeme rozlišit nižší Osobu, která je odpovědná za všechny pomíjivé projevy. Až ji poznáme, začneme vnímat i Osobu Nejvyšší, neviditelnou, neměnnou a věčnou. Je to naše pravé Já, je to pravá podoba Kršny.
Josef Fric
Obsah kurzu Český zpěv v MP3 - POZOR zpívá to má maličkost Sánskrtský zpěv v MP3

Verš : 15.1.

šrí bhagaván uváča
úrdhvamúlamadhahšákhamašvattham práhuravjajam
čhandámsi jasja parnáni jastam veda sa vedavit

Šrí Bhagaván uvádí :
Praví se, vzhůru kořeny, dolů větve, smokvoň věčná,
zpěvy jejími listy jsou, kdo je zná, ten je Véd znalý.

Blahoslavený Pán pravil:
Nahoře má kořeny, dole má větve, to se o věčné smokvoni posvátné praví. Všechny chvalozpěvy jsou její listy. Kdo toto pozná, ten je znalý Véd.

Tento symbolický strom prorůstá celým naším životem. Kořeny má nahoře v Brahma a z tohoto Brahma vše vystupuje. Všechny náboženské zpěvy jsou pouhými lístky tohoto majestátního stromu. Náboženská znalost, je znalost jednotlivých lístků stromu. Stále však tomuto znalci uniká znalost větví, kmene a kořenů.

šrí	požehnaný; blahoslavený
bhagaván	Kršna - Pán; osvícená bytost, která má nejvyšší poznání; Bhag je patrně základ našeho Bůh
uváča	pravil
úrdhva	nahoře
múlam	kořeny
adhah	dole; dolů
šákham	větve
ašvattham	Ašvattha - smokvoň posvátná, banyján, posvátný fíkovník
práhur	učit; sdělit
avjajam	neměnné; skutečné
čhandámsi	zpěvy; texty knih
jasja	on; ten
parnáni	listy
jah	kdo
tam	k němu; tomu
veda	vědět; Védy, posvátné knihy
sah	on; ten; tak
veda	vědět; Védy, posvátné knihy
vit	znalý

Verš : 15.2.

adhaščordhvam prasrtástasja šákhá gunapravrddhá višajapraváláh
adhašča múlánjanusantatáni karmánubandhíni manušjaloke

Dolů a nahoru jdou její větve, jakostmi a věcmi živí větvičky,
vespodu kořeny se prodírají, jež činnostmi poutají světy lidí.

Dolů a nahoru vedou její větve, které jsou živené kvalitami, její větvičky jsou smyslové předměty, a dole kořeny se prodírají, které pomocí činů poutají lidský svět.

Zapomeneme-li na Brahma, zdá se nám, že kořeny stromu jsou ve světě a jsou živeny touhami. Všechny naše činy živí tento strom. Jedná se o rovinu našich povinností, které konáme pro přežití lidského rodu a celé přírody. Zároveň se jedná o rovinu naší mysli, kdy naše víra a naše touhy a závislosti udržují při životě strom nevědomosti.
Znalý člověk vidí kořeny v Brahma, neznalý člověk vidí kořeny stromu ve světě.

adhah	dole; dolů
ča	a; také
urdhvam	nahoru
prasrtás	vedou
tasja	jeho
šákhá	větve
guna	kvality
pravrddhá	naplnit se; dozrát
višaja	předmět; záměr
praváláh	větvičky
adhah	dole; dolů
ča	a; také
múláni	kořeny
anusantatáni	prodírat se
karma	čin; činnost
anubandhíni	přivážou
manušja	lidský
loke	svět

Verš : 15.3.

na rúpamasjeha tathopalabhjate nánto na čádirna ča sampratišthá
ašvatthamenam suvirúdhamúlamasangašastrena drdhena čhittvá

Její tvary tady nelze postihnout, konec, začátek, nebo upevnění.
Tu smokvoň s velmi pevnými kořeny znič ostrou zbraní nepřipoutanosti.

Její podobu zde nelze postihnout, ani konec, ani začátek, ani její upevnění. Smokvoň tuto s velmi pevnými kořeny rozetni pevnou zbraní nepřipoutanosti.

Tento strom opravdu nelze postihnout. Ardžuna jeho podobu zahlédl v 11. kapitole, když mu Kršna umožnil vidět celý vesmír. Tato vize ho však velice rozrušila.
Tento verš však mluví o rozvazování pout, které dává člověku nástroj na vykořenění tohoto stromu života. Nepřipoutanost se buduje v klidu meditace i při práci a plnění povinností.

na	Ani; ne-
rúpam	podoba; forma
asja	této; tohoto
iha	zde
tatha	také
upalabhjate	dosáhnout
na	Ani; ne-
anto	konec
na	Ani; ne-
ča	a; také
ádir	počátek; začátek
na	Ani; ne-
ča	a; také
sampratišthá	upevnění
ašvattham	Ašvattha - smokvoň posvátná, banyján, posvátný fíkovník
enam	toto
su	velmi
virúdha	pevné
múlam	kořeny
asanga	nepřipoutanost
šastrena	zbraň
drdhena	houževnatá; pevná
čhittvá	rozetni

Verš : 15.4.

tatah padam tatparimárgitavja jasmingatá na nivartanti bhújah
tameva čádjam purušam prapadje jatah pravrttih prasrtá purání

Stavu toho tou nejskvělejší cestou, která tam vede a již nevede zpět
pak se schovej k té Osobě prvotní, ze které činy věčně vystupují.

Potom se uchyl k té prvotní Osobě, ze které odedávna činy vycházejí, vstup do onoho stavu tou jedinou cestou, která vede tam a už nenavrací zpět.

Dále budeme potřebovat umění víry a oddanosti. Při kácení stromu nevědomosti i po jeho poražení potřebujeme jinou pevnou oporu. Nelze zůstat ve vzduchoprázdnu uprostřed ničeho.
Popisovaná jediná cesta se dá vykonat, pokud je hledající vyzbrojený vírou v dokonalost Brahma a odhodlaností s ním splynout. Potom se už nemusí vrátit zpět do stavu nevědomé nesvobody.

tatah	potom
padam	stav
tat	to
parimárgitavja	jistou cestou
jasmin	v kterém; kde
gatá	vede
na	Ani; ne-
nivartanti	nesetrvat; odejít
bhújah	znovu; dále
tam	k němu; tomu
eva	jistě; zajisté; samozřejmě
ča	a; také
ádjam	prvotní; počáteční
purušam	bytost; osoba
prapadje	uchýlit se
jatah	z nehož; z čeho; když
pravrttih	činit
prasrtá	vedou
purání	odvěký

Verš : 15.5.

nirmánamohá džitasangadošá adhjátmanitjá vinivrttakámáh
dvandvairvimuktáh sukhaduhkhasamgňairgaččhantjamúdháh padamavjajam tat

Nezmaten poctou, znalý svazků hrozby, prostoupen věčným Já, opustil touhu,
prostý dvojnosti štěstí a strast zvaných, bez klamu dojde do stavu věčného.

Oproštěním od pýchy a klamu, bez zla ulpívání, znalostí podstaty Já, osvobozením od tužeb, mimo vliv protikladů zvaných štěstí a strast, lze dosáhnout onoho stavu věčnosti.

Zde jsou podrobněji popsány vlastnosti potřebné k úspěchu. Jako první to je odstranění klamného pocitu existence a vlastnictví. Tyto pocity budují pocit výjimečnosti v myslí zobrazované představě světa. Další je ovládání hrozby svazků s ostatními bytostmi. Předchozí věta varovala před svazkem s věcmi a společenským postavením, ta další varuje před svazky se svými blízkými. Svoboda vede skrze osamění, ale pocit samoty musí samozřejmě zemřít spolu s pocitem výjimečnosti. Poznáme-li podstatu těchto pocitů, které budují nesvobodu, můžeme začít hledat svobodu v neviditelné podstatě pravého Já.
Další pomocné metody jsou odstraňování tužeb a s nimi nekontrolovatelné proměnlivosti stavu mysli od pocitů smutku a neštěstí k prožitkům slasti a štěstí. Pokud tyto procesy dostaneme pod vlastní kontrolu, potom se blížíme stavu tiché věčnosti.

nir	bez
mána	pocta; pýcha
mohá	zmatení představ; klam; iluze
džita	vládnout
sanga	společnost; společenství; vazby
došá	chybné
adhjátma	prostoupený Já; celé Já
nitjá	věčné
vinivrtta	opustit
kámáh	touha
dvandvair	dvojnost
vimuktáh	vysvobozen
sukha	štěstí; radost
duhkha	neštěstí; strast
samgňair	připomínat; nazývat
gaččhanti	získat
amúdháh	moudrý; nezmatený
padam	stav
avjajam	neměnné; skutečné
tat	to

Předchozí lekce Následující lekce