Svět mysli - Kurz Bhagavadgíty 60. lekce

60. pokračování korespondenčního kurzu - verše 9.20-24
Zásluhy ctnostného života se bez naprostého soustředění na osvobození ztrácejí.
Josef Fric
Obsah kurzu Český zpěv v MP3 - POZOR! zpívá to má maličkost Sánskrtský zpěv

Verš : 9.20.

traividjá mám somapáh pútapápá jagňairištvá svargatimprárthajante
te punjamásádja surendralokamašnanti divjándividevabhogán

Znalci Véd Sómu pijí, k smytí hříchu obětí ctí Mne, pro nebe se modlí.
Ti svatí získají svět Boha Indry, požívají v nebi požitky Bohů.

Znalci tří Védů pijí Sómu, obětují Mi pro očištění od hříchu a v modlitbách uctívají jako cíl nebe. Ti svatí získají svět Boha Indry a v nebi požívají božská potěšení Bohů.

Všechna náboženství učí své oddané podobnou moudrost. Pokud budeme žít moudře a chovat se ctnostně, zcela jistě bude takový duch za své zásluhy v tomto i dalších vtěleních zažívat příjemné chvíle.

traividjá	Znalec tří (Véd)
mám	mne
somapáh	piják sómy, posvátného nápoje
púta	očistit
pápá	hřích; poskvrnění
jagňaih	oběti
ištvá	uctívání
svar	nebeský
gatim	cíl
prárthajante	modlit se
te	Tobě; tito
punjam	svatý
ásádja	získat
sura	Bůh
indra	Indra - vládce Bohů
lokam	svět
ašnanti	jíst
divján	Božský
divi	v Nebi
deva	Bůh
bhogán	potěšení

Verš : 9.21.

te tam bhuktvá svargalokam višálam kšíne punje martjalokamvišanti
eva trajídharmamanuprapanná gatágatam kámakámálabhante

Až užijí nesmírných v nebi světů, ztratí své výhody, v smrti svět vstoupí.
Tak je obřady Védů zase vrátí, příchody, odchody touhami dojdou.

Až si užijí nesmírných nebeských světů a vyčerpají své zásluhy, pak vstoupí zpět do světa smrti. To jistě touhy po Védských obřadech způsobí jejich návrat do pomíjivého světa příchodů a odchodů.

Toto tvrzení však nacházíme snad jen v indické tradici. Ctnostným životem můžeme získat úžasný stav a prožitky. Tyto zásluhy se blaženým životem vyčerpávají a nakonec se duch zase vrátí do smrtelného těla a pokračuje dalšími vtěleními.
Jediná cesta ven je rozpojení vazby mezi duchem a projevenou představou. Touto představou je nejen náš svět, ale i nebesa se všemi bohy.
Nádherný příklad na toto téma je první setkání mudrce jménem Poonja se Šrí Ramanou. Poonja žil na severu Indie a díky své snaze měl vize Kršny. I přes tuto výsadu měl pocit, že to stále není skutečný cíl a hledal někoho, kdo by mu pomohl k němu dojít. Většinou však nacházel pouze učitele, pro něž duchovno bylo příjemnou obživou.
Jednou ho navštívil asketa a Poonja se ho ptal na skutečného mistra. Asketa mu dal adresu Šrí Ramany. Poonja neváhal a vydal se na cestu. Když dorazil do Ramana Ašrámu a poprvé uviděl Šrí Ramanu, uvědomil si, že to je ten samý asketa, který mu dal adresu. Hrozně se rozčílil, že je to zase nějaký podvodník a chtěl odjet. Svůj názor nezměnil, ani když mu bylo řečeno, že Šrí Ramana neopustil Arunáčalu od svých 16 let. Poonja však nejprve obešel Arunáčalu, kde měl své vize Kršny.
Po dokončení cesty okolo Hory se znovu setkal se Šrí Ramanou. Šrí Ramana se ho zeptal, zda je ze severu a co dělal. Poonja odpověděl, že šel okolo hory a hrál si se svým Kršnou. Šrí Ramana se ho otázal, zda má vize Kršny a potom se zeptal, zda je vidí i teď. Poonja připustil, že teď Kršnu nevidí. Šrí Ramana řekl : "Tak to asi nebude to pravé, když se to objevuje a mizí. Musíte najít toho, kdo vidí."
V té chvíli si Poonja uvědomil, že tato věta byla přesně to, co měl slyšet. Poznal, že našel svého mistra.

te	Tobě; tito
tam	k němu; tomu
bhuktvá	vychutnat; užít si
svarga	nebe
lokam	svět
višálam	nesmírný; rozsáhlý
kšíne	vyprchat
punje	spravedlivé; správné
martja	smrtelný
lokam	svět
višanti	vstoupit
eva	jistě; zajisté; samozřejmě
trají	tří (Védů)
dharmam	obřady; řád
anuprapanná	navrátit se
gata	odešli
agatam	přijít
káma	touha
kámá	touha
labhante	dosáhnout; dojít

Verš : 9.22.

ananjáščintajanto mám je džanáh parjupásate
tešámnitjábhijuktánám jogakšemam vahámjaham

Těm, kdo myslí jenom na Mne, lidem stále jen Mne ctícím,
těm věčně zcela spřaženým jógou, blaho Já přináším.

Těm lidem, kteří myslí jen na Mne, kteří Mne stále uctívají stále a zcela spřaženi disciplínou, těm Já přináším blaho.

Poonja, později známý jako Papadží, Kršnu uctíval, ale nemyslel pouze na něj, ale také na sebe. Neustále hledal, ale ty, které potkal a kteří mu nepomohli, odsoudil jako obchodníky s duchovnem. Chyběla mu pokora. Kdyby byl skutečně oddaný Kršnovi, viděl by ho v každé bytosti, kterou potkal a jeho cesta by byla mnohem kratší. Ale díky tomu, jaký byl, máme my zase moc krásný příklad.

ananjáši	jediný; nemnohý
čintajanto	myslí; rozjímají
mám	mne
je	kdo
džanáh	lidé
pari	zcela; vždy
upásate	uctívat
tešám	jejich; jim; oni
nitja	věčné
abhijuktánám	zcela spřažen; spojen
joga	Jóga - učení o ukázněném chování vedoucím k osvobození bytosti; disiplína; snaha; vůle
kšemam	prospěch; blaho
vahámi	přináším
aham	Já, jsem

Verš : 9.23.

je'pjanjadevatá bhaktá jadžante šraddhajá'nvitáh
te'pi mámevakaunteja jadžantjavidhipúrvakam

Kdo však jiným Bohům oddán obětuje vírou nadán,
také Mně jistě, Kauntéjo, obětuje, sic nesprávně.

Kdo však obětují jiným Bohům oddaně a vírou obdařeni, ti také jen Mně, Synu Kuntí, oběť dávají, ale nedbají na správné pokyny.

V tomto verši navazuje Kršna na verše 7.20-23. Ať žijeme pro jakýkoli cíl, ať obětujeme jakémukoli principu, vždy je konečným příjemcem Kršna, který zosobňuje naši skutečnou podstatu, naše věčné Já. Dokud neporozumíme tomuto tajemství života a nenajdeme svou podstatu, budeme stále bloudit chyceni do pasti vlastních představ.

je	kdo
api	v; i; zahrnovat
anja	jiní; ostatní
devatá	Bohy
bhaktá	oddaný
jadžante	obětovat
šraddhajá	víra
anvitáh	obdařen
te	Tobě; tito
api	v; i; zahrnovat
mám	mne
eva	jistě; zajisté; samozřejmě
kaunteja	Ardžuna - syn Kuntí
jadžantj	obětovat
avidhi	nerozlišit
púrvakam	předpis

Verš : 9.24.

aham hi sarvajagňánám bhoktá ča prabhureva ča
na tumámabhidžánanti tattvenátaščjavanti te

Já jsem jistě všech obětí příjemce a Pán Nejvyšší.
Avšak kdo Mne nepoznává pravdivě, ten pak upadá.

Já jsem jistě příjemce všech obětí a jejich Nejvyšší Pán. Avšak kdo Mne zcela správně nepoznají, ti následně klesají do nižších světů.

Naše současné vtělení je velice vzácné. Máme lidské tělo a mysl a pouze v takovém vtělení je možno dosáhnout osvobození. Všechna nižší vtělení postrádají schopnost abstraktního myšlení. Tato schopnost abstrakce, neboli oddělení od způsobu myšlení spojeného s tělem a nahlížení na svět z jiné perspektivy, dává člověku nástroj na aktivní změnu svého vnímání světa. Zároveň je tato schopnost příčinou všeho zla v člověku. Všechny touhy, hněv a nenasytnost mají základ právě ve schopnosti představit si něco, co zatím neexistuje. Bohužel tento způsob použití abstraktního myšlení je pro většinu lidí prokletím, protože jen málokdy zažijí klid a spokojenost.
V nižších vtěleních zažívají zvířata poměrně dlouhý čas spokojenosti a klidu, ale nemají nástroj, jak tento klid využít k poznání podstaty života.
Musíme si uvědomit, že ti lidé, kteří nedbají o své příští vtělení, se zcela jistě nenarodí jako lidé. Skutečný člověk chápe své vtělení jako obrovskou odpovědnost. Odpovědnost nejen ke svému dalšímu životu, ale i ke všem ostatním bytostem v jeho okolí.

aham	Já, jsem
hi	jistě; také
sarva	všichni; vše
jagňánám	oběti
bhoktá	příjemce
ča	a; také
prabhuh	Nejvyšší bytost; duch; pravé Já
eva	jistě; zajisté; samozřejmě
ča	a; také
na	Ani; ne-
tu	ale; však
mám	mne
abhidžánanti	zcela poznat
tattvena	pravdivě
atah	po
čjavanti	upadat
te	Tobě; tito

Předchozí lekce Následující lekce