Svět mysli - Kurz Bhagavadgíty 84. lekce

84. pokračování korespondenčního kurzu - verše 12.16-20
Další vlastnosti skutečné moudré oddanosti a Kršnova pobídka přijmout tuto moudrost.
Josef Fric
Obsah kurzu Český zpěv v MP3 - POZOR! zpívá to má maličkost Sánskrtský zpěv

Verš : 12.16.

anapekšah šučirdakša udásíno gatavjathah
sarvárambhaparitjágí jo madbhaktah sa me prijah

netečný, čistý, a zručný, nestranný, zbavený strastí,
všechny činy Mně odevzdá, kdo Mně oddán, je Mně drahý.

netečný, čistý, dovedný, nezúčastněný, zbavený bolesti, úplně všechny činy obětuje Mně, kdo je Můj oddaný, ten je Mi drahý.

Netečnost a nezúčastněnost znamenají opět stejnost ke všem vjemům, které přicházejí. To znamená že smutné ani radostné události nemají změnit spokojený stav mysli. Člověk však stále musí pečlivě konat své povinnosti, být soucitný a laskavý, a to ke všem bytostem, ať milým a blízkým, tak i cizím a nebo nemilým. Je samozřejmé, že ve styku s neznámými nebo hříšnými lidmi je nutno dbát na opatrnost.
Čistota musí být udržována jednak vnější, tedy tělesná a také je důležité udržování svého bydliště bez zbytečných nečistot v přirozeném pořádku. Velice důležitá je čistota vnitřní. Tedy čistota činností, čistota řeči a čistota mysli.
Dovednost je schopnost okamžitě přijmout a využívat všechny nové znalosti, které se mohou objevit a které mohou být obtížně přijatelné. Obtíže při přijetí způsobuje mysl a ego, které lpí na svých zvycích a dogmatech.
Zbavený bolesti znamená, že tělesné ani duševní strasti nevyvolávají změnu stavu mysli. Nicméně není nutno podstupovat žádné kruté týrání těla, aby si ego dokázalo, že snese velké tělesné utrpení.
Takový oddaný, který své všechny činy stále obětuje svému idolu, ten je Kršnovi milý.

anapekšah	netečný
šučir	čistý
dakša	dovedný
udásíno	nezúčastněný
gata	odešli
vjathah	bolesti
sarva	všichni; vše
árambha	činy; činnosti
pari	zcela; vždy
tjágí	zříkat se; obětovat
jah	kdo
mat	Mne; mým
bhaktah	oddaný; věřící
sah	on; ten; tak
me	můj; mi
prijah	drahý; vzácný; ctěný

Verš : 12.17.

jo na hršjati na dvešti na šočati na kánkšati
šubhášubhaparitjágí bhaktimánjah sa me prijah

Kdo se netěší, nezlobí, nesmutní, ani netouží,
dobra a nedobra se vzdal, kdo oddán je, je Mně drahý.

Kdo se neraduje, ani nezlobí, kdo není smutný, ani netouží, kdo se vzdal představy dobra a nedobra, kdo je oddaný, ten je Mi drahý.

Radost a nenávist, stejně tak i smutek a touha, jsou jen různé strany jedné připoutanosti a nesvobody. Ta vzniká ve chvíli, kdy mysl začne rozlišovat, zda mysl zobrazuje příjemné nebo nepříjemné vjemy. Dobro a nedobro je základní dualita, která je zodpovědná za všechny následující touhy a emoce. Rozpuštění této dvojnosti a spočinutí v náručí jedinosti je cílem celé duchovní cesty. Zde toto spočinutí znamená rozpuštění svého ega v Kršnovi. Takový oddaný se zcela vzdává své výjimečnosti, na vše okolo sebe hledí z vznešeného hlediska Kršnovy nekonečnosti a nesmrtelnosti. Přesto je stále zapojen do plnění svých povinností. Někdo si tak nemusí všimnout, že tento člověk spočinul v Kršnově náruči. Jediným vodítkem může být pouze čistota a radost jeho existence.

jah	kdo
na	Ani; ne-
hršjati	potěšit; radovat
na	Ani; ne-
dvešti	nenávidět; závidět
na	Ani; ne-
šočati	smutek
na	Ani; ne-
kánkšati	toužit
šubha	dobro
ašubha	nedobro; zlo
pari	zcela; vždy
tjágí	zříkat se; obětovat
bhaktimán	oddaný
jah	kdo
sah	on; ten; tak
me	můj; mi
prijah	drahý; vzácný; ctěný

Verš : 12.18.

samah šatrau ča mitre ča tathá mánápamánajoh
šítošnasukhaduhkhešu samah sangavivardžitah

Týž k nepříteli, příteli, a také v poctách, potupě,
zimě, horku, štěstí, strasti stejný a svazky ovládá,

Stejný k nepříteli i příteli, také v poctách i opovržení, zimě i horku, radosti i strasti vyrovnaný, a vládne svým závazkům,

Stejný k nepříteli a příteli je nezúčastněnost popsaná ve verši 12.16. Kršna ji zde znovu zdůrazňuje pro Ardžunu, kterého čeká bitva s jeho příbuznými. Podobně je stejnost v dalších uvedených prožitcích dříve uvedená netečnost. Svazky a závazky vycházejí z předchozího života a nemají ovlivňovat vykonávání našich povinností. Ardžuna bude velice obtížně hledat sílu k boji se svým pradědem Bhíšmou a právě na toto poukazuje Kršna.

samah	stejný; vyrovnaný
šatrau	nepřítel
ča	a; také
mitre	přátelé
ča	a; také
tathá	také; dále
mána	pocta; pýcha
apamánajoh	opovržení
šíta	zima
ušna	horko
sukha	štěstí; radost
duhkhešu	strast
samah	stejný; vyrovnaný
sanga	společnost; společenství; vazby
vivardžitah	ovládat

Verš : 12.19.

tuljanindástutirmauní santušto jenakenačit
aniketah sthiramatirbhaktimánme prijo narah

týž k haně, chvále a tichý a spokojený s čímkoli,
bezdomý a stálé mysli, oddaný člověk Můj drahý.

stejný k pohaně i chvále, tichý, se vším spokojený, bez vazby na domov, pevných názorů a oddaný, je Mně drahý člověk.

Ačkoli v těchto verších Kršna apeluje na stejnost v poctě i opovržení, přesto pocity hanby z opovržení používal ve druhé kapitole, aby Ardžunu zbavil smutku a naladil ho do bojovné nálady. To znamená, že se válečníkovi Ardžunovi snažil připomenout jeho povinnost, která mu byla dána do vínku jeho zrozením. Opovržení a pocty, které nemá člověk vnímat, jsou reakce ostatních lidí, které ho chválí nebo haní. Pokud člověk poctivě koná své povinnosti, nemá žádný důvod se za něco stydět ani nemá důvod být na něco pyšný. To je také podstatou tichosti a zároveň základem spokojenosti v životě.
Vazba na domov je symbolicky vazba ke svému okolí. Vztah osvobozeného člověka k jeho okolí je vyjádřen správným plněním povinností, nikoli jeho závislostí na čemkoli, co ho obklopuje.
Pevné názory plynou z poznání řádu a nalezení svého místa v něm. Kdo jedná podle řádu, má své názory založené na jeho pravidlech a tak je nemůže měnit podle situace.

tulja	rovný; stejný
nindá	špinit; očerňovat; hanit
stutir	oslavovat; chválit
mauní	tichý
santuštah	spokojený
jena	skrze; pomocí
kenačit	vším
aniketah	bez domova
sthira	pevný
matih	soud; názor; hledisko
bhaktimán	oddaný
me	můj; mi
prijah	drahý; vzácný; ctěný
narah	člověk

Verš : 12.20.

je tu dharmjámrtamidam jathoktam parjupásate
šraddadháná matparamá bhaktáste'tíva me prijáh

Kdo však poctivosti nektar ten, jak dáno, uctívají,
věřící a Mně oddaní, ti jsou Moji velmi drazí.

Ti však, kdo zcela uctívají tento nektar spravedlnosti tak, jak bylo uvedeno, věřící, Mně Nejvyššímu oddaní, ti jsou Mi velice drazí.

Vlastnosti uvedené v předchozích sedmi verších jsou popisem skutečné moudré oddanosti. V tomto posledním verši Kršna prohlašuje, že i ti, kdo ještě nejsou zcela dokonalí, ale bez pochybnosti naprosto věří v tuto dokonalost, uctívají ji a svou snahu směřují tak, aby odstranili své nedostatky, ti jsou skutečně oddaní a ti jsou Kršnovi velice drazí. Tito lidé jsou velice blízko a brzy poznají Kršnovu dokonalost.
V tomto verši můžeme vidět podobnost s Kristovým prohlášením, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Kršnu potřebují nejvíce Ti, kdo jsou na cestě k němu, aby dokázali překonat všechny obtíže, které cesta k dokonalosti přináší. Až dostanou ochutnat nektar nesmrtelnosti, tehdy poznají, že není více potřeba vyjadřovat jejich oddanost a cítit Kršnovu oblibu. V té chvíli zmizí dualita a budou s Kršnou vnitřně sjednoceni a nic je od Kršny nebude oddělovat.

je	kdo
tu	ale; však
dharmja	poctivý; spravedlivý
amrtam	nektar; nesmrtelnost
idam	tyto; toto
jatha	jako
uktam	pravit
pari	zcela; vždy
upásate	uctívat
šraddadháná	věřící; vírou obdaření
mat	Mne; mým
paramá	nejvyšší
bhaktás	oddaný; věřící
te	Tobě; tito
atíva	velmi; zvláště
me	můj; mi
prijáh	drahý; vzácný; ctěný

Předchozí lekce Následující lekce